ani_nova.gif (2304 bytes)IKONOGRAFIE
maleb ve Znojemské rotundě
Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy
Petr ŠIMÍK

Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb


LEGENDA
Konec strany
IKONOGRAFIE –
Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – 
2. část (úvod).
Petr Šimík – 23.12.1999
2. část – Formulace hypotézy (úvod)
Hypotézy [ L. Konečný ]
[ J. Zástěra ] [ Původ mandlového tvaru štítů | Inspirační zdroje autorů maleb | Biskupské mitry | Zapůjčená ruka | Rotunda vstoupila do třetího tisíciletí ]
[ P. Šimík ]
[ 1a 1b 2a 2b 2c 3 4 5 6 7 8 9 10 10a 10b 10c 10d 11 12 ]
[ Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz | Pohan v církevní stavbě?! |
Plášť moravských králů | Bořivojův moravský původ 123 | Bořivoj a hrob K1 | Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat | Boleslav I. – kníže a bratrovrah? | Odznak hodnosti Vladislava I.? | Denáry moravských údělníků | Sinajský klášter | Kamenné kříže z Dobšic | Levá, nebo pravá? | Kniha | Náramky knížat | Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Ikonografie 3. pásu maleb – 2. část: Formulace hypotézy (úvod)

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato hypotéza odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů v textu dle katalogu J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996. ZPĚT na začátek strany
Začátek strany
3. pás maleb – prameny
Konec strany
Čísla v hranatých závorkách.

Bořivojův moravský původ

Vodítkem pro určení postav třetího pásu maleb byla jednak hypotéza L. Galušky (1996, s. 122-125) o možném Svatoplukově pohřbu v hrobu 12/59 v hrobní kapli chrámu na sadské výšině (rovněž L. E. Havlík 1998, s. 42), dále zjištění prof. E. Vlčka (1995, s. 206-207), že lebky z hrobu K1 (Bořivoje) v kapli sv. Václava ve svatovítské katedrále a z hrobu 12/59 (Svatopluka) vykazují stejnou anomálii zvukovodu („kornoutovitý a nápadně dolů skloněný vnější zvukovod“), shodu v serologické příslušnosti k ABO systému, shodnou skupinu B.
„I v dalších znacích můžeme zjistit značnou podobnost mezi oběma jedinci.“ „Určitá rámcová morfologická podobnost s pozůstatky knížete Bořivoje je nápadná, ale jasně geneticky vázaný specifický znak mezi oběma jedinci však nalezen nebyl“.
Proto v případě Svatopluka hovoří jen o „jeho eventuelní genetické vazbě s pražskými Přemyslovci“. Vědecká opatrnost mu zřejmě nedovoluje říci víc. Když si slova E. Vlčka přeložíme do srozumitelného jazyka, můžeme snad konstatovat, že s velmi vysokou pravděpodobností Bořivoj a Svatopluk mohli být příbuzní. L. E. Havlík (1998, s. 40) hovoří o těsném příbuzenství
ZPĚT na začátek strany
LEGENDA
Bořivoj a Svatopluk byli vrstevníci
Konec strany
3. pás maleb – prameny.
Luděk Galuška: Uherské Hradiště – Sady, MZM, Brno 1996, s. 122-125.
Lubomír E. Havlík: Identifikace patrocinií zaniklých raně středověkých kostelů, MHS, Ročenka MNK 1996-98, Brno 1998, s. 42 a 40.
Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště, MHS, Ročenka MNK 1993-94, Brno 1995, s. 206-207.
E. Vlčkem (1982, s. 32, 1997, s. 62; 1995, s. 206) stanovený dožitý věk obou jedinců (Bořivoj 35-40 let; Svatopluk 45-50 let) a časová shoda pohřbu (Bořivoj †888; Svatopluk †894) vyslovenou hypotézu jen podporují. Protože z písemných pramenů (Fuldské anály, Kristián) víme, že Rostislav byl Svatoplukův strýc, nepřekvapí již dříve publikovaný předpoklad J. Zástěry (1986, s. 15; 1990, s. 32), že Bořivoj by mohl být Rostislavův syn. Bořivoj a Svatopluk by pak byli nejen vrstevníci, ale také bratranci. Viz rodokmen Mojmírovců v příloze „Knížecí štíty – rodné a křestní listy knížat“.
Právě tím, že nebyli přímí příbuzní je možné vysvětlit, proč „jasně geneticky vázaný specifický znak mezi oběma jedinci nalezen nebyl“, i když v dalších znacích byla konstatována podobnost „značná“ – shodná serologická skupina B, stejná anomálie zvukovodu, nápadná rámcová morfologická podobnost.
Vědecký výzkum tak potvrdil správnost údaje v nejstarší v Čechách hlaholicí sepsané staroslověnské legendě „O poustevníku Ivanovi“, zachované v cyrilském rukopisu ze 17. století na Rusi: Bořivoj, kníže moravský.
Bořivojův moravský původ
může nepřímo potvrzovat i nález velkomoravských hrobů na Levém Hradci, na Budči a v severním předpolí Pražského hradu: v Lumbeho zahradě, v areálu Jízdárny, v Královské zahradě (E. Vlček: Nejstarší Přemyslovci, 1997, s. 62; J. Frolík-Z. Smetánka: Archeologie na Pražském hradě, 1997, s. 66n., 80n., D. Třeštík: Počátky Přemyslovců, 1997, s. 340), pravděpodobně členů Bořivojovy moravské knížecí družiny. 
ZPĚT na začátek strany
3. pás - prameny
Bořivojův moravský původ
Konec strany
Bořivoj a Svatopluk byli vrstevníci.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, katalog výstavy, NM, Praha 1982, s. 32.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 62.

Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny, 1986, s. 15.
Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, 1990, s. 32.


SROVNÁVACÍ TABULKA (BOŘIVOJ × SVATOPLUK)
Jméno Narození Vláda Úmrtí Dož. věk Výška Postava Serolog. skup.
Bořivoj 851 ? 875-888 †888 35-40 168-169 robustní B
Svatopluk 847 ? 871-894 †894 45-50 175 robustní B

PŘÍLOHA: BOŘIVOJŮV MORAVSKÝ PŮVOD A HROB K1

Bořivojův moravský původ vzbudil velkou nevoli u některých pražských archeologů. Polemiku, která se na toto téma rozvinula, její průběh, jimi použitá argumentace a důkazový materiál (v hrobě K1 prý není pohřben Bořivoj, ale bratrovrah Boleslav I., proto nelze o jeho moravském původu uvažovat) až po její vyústění (v hrobě K1 nemůže být pohřben nikdo jiný než právě Bořivoj, proto je hypotéza o jeho moravském původu i nadále platná), zachycují v základních rysech stránky Bořivojův moravský původ a Bořivoj a hrob K1. Viz také tlačítka BOŘIVOJ a HROB K1 vlevo. 
Téma úzce souvisí s malbami ve Znojemské rotundě, kde je Bořivojův moravský původ rovněž naprosto jednoznačně znázorněn, proto byste tyto stránky asi neměli vynechat.
ZPĚT na začátek strany
Bořivoj a Svatopluk byli vrstevníci
Hradiště sv. Hypolita
Konec strany
PŘÍLOHA:
BOŘIVOJŮV MORAVSKÝ PŮVOD 
A HROB K1.
Klikněte
ZDE.ani_sipl.gif (699 bytes)

Hradiště sv. Hypolita

Poslední informace, které je asi nutné znát, byly nově publikované výsledky archeologického výzkumu na hradišti sv. Hypolita ve Znojmě, tzn. naproti hradní ostrožně s rotundou, prováděného KHi PdF MU v Brně pod vedením B. Klímy. ZPĚT na začátek strany
Bořivojův moravský původ
3. pás - mýtičtí Přemyslovci?
Konec strany
Archeologický výzkum velkomoravského hradiště sv. Hypolita ve Znojmě.
B. Klíma jr.: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě. Deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra 1986-1995. In: Sborník prací PdF MU, řada společenských věd 17, Brno 1999.
S. 31 d.: Pod presbyteriem stávajícího kostela sv. Hypolita byly nalezeny základy rotundy prokazatelně velkomoravského stáří.
S. 47 d.: Na počátku 9. století postavena nová slovanská fortifikace s kamennou čelní plentou.
doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc., KHi PdF MU Brno, 1999.
B. F. Klíma: Slovanské výšinné hradiště sv. Hypolita ve Znojmě – velkomoravské mocenské centrum JZ Moravy. In: Staroslovanská Morava, Seminář, KHi PdF MU, Brno 2000.
S. 69: K největším objevům patřilo odkrytí ... základů dvou velkomoravských kostelů. Z nich první, jednolodní s pravoúhlým kněžištěm, patří k nejstarším na Moravě a byl patrně zasvěcen sv. Hypolitovi (Havlík 1998, 21). Po jeho zániku někdy ve 13. století přešlo patrocinium na druhý kostel – rotundu a přebraly jej i následné stavební fáze tohoto chrámu.
doc. PhDr. Bohuslav František Klíma, CSc., KHi PdF MU Brno, 2000.

Mytičtí Přemyslovci? Ne!

Již v první části práce jsme si ukázali, že v horním čtvrtém pásu maleb jsou s naprostou jistotou vyobrazeni pražští Přemyslovci od Bořivoje [09] po Soběslava [27]. Proto v nižším třetím pásu pak musí být zobrazeni jedině jejich předchůdci – velkomoravská a předvelkomoravská knížata a králové [01 až 08] (viz také J. Zástěra 1986, 1990). Nikoliv prvních osm pražských Přemyslovců od Bořivoje po Jaromíra (A. Merhautová 1983), resp. po Vladivoje (B. Krzemieńska 1985) – ti jsou přece ve 4. pásu. Nikoliv Kosmovi mytičtí Přemyslovci od Přemysla po Hostivíta (J. Mašín 1954, A. Friedl 1966), protože podle Kosmy byli pohané. Prvním pokřtěným „Přemyslovcem“ byl až Bořivoj. Že by v církevním stánku, v křesťanské kapli mohlo být vyobrazeno hned osm pohanů najednou (a to nepočítáme údajné Libušino poselstvo v jezdecké scéně a stejně údajného Přemysla Oráče se dvěma asistenty v oráčské scéně), když víme již od Kristiána, že nepokřtěný Bořivoj nemohl ani sedět s křesťanským panovníkem Svatoplukem u jednoho stolu, je přinejmenším nelogické a prakticky nemožné (viz také Náramky knížat). Dost neobvyklé bylo již zobrazení světských panovníků, i když pokřtěných (J. Zástěra 1990, s. 51n.). ZPĚT na začátek strany
Hradiště sv. Hypolita
Pohan v církevní stavbě? To snad NE!
Konec strany
3. pás maleb – formulace hypotézy:
Mytičtí Přemyslovci? Ne!

A. Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu, 1983, s. 20.
B. Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, 1985, s. 6.
Jiří Mašín: Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě, 1954, s. 20.
Antonín Friedl
: Přemyslovci ve Znojmě, Odeon, Praha 1966, s. 55.
Pohanský mýtus se sotva mohl objevit na stěnách církevního chrámu. Ještě ke všemu tak, aby zabíral téměř polovinu jednoho pásu maleb, aby přitom pohan Přemysl byl jednou z nejvyšších postav na malbách vůbec. Podle zcela absurdního názoru některých pražských „vědců“ představitelé církve i samotní křesťané na Moravě – konkrétně ve Znojmě – glorifikovali v kapli pohany!? To si snad kromě nich nemůže myslet nikdo, jehož IQ dosahuje alespoň pokojové teploty [º F]. Svým myšlenkovým potenciálem tak nepřesáhli úroveň zastánců pravosti »notoricky falešných „Rukopisů“«. Pohan v rotundě.


Pro ty, kteří mají rádi jasno: 
y = 32 + 9x/5 ,
kde y [º F], x [º C].

Také A. Merhautová (1983) a B. Krzemieńska (1985) odmítly Mašínův a Friedlův názor, že v případě osmi panovníků v pláštích ve 3. pásu by se mohlo jednat o Kosmovy mytické Přemyslovce (pohany – pozn. aut.). Ale v případě Kosmova mytického Přemysla-Oráče (také pohana – pozn. aut.) již nic nenamítají. Přitom mezi těmi osmi odmítnutými jako první měl být rovněž „reduplikovaný“ Přemysl-Oráč, kterého zde spatřoval A. Friedl (1966). Přesto jejich „vědecký názor“, alespoň na čas, slavně zvítězil nad zdravým rozumem. 
Naposledy se s ním předvedli B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík ještě v roce 2000 ve společném spisku s matoucím a zavádějícím názvem Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, přestože v rotundě žádní moravští „Přemyslovci“ vyobrazeni nejsou, pouze pražští a to jen v horním 4. pásu. O velkomoravských a předvelkomoravských panovnících, kteří zde prokazatelně vyobrazeni jsou (ve 3. pásu), se naopak nezmiňují. 
Názorově je ještě doplňuje J. Bažant (2000, s. 69), který se dokonce domnívá, že na znojemských malbách Přemysl Oráč zastupuje Krista – klikněte ZDE.
J. Zástěra
(1986) v této tzv. „Přemyslovské scéně“ předpokládá založení Znojma králem Sámem a biskupem sv. Amandem. V postavách osmi následujících knížat opět Sáma, dalších 5 předvelkomoravských knížat: Svatoslava, Vitislava, Herimana, Spytimíra a Mojslava (zmiňují se o nich Fuldské anály k roku 872, ale jako o pěti českých knížatech), dále knížete Mojmíra I. a nakonec krále Rostislava – podle něj zakladatele rotundy a prvního iniciátora její výmalby. Ve Friedlově hypotéze (1966) tak nahradil Přemysla Sámem a Hostivíta Rostislavem.
Ani tato identifikace postav ve 3. pásu maleb však nemůže být správná, jak si ještě později ukážeme ve 4. části práce. J. Zástěra (1986) sice neurčil správně jména všech knížat třetího pásu, ale jako první správně rozpoznal, že se týká výhradně historie Velké Moravy. Zcela logicky usoudil, že v oráčské scéně za pluhem nemůže stát pohan, že plášť je atributem knížat vládnoucích Moravě, že bez pláště jsou vyobrazeni první pražští Přemyslovci, kteří na Moravě nevládli. 
Za tuto „opovážlivost“ jej zejména D. Třeštík neváhal exemplárně „potrestat“ svým článkem „Objevy ve Znojmě“ (1987). A znovu v roce 2000 ve zmíněném společném spisku „Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě“ pro výstrahu všem amatérským objevitelům i státem placeným badatelům „je do souboru zařazena také polemika známého historika s jedním z nich, která má zejména ukázat kde jsou hranice vědecké analýzy, za nimiž již začíná libovolné vymýšlení“, jak se můžeme dočíst na zadní straně vazby. 
A tak pohan v křesťanské kapli má stále zelenou, alespoň v pražských vědeckých kruzích (neboť prošel „vědeckou“ umělecko-historickou analýzou zmíněného autorského trojlístku)! Pražské vědecké kruhy se pak s oblibou na tento spisek odvolávají, i když toho o znojemských malbách jinak moc neví (patrně jim ani nerozumí), a to zejména historikové. Např. Marie Bláhová ve svém příspěvku „Historická paměť v pramenech raně přemyslovských Čech“ právě pro Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka „Dějiny ve věku nejistot“ (NLN, Praha 2003, s. 57-58 a pozn. 59, 60 na s. 67) znovu mluví o pražských knížatech a (v rotundě vůbec nezobrazených) moravských údělnících. Ani pražští uměnovědci nezůstávají pozadu. Na konferenci ve Znojmě (2003) vystoupila Z. Všetečková se svojí snaživou obhajobou pohana Přemysla coby prvního českého pohanského zákonodárce vyobrazeného v moravské kapli, pro nějž dokonce našla analogii v Evangeliáři římského císaře Jindřicha II. Svatého. Laik žasne, odborník se diví!
ZPĚT na začátek strany
3. pás - mýtičtí Přemyslovci?
Ozdobný lem pláště
Konec strany
Pohan v církevní stavbě? To asi NE!
Klikněte ZDE.
ani_sipl.gif (699 bytes)

B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotun- dě, Set Out, Praha 2000.

Jan Bažant: Znojemská rotunda a raněkřesťanské malířství, s. 69. In: Jan Bažant: Umění českého středověku a antika, KLP, Praha 2000, s. 59-72.

Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny, 1986, s. 15.

Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. In: B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, Set Out, Praha 2000.

Marie Bláhová: Historická paměť v pramenech raně přemyslovských Čech. In: Dějiny ve věku nejistot. Sborník k 70. narozeninám D. Třeštíka. NLN, Praha 2003, s. 53-69.

Ozdobný lem pláště

lem01.jpg (1991 bytes)Při pozorném studiu maleb třetího pásu, prvních osmi postav v pláštích (dle UV snímků F. Sysla 1999), si nelze nevšimnout ozdobného lemu pláště u prvního, šestého, sedmého a osmého panovníka [01, 06, 07, 08]. lem06.jpg (1979 bytes)Ostatní čtyři postavy panovníků v tomto pásu mají lem pláště pravděpodobně pouze jednobarevný. I když i vzor na lemu pláště sedmého panovníka je dnes velmi málo zřetelný, bylo možné jej rekonstruovat přibližně v podobě, v jaké jej vidíte na obr. 1c vlevo (tj. třetí shora). 
ZPĚT na začátek strany
Pohan v církevní stavbě? To snad NE!
Trappovy akvarely z roku 1862
Konec strany
Ozdobný lem pláště
vyskytující se u čtyř z osmi panovníků v pláštích se štítem a kopím s praporcem ve 3. pásu maleb [01,
06, 07, 08].

Obr. 1a, 1b.

lem07.jpg (1973 bytes)Jedná se pravděpodobně o úzký červený proužek uprostřed bílého lemu, tzn. že se zde opakují barvy použité již na štítu a praporci tohoto panovníka. Co však je na tomto zjištění pozoruhodné a podstatné je fakt, že jen vzor na lemu pláště lem08.jpg (1981 bytes)šestého knížete (viz obr. 1b vlevo, tj. druhý shora) se opakuje jak v obou částech tzv. „Přemyslovské scény“ u vedoucího jezdecké družiny i u ústřední postavy oráčské scény, tak také u fundátorů po obou stranách vítězného oblouku při vstupu do apsidy.   

Obr. 1c, 1d.

Pokládám za nutné zdůraznit, že tento vzor (zdvojená „U“ řazená pod sebou) na ozdobném lemu můžeme zcela bezpečně identifikovat jen na plášti pěti postav ve 3. pásu maleb, ve 4. pásu se   n e v y s k y t u j e . Čtyři z nich zachytil na svých akvarelech Mořic Trapp již v roce 1862: lem06.jpg (1979 bytes)ani_sipl.gif (699 bytes)
Vzor se vyskytuje jen ve 3. pásu maleb.
moravský král Rostislav uvádí byzantskou misii na Moravu král-oráč Rostislav, zakladatel mocné dynastie Přemyslovců moravský král Rostislav - zakladatel arcibiskupství Rostislavova manželka, (snad) dalmatská kněžna Miloslava, jako „primiční nevěsta“ v dlouhém bílém rouchu - symbol moravské církve
1. Ved. jezdec 2. Oráč 4. Fundátor 5. Fundátorka
ZPĚT na začátek strany
Ozdobný lem pláště
Vždy vyjde nesmysl
Konec strany
Čtyři postavy ze 3. pásu ve stejném plášti na Trappových akvarelech:
1. vedoucí jezdců, 
2. oráč,
3. 6. panovník – tuto postavu Trapp neza- chytil (viz foto níže)
4. fundátor,
5. fundátorka.

Jádro myšlenky

Ozdobný lem pláště   š e s t é h o   panovníka spojuje všechny významné obrazy Moravský král Rostislavtřetího pásu maleb, současně také vyjadřuje časovou souslednost zobrazených dějů a spojuje je s jeho osobou. Můžeme konstatovat, že všechny děje zobrazené ve 3. pásu  maleb – tzv. „Přemyslovská scéna“ (tvořená jezdeckou družinou na koních a vlastní oráčskou scénou) a fundátorský pár – se udály za vlády tohoto panovníka [06]. Již ze školy si všichni pamatujeme, že nejvýznamnější událostí v dějinách Velké Moravy a moravské církve byl příchod byzantských vyslanců císaře Michala III. – věrozvěstů Konstantina Filosofa a opata Metoděje na Moravu na pozvání krále Rostislava. A proto by tímto šestým panovníkem Rostislav mohl být (viz obr. vlevo) a v dalších obrazech 3. pásu maleb (v tzv. „Přemyslovské scéně“) je pak s největší pravděpodobností zaznamenán příchod byzantských věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Moravu (jízdní družina) a zdůrazněn tak význam jejich činnosti a tamního působení (oráčská scéna). O jiném takovém významném poselstvu, které by za Rostislavovy vlády mělo dorazit na Moravu, nic nevíme. Bezpečně ale víme, že posledním velkomoravským panovníkem byl Mojmír II. Můžeme jej proto ztotožnit s poslední vyobrazenou postavou se štítem a kopím s praporcem ve 3. pásu maleb. 
Jestliže tímto posledním 8. knížetem je Mojmír II., pak ze známé posloupnosti historicky doložených velkomoravských panovníků je Rostislavova identifikace v postavě 6. knížete ve 3. pásu maleb (podle vzoru na ozdobném lemu jeho pláště) potvrzena.  
Mořic Trapp jej v roce 1862 na svých akvarelech nezachytil, protože tehdy byly postavy 4.-6. knížete zalíčeny zřejmě v souvislosti s vybudováním galerie pro hudbu nad původním severním vchodem do rotundy někdy ve třicátých letech 19. století, kdy rotunda sloužila jako výčep a tančírna. Při následných restaurátorských zásazích však byly zbytky maleb pod vrstvami vápna nalezeny a obnoveny. Správnost naší identifikace posledního knížete jako Mojmíra II. potvrzuje i symbolika jeho štítu s puklicí. Viz příloha „Knížecí štíty – rodné a křestní listy knížat“.
ZPĚT na začátek strany
Trappovy akvarely z roku 1862
Král Rostislav
Konec strany
Jádro myšlenky.
Obr. 2.
Lem pláště šestého panovníka v 3. pásu maleb.
Snímek v UV světle pořídil restaurátor ak. mal. František Sysel z Kroměříže v roce 1999, tzn. již po odstranění Melicherových a Fišerových přemaleb.
lem06.jpg (1979 bytes)ani_sipl.gif (699 bytes)
Vzor na lemu pláště šestého panovníka ve 3. pásu maleb.

 

Historicky doložení poslední čtyři velkomoravští panovníci: Mojmír I. [05],
Rostislav [06],
Svatopluk [07],
Mojmír II. [08].

Poznámka: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat“ (Jára Cimrman: Ležící – spící).
Pro badatele A. Merhautovou (1983), B. Krzemieńskou (1985), D. Třeštíka (1987) a znovu všechny tři autory (2000) jsou tyto 4 figury se stejným vzorem na lemu pláště čtyři různé osoby: 
1.
vedoucí Libušina poselstva k Přemyslovi, 
2.
Přemysl-Oráč za pluhem v oráčské scéně, 
3
. Boleslav II. jako 6. v následné řadě osmi knížat se štítem a kopím s praporcem a 
4.
Konrád II. Znojemský, moravský údělník, jako donátor. 
Pátá postava s tímto pláštěm jako donátorka má být novomanželka Konráda II. Znojemského – Marie, dcera srbského „krále“ Uroše.
L. Konečný (1997) je identifikoval poněkud jinak a spatřuje zde ve stejném plášti pouze tři různé osoby, protože Přemysl je zdvojený:
1.
triumfující Přemysl přijíždějící ke své nevěstě (kněžna s diadémem v rukou), 
2.
Přemysl-Oráč v oráčské scéně právě investituovaný pláštěm nevěsty, 
3
. neznámý mytický Přemyslův potomek a 
4.
Konrád I. Brněnský ještě jako moravský údělník (1091), popřípadě již jako pražský vladař (1092, nebo později „in memoriam“) v pozici donátora.
Pátá postava s tímto pláštěm jako donátorka má být manželka Konráda I. Brněnského – Wirpirk z Tenglingu.
My jsme ale zjistili, že stejný plášť a stejný lem na něm znamená stejného panovníka, v tomto konkrétním případě moravského krále Rostislava (ženská postava pak jeho manželku), jak jsme si ukázali již v 1. části práce ve 4. pásu maleb na postavě knížete Vratislava II. s nízkou biskupskou mitrou a krále Vratislava I. s jeho insigniemi korunou a žezlem. Srovnej např. také opakované vyobrazení knížat Václava a Boleslava I. na jedné z iluminací wolfenbüttelského rukopisu Gumpoldovy legendy ve 3. části práce nebo krále Davida a Ezechijáše v Pařížském žaltáři z 10. století (viz tlačítko DOTAZY – 4. Zdvojení postav), rovněž vždy ve stejném plášti.
Stejný oděv znamená stejnou osobu!
Důkaz najdete ZDE.
Můžeme tedy naše zjištění zobecnit: stejný oděv znamená stejnou osobu. Toto pravidlo platí i pro malby ve Znojemské rotundě. Platilo v raném středověku a platí i dnes. Tento důležitý výtvarný a ikonografický prvek pro identifikaci postav na znojemských malbách zůstal autory téměř všech dosavadních hypotéz zcela nepovšimnut. Stalo se tak zřejmě i proto, že jejich hypotézy jsou s tímto objektivním poznatkem v naprostém rozporu (A. Merhautová, B. Krzemieńska, D. Třeštík). A to i v případě, že se o stejném plášti u různých postav ve 3. pásu maleb zmiňují (L. Konečný, A. Novotný). Viz např. Zdvojení postav. Další příklady uvádí José Pijoan: Dějiny umění 3, ODEON, Praha 1983, obr. 62, 64, 134, 150. L. Konečný (2000) ale shledává, že postava 6. knížete asi není původní a považuje ji za kreaci Melicherovu.
Odpověď naleznete
ZDE.

Moravský král Rostislav

D. Třeštík (1997, s. 274): Od počátku Rostislavovy vlády působili na Moravě kněží nejrůznějšího původu, především bavorského, ale i italského a „řeckého“, ať již přišli z Byzance či z jejích dalmatských držav. Nepřispívalo to nijak k jednotě církevní praxe i učení, nemluvě již o jednotě organizační. Kromě toho bylo těchto kněží vzhledem k rostoucím potřebám státu příliš málo. Rostislav se proto rozhodl sjednotit a podřídit si tento různorodý konglomerát kněží, vytvořit vlastní „zemskou církev“, nezávislou na franckých biskupech, kteří nebyli také ničím jiným než součástí francké zemské církve.
Nejprve bylo třeba zajistit dostatečný počet křesťanů v zemi a hlavně mezi nimi dosáhnout jednomyslnosti, tj. jednoty v církevní praxi i v učení, a také jednoty organizační. Pak bylo možno jmenovat pro zemi biskupa (který by především světil kněze a kostely). Nakonec by mohl papež jmenovat arcibiskupa, který by zřídil větší počet biskupství (podle kanonického práva nejméně tři), aby biskupové mohli ordinovat jeho nástupce a zajistit tak kontinuitu arcibiskupství. Biskupství totiž nemohlo v žádném případě zajistit samostatnost zemské církve už jen proto, že ordinace biskupa byla právem jeho metropolity. To vše si Rostislav i jeho rádcové jistě uvědomovali, jejich konečným cílem muselo být arcibiskupství. Věděli však dobře, že toho nelze dosáhnout naráz. Bylo třeba začít prvním stupněm, uspořádáním dosavadního stavu moravského křesťanství. To nechtěl Rostislav pochopitelně svěřit zástupci pasovského biskupa, potřeboval tedy někoho, kdo by především vychoval dostatečný počet domácích kněží a podřídil je jednotnému církevnímu řádu.
Proto se někdy před rokem 863 obrátil král Rostislav do Říma k papeži se žádostí o vyslání učitele, který by tento úkol provedl. Takového učitele mohl získat i jinde, jen papež však mohl zajistit konečný cíl Rostislavova plánu, zřídit arcibiskupství. Papež Mikuláš I. (858-867), který si však nemohl dovolit podporovat otevřeně protivníka Ludvíka Němce, na tuto žádost nereagoval (to se ovšem jen domýšlíme na základě listu papeže Hadriána II. z roku 869 Gloria in excelsis Deo, jak byl zaznamenán v Životě sv. Metoděje VIII – pozn. PŠ).
Rostislavovi rádci proto přišli na podivuhodné řešení. Navrhli mu obrátit se stejnou žádostí do Byzance k císaři Michalovi III.
ZPĚT na začátek strany
Jádro myšlenky
Konstantin a Metoděj
Konec strany
Král Rostislav.
Dušan Třeštík
Počátky Přemyslovců
. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997, s. 274.

Dle písemných pramenů se již v roce 853 Rostislav nazývá králem.
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, Jota, Brno 1992, s. 100.

Konstantin a Metoděj

Ocitáme se na dvoře byzantského císaře Michala III. nedlouho poté, co sem dorazilo poselstvo z Moravy vyslané králem Rostislavem.
Tehdy pravil císař Michal k Filozofu Konstantinovi: „Slyšíš-li, Filozofe, tuto řeč [moravských vyslanců]? Kromě tebe to nemůže vykonati nikdo jiný. Zde pro tebe mnoho darů. Vezmi svého bratra opata Metoděje, a jdi. Neboť jste Soluňané a všichni Soluňané hovoří čistě slovansky.“ (Život Metoděje, arcibiskupa moravského, kap. V.).
ZPĚT na začátek strany
Král Rostislav
3. pás - poslední 4 panovníci v plášti
Konec strany
Konstantin a Metoděj.
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, Jota, Brno 1992, s. 115-116.
V. Vavřínek (1963, s. 92): „Byzantští vyslanci se z Konstantinopole vypravili asi v polovině roku 863. Ubírali se po prastaré obchodní i vojenské cestě, která vedla přes Drinopol, Niš, Bělehrad a potom podél toku Dunaje, odkud u Děvína, kde již tehdy stálo velkomoravské hradiště, odbočili na Moravu. Do sídla moravského knížete přišli asi v pozdním podzimu roku 863. Jejich uvítání bylo nepochybně slavné. Vždyť to bylo poprvé, co moravský panovník měl příležitost uvítat vyslance nejmocnějšího vladaře tehdejšího světa, který nadto tímto způsobem uznával jeho suverenitu. A to bylo pro Rostislava nejdůležitějším ziskem, protože tím nepochybně vzrostl jeho prestiž. Nároky, které si dosud jen osoboval, byly poprvé uznány i z vnějšku, a to hned byzantským císařem“. Vladimír Vavřínek: Církevní misie v dějinách Velké Moravy, LD, Praha 1963, s. 92.

Rostislavovy nároky uznány byzantským císařem.

mo_cyril.jpg (9954 bytes)Konstantin, jak naznačuje jeho přízvisko, byl učeným mužem, který se osvědčil též jako zkušený diplomat a císařský legát. Narodil se r. 827 nebo 828, v roce 847 po dokončení studia přijal svěcení. Podle některých autorů kněžské, podle jiných jen jáhenské. Zúčastnil se byzantského poselství k bagdádskému chalífovi (850 nebo 851) a sám vedl byzantskou misi k Chazarům v r. 6369 (861-862). Na ní ho provázel jeho bratr Metoděj (nar. r. 813), předtím byzantský guvernér – prameny užívají název kníže nebo stratég – slovanského knížectví na jihu Makedonie, které bylo předtím Byzancí podrobeno. Jeho původní světské jméno prozrazují tři skutečnosti:
1. Narodil se za vlády císaře Michaéla I. 2. Bylo zvykem v rodinách vysokých císařských úředníků, jímž byl jeho otec Lev, dávat prvorozeným synům jméno po vládnoucím císaři. 3. Začáteční písmeno jeho mnišského jména se muselo shodovat s jeho jménem světským. Původní Metodějovo jméno Michaél uvádí též pozdější „Istinnaja povest“. K záměně jména došlo při Metodějově vstupu do kláštera na hoře Olympu (hora mezi Mysií a Bythynií v Malé Asii, kterou vidět z Cařihradu). Zde pak našel azyl i jeho bratr Konstantin. Odtud se asi po dvou letech vydali oba bratři na misi k Chazarům. Po návratu od Chazarů se Metoděj stal v klášteře Polychron jeho igumenem – opatem, když předtím odmítl hodnost arcibiskupa. V každém případě je zřejmé, že oba, Konstantin i Metoděj, patřili v Byzanci k tehdejší elitě.
V českém prostředí se od konce 14. století vyskytují pro oba bratry též česká jména. Poprvé se objevují ve staročeském zpracování latinské legendy „Když slunce spravedlnosti“. Vedle jména Kyril (Kyrillos) nebo Cyril (Cyrillus) se uvádí jméno Crha, vedle řeckého jména Methodios (lat. Methudius) jméno Strachota, které zjevně vzniklo mylným odvozením z latinského metus, tj. strach.
Svatý Konstantin-Cyril, Filozof v kryptě baziliky sv. Klimenta (mozaika), Řím (po stranách jsou první písmena cyrilice: A, B, V, G, D;
E, Ž, Z, I, J.
Mozaiku (dílo L. Dalčeva) věnovali Bulhaři roku 1929.

3. pás: Poslední čtyři panovníci

Z písemných pramenů známe jména posledních vládců Velké Moravy: Mojmíra I., Rostislava, Svatopluka, Mojmíra II. Podle mého názoru v tomto pořadí jsou také v rotundě zpodobněni jako poslední čtyři panovníci třetího pásu maleb [05, 06, 07, 08]. h07svatu.jpg (2960 bytes)Dobře by to mohla dokládat i figura sedmého panovníka, tzn. krále Svatopluka, u níž si můžeme povšimnout, kromě jakéhosi náznaku knížecí čapky, královské koruny či diadému (viz obr. vlevo), ještě také půleného bíločerveného štítu a zdviženého bíločerveného praporce (obr. 3). Svatoplukovy barvy – barvy Velké Moravy, které do svého státního znaku převzaly všechny země, které se považovaly za nástupce Velkomoravské říše. Český „přemyslovský“ stát, Markrabství moravské, Polsko i Uhry a ponechaly si je (s výjimkou Maďarska) dodnes. Na současné rakouské vlajce tyto barvy najdete také. ZPĚT na začátek strany
Konstantin a Metoděj
Puklice na štítu Mojmíra II.
Konec strany
3. pás maleb – formulace hypotézy:
Poslední 4 panovníci v plášti.
L. E. Havlík (1994, s. 85): „»Království Moravanů« stálo tak u zrodu státního zřízení Uher, Polska a Čech. Historický význam podílu Moravy a Svatoplukův na této skutečnosti nelze přehlédnout.“ (L. E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů, Brno 1994, s. 85). Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, Jota, Brno 1994, s. 85.
D. Třeštík (1999, s. 146): Velká Morava ovšem nebyla státem Čechů a Slováků nebo jejich »předků«, byl to stát kmene Moravanů (moravských i slovenských), který nenávratně zanikl a spolu s ním zanikli i tito Moravané. Kdokoliv se k němu dnes hlásí jako ke svému přímému předchůdci, vytváří neopodstatněný mýtus. Je ovšem, na druhé straně, dobře možné, že model velkomoravského státu stál u základu všech středoevropských států vznikajících v 10. století, nejenom státu českého. Vnitřní ustrojení Čech, Polska a Uher se totiž tehdy podobalo navzájem jako vejce vejci, muselo se tedy řídit společným vzorem (modelem či »ideou«, chceme-li). To, že jím byla Velká Morava, je nasnadě, i když to zatím nelze jednoznačně prokázat.“ (Přetisknuto z článku: Idea státu českého a dějiny, Přítomnost 3, 1992, č. 7).
A dále (s. 172-173): „Velká Morava není výlučnou součástí žádných národních dějin, její dědictví, ta trvalá stopa, kterou zanechala, je »nadnárodní« ideou, spíše evropskou než jen středoevropskou“.
V dalším se pokusíme ukázat, jak to s tou „stopou“ je ve skutečnosti, že se autor v mnoha bodech zcela zásadně mýlí. Viz např. příloha: „Bořivojův moravský původ“.
Dušan Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999, s. 146, 172-173.

Aby mohl tento historik vyniknout se svým mytickým pohanem Přemyslem, musí nejdřív nechat zmizet Velkou Moravu a vše co s ní souvisí v propadlišti dějin. To je opravdu velmi slaboduché!

L. E. Havlík (1995, s. 227): „Moravská říše se koncem 9. a v první čtvrtině 10. století rozpadala, ačkoliv existence arcibiskupství a tří podřízených biskupství v letech 900-910 může naznačovat, že některá byla ještě s Moravou spjata. Politický význam Moravy však upadal zejména za uplatňování maďarských kořistných nároků po letech 924-925. Nelze však tendenčně zaměňovat pád a zánik Moravské říše s úpadkem jejího ústředí, moravským státním útvarem, Moravou, která existovala ještě více než tisíc let. Je to sice pro státnost Čech poněkud nepříjemná skutečnost, o níž je lépe někdy pomlčet, historii to však už nemůže změnit“
A změnit ji nemůže, přes veškerou snahu, ani D. Třeštík – pozn. PŠ.
Lubomír E. Havlík: O přenesení království a koruny z Moravy do Čech, s. 227. In: Moravský historický sborník, Ročenka MNK 1993-94, Brno 1995, s. 223-240.
D. Třeštík (2000?): Úryvek převzatý z článku D. Třeštíka: Víte jaký Otčenáš se modlíme? (www.sendme.cz/trestik/main.htm): „Alternativa,  kterou dávala západní francká, ale stejně tak i východní byzantská říše, byla jediná: chcete-li být křesťany, chcete-li přijmout celý způsob života křesťanů, ne jenom náboženství, ale i stát a kulturu, musíte se stát součástí říše. Moravanům se podařilo tuto podmínku obejít tím, že se obrátili na druhou autoritu křesťanského světa, na papeže (poprvé již před rokem 863 za Rostislava – pozn. PŠ) a pod jeho přímým patronátem tak získali po roce 880 obecné uznání jako svébytný, legitimní křesťanský stát, rovnoprávný člen společenství křesťanských států a národů, podílník na anticko-křesťanské kultuře. Vstoupili tak do vznikající Evropy jako její »zakládající členové« a přemyslovský stát to pak jen potvrdil.“ Dušan Třeštík: Víte jaký Otčenáš se modlíme?, 2000?.
M. Šolle (1996, s. 95): „... velkomoravští vládci, zvláště Rastislav, svým geniálním počinem pozvedli podunajské země velkomoravské říše k rozkvětu a vzdělání. Misiemi soluňských bratří si Morava nejen osvojila v plnější míře plody křesťanské víry, ale zároveň otevřela brány kultuře antického Středomoří. Bez toho by nebylo myslitelné ani státotvorné úsilí Svatoplukovo, šířící tyto podněty politického rázu do Čech, ani rozvíjení kulturních tradic, které přispěly k vyšší hospodářské a duchovní úrovni přemyslovského státu“. Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu, Vyšehrad, Praha 1996, s. 95.
Na štítu posledního panovníka [08] ve 3. pásu vidíme puklici (viz obr. 3 níže), což podle hypotézy J. Zástěry (1990, s. 95) symbolizuje, že panovník je zrozen z knížecího lože s nástupnickým právem v hlavní linii. Z tohoto důvodu tímto osmým panovníkem nemůže být J. Zástěrou předpokládaný Rostislav, protože ten nebyl synem Mojmíra I., nýbrž jeho synovcem. Rostislavův otec sám vládnoucím knížetem nebyl, Rostislav proto nemůže mít na svém štítu puklici. Zde si J. Zástěra sám odporuje. Ze čtyř historicky doložených velkomoravských panovníků Mojmíra I., Rostislava, Svatopluka a Mojmíra II. lze toto Zástěrovo pravidlo aplikovat právě jen a pouze na Mojmíra II. [08], protože ten, jak víme z písemných pramenů, byl jedním ze synů Svatoplukových. Proto také jen on, a nikoliv Rostislav, může být oním posledním osmým vyobrazeným knížetem ve 3. pásu maleb s puklicí na štítu. Viz také strana „Knížecí štíty – rodné a křestní listy knížat“. Jeho předchůdci na moravském stolci, Svatopluk i Rostislav, byli vždy synovci předchozího panovníka. Viz rodokmen Mojmírovců na výše uvedené straně. ZPĚT na začátek strany
3. pás – poslední 4 panovníci
Zástěra: Rostislav = Hostivít
Konec strany
Puklice na štítu.

Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990, s. 95.

Co způsobilo, že se J. Zástěra nedržel svého vlastního pravidla o štítech s puklicí, které platí pro 4. pás, i ve 3. pásu? Proč pokládal posledního osmého panovníka ve 3. pásu za Rostislava, když, jak jsme viděli, to tomuto pravidlu odporuje?
Nechal se zmást Kosmou. Domníval se, že Kosmas ve své kronice popisuje 3. pás znojemských maleb doslovně. Od E. Vlčka věděl o možném příbuzenství mezi Svatoplukem a Bořivojem. Příbuzenství mezi Rostislavem a Svatoplukem je potvrzeno prameny (Fuldské anály, Kristián). Na základě Vlčkova stanovení dožitého věku Bořivoje, uloženého v hrobu K1 na Pražském hradě (E. Vlček 1982, s. 26, 28, 30, 32, 40), si stanovil přibližný rok Bořivojova narození (kolem roku 850). Ten spadá do počátků Rostislavovy vlády (846-870). Bořivoj by tedy mohl být Rostislavovým synem. Kosmas přitom říká, že „Bořivoje zplodil Hostivít“, poslední z jeho osmi mytických Přemyslovců. Podle A. Friedla (1966) by těchto osm mytických Přemyslovců mělo být vyobrazeno v rotundě ve 3. pásu bezprostředně za tzv. „Přemyslovskou scénou“. Jako první „reduplikovaný“ Přemysl Oráč, jako poslední právě Hostivít, jenž měl zplodit Bořivoje. Zástěrovo ztotožnění Rostislava s Hostivítem je pak nasnadě, neboť postavou Bořivoje pokračují malby ve 4. pásu. Zástěrovo řešení tedy vychází z Friedlovy interpretace Kosmových mytických Přemyslovců na malbách, nikoliv z maleb samotných.
Rostislav má být podle něj nejen posledním, osmým knížetem, ale i donátorem s kostelem v rukou. To ovšem již odporuje symbolice ozdobných lemů plášťů a jejich vzorů, jak je zachytil již v roce 1862 Mořic Trapp na svých akvarelech – viz strana „Pohan v církevní stavbě?!“. Oba, osmý kníže i donátor, mají na lemu svého pláště jiný vzor. Osmý kníže proto nemůže být současně donátorem a naopak. 
Z tohoto zjištění současně také vyplývá, že tzv. donátor vyobrazený s kostelem v rukou nemůže být ani fundátorem stavby rotundy (J. Zástěra) – drží v rukou model kostela s věží (viz detail na obr. vpravo), ani donátorem maleb (A. Merhautová), protože v posloupnosti panovníků 3. pásu, jak vyplývá ze vzoru na lemu pláště, je současně vyobrazen jako šestý v pořadí, nikoliv poslední, osmý.
ZPĚT na začátek strany
Puklice na štítu Mojmíra II.
Obr. 3. Rostislav, Svatopluk a Mojmír II.
Konec strany
J. Zástěra ztotožnil Rostislava s Hostivítem.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského výzkumu, katalog výstavy, NM, Praha 1982, s. 26, 28, 30, 32, 40.


lem06.jpg (1979 bytes)
ani_sipl.gif (699 bytes)
Vzor na lemu pláště fundátora s kostelem v rukou a také 6. knížete ve 3. pásu maleb (Rostislav).

lem08.jpg (1979 bytes)ani_sipl.gif (699 bytes)
Vzor na lemu pláště posledního 8. knížete ve 3. pásu maleb (Mojmír II.).

060708u.jpg (14996 bytes)
Obr. 3. Třetí pás maleb – poslední 3 panovníci [06, 07, 08].
ZPĚT na začátek strany
Zástěra: Rostislav = Hostivít
Bořivoj Rostislavův syn
Konec strany
Obr. 3.
Poslední tři panovníci [06, 07, 08] v třetím pásu maleb v plášti se štítem a kopím s praporcem. Vlevo král Rostislav [06]. Panovník uprostřed – král Svatopluk [07] má půlený bíločervený štít a praporec rovněž bíločervený s trojitým zakončením směřující k postavě směrem
vzhůru. Poslední kníže Mojmír II. [08] drží štít s puklicí.
Poznámka: Ve čtvrtém pásu maleb má h09bori.jpg (2966 bytes)stit09cl.jpg (3000 bytes)puklici na štítu již devět knížat. Také první panovník bez pláště, kterým 4. pás začíná, kníže Bořivoj [09] – viz obr. vlevo a vpravo. Má-li Bořivoj na svém štítu puklici, musí být synem některého z již před ním vyobrazených knížat ve 3. pásu maleb. Před ním vyobrazená knížata vládla na Moravě. Bořivojův moravský původ můžeme proto považovat za prokázaný. Datum jeho narození odhadujeme asi kolem roku 851. Jediné knížecí lože na Moravě, odpovídající době Bořivojova narození, bylo lože knížete Rostislava [06] (vládl 846-870). Vidíme, že s přihlédnutím k výše citované hypotéze J. Zástěry (1990, s. 95) malby samotné nepřímo potvrzují to, co jsme si dali jako jeden z výchozích předpokladů – že totiž Bořivoj by mohl být Rostislavovým synem. Viz také král-oráč Rostislav – zakladatel mocné dynastie.
ZPĚT na začátek strany
Obr. 3. Rostislav, Svatopluk a Mojmír II.
3. pás - první 4 panovníci v plášti
Konec strany
Bořivoj – Rostislavův syn.
Puklice na Bořivojově štítu.
Prstem levé ruky Bořivoj ukazuje na pruhovaný štít souseda po levici – svého syna Spytihněva.

3. pás: První čtyři panovníci

Velká Morava vznikla na území předpokládaného centra h01samo.jpg (2958 bytes)Sámova kmenového svazu v Podyjí a Pomoraví i když nemůžeme hovořit o přímé kontinuitě. Prvním panovníkem zobrazeným v tomto pásu se štítem a kopím s praporcem [01] by pak mohl být král Sámo (viz obr. vlevo), jak se domníval již J. Zástěra a čemu by napovídaly zbytky nápisu (snad „ZAMO“ – J. Zástěra: Původ péřové koruny, 1986, s. 17, 24; resp. „SAMO“) v titulační pásce nad touto postavou (snímek vlevo dole pořídil v UV světle VÚZORT). Tuto informaci n_zamodg.gif (10048 bytes)snad mohl po 400 letech malíř získat i z některého z opisů Fredegarovy kroniky. Číst tato čtyři písmena jako „BOŘIVOJ“, kterého zde předpokládají A. Merhautová, B. Krzemieńska a D. Třeštík, při sebevětší snaze je sotva možné! (Ve Fuldských análech k roku 872 se jeho jméno objevilo v podobě Goriwei, v pramenech českého původu se tento kníže objevuje od konce 10. století jako Boriwoy, resp. Borziwoy – L. E. Havlík: Svatopluk Veliký, 1994, s. 51).
ZPĚT na začátek strany
Bořivoj Rostislavův syn
3. pás - neznámí tři panovníci
Konec strany
3. pás maleb – formulace hypotézy:
První 4
panovníci v plášti.
D. Třeštík (1987, s. 568; 2000, s. 90): „Nad hlavou první knížecí postavy skutečně zbytky několika písmen jsou. První připomíná uniciální S nebo M (?), následuje písmeno, které vypadá jako A, jenže kapitální, M tu není vůbec (?) a na konci je zřetelné O, jenže opět spíše uniciální. ... Náhodné zbytky písmen nedávají žádný smysl, jako ZAMO je číst rozhodně nelze“.
civ_deie.jpg (1991 bytes)Nevím sice, co podle D. Třeštíka přesně znamená slovo uniciální, ani v žádném slovníku cizích slov jsem tento výraz nenašel; pokud však měl na mysli současné použití kapitály a unciály, můžeme se s oběma současně setkat např. na iluminaci v Augustinově rukopisu De civitate Dei (po r. 1136). V každém případě však D. Třeštík připouští, že ona čtyři písmena lze číst jako SA(M)O a sám tak vylučuje Bořivoje ze hry. Srovnej zbytky nápisu – tl. MALBY, 6. část.
kapitála – majuskulní písmo obdélníkového či čtvercového typu, pův. střím. tesaná písmena, z nichž vznikly kapitály;
unciála – majuskulní písmo středověkých řeckých a latinských rukopisů mající zaoblené tvary.
V. Petráčková, J. Kraus a kol.: Akademický slovník cizích slov, 1998, s. 369, 794.
Jména zbývajících tří panovníků [02, 03, 04] není možné ani z maleb, ani z písemných pramenů (T. Pešina, J. Středovský) jednoznačně odvodit či určit. Pro samotný výklad smyslu maleb není však tato informace podstatná. Můžeme jen předpokládat, že druhým panovníkem by snad mohl být jeden ze Sámových synů [02], i když po rozpadu Sámovy říše vládl asi jen v její centrální části. Potom mohlo dojít k delší časové přetržce, v rotundě snad symbolizované západním oknem a 3. stromem života, po které se postupně obnovuje jistá centralizace moci v této oblasti představovaná dalšími dvěma panovníky [03, 04], jejichž vládu bychom snad mohli časově zařadit do období závěru 8. století až počátku dvacátých let století následujícího. Po nich již přicházejí na scénu výše zmínění čtyři historicky doložení velkomoravští panovníci [05, 06, 07, 08]. ZPĚT na začátek strany
3. pás - první 4 panovníci
Panovníci Moravy dle pozdní tradice
Konec strany
3. pás maleb – formulace hypotézy:
Neznámí tři panovníci v plášti.
L. E. Havlík (1992, s. 74): První písemnou zmínku o Moravanech můžeme zaznamenat k roku 822 v Letopisech království Franků. Zúčastnili se tehdy, vedle zástupců dalších východních Slovanů (mezi nimiž jsou jmenováni i Čechové), obecného sněmu, který do Frankfurtu svolal císař Ludvík I. Pobožný.
L. E. Havlík (1996, s. 107) se domnívá, že „podobně jako Rostislav nebyl prvním členem mojmírovské dynastie, nebyl jím patrně ani Mojmír, po němž byla nazvána. Jméno jeho předchůdce však historické prameny nezachovaly. Přinášejí pouze velmi pozdní a jinak nedoložené tradice, takže zůstávají v nejstarší moravské historii otázkou“ (Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů).
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, Jota, Brno 1992, s. 74.

Lubomír E. Havlík: Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů, s. 107. In: MHS, Ročenka MNK 1995, Brno 1996, s. 85-230.

Poznámka: Dle pozdní tradice (T. Pešina z Čechorodu, Mars Moravicus II, kap. 4) přišel a vládl na Moravě v letech 680-700 Sámův syn jménem Moravod, po něm dostala země své jméno. Podle G. Dobnera (Annales Hageciani – „Václava Hájka z Libočan Letopisy české“, Praha 1761, t. I. k r. 686) nevládl ani na Moravě, ani ve Vespriu (Veszprém). Údajně měl na Moravě v letech 700-720 vládnout Vladuc z Karantánie a král Suanthos či Suatben, syn Moravodův, podle G. Dobnera Sámův. Po prohře s Avary přešel Suanthos s velmoži a s vojskem Dunaj a ve Velegradě založil nové ústředí svého království.
Podle pozdních tradic (T. Pešina, Mars Moravicus II, kap. 2, 4; J. Středovský, „Svatá historie Moravy“ I, kap. 9, 10) vládl na Moravě v letech 760-796 Samoslav, král Moravanů. V roce 787 byl spojencem Avarů a napadl Behaim (Čechy) zároveň s králem Pipinem. Později byl poražen Karlem Velikým, zavedl v zemi křesťanství a po smrti byl pochován ve Velegradě. Po něm pozdní tradice uvádí jako krále Moravy Hormidora 796/805-811, jenž bojoval s Avary, které pokořil, úspěšně válčil s Čechy (Beeheimi) v Čechách a s Karlem Velikým. Zemřel na mor v roce 811.
V letech 811/812-820 byl králem Moravanů Mojmír I. (Mojmar). Byl údajně pokřtěn pasovským biskupem Urolfem (cca 804-806). V zemi šířil křesťanství. Uzavřel mír s Ludvíkem Pobožným ve Frankfurtu a spolu s Franky bojoval proti Avarům, s nimiž též učinil posléze mír. Pokusil se o výboj do Povislí a v novém střetnutí s Avary utrpěl nezdar. Mojmírovými syny byli údajně Mojmír II. (Mojmír I.), Boso-Hos (dius) a Ljudevít. V letech 820-842 na Moravě vládl Mojmír II. (podle dnešního stavu poznatků Mojmír I.), který dále šířil křesťanství a budoval chrámy. Mojmírův bratr Boso měl dva syny: Rostislava a Bogislava. Rostislavovou ženou se prý stala dalmatská kněžna Miloslava. Tradice připisuje Rostislavovi (kromě zásluh o šíření křesťanství, povolání byzantské mise a úspěšného boje s Franky) též ovládnutí severní Panonie na východ od Ráby včetně města Vesprimu.
Synem Rostislavova bratra Bogislava byl Svatopluk (T. Pešina, Mars Moravicus II, kap. 6).
Viz rodokmen Mojmírovců na straně „Knížecí štíty – rodné a křestní listy knížat“.
ZPĚT na začátek strany
3. pás - neznámí tři panovníci
Počátky křesťanství na Moravě
Konec strany
Panovníci Moravy dle pozdní tradice.
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, Jota, Brno 1992, s. 63, 68, 74, 77, 94, 113.

Počátky křesťanství na Moravě

J. Poulík (1985, s. 61). S údajem pozdní tradice o křesťanských panovnících na Moravě již na sklonku 8. století nejsou v rozporu archeologické nálezy. S časným šířením křesťanství na území Staré Moravy je spojována změna pohřebního ritu. O přechodu od žárových hrobů ke kostrovému pohřbívání již v průběhu 8. století svědčí kostrové hrobky v Dolních Dunajovicích u Mikulova a v Hevlíně u Znojma. 
Ale ještě v 1. polovině 9. století se v ústřední velkomoravské oblasti udržuje spolu s převažujícím pohřbíváním nespálených těl i kremace. 
O počátcích křesťanství na Moravě pojednává rozsáhlá odborná literatura (J. Cibulka 1958, F. Dvorník 1970, 90-94, V. Vavřínek 1963, 468-480, J. Poulík 1978, 158-171, týž 1985, 61-65, týž 1986, 127-129).
V. Hrubý (1955, s. 291): „Birituální období sotva přetrvalo údobí jedné generace“.
ZPĚT na začátek strany
Panovníci Moravy dle pozdní tradice
První kostely na Moravě
Konec strany
Počátky křesťanství na Moravě.

Josef Poulík: Svědectví výzkumů a pramenů archeologických o Velké Moravě, s. 61. In: J. Poulík, B. Chro- povský a kol.: Velká Morava a počátky čes- koslovenské státnosti, 1985, s. 9-80.
Vilém Hrubý: Staré Město. Velkomoravské pohřebiště „Na valách“, Praha 1955, s. 291.

Základy kostelíka v Modré u Velehradu.
Modrá u Velehradu. Základy kostelíka.

Josef Cibulka: Velkomoravský kostel v Modré u Velehradu a začátky křesťanství na Moravě, Praha 1958, s. 232-233.

D. Třeštík (1997, s. 270): „Území Moravanů se stalo misijní oblastí Pasova již roku 796 a víme také, že okolo roku 800 zde nejspíš vznikly první kostely. Křesťanství pronikalo nejen prostřednictvím Pasova, ale i odjinud, z Itálie a Dalmácie, zejména mezi knížata Moravanů“. ZPĚT na začátek strany
Počátky křesťanství na Moravě
Iroskotské misie na Moravě
Konec strany
První kostely na Moravě.
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 270.
Vyznačené základy kostelíka sv. Hypolita ve Znojmě-Hradišti.
V popředí umístění velkomoravského dětského hrobu.
Velkomoravské hradiště Sv. Hypolita. Základy kostelíka vyznačené v úrovni stávajícího terénu.

Bohuslav František Klíma: Slovanské výšinné hradiště sv. Hypolita ve Znojmě, s. 69. In: Staroslovanská Morava, Seminář, KHi PdF MU v Brně, Brno 2000, s. 55-70.

Na základě Cibulkova předpokladu (1958, s. 232-233), že iroskotské misie, resp. misie, které iroskotské prvky převzaly, přicházely na Moravu z Bavor, nejspíše ze sousední diecéze pasovské, lze vyslovit oprávněnou domněnku, že stavbě kostelíku v Modré (okolo roku 800) musela předcházet stavba kostela na hradišti sv. Hypolita. Na své misijní cestě na východní Moravu nemohly Znojmo minout. Podobně jako v Modré ani zde nevzniklo okolo kostela současně pohřebiště. Nalezené dva velkomoravské dětské hroby respektují už stavbu a druhý z nich až pozdější rozšíření kostela západním směrem. Toto stručné srovnání bylo nutno uvést, abychom mohli zdůvodnit, proč právě ve Znojemské rotundě vznikly malby s popisovaným námětem. Svoji roli tu nepochybně sehrála církevní tradice. Srovnej „svaté místo“ v příloze Sinajský klášter. ZPĚT na začátek strany
První kostely na Moravě
Důkaz: NÁRAMKY KNÍŽAT
Konec strany
Iroskotské misie (resp. misie, které iroskot- ské prvky převzaly) na Moravě.

Bohuslav Klíma
Objev prvního velkomoravského kostela na hradišti sv. Hypolita ve Znojmě
, s. 22. In: Sborník prací PdF MU v Brně, Řada společenských věd č. 18, Brno 2001, s. 3-24.

Poznámka: Další důkaz, že ve 3. pásu maleb je skutečně namalováno osm velkomoravských a předvelkomoravských panovníků, resp. že ve 3. pásu jsou knížata „jiných vlastností“, než v pásu čtvrtém, naleznete na samostatné straně NÁRAMKY KNÍŽAT. Klikněte SEM. naramek.jpg (1985 bytes)Důkaz:
klikněte
ZDE.
ani_sipl.gif (699 bytes)

Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb s ukázkami pokračuje:

Druhá část (b) – Formulace hypotézy (pokračování)

ZPĚT na začátek strany
Iroskotské misie na Moravě

Pokračování ...
Kontinuita mezi Sámovou a Velkomoravskou říší. Fundátoři: Rostislav s manželkou. Rostislavova manželka – (snad) dalmatská kněžna Miloslava? Fundátor s kostelem v rukou – symbolika založení (arci)biskupství. Fundátorka s liturgickým kalichem v rukou – personifikace nové moravské církve. Mísa s pokrmem? Ne. Kalich symbolizuje Novou smlouvu s Bohem. Rozhodovala církevní tradice. Odpovědi na všechny tyto otázky najdete v další části práce.
Klikněte ZDE.
ani_sipl.gif (699 bytes)
Hypotézy [ L. Konečný ]
[ J. Zástěra ] [ Původ mandlového tvaru štítů | Inspirační zdroje autorů maleb | Biskupské mitry | Zapůjčená ruka | Rotunda vstoupila do třetího tisíciletí ]
[ P. Šimík ]
[ 1a 1b 2a 2b 2c 3 4 5 6 7 8 9 10 10a 10b 10c 10d 11 12 ]
[ Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz | Pohan v církevní stavbě?! |
Plášť moravských králů | Bořivojův moravský původ 123 | Bořivoj a hrob K1 | Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat | Boleslav I. – kníže a bratrovrah? | Odznak hodnosti Vladislava I.? | Denáry moravských údělníků | Sinajský klášter | Kamenné kříže z Dobšic | Levá, nebo pravá? | Kniha | Náramky knížat | Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Copyright © 1998-2002 Petr Šimík

Grafické zpracování: Studio COMET Brno

ZPĚT na úvodní stranu