4 – PŘEMYSL, BOŘIVOJ ANEBO SÁMO?

IKONOGRAFIE
maleb ve Znojemské rotundě
Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy
Petr ŠIMÍK
Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb

IKONOGRAFIE –
Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – 4. část.
Petr Šimík – 23.12.1999

4. část – Přemysl, Bořivoj, nebo Sámo?

Hypotézy [ J. Zástěra | L. Konečný ]
[ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ]

Ikonografie 3. pásu maleb – 4. část: Přemysl, Bořivoj, nebo Sámo?

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato hypotéza odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů v textu dle katalogu J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996.

Čísla v hranatých závorkách.

Zastavme se nyní u první postavy [01] následující za tzv. „Přemyslovskou scénou“ ve 3. pásu maleb. Jedná se o panovníka se štítem a kopím s praporcem (obr. vlevo), kterým genealogie (resp. správněji posloupnost) panovníků začíná. Má na sobě plášť s ozdobným lemem, jehož vzor vidíte na obrázku vpravo nahoře. Zcela odlišný vzor na lemu pláště nacházíme u vedoucího jízdní družiny, ústřední postavy oráčské scény, šestého panovníka v plášti [06] i donátora.

Přemysl, Bořivoj, anebo Sámo?

Vzor na lemu pláště 1. panovníka.

Všechny čtyři posledně vyjmenované figury spojuje vzor na lemu pláště vyobrazený vpravo.
I kdyby Přemysl byl ústřední postavou oráčské scény (my však víme, že jí je král Rostislav), nemohl by být prvním v řadě osmi panovníků (jak se domníval A. Friedl 1966), ale až na šestém místě (což by nedávalo žádný smysl). Totéž platí o Sámovi – pokud by byl ústřední postavou oráčské scény (J. Zástěra 1986), musel by být šestým panovníkem, ne prvním. lem08.jpg (1981 bytes)

Protože ústřední postavou oráčské scény je král Rostislav, nemůže být pro odlišný vzor na lemu pláště první v řadě osmi panovníků, ale ani poslední – osmý (J. Zástěra 1986), je na šestém místě v pořadí. Tento fakt vyvrací také platnost dalších hypotéz, které oráče za pluhem a následně šestého knížete považují za dvě různé osoby (A. Merhautová 1983, B. Krzemieńska 1985, L. Konečný 1997, V. Tatíček 1998, A. Novotný 2000).

Vzor na lemu pláště 6. panovníka.

A. Friedl: Přemyslovci ve Znojmě, 1966, s. 55.

J. Zástěra: Původ péřové koruny, 1986, s. 20.

Vzor na lemu pláště 8. panovníka.

Poznámka: Protože je Rostislav šestý v pořadí, 3. pás maleb za jeho vlády, jak se domníval ještě J. Zástěra (1986, 1990), vzniknout nemohl. To se mohlo stát nejdříve až za panování posledního osmého vyobrazeného knížete v tomto pásu, tj. Mojmíra II. (894-906?), Svatoplukova syna (viz puklice na jeho štítu). A nejpozději za Břetislavovy správy Moravy (1019-1034) – dříve než usedl na pražský stolec. Za Mojmíra II. ale malby zcela určitě nevznikly. Je-li na malbách král-oráč Rostislav znázorněn jako „zakladatel mocné dynastie“, mohly malby vzniknout až na popud některého z jejích členů – dnes jim říkáme Přemyslovci. Před Břetislavem by mohli přicházet v úvahu ještě také Vratislav, Václav nebo Boleslav II., za něhož mělo být – současně se založením pražského – obnoveno i moravské biskupství (D. Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa I., s. 11. In: DaS 4, 2000, s. 6-11). Další podrobnosti najdete na stránce Malby a stavba rotundy.

Malby ve 3. pásu, představující morav- ského krále Rostisla- va jako zakladatele mocné dynastie Přemyslovců, mohly vzniknout až na popud některého z jejich členů.

A prvním v řadě osmi panovníků nemůže být ani Bořivoj (jak se domnívají A. Merhautová 1983, 1985, 1988 a 2000, B. Krzemieńska 1985, 2000, D. Třeštík 1984, 1985, 1987 a 2000, A. Martan 1988), protože potom by šestým v pořadí podle známé posloupnosti přemyslovských knížat byl Boleslav II. a ten by současně také musel být „vedoucím poselstva“, „oráčem za pluhem“ i „donátorem s kostelem v rukou“, což je rovněž nesmysl. Má-li Bořivojem – prvním pokřtěným českým panovníkem moravského původu – něco začínat, pak to může být jen horní 4. pás maleb, nikoliv třetí.
Bořivoj se chtě nechtě musí, a to s konečnou platností, odstěhovat do 4. pásu maleb a tam již zůstat.
Současně s tím také veškeré teorie a „obecně přijímané názory“ D. Třeštíka a dalších o „moravských údělnících bez plášťů“ končí a mizí nenávratně v propadlišti dějin! Už by se do čtvrtého pásu mezi devatenáct pražských Přemyslovců od Bořivoje [09] po Soběslava [27] prostě nevešli.
Totéž platí o údajném „veškerém žijícím členstvu přemyslovského pokolení“ (L. Konečný 1997), stejně jako o „žijících následnících“ (V. Tatíček 1998, A. Novotný 2000). Dokazují to mimo jiné také praporce (korouhve) na jejich kopích. Kdyby 9 z nich bez pláště mělo být jen údělníky nebo dokonce následníky, nemohli by praporec – symbol léna mít. Ten je odznakem výhradně zvoleného a zejména pouze řádně n a s t o l e n é h o panovníka-suveréna.
Tím se hypotéza J. Zástěry o ikonografii 4. pásu maleb nadále ukazuje jako zatím jediná správná a lze akceptovat i jeho názor, že malby 3. pásu se týkají pouze a výhradně moravské historie.

A. Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu, 1983, s. 20.
D. Třeštík: Znojemská odhalení podruhé, 1984, s. 382.
A. Merhautová–D. Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století, 1985, s. 71.
B. Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, 1985, s. 21.
D. Třeštík: Objevy ve Znojmě, 1987, s. 550.
A. Merhautová–A. Martan: Byly či nebyly znojemské malby jednotným dílem, 1988, s. 303.

Poznámka: O. Votoček (1949, s. 118) pokládá „za více než pravděpodobné“, že osm knížat tohoto (třetího – pozn. aut.) pásu se štítem a praporcem představuje „postavy přemyslovské historie“. Určení jejich totožnosti se stejně jako později Mašín vzdal. Ale, zřejmě ovlivněn vyobrazením sv. Václava s kožešinovou knížecí kápí na hlavě v Kodexu vyšehradském, dodává: „Měla-li snad některá z nich zpodobňovat sv. Václava, což je téměř nepochybné, pak byl tento patrně namalován bez svatozáře, jejíž stopy se nezjistily, tedy spíše ve svém významu knížete než světce; z umístění figur je však nasnadě, že by sv. Václav musel býti umístěn přímo proti apsidě, na místě nejčestnějším, kde také ve čtvrtém pásmě stojí král.“ Tzn., že sv. Václav by měl být vyobrazen jako první v řadě knížat ve 3. pásu – na místě předpokládaného Sáma – vytržen z chronologického pořadí knížat bez náhrady, podobně jako tomu má být u krále Vratislava I. ve 4. pásu podle A. Merhautové a B. Krzemieńské, což je ovšem méně přesvědčivé a s přihlédnutím k nápisu (ZAMO, resp. SAMO) nad jeho hlavou lze říci, že i vyloučené. Kromě toho my nyní již víme, že Bořivojem začíná až 4. pás maleb. A zde také, v řadě panovníků bez pláště následujících za Bořivojem, pak můžeme hledat a také najít i sv. Václava. Z podobného předpokladu jako O. Votoček vychází i L. Konečný, když klade sv. Václava na první místo v pořadí knížat v plášti, ale až ve 4. pásu a na opačné straně lodi – nad vstupem do apsidy. Na základě známé posloupnosti pražských Přemyslovců (při vynechání Vladivoje) to při zpětném odpočítání na sv. Václava skutečně „vychází“, stanovíme-li si ve shodě s L. Konečným jako posledního panovníka v plášti ve 4. pásu, po levici postavy s královskými atributy, Konráda I. Brněnského – mladšího bratra prvního českého krále Vratislava I. L. Konečný ovšem nezdůvodňuje, proč autor návrhu vynechal první tři historicky doložené pražské Přemyslovce – první tři české křesťanské panovníky Bořivoje, Spytihněva a Vratislava, které znají jménem takřka všechny legendy a které ani on nemohl neznat, zato do 3. pásu umístil jakési mytické „potomky rodu Přemyslova“ (8), dokonce o jednoho překračující Kosmův výčet (7), protože samotný Přemysl mezi nimi podle L. Konečného není, nemluvě o tom, že by všichni museli být pohani.
Na základě takto vzniklé zcela absurdní situace je zřejmé, že to asi nebude správné řešení. Posledním vyobrazeným panovníkem v plášti ve 4. pásu proto nemůže být Konrád I. Brněnský a prvním zase sv. Václav! Viz kapitola SARS v části 10d této hypotézy a strana Porovnání hypotéz nebo Systematické utřídění hypotéz.
Ale zpět k pásu třetímu.

O. Votoček: Přemyslovská rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě, s. 118. In: ZPP IX, 1949, s. 101-127.

Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy, s. 72. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník vědecké konference, Znojmo 1997, s. 59-78.

Nyní, když jsme z pořadníku na místo prvního panovníka v genealogické řadě vyloučili jako možné adepty postupně Přemysla, Bořivoje i Václava, nám zůstal k dispozici pouze Sámo. Názory na to, kdo by mohl být tímto prvním nejstarším panovníkem, prošly, jak jsme si ukázali, poměrně dramatickým vývojem. O. Votoček (1949, s. 118) zde předpokládal hypoteticky sv. Václava. A. Friedl (1966) již zmíněného Přemysla a L. Konečný (1997) nějakého mýtického potomka Přemyslova rodu. Další badatelé (A. Merhautová, B. Krzemieńska, D. Třeštík, A. Martan) zde chtěli vidět Bořivoje. Konečně J. Zástěra (1986, 1990) došel k závěru, že touto postavou může být jen Sámo – první král Slovanů. Moje hypotéza není s tímto názorem v rozporu. Naopak. Jestliže šestým panovníkem je král Rostislav (846-870), pátým musí být kníže Mojmír I. (820-842). n_zamodg.gif (10048 bytes)

Potom prvním by mohl být, jako nejstarší historicky doložený panovník, král Sámo (623-658/661), což by potvrzoval i nápis „ZAMO“, resp. „SAMO“ nad touto postavou, o kterém jsme se již zmínili ve 2. části práce. K těmto informacím mohl autor námětu dospět, jak jsem již dříve uvedl, i na základě některého z opisů Fredegarovy kroniky nebo z jiného pramene, který se nezachoval (viz poznámka níže).

Zůstal už jen Sámo.
První postava panovníka v plášti se štítem a kopím s praporcem ve 3. pásu maleb vpravo za tzv. „Přemyslovskou scénou“.

Poznámka: „V latinských fondech pařížské Bibliothéque Nationale se pod číslem 10910 chrání rukopis burgundské světové kroniky, zvané Fredegarova. Nepojednává o dějinách Moravy a nejsou v ní zmiňována žádná místní jména z našeho území, přesto má pro studium naší historie nenahraditelný význam. Pouze v této kronice je podrobně vyložena historie Sámovy říše. Je to jediný původní písemný pramen. Nemnohé další se zmiňují o Sámovi již jen v přejatých informacích. Různé opisy díla se zachovaly například z 8. a 9. století v některých evropských knihovnách, mimo jiné i ve Vatikánu.“ (Z. Klanica: Sámo a Vogastisburk, Morava v minulosti, Kapitoly z našich nejstarších dějin. In: RT magazín, Brno 23. srpna 1991, s. 3.)
R. Turek (2000, s. 26): „... ještě v této pozdní době se sporadicky vynořují zprávy o Sámovi, např. v díle mnicha Aimoina z Fleury – St. Benoit sur Loire (poč. 11. věku), v historii franských králů kláštera St. Denis a v auctuariu kláštera Garstu“.

Kronika tzv. Fredegara.
Doc. PhDr. Zdeněk Klanica, DrSc.

Rudolf Turek: Čechy na úsvitě dějin, Praha 2000, s. 26.

„Ne náhodou král Vratislav I. byl malíři 4. pásu umístěn právě nad touto postavou“ (J. Zástěra 1986, s. 20). Viz schematické znázornění maleb ve Znojemské rotundě – panovníci [26] a [01].

J. Zástěra: Původ péřové koruny, 1986, s. 20.

Koruna, čapka nebo kápě?

Mořic Trapp tuto postavu zachytil na jednom ze svých akvarelů v roce 1862 (obr. vlevo). V osmdesátých letech se k ní novou reprodukcí znovu vrátil (obr. vpravo). Na obou Trappových kopiích je na hlavě tohoto panovníka jasně viditelná pokrývka. V. Houdek se již v roce 1898 podivoval, proč Melicher při restauraci maleb v letech 1891-93 tento prvek na hlavě první panovnické postavy neobnovil (J. Zástěra 1990). Ale k velkému překvapení se A. Friedl zmiňuje při Fišerově restauraci, že po sejmutí Melicherových přemaleb z této figury se objevila na její hlavě „pokrývka zvláštního tvaru“ v podobě široké kápě s dvěma dolů po vlasech na ramena splývajícími širokými závěsy neurčité struktury. „Bohužel tento detail ušel pozornosti při poslední restauraci (1947-49), ač byl dobře viditelný za záření ultrafialového světla. Nedostatek pečlivého studia nebo neznalost věci na povolaných místech zavinila, že nebyl včas rozpoznán a zachován a že nebyl zhodnocen jako zvláštní ikonografická distinkce. Tato distinkce se vyskytla v řadě panovníků právě jen jednou, a to na počátku genealogické řady.“ (A. Friedl 1966, s. 56). Tento detail neunikl již pozornosti Votočkově, který jej podobně jako později Friedl považoval za znázornění kožešinové knížecí kápě, jak je známe z vyobrazení sv. Václava v Kodexu vyšehradském. Postavu prvního knížete s touto „ikonografickou distinkcí“ na hlavě proto ztotožnil právě se sv. Václavem (O. Votoček 1949, s. 118).

Akvarely Mořice Trappa.
První postava panovníka v plášti se štítem a kopím s praporcem v 3. pásu maleb vpravo za tzv. „Přemyslovskou scénou“ v obrazovém podání M. Trappa.
V. Houdek: Hradní kaple znojemská. In: Časopis vlasteneckého musejního spolku v Olomouci, ročník 15, 1898, č. 59-60.

J. Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, 1990, s. 167.

A. Friedl: Přemyslovci ve Znojmě, 1966, s. 56.

O. Votoček: Přemyslovská rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě, s. 118. In: ZPP IX, 1949, s. 101-127.

Komise „odborníků“ pro „nedostatek pečlivého studia nebo neznalost věci“ ovšem nedovolila F. Fišerovi tento detail na malbách obnovit. Členy komise ministerstva školství, věd a umění tenkrát byli prof. Matějček, prof. Slánský, ředitel Národní galerie Novotný a doc. Dr. V. Mencl. Výsledky Fišerovy restaurace O. Votoček (1949, s. 116) shrnul: „Přes všechny názorové rozdíly mezi restaurátorem a komisí, pokud jde o původnost některých linií a barevných ploch, skončila oprava maleb definitivně v říjnu 1949, a možno ji celkem hodnotit jako úspěšnou, poněvadž dosáhla svého cíle; odstranila Melicherův nános tak, že dnes je vidět v kapli malbu asi ze 70-80 % původní.“

Odborná komise nedovolila restaurátorovi obnovit pokrývku hlavy u prvního knížete ve 3. pásu maleb.

Poznámka: V rozporu z výše citovaným zjištěním A. Friedla (který se Fišerovy restaurace 1947-49 podobně jako O. Votoček účastnil osobně) je informace A. Merhautové (1983, s. 24): „Tato poslední restaurace (J. Alt, P. Lorek, A. Martan) nepotvrdila existenci čapky na hlavě první knížecí figury ...“. Na jiném místě (s. 20) říká: „Kožešinová čapka nebyla zjištěna ani při ultrafialovém ozáření maleb (zřejmý rozpor se zjištěním A. Friedla, sama však vzápětí připouští ...), v kladném případě ji jistě nemohl restaurátor při dohledu dalších odborníků opomenout vyznačit“ (my však již nyní víme, že právě tito dohlížející „odborníci“ v tom naopak F. Fišerovi zabránili – pozn. aut.). A. Merhautová pokračuje: „A. Friedla svedl k mylnému předpokladu kožešinové čapky zřejmě dolů spadající vlas v kombinaci s nevhodným a nedobovým tvarem čapky, vzniklým při některé neznámé úpravě maleb („nedobovým“, protože autorka se domnívá, že i tato část maleb 3. pásu vznikla až v roce 1134, že se jedná o Bořivoje; ve skutečnosti je to král Sámo – pozn. aut.). Obdélná čapka byla při předposlední restauraci právem smyta a hlava první postavy podle původních stop vyznačena jako prostovlasá“. (Onou předposlední restaurací se rozumí restaurace Fišerova).
Zde i A. Merhautová projevila „nedostatek pečlivého studia nebo neznalost věci“ a skutečnost úplně překroutila, ač práci Votočkovu i Friedlovu uvedla ve svých pramenech. Inu něčím si svůj doktorát věd zasloužit musela. A tak si ještě vymyslela pozdější „neznámou úpravu maleb“, která proběhla asi takto: nějaký člověk, patrně recesista, vzal šestimetrový žebřík-dvoják, barvu, štětec a svíčku, někdy mezi lety 1134-1862 tajně vnikl do rotundy, prvnímu panovníkovi ve 3. pásu domaloval „nevhodný a nedobový tvar čapky“, nic víc – nic míň, pak zase žebřík sklapl a jak přišel, tak odešel.

Rozpor.
A. Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu, 1983, s. 24, pozn. 2; s. 20.

D. Třeštík (1987, s. 558) pak ještě všemu nasadil korunu: „Poslední restaurace (J. Alt, P. Lorek, A. Martan) totiž dokázala, že na sporných místech žádné zbytky maleb nejsou a nebyly“ (právě proto musely být „právem smyty“). O co se tedy přela „odborná komise“ s restaurátorem ak. mal. Františkem Fišerem?
L. Konečný (1997, s. 65) ke zmíněné poslední restauraci dodává: „Ikonograficky závažným a problematickým detailům nebyla věnována náležitá pozornost, zřejmě i proto, že restaurátoři přistoupili k práci bez bližší znalosti předchozích restaurátorských zásahů a ikonografické problematiky. Nebyly využity možnosti dokumentace a průzkumového vyhodnocení moderní přístrojovou technikou (včetně UV snímkování a mikroanalýz) a rovněž technologické rozbory vzorků malovaných omítek zůstaly vesměs nepoužitelné, mj. i pro jejich nedostatečné označení“.

D. Třeštík: Objevy ve Znojmě, 1987, s. 558.

Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy, Sborník, JMM Znojmo 1997, s. 65.

A. Friedl považoval tento knížecí odznak za podobný „ne-li vůbec totožný“ s knížecí kápí, kterou nese na hlavě fiktivní podobizna světce Václava, podaného v majestátu na trůně jako výplň iniciály „S“, fol. 68 Kodexu vyšehradského z doby nedlouho před rokem 1085 (výřez viz obr. vpravo). Podle A. Merhautové a D. Třeštíka (1985): „akvarelové kopie zachycují pouze nízkou obdélnou čapku, posazenou nahoře na dlouhých vlasech, jejíž tvar zřejmě vznikl nepochopením obrysu horní partie vlasů, poškozené při nám neznámé starší opravě maleb. Čapka byla při restauraci smyta a podoba vlasů vyznačena podle původních stop, které rovněž nedovolují soudit na existenci kožešinové pokrývky hlavy“.
To je nesmírně zajímavé odhalení: „malby byly poškozeny při opravě maleb“! K tomu později A. Merhautová-A. Martan (1988) ještě přičinili: „Restaurace započatá roku 1969, nejen přiblížila malby jejich původní podobě, ale zároveň potvrdila, že i kopie maleb M. Trappa z roku 1863 obsahovaly některé pozdější doplňky, které např. A. Friedla místy svedly k mylným závěrům“ pravila neomylná dvojice A. Merhautová-A. Martan. Nechápu jen, jak dokázal M. Trapp v roce 1863 na svých akvarelech zachytit „některé pozdější doplňky“. Viděl do budoucnosti? V každém případě i tito odborníci museli připustit, že první postava v plášti se štítem a kopím s praporcem ve 3. pásu maleb původně nějakou pokrývku hlavy měla. Svoje tvrzení, že se jedná o „pozdější doplněk“, však nedokázali doložit na žádném z chaoticky odebraných vzorků.

Knížecí kápě?
A. Friedl: Přemyslovci ve Znojmě, Praha 1966, s. 56.

A. Merhautová–D. Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století, 1985, s. 71.

A. Merhautová–A. Martan: Byly či nebyly znojemské malby jednotným dílem, 1988, s. 298.

Je pravda, že Trappova „čapka“ jako knížecí kápě sv. Václava nevypadá. Spíš může připomínat pokrývky hlavy Chlotara I. a jeho ženy Radegundy na iluminaci z rukopisu z 10.-11. století (obr. vlevo), uloženého v Městské knihovně v Poitiers. Nebo korunu krále h_david.jpg (3968 bytes)

Davida v iluminovaném Palatinském žaltáři z 10. století, práci byzantského mistra, uloženém v knihovně Vatikánského muzea (viz obr. vpravo). Další údajně „nedobové“ příklady můžeme nalézt v iluminovaných byzantských rukopisech nebo na mozaikách v chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli a v kostele San Vitale v Ravenně (viz obrázky níže).

Královská distinkce?
Královna Radegunda, třetí žena Chlodvíkova syna Chlotara I. Když král nechal v roce 555 popravit jednoho z jejích bratrů, opustila dvůr a vstoupila do kláštera v Noyon. V Poitiers pak založila klášter Svatého kříže (kolem roku 560), kde vedla až do své smrti v roce 587 život světice.

Král David – iluminace v Palatinském žaltáři z 10. století (Vatikán, Řím).


Basileus II.	Leon V.	Justinián I.	Justinián I.

Další příklady.
Byzantský císař Basileus II. (976-1025) (Benátky), byzantský císař Leon V. (813-820), byzantský císař Justinián I. (527-565) – Hagia Sofia a San Vitale.

Je zajímavé, že k mylným závěrům mohli dospět pouze O. Votoček (1949) a A. Friedl (1966), kteří se Fišerovy restaurace přímo účastnili, nikoliv A. Merhautová-A. Martan (1988), kteří si o ní jen četli. V každém případě detail maleb, který ponechal (překryl) při své restauraci Melicher, musel Fišer, na přání komise „odborníků“, nevratně smýt! Přestože, jak uvádí L. Konečný (1997, s. 64): „tento detail si (A. Friedl – pozn. aut.) sotva vykonstruoval, jestliže jeho analýze věnoval značnou část své knihy“. A z předkládané hypotézy snad vyplývá, že zcela oprávněně. Je velmi pravděpodobné, že malíř Znojemské rotundy mohl králi Sámovi takovou královskou distinkci, jakou zachytil na svých akvarelech M. Trapp, skutečně namalovat. Ovšem podle hypotéz A. Merhautové a B. Krzemieńske, podporovaných D. Třeštíkem i A. Martanem, by oním prvním panovníkem s „čapkou“ měl být kníže Bořivoj. A Bořivoj žádnou královskou distinkci mít nemohl. Šmahem byla označena za „pozdější doplněk“. Její „smytí“ je proto přece zcela namístě. Žádný rozbor omítky ani odběr vzorků barev v tomto místě s následným vyhodnocením pořadí barevných vrstev však proveden nebyl. Podle čeho tedy tito „odborníci“ rozpoznali, že se jedná o „doplněk“ a zejména jak určili, že je „pozdější“? Snad intuice, vnuknutí, nebo spíš nutkavá potřeba?!. Takto mohlo být z maleb odstraněno prakticky cokoliv, co tzv. nezapadalo do „oficiální“ verze výkladu maleb, s odůvodněním, že se jednalo o „pozdější doplněk“.
Bůh ochraňuj znojemskou rotundu před A. Martanem
a pražskými „odbornými“ komisemi!
h01rotug.jpg (2958 bytes)

Současný stav zachycují dva snímky tohoto prvního panovníka – vlevo při UV osvětlení, vpravo při normálním světle (1999). Detailní snímky této figury pod UV světlem z doby Fišerovy restaurace ještě před smytím údajného „pozdějšího doplňku“ se zřejmě bohužel nazachovaly. Nebyly vůbec pořizovány (?) nebo byly zničeny. Co vlastně bylo smyto, zda „koruna“, „kápě“ nebo „čapka“, dnes již asi nezjistíme. Zejména proto, že si někdo dal tu práci a místo nad hlavou Sáma nejen pečlivě „smyl“, ale svrchní část omítly dokonce seškrabal!
Více světla do této problematiky přinesla K. Dvořáková, zabývající se průzkumem maleb, na odborné konferenci ZNOJEMSKÁ ROTUNDA (Znojmo 25.-26. 6. 2003). Viz Sborník příspěvků z 2. konference o rotundě, vydalo Město Znojmo 2004.

Co Melicher ponechal, Fišer musel smýt!
L. Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy, Sborník Znojmo 1997, s. 64.

Původ vzoru na lemu pláště

Kde mohl malíř lem06.jpg (1979 bytes)

znojemské rotundy nalézt inspiraci ke zhotovení ozdobného lemu pláště šestého panovníka, obou donátorů, vedoucího jezdecké družiny a ústřední postavy oráčské scény? Jedná se skutečně o hermelínový plášť lemovaný kožešinovou bordurou? Hledaný motiv bychom totiž mohli spatřovat na brokátové látce, nalezené v královské hrobce v chrámu svatovítském, která pochází z 10. až 11. století. Její původ je kladen do Byzance.

Inspirační zdroj malíře ke vzoru lemu pláště.


Motiv z brokátové látky – celek a detail.

Rekonstrukce nejstarší brokátové látky, nalezené v královské hrobce ve velechrámu svatovítském. Jest původu byzantského a pochází z 10. až 11. století. (Karel Hrdina: Kosmova kronika česká, obrazová příloha, Praha 1949).

brokát [ital.] – hedvábná látka protkávaná zlatými nebo stříbrnými vlákny, pocházející z Předního východu, odkud se přes Byzanc dostala do Evropy.

Podobný motiv dvou ptáčků u stromu života můžeme nalézt i na jiné hedvábné látce z poloviny 11. století pocházející z hrobu kněžny Ludmily (Bořivojovy manželky) v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě (E. Vlček: Nejstarší Přemyslovci, s. 72). ptaknako.jpg (6962 bytes)

Původ tohoto motivu je ale zřejmě mnohem starší. Můžeme jej spatřit již na bronzovém pozlaceném nákončí z Mikulčic, z mladšího předvelkomoravského horizontu, 2. pol. 8. stol. (J. Poulík: Mikulčice, tab. 20). Z. Klanica vyslovil názor, že technologií výroby i výtvarným zpracováním námětu prozrazuje bezprostřední vztah k dílnám íránským (Z. Klanica: Původ a počátky moravského etnosu, s. 61-65). Jak dokládá ve své práci, i motiv sokolníka na známé stříbrné plaketě (z hrobu v nartexu kostela, Staré Město, poloha Špitálky, 2. pol. 9. století) má své íránské vzory. Současně vyslovuje domněnku, že by se mohlo jednat o Sokola přinášejícího království, a doplňuje ji příslušnou legendou.

Motiv páva, holuba, sokola nebo orla?
Nakolik je možné spojovat symboliku lemu pláště šestého panovníka ve 3. pásu maleb s motivem ptáčků u stromu života či známým jezdcem na koni se sokolem, jenž má přinést království či královskou korunu, ponechávám úvaze historiků umění.
Zdeněk Klanica: Původ a počátky moravského etnosu, s. 61-65. In: Moravský historický sborník, Ročenka MNK 1993-94, Brno 1995, s. 43-71.


Sokol přinášející království či lov s dravým ptákem?

Motiv sokolníka na stříbrné plaketě (2. pol. 9. století) a stejný motiv na íránské bavlněné látce (Z. Klanica 1995).

Poznámka: den177ba.jpg (9850 bytes)

L. Galuška tento námět uvádí jako příklad velmože na lovu s dravými ptáky (L. Galuška: Velká Morava, 1991, s. 47). M. Šolle se domnívá, že „také další symboly jako Strom života, motivy pávů, holubic na nákončích nebo na gombících šatu mají biblický, někdy orientální původ a význam. Čistě orientální ráz má častý perský námět lovu“ (srv. J. Dekan a kol. 1976. In: M. Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu, 1996, s. 89-90).
Stejný motiv jezdce na koni s dravým ptákem na ruce můžeme najít i na averzu denáru Bořivoje II. (Šmerda č. 177b – viz obr. vpravo) z období jeho III. vlády (1118-20). V opisu +DVX•BORIVOI.

Avers denáru Bořivoje II. č. 177b – jezdec na koni s dravým ptákem v pravé ruce. V opisu: +DVX•BORIVOI
(foto Antonín Bláha – Národní muzeum Praha).

Pohádka severoíránského původu obsahuje vyprávění, v němž hrdinové přicházející k cizímu městu se dotazují pocestného, co je ve městě nového. Vypráví jim, že ve městě zemřel panovník, všichni lidé vyšli, aby vypustili sokola. Na koho usedne, ten nám bude vládnout, říká hrdinům pohádky pocestný. Sokola přinášejícího království můžeme vidět i na výzdobě stříbrné nádoby patrně staromoravského původu, zde sokol přináší svému majiteli v zobáku královskou korunu (obr. vlevo nahoře).

Sokol přinášející království.
Volba vládce prostřednictvím dravého ptáka, zpravidla sokola (Z. Klanica 1995).

Básník Firdausí, narozený ve čtyřicátých letech 10. století, uvádí ve svém životním díle Šáh-náme, které dodnes v íránských venkovských čajovnách spatra přednášejí potulní pěvci, mimo jiné i epizodu, kdy panovník vypráví o svém snu – zdálo se mu o tom, jak k němu přiletěl pták s odznakem královské moci v zobáku. Z tohoto aspektu by bylo možno interpretovat i obraz na plaketě ze Starého Města a samozřejmě také nákončí z Moravského sv. Jána. V této souvislosti je možno uvést další zajímavý moravský nález. Stříbrný pozlacený gombík na němž je ve třech kruhových medailonech vytepán obraz ptáka (vysoký jen o málo víc než 2 cm).

Lité nákončí.
Moravský sv. Ján, 8. století (Z. Klanica 1995).


Stříbrný pozlacený gombík ze Starého Města (Na valách).

Velkomoravský gombík.
Rozvinutý plášť stříbrného pozlaceného gombíku ze Starého Města (Na valách) s motivem ptáčka přinášejícího náhrdelník. 3 závěsky jsou vpravo nahoře.

Máme ale k dispozici podobný námět v mnohem podrobnějším zpracování, nikoliv náhodou právě především ze severoíránské oblasti (viz následující obrázky).


Byzantská ozdoba, hedvábná látka, íránská stříbrná mísa.

Byzantská ozdoba, hedvábná látka a íránská stříbrná mísa.
Různé předměty s motivem ptáčka přinášejícího náhrdelník se 3 závěsky, oba posledně jmenované z 8. století (Z. Klanica 1995).

S jiným litým nákončím, na rubové straně se vzorem připomínajícím ptačí peří (obr. vlevo), zřejmě avarské provenience, se setkáváme i v nálezech pocházejících z Čech per_orel.jpg (3924 bytes)

(A. Bartošková: Čechy v 6.-9. století, 2000, s. 8). Vzor na tomto nákončí (nalezeném v 19. století při bourání městských hradeb v Praze z přelomu 7. a 8. století) se nápadně podobá peří orla chránícího hrudí kříž, zobrazeného na kování nalezeném v Komárnu (obr. vpravo), datovaném do 2. poloviny 8. století (L. E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, 1992, s. 63).

Jiné lité nákončí.
Bronzové nákončí s motivem sedících gryfů.
A. Bartošková: Čechy v 6.-9. století. In: Staroslovanská Morava, seminář Brno 2000, s. 6-13.
M. Lutovský-N. Profantová: Sámova říše, Praha 1995, s. 50.
L. E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, Brno 1992, s. 63.


Zlatá brož císařovny Gisely z roku 1027, kdy se v Římě vdávala za Konráda II., německého krále a císaře Svaté říše římské (celek a detail). Podle novějšího názoru byly možná šperky vyrobeny o století později.

Giselina brož s ústředním motivem orla, symbolu majestátu moci.
Zlatá brož zobrazující heraldického orla s rozepjatými křídly. Hlava, ocas a křídla ptáka jsou zdobeny smaltováním cloisonné – přihrádkový email. (Nance Fyson: Nejkrásnější poklady civilizace, Praha 1996, s. 68, 69).

Poznámka: Nejnověji je vznik „Orlí spony“ kladen na konec 10. století, nebo spíše do 1. třetiny 11. století. Imperiální motiv orla asi souvisí s vyobrazeními na byzantských látkách 10. století (Katalog výstavy „Střed Evropy okolo roku 1000“, kat. č. 25.01.24, český překlad Praha 2002, s. 541).


Sokol zabíjí holubici, vysoký reliéf. Celek a detail.

Sokol zabíjí holubici. Detail z vnější reliéfní výzdoby kostela sv. Kříže (915-921).
Achtamar, Arménie. (Henri Stierlin: Byzantinischer Orient, Stuttgart, Zürich 1996, obr. 158).

Vzor na lemu pláště – osobní atribut panovníka

Zatímco ve 3. pásu maleb se vyskytl ozdobný lem pláště u čtyř panovníků [01, 06, 07?, 08] a u každého z nich s jiným vzorem, ve 4. pásu maleb jsem ozdobný lem lem23.jpg (1493 bytes)

pláště nalezl jen u šestého panovníka v plášti [23]. Vzor lemu jeho pláště (viz obr. vlevo) se od čtyř již výše zmíněných liší. Tímto panovníkem je dle J. Zástěry – a my jsme jeho určení postav 4. pásu maleb potvrdili – kníže Bořivoj II. Tento ikonografický prvek (ozdobný lem pláště) má pro malíře v rotundě zřejmě určitý přesný význam. Vyskytuje se jen u pěti z osmnácti panovníků se štítem a kopím s praporcem (a samozřejmě v plášti). Velmi důležitá je také skutečnost, že každý z nich má svůj vlastní vzor, který se v časové posloupnosti knížat víckrát n e o p a k u j e . 23lem_pl.jpg (4939 bytes)

Posledně jmenovaný Bořivoj II. [23] (viz obr. vlevo), o němž je z písemných pramenů známo, že v roce 1100 měl svatbu ve Znojmě (18. října – Kosmas III, 12), také po nějakou dobu znojemský a brněnský úděl spravoval (snad i 4 roky: 1097-1100; počátek Litoldova vyhnanství kolísá totiž mezi roky 1097-1099). Můžeme snad vyslovit určitou paralelu k myšlence J. Zástěry, a sice že tak jako pláště knížat vyjadřují jejich vládu na Moravě (společný atribut), podobně ozdobný vzorovaný lem tohoto pláště (osobní atribut) by mohl vyjadřovat vztah panovníka ke Znojmu (resp. ke Znojmu-Hradišti). To by mohlo znamenat, že kromě Bořivoje II. [23] a Rostislava [06], o nichž to můžeme říci s jistotou, měli nějaký vztah k tomuto místu i Mojmír II. [08], Svatopluk [07] (?) a Sámo [01]. Měli tam snad také svatbu? Nebo po určitou dobu svoje hlavní či počáteční sídlo? Nebyl právě zde nebo v blízkém okolí umístěn „moravský“ kamenný stolec, na nějž byli posazeni?

Malý dodatek na okraj.
Možný význam ozdobných lemů plášťů.

Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb s ukázkami pokračuje:

Pátá část – Doba vzniku maleb (1)

Pokračování ...

Časové určení vzniku maleb. Vymývání mozků pohanem Přemyslem. Břetislavova správa Moravy. Rotunda sv. Klimenta. Navazoval Břetislav I. na dávnou a slavnou velkomoravskou tradici? Zcela jistě ano. Část maleb pořízena již za Břetislava I. před r. 1034? Velkomoravské vzory z gombíků použity ve Znojemské rotundě. Znojemský hrad s rotundou vybudován za Břetislavova moravského pobytu. Kdo, když ne Břetislav? Koryfej všech věd. Další etapu výmalby rotundy provedl opět Břetislav po získání pražského stolce. Sv. Václav v přilbě a s obráceným štítem. Štít víry. Gumpoldova legenda. Přilba spasení. Střed Evropy okolo roku 1000. Přemyslovec s přilbou = sv. Václav. Dušan Třeštík: „Přilba nikdy nebyla Václavovým atributem“! Myslbekova socha na Václavském náměstí. Kostel sv. Jakuba ve vsi Jakub. Přestává legrace. Kdy napsal D. Třeštík pravdu? Vzor jednání pro naši mládež? Děkujeme, odejděte! Přilba je jednoznačným atributem sv. Václava. Denár Bořivoje II. s vyobrazením sv. Václava s přilbou na koni.

Odpovědi na tyto otázky najdete snad v další části práce.
Klikněte ZDE.

Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno