12 – REKAPITULACE

IKONOGRAFIE
maleb ve Znojemské rotundě
Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy
Petr ŠIMÍK
Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb

IKONOGRAFIE –
Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – 12. část.
Petr Šimík – 23.12.1999

12. část – rekapitulace

Chronologický přehled hypotéz od roku 1820
1. část (1820-1945) • 2. část (1946-1990) • 3. část (1991-dnes)

Hypotézy [ J. Zástěra | L. Konečný ]
[ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ]

Ikonografie 3. pásu maleb – 12. část: rekapitulace

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato hypotéza odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů v textu dle katalogu J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996.

Čísla v hranatých závorkách.

Stručná rekapitulace panovníků:
Ve spodním třetím pásu maleb je vyobrazeno osm panovníků od krále Sáma [01] přes předvelkomoravské a velkomoravské panovníky po Mojmíra II. [08] (posledního knížete Velké Moravy) s důrazem kladeným na osobnost krále Rostislava [06], zakladatele mocné dynastie Přemyslovců, a vyzvednutím jeho největší zásluhy – pozvání Konstantina a Metoděje na Moravu, jejichž působením se Velká Morava proměnila v jedno z duchovních center své doby. Vzniká nová samostatná moravská církev, je založeno Metodějovo moravsko-panonské arcibiskupství.
V horním čtvrtém pásu devatenáct představitelů českého přemyslovského státu: devět bez pláště od Bořivoje [09] po Oldřicha [17] (Vladivoj a Jaromír jsou vynecháni), deset v plášti od Břetislava I. [18] po Soběslava I. [27], s důrazem kladeným na sv. Václava [13] a prvního českého krále Vratislava I. [26] (Václav i Vratislav II. jsou vyobrazeni 2×). V malbách je symbolicky zachycen zánik jednoho rodu (3. pás – Mojmírovci), počátky a postupné nabývání významu a věhlasu rodu nového (4. pás – Přemyslovci): nejdříve plášť moravských králů, který pro Přemyslovce získává poprvé Břetislav I. – iniciátor (výmalby celé rotundy, ale zejména 3. pásu a pozdější) přemalby severní poloviny 4. pásu (II. etapa) – a v další etapě za Soběslava I. (přemalba jižní poloviny 4. pásu) královská koruna, kterou se kníže Vratislav II. jako první z Přemyslovců vyrovnává svým důstojenstvím moravským králům.

Rekapitulace panovníků.
Význam a smysl maleb.

Současně malby vyjadřují přenesení moravského křesťanství do Čech (severní polovina 4. pásu), následně pak (jižní polovina 4. pásu) i přenesení koruny moravských králů a království z Moravy do Čech (symbolicky z 3. pásu do 4.) (translatio regni) a znovuspojení Moravy a Čech, tentokrát pod svrchovaností pražských Přemyslovců.

Translatio regni.
Přenesení křesťanství, koruny a království z Moravy do Čech.

Poznámka: Podobně již Kristiánova legenda (992-994) vznikla patrně jako doklad o přenesení křesťanství z Moravy do Čech na popud 2. pražského biskupa Vojtěcha. Měla zřejmě podpořit snahy Boleslava II. a biskupa Vojtěcha o povýšení Prahy na sídlo arcibiskupství s odkazem na moravské arcibiskupství Metodějovo (srovnej VDZKČ I., 1999, s. 307 nebo D. Třeštík: Biskup Vojtěch a vznik střední Evropy, s. 190n. In: D. Třeštík: Mysliti dějiny, Praha 1999, s. 182-196).
L. E. Havlík (1992, s. 328): Snad už koncem 10. století a zejména v 11. století se prosazoval názor, že oficiální pokřtění Čech bylo dílem moravským. Počátkem třicátých let 11. století se vévoda Břetislav zřejmě pokoušel o resurekci Moravského království. Koncem 13. a ve 14. století, přestože byl obecně znám původ české královské hodnosti a koruny jednak z rukou císařských 1158, 1198, 1203, 1212, jednak papežských 1203/4, se objevila i v Čechách aplikace středověké teorie o tzv. přenesení království, připsaná Vratislavovi II., podle níž „Království Moravy ... bylo obnoveno a přeneseno do Čech“.
resurrectio, onis f. opětné vstání; zmrtvýchvstání, v z k ř í š e n í

Přenesení křesťanství z Moravy do Čech.

L. E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, 1992, s. 328.

Přenesení koruny moravských králů a království z Moravy do Čech.

Moravský hagiograf Bartoloměj Paprocký z Hlahol (Zrcadlo slavného Markrabství moravského 1593) pomocí Velkomoravské říše vysvětloval i vznik Markrabství moravského: Na říšském sněmu v Mohuči, kde byl český kníže Vratislav II. jako první povýšen na českého krále, se podle Paprockého uvažovalo o obnovení království moravského, jehož někdejší velikost zde byla připomenuta. Ale Vratislav to odmítl a žádal prý, aby byl jmenován králem českým a ne moravským. Stalo se, jak si přál, a Morava připadla jeho bratřím jako markrabství. Tak došlo podle Paprockého sto dvaadevadesát let po smrti knížete Svatopluka ke zrušení království moravského, jeho přenesení do Čech a k připojení Moravy k této zemi (Josef Válka: Přehled dějin Moravy II., Stavovská Morava 1440-1620, Praha 1987, s. 189).
Za své královské hlavní město zvolil Vratislav Prahu snad i z důvodů diplomatických, měl odtud blíže k císaři. Ze stejných důvodů asi Rostislav zvolil za své sídlo Znojmo. Neměl jistě zájem o to, aby se mu přicházející franští královští poslové a vyslanci s doprovodem „procházeli“ po celé zemi. Chtěl zajistit klid a dobré podmínky pro práci obou věrozvěstů, kteří působili asi hlouběji ve vnitrozemí.
Po návratu Metoděje z Říma (869-870) vznikl zřejmě ve Znojmě (arci)biskupský stolec nebo jej zde moravský král Rostislav slavnostně uvedl do jeho úřadu. Patrně právě ve Znojmě sloužil nově vysvěcený arcibiskup Metoděj svoji první mši na Moravě (viz „primiční nevěsta“).
J. Zástěra: Bylo první sídlo arcibiskupa Metoděje ve Znojmě?
In: MHS, Ročenka MNK 1993-94, Brno 1995, s. 241-248.

Jiří Pernes: Říše starých Moravanů – objekt historických zkoumání i politických sporů, s. 46. In: Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství, Brno 1996, s. 29-51.

V Kronice tak řečeného Dalimila, která ve 106 kapitolách líčí politické děje Čech od nejstarších dob až do roku 1314, stojí psáno:

L. c., s. 47.

„Ot Svatopluka, krále moravského
Tuto chci do moravské kroniky málo jíti,
abych mohl sličněji k své řeči přijíti,
kako jest koruna z Moravy vyšla,
pověděť, kako jest z té země Čechóm přišla ...“

Dalimilova kronika.

L. E. Havlík (1998, s. 32): Z listiny olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141 se dovídáme o přenesení biskupské katedry od kostela sv. Petra, patrona a ochránce Moravy, ke kostelu sv. Václava, patrona Čech. K tomu došlo roku 1131 (Lubomír E. Havlík: Identifikace patrocinií zaniklých raně středověkých kostelů, 1998, s. 32. In: Moravský historický sborník, Ročenka MNK 1996-98, Brno 1998, s. 7-50). Tímto aktem biskup Zdík symbolicky potvrdil, že křesťanství do Čech bylo přeneseno z Moravy.

Lubomír E. Havlík: Identifikace patrocinií zaniklých raně středověkých kostelů, Brno 1998, s. 32.

3. pás maleb	4. pás maleb
I. etapa 1020–1034	II. etapa 1035–1055	III. etapa 1134
Rostislavská scéna	09 Bořivoj	19 Spytihněv II.
01 Sámo	10 Spytihněv	20 Vratislav II. o•
02 ? (Sámův syn?)	11 Vratislav	21 Konrád Brněn.
03 ?	12 Václav	22 Břetislav II.
04 ?	13 sv. Václav o•	23 Bořivoj II.
05 Mojmír	14 Boleslav I.	24 Svatopluk Olom.
06 král Rostislav	15 Boleslav II.	25 Vladislav I.
07 král Svatopluk	16 Boleslav III.	26 král Vratislav I.
08 Mojmír II.	17 Oldřich	27 Soběslav I.
Donátorský pár	18 Břetislav

Jednotlivé etapy výmalby hlavní lodi rotundy – 3. a 4. pás.
Přehledná tabulka s pořadím panovníků.
LEGENDA:
modře král Rostislav vyobrazený 4×,
červeně panovníci vyobrazení 2× – Václav a Vratislav II.,
zeleně/fialově vyznačené první písmeno – panovník s praporcem směřujícím k jeho postavě a vzhůru (4×)/dolů (1×),
o• – obrácený štít,
P – panovník v plášti.

3. pás maleb	4. pás maleb
I. etapa 1020–1034	II. etapa 1035–1055	III. etapa 1134
Příchod misie Konstanti- na a Metoděje na Mora- vu na pozvání krále Ros- tislava, založení mocné dynastie Přemyslovců, počátky slovanského písemnictví a vzdělanosti, založení prvního arci- biskupství na Moravě, navázání na velko- moravské křesťanské a kulturní tradice	Znázornění původu Přemyslovců – Rosti- slavův syn Bořivoj, Břetislav jako první v plášti moravských králů, přenesení křesťanství z Moravy do Čech, sv. Václav v přilbě jako věčný panovník předávající vládu vždy aktuálně vládnoucímu knížeti	Rozvoj a rozmach českého státu z malého středočeského knížectví na mocný přemys- lovský stát, přenesení koruny a království z Moravy do Čech, první český král získává královskou korunu pro svoji osobu od císaře římského a vyrovnává se tak svým důstojenstvím velkomoravským královským předkům

Jednotlivé etapy výmalby a jejich význam – 3. a 4. pás.

V malbách 3. a 4. pásu existuje ještě jeden nevysvětlený detail. Jedná se o praporce některých panovníků, které směřují vzhůru. Současně ale také vždy míří k postavě. Ve 3. pásu se to týká krále Svatopluka [07], ve 4. pásu sv. Václava [13], knížete Břetislava [18] a jeho syna Spytihněva II. [19]. Zřejmě tento prvek nebo znak malíř zvolil záměrně (neslouží jen k pouhému „oživení maleb“), použil jej jen 4× a dává smysl právě jen a pouze při naší identifikaci postav – podporuje tak správnost této hypotézy. Víme, že praporec neboli korouhev v rotundě symbolizuje vládu, je odznakem panovníka – suveréna. Domnívám se, že malíř potřeboval, kromě použitého vícenásobného zobrazení některých postav, další vyjadřovací prostředek, další znak, kterým by mohl zhodnotit zásluhy h27sobe.jpg (2984 bytes)

vytypovaných panovníků o knížectví, království či stát, ale i o církev. Praporce ostatních knížat směřují dolů a od postavy s jedinou výjimkou, kde praporec směřuje k postavě – tou je poslední panovník v plášti Soběslav [27] (obr. vlevo), kterým posloupnost Přemyslovců v rotundě končí. Za povšimnutí stojí i skutečnost, že každý panovník s praporcem mířícím k postavě (ať již směřuje nahoru nebo dolů) drží kopí s praporcem v pravé ruce. Z výše uvedené přehledné tabulky vidíme, že malíř II. i III. etapy výmalby vždy přesně pochopil záměr svého předchůdce, proto každý také musel znát jména vyobrazených knížat i jejich činy:

Praporce některých panovníků.
Proč u některých směřují k postavě panovníka a současně vzhůru?

Král Svatopluk I. Veliký [07] (trojité zakončení praporce) – rozšířil území Velké Moravy do nebývalé velikosti, svým rozsahem se snad blížila Sámově říši. Navázal na dílo započaté již Rostislavem. Zakládal nové kostely, pokračoval v šíření křesťanství, prostřednictvím Bořivoje i v Čechách. S pomocí arcibiskupa Metoděje obhájil již za Rostislava nabytou církevní samostatnost Velké Moravy. S přispěním papeže Jana VIII. dosáhl nezávislého postavení v křesťanském světě vedle západního a východního Římského impéria.
(Podle hypotéz A. Merhautové, B. Krzemieńské a D. Třeštíka by tímto panovníkem se zdviženým praporcem měl být Boleslav III., za jehož vlády se český přemyslovský stát dostává naopak do hluboké krize, L. Konečný zde předpokládá jednoho z bezejmenných mytických potomků Přemysla Oráče).

Zdůvodnění.
Praporec směřuje k postavě a nahoru/dolů.
Král Svatopluk I. Veliký.
Praporec směřuje k postavě a nahoru
(3. pás – sedmý panovník v plášti).

I. etapa výmalby (1019-1034).

Svatý Václav [13] (dvojité zakončení praporce) – duchovně povznesl český přemyslovský stát, svojí politikou nenásilí zajistil mír pro jeho obyvatele, ale teprve jako světec a mučedník dodal rodu Přemyslovců věhlas a vážnost uvnitř i navenek, zapsal se nesmazatelně mezi osobnosti evropské křesťanské kultury a vzdělanosti. Příběh jeho života a mučednické smrti (asi 935) se stal námětem mnoha legend zpracovaných u nás i v okolních evropských státech, které se v opisech dále šířily. Václav byl od konce 10. století chápán jako světec-mučedník a v tomto smyslu prosebník za panovníka a dynastii. Později začal vystupovat i jako kníže vládnoucí předek-prosebník, až se od poloviny 11. století stal věčným panovníkem země (rex perpetuum), který nikdy neumírá a svou vládu vždy znovu propůjčuje aktuálně panujícímu přemyslovskému knížeti. Snad bychom jej mohli považovat za prvního zakladatele Znojemské rotundy (původní omítka se stopami po zakouření jakoby po požáru), která byla později v polovině 10. století pobořena Maďary (viz Malby a stavba rotundy).
(Zatímco A. Merhautová považuje tohoto knížete s přilbou na hlavě za jednoho z neidentifikovatelných moravských údělníků, B. Krzemieńska jej spolehlivě identifikovala jako údělníka Oldřicha Brněnského, tento názor sdílí i D. Třeštík; L. Konečný zde spatřuje jednoho nejmenovaného zástupce z veškerého – v době vzniku maleb – žijícího členstva přemyslovského pokolení).

Svatý Václav.
Praporec směřuje k postavě a nahoru
(4. pás – pátý panovník bez pláště).

II. etapa výmalby (1035-1055).

Kníže Břetislav I. [18] (dvojité zakončení praporce) – znovudobytím Moravy (asi 1019/1020) dosáhl jejího (pozdějšího) připojení k přemyslovským Čechám. Je jako vůbec první z Přemyslovců vyobrazen v plášti moravských králů. Z územních zisků by se patrně mohlo ještě jednat o Vratislavsko a Holasicko ve Slezsku. Nitransko se mu, přes veškerou snahu, trvale připojit nepodařilo. Přenesením ostatků světce sv. Vojtěcha (2. pražského biskupa) z polského Hnězdna do Prahy (1039) chtěl zřejmě docílit povýšení pražského biskupství na arcibiskupství (podařilo se to až Karlu IV.) a pomýšlel asi i na královskou korunu. Obnovil kostel a klášter sv. Klimenta u Osvětiman, obnovil klášter v Rajhradě jako proboštství břevnovského kláštera, klášter v Sázavě nadal potřebnými majetky, zřídil kapitulu ve Staré Boleslavi (zde byl zavražděn kníže Václav) s kostelem zasvěceným sv. Václavovi, Znojemskou rotundu (snad již v dřívější době postavenou, poté pobořenou, opravil) dal zaklenout, celou omítnout a (jistě) nechal vymalovat (I. a II. etapa výmalby).
(A. Merhautová v této postavě spatřuje knížete Oldřicha, B. Krzemieńska a D. Třeštík knížete Jaromíra, podle L. Konečného se jedná o bezvousého sv. Václava).

Břetislav I.
Praporec směřuje k postavě a nahoru
(4. pás – první panovník v plášti).

II. etapa výmalby (1035-1055).

Kníže Spytihněv II. [19] (trojité zakončení praporce) – Po církevním schizmatu (1054 – definitivní rozkol mezi římskou západní a řeckou ortodoxní církví) vyhnal slovanské mnichy ze Sázavy (1055/1056). Upevnil svoje postavení, podrobil si Moravu tím, že 300 předních moravských velmožů dal zatknout a uvěznit. Proto zřejmě teprve on má praporec s trojitým zakončením i když bychom jej očekávali snad již u Oldřicha nebo s ještě větší jistotou u Břetislava I. Dnes bychom řekli: sjednotil stát církevně i mocensky. Snažil se o zvýšení prestiže přemyslovského státu i navenek. Podobně jako Břetislav usiloval o získání královské koruny. Jako její předstupeň získal od papeže Mikuláše II. pouze nízkou biskupskou mitru (1059/1060). Založil a bohatě nadal kapitulu v Litoměřicích (1057). Zahájil rozsáhlou přestavbu rotundy sv. Víta (založené Václavem) v románskou baziliku (1060).
(A. Merhautová považuje tohoto panovníka s nízkou biskupskou mitrou za knížete Břetislava I., B. Krzemieńska a D. Třeštík jej mají za knížete Oldřicha, L. Konečný za bratrovraha Boleslava I.)

Spytihněv II.
Praporec směřuje k postavě a nahoru
(4. pás – druhý panovník v plášti).

III. etapa výmalby (1134).

Kníže Soběslav I. [27] (trojité zakončení praporce) – v roce 1134 mimo jiné 1. nechal „rozhojnit“ obrazy králů či „připojit“ obraz krále (k těm předchozím) na stěnách Znojemské rotundy (III. etapa výmalby), 2. rozšířil její patrocinium o sv. Kateřinu a 3. dal ji přestavět (kamenná lavice v lodi). V tomto pořadí důležitosti i pořadí faktickém (viz rytý nápis). Soběslavem posloupnost panovníků končí. Všechna ostatní knížata v rotundě, kromě pěti právě vyjmenovaných, mají praporce směřující vždy od postavy a dolů.
(A. Merhautová zde správně vidí rovněž Soběslava I., B. Krzemieńska a D. Třeštík však v době vzniku maleb již nežijícího Vladislava I., L. Konečný Konráda I. Brněnského, podle jeho hypotézy iniciátora výmalby v roce 1091, resp. 1092)

Soběslav I.
Praporec směřuje k postavě a dolů
(4. pás – poslední, desátý panovník v plášti).

III. etapa výmalby (1134).


Obr. 10. 4 portréty z jezdecké scény [B, C, D, A].

Malá galerie (1).
Hlavní postavy 3. pásu maleb. Portréty členů jezdecké družiny – označíme si je zleva doprava postupně písmeny B, C a D; vedoucího družiny na bílém koni písmenem A.


Obr. 11. 4 portréty z oráčské scény [D, A, C, B].

Malá galerie (2).
Portréty účastníků oráčské scény. Dle oděvu lze usuzovat, že se jedná o již známé aktéry jezdecké scény, ovšem v poněkud pozměněném pořadí:
D, A, C, B.


Obr. 12. Portrét šestého knížete [06] a donátorů [A, B].

Malá galerie (3).
První je portrét 6. panovníka v plášti se štítem a kopím s praporcem [06], další dva jsou donátoři vyobrazení při vstupu do apsidy – označíme si je písmeny A a B.

Označení postav písmeny A, B, C, D provedeno ve shodě s označením na schématu lodi rotundy a podle výše nastíněné hypotézy na základě stejného pláště by se za nimi měla skrývat tato jména:
A = [06] – král Rostislav,
B – jeho manželka, (snad) dalmatská kněžna Miloslava,
C – opat Metoděj,
D – Konstantin Filosof.

Vzor na lemu pláště vedoucího jízdní družiny, oráče, šestého panovníka a donátorského páru ve 3. pásu maleb.

Pokud bychom přistoupili na identifikaci postav dle předložené hypotézy a udělali si statistický přehled, jak malíř (malíři) hodnotil jednotlivé vymalované osobnosti, Moravský král Rostislav

pak zjistíme, že jeho největší úctu a obdiv si zasloužil král Rostislav [A, 06], který je vyobrazen ve 3. pásu celkem čtyřikrát. Za ním se umístila jeho manželka (Miloslava?) [B] zobrazená třikrát (matka Bořivoje), dvojím zobrazením se mohou ve 3. pásu honosit Konstantin Filosof [D] a opat Metoděj [C] a konečně ve čtvrtém pásu sv. Václav [12, 13] a král Vratislav I. [20, 26] (viz důkaz v 1b. části práce, obrácené štíty nebo odpovědi 3 a 4 – viz tlačítko DOTAZY), kteří jsou také zobrazeni dvakrát. Současně tak nalézáme další zdůvodnění, proč malíř (malíři) 4. pásu musel použít obrácených štítů, jestliže chtěl dvojím zobrazením knížat Václava a Vratislava II. vyzvednout jejich zásluhy a význam před ostatními, kterým se této cti nedostalo, aby tak navázal na koncepci malíře (malířů) 3. pásu a dále ji tímto originálním způsobem rozvinul. Zejména u Václava to bylo nutné, když je vyobrazen bez pláště! V poslední III. etapě výmalby byla pak symbolika Václavova obráceného štítu použita, vedle stejného pláště [20, 26], i pro Vratislava II. Malíř použil Vratislavův obrácený štít se šesti řemeny jako „ukazovátko“ na postavu krále o 6 pozic dál.

Nakonec trochu statistiky.

Na obr. vlevo král Rostislav jako 6. panovník se štítem a kopím s praporcem ve 3. pásu maleb.

Znojemské malby měly pražským panovníkům, potomkům moravského krále Rostislava, podle Kosmy (I, 5) ovšem již potomkům Přemyslovým, kteří „budou v celé této zemi panovati na věky věkův“, také „na věky“ připomínat (I, 7), „odkud vzešli, a aby byli vždy živi v bázni a nejistotě a aby lidí sobě od Boha svěřených nespravedlivě neutiskovali z pýchy, poněvadž všichni jsme si od přírody rovni“.
Tak jako Bořivoj byl v roce 871 povolán k vládě z Moravy, tak i podle Břetislavova přání má být na pražský stolec povolán vždy nejstarší z moravských údělníků. Tuto tradici porušil až Břetislav II. prosazením svého nevlastního bratra Bořivoje II. na úkor Oldřicha Brněnského.

Ještě za Břetislava měly malby „na věky“ připomínat pražským Přemyslovcům jejich moravský původ.

Jistě uznáte, že výběr osobností, které malíř (malíři) ve svých malbách zdůraznil je velmi reprezentativní a ani dnes bychom zřejmě nevolili jinak a lépe. V tom tkví podstata a nadčasovost maleb. V tom, pro jaké hodnoty tyto osobnosti vyzvedl, můžeme spatřovat poselství malíře (malířů) budoucím generacím. Především krále Rostislava, který pozval na Moravu oba byzantské věrozvěsty Konstantina a Metoděje a také jim dokázal vytvořit podmínky pro jejich práci.
Nesmíme ale zapomínat, že „oba soluňští bratři by na Moravě mnoho nedokázali“, jak konstatoval dr. Luděk Galuška, „kdyby zde nežilo obyvatelstvo schopné povznést se k vyšším metám a toužící po dosažení těchto cílů“.

Poselství malíře (malířů) Znojemské rotundy budoucím generacím.
Jiří Pernes: Říše starých Moravanů – objekt historických zkoumání i politických sporů, Brno 1996, s. 50. In: Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství, Brno 1996, s. 29-51.

Na Druhém vatikánském koncilu 4. prosince 1963 byla schválena konstituce o posvátné liturgii, která dovoluje užívání živých jazyků v liturgii. K tomuto převratnému kroku se Otcové koncilu rozhodli, když děkan kardinálského sboru Eugene Tisserant připomněl privilegium, které dostali sv. Cyril a Metoděj od Hadriána II. a Jana VIII. Odhlasování této konstituce znamenalo vítězství cyrilometodějské myšlenky a její schválení všeobecným církevním sněmem po 1100 letech.

Vítězství cyrilometodějské myšlenky znovu po 1100 letech.

Dnes jsou Konstantin s Metodějem, po více než 1100 letech od jejich příchodu na Moravu, společně se sv. Benediktem spolupatrony Evropy. Stalo se tak rozhodnutím papeže Jana Pavla II. dne 31. prosince 1980 Apoštolským listem „Egregiae virtutis“. Svatý otec tak zdůraznil význam jejich díla pro utváření duchovního bohatství Evropy v minulosti a současně také ukázal vysokou hodnotu jejich duchovního odkazu pro budoucnost. Státní svátek „Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje“ připadá na den 5. července.
O 14 let později i moravský král Rostislav dosáhl svého uznání. Synod pravoslavných biskupů prohlásil knížete Rostislava světcem nejprve v sobotu 29. října 1994 v Prešově na Slovensku a další den v neděli 30. října slavnost svatořečení vyvrcholila na Moravě v katedrálním pravoslavném chrámu sv. Václava v Brně. Svatořečení Rostislavovo svým oficiálním listem posvětil a schválil pravoslavný patriarcha Bartolomeos v Konstantinopoli, východním to Novém Římě, a dnem pravoslavného svátku sv. Rostislava stanovil jednou provždy 28. říjen.

Brno 23. prosince 1999.

Petr Šimík

Vojtěch Tkadlčík: Cyrilometodějský kult na křesťanském Západě, Olomouc 1995, s. 42- 43.
Pavel Hrůza: K pravoslavnému svatořečení sv. Rostislava v Brně. Moravský král a světec. In: Moravský historický sborník, Ročenka MNK 1993-94, Brno 1995, s. 390-394.

Příloha: „Egregiae virtutis“.
Apoštolský list papeže Jana Pavla II. z 31. prosince 1980, kterým byli sv. Cyril a Metoděj prohlášeni za spolupatrony Evropy.
Klikněte SEM.

Příloha:
klikněte ZDE.

Na závěr bych chtěl poděkovat PhDr. Jaroslavu Zástěrovi za poskytnutý písemný i obrazový materiál a cenné připomínky. Nelze než konstatovat, že bez jeho, ve své době převratného, pohledu na malby ve Znojemské rotundě by výše formulovaná hypotéza o novém ikonografickém výkladu třetího pásu maleb nikdy nevznikla.
Dále děkuji restaurátorovi ak. mal. Františku Syslovi za zapůjčení experimentálních záběrů maleb v rotundě, především 3. a 4. pásu, pořízených při UV osvětlení v roce 1999. Poděkování patří také paní Karle Honzkové za její přínos k výkladu oráčské scény.

Poděkování.

PS. Souhlasná vyjádření zasílejte svým přátelům, nesouhlasná autorovi. Ale přiznám se, že i ta souhlasná si rád přečtu. Člověka to potěší.

Vyjádření odborníků:
klikněte ZDE.

Tato hypotéza byla ještě dodatečně rozšířena o vlastní pohled na stavební fáze rotundy a pokus o určení jednotlivých stavebníků – Malby a stavba rotundy, a to na základě interpretace maleb v kupoli, kterými jsme se doposud nezabývali.
Klikněte SEM.

Jednotlivé stavební fáze rotundy a její stavebníci:
klikněte ZDE.

Pro zaryté zastánce názoru, že si církev v 11. a první třetině 12. století běžně malovala po zdech kaplí a kostelů pohany (viz Kosmův mytický pohan Přemysl údajně zobrazený jako oráč na malbách ve Znojemské rotundě), připojuji ještě článek „Pohan v církevní stavbě?!“.
Klikněte SEM.

Pohan v církevní stavbě?!:
klikněte ZDE.

K množícím se tendencím popírajícím zřejmý Bořivojův moravský původ a odmítajícím spojovat hrob K1 ve Václavově rotundě sv. Víta na Pražském hradě s pohřbem Bořivoje se vyjadřují články „Bořivojův moravský původ“ a „Bořivoj a hrob K1“.
Klikněte SEM.

Bořivojův moravský původ a hrob K1:
klikněte ZDE.

Zde zatím končí náš přehled o ikonografii maleb ve Znojemské rotundě. Z uvedených zjištění vyplývá, že jen důkladný průzkum maleb všemi dnes dostupnými metodami může přinést nějaké nové výsledky. Pokud víte o dalších autorech, které náš souhrn neobsahuje, nebo jste sami dospěli ve svém bádání k výsledkům, které by se měly publikovat na našich stránkách, nebo s některými názory nesouhlasíte, některé publikované myšlenky chcete lépe vysvětlit, chcete se na něco zeptat, dejte nám zprávu poštou či e-mailem. „Každý názor v této oblasti můžeme považovat za přínos k poznání cesty, kterou se ubírala naše historie, a to i v případě, kdy se ukáže, že tato cesta je slepá.“

Závěr.

Chronologický přehled hypotéz od roku 1820
1. část (1820-1945) • 2. část (1946-1990) • 3. část (1991-dnes)

Grafické zpracování: Studio COMET Brno