ZAPŮJČENÁ RUKA

IKONOGRAFIE
3. pásu maleb (tzv. „Přemyslovská scéna“)
Obsah referátů a diskusních příspěvků přednesených na odborném semináři MALBY ve Znojemské rotundě 18. 2. 1999 v Brně:
PhDr. Jaroslav Zástěra
Otázka zapůjčené ruky

Seminář 18.2.1999.
J. Zástěra – Zapůjčená ruka.

Hypotézy [ J. Zástěra | L. Konečný ]
[ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ]

Obr. 1. Tzv. „Přemyslovská scéna“.

Obr. 1.
Tzv. Přemyslovská scéna v 3. pásu maleb v hlavní lodi rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě.
Foto F. Fišer 1947.
Dvě postavy stojící vpravo těsně vedle sebe mají dohromady pouze 3 ruce!

Na referáty navázala věcná a rezolutní diskuse. Posluchače zaujalo především vystoupení dr. Jaroslava Zástěry, který již řadu let věnuje rotundě velkou pozornost. Právě on se v druhé polovině 80. let zasloužil o popularizaci rotundy v souvislosti se svými někdy až příliš odvážnými hypotézami. Zasadil se však o zahájení etapy vědeckovýzkumných prací (archeologických, geologických, umělecko-historických) i technických měření (např. geofyzikálních).
Dr. Zástěra i tentokrát překvapil novou hypotézou o Přemyslu Oráči. Opřel ji o snímek F. Sysla, zhotovený pod UV světlem (obr. 2b).

Úvodem.


Obr. 2a. Před odstraněním přemaleb.	Obr. 2b. Po odstranění přemaleb.

Obr. 2.
Výřez z tzv. „Přemyslovské scény“ v 3. pásu maleb v lodi rotundy. Porovnání snímků pořízených při UV světle
a) před odstraněním přemaleb (foto F. Fišer 1947),
b) po jejich odstranění při posledním restaurování maleb (foto restaurátor ak. mal. František Sysel 1998).

Snímkem se částečně vysvětlila jedna podivná skutečnost. Údajně Přemyslova levá ruka je s pravou nesouměrná a jakoby zlomená v předloktí. Má kratší paži a podivně vykloněnou dlaň (obr. 1, detail obr. 2a). Snímek zhotovený v roce 1998 pod UV světlem ukázal, že nepatří Přemyslovi, nýbrž je pravicí vedle něj stojící postavy. Svědčí o tom jasná linie paže sousední postavy, ale i souměrnost jejích obou horních končetin a také přirozený sklon hřbetu ruky a prstů (obr. 2b). Pozdější restaurátorské zásahy předloktí a ruku (tu však již otočenou dlaní vpřed) připojily k Přemyslovi (obr. 2a), jehož levá ruka nebyla jasně patrná a restaurátorům chyběla (B. Klíma 1999).

Zapůjčená ruka.

Jako pravděpodobnější se však jeví, že si ruku sousední postavy nevypůjčili restaurátoři na konci 19. či ve 20. století, jak uvedl B. Klíma (1999), ale že tato přemalba je dílem malíře z konce první třetiny 12. století. Dokazuje to Trappův akvarel oráčské scény pořízený v roce 1862, tzn. dávno před zahájením vůbec první restaurace Melicherovy (1891-93). Již zde lem oráčova pláště překrývá jeho levou ruku (viz detail Trappova akvarelu v 2b. části hypotézy P. Šimíka nebo v příloze LEVÁ nebo PRAVÁ?) – pozn. aut.

Obr. 3. Chybějící levá ruka oráče otočená dlaní vzhůru.

Obr. 3. Skrytá ruka.
Detail chybějící levé ruky „Přemyslovy“ s dlaní otočenou vzhůru a ohnutými prsty, skryté v lemu pláště pozdější přemalbou.
Výřez z obr. 2b.

Další důkaz „zapůjčené ruky“ najdete v příloze „LEVÁ nebo PRAVÁ?“.

Kam se ale potom ztratila Přemyslova levá ruka? Na původní malbě určitě musela být. Dnes ji J. Zástěra vidí ohnutou u pasu Přemysla, dovedně skrytou a zamaskovanou ozdobným lemem pláště. Na detailu snímku pod UV světlem je jasně patrná (obr. 3). Původně tato ruka asi něco držela. J. Zástěra se domnívá, že by to mohla být deska se znázorněním Písma v deseti řádcích – desatera (viz obr. 2b). Později byla pláštem Přemysla dodatečně přemalována. Původně asi plášť zakrýval pouze levé rameno, zcela symetricky s pravým. Stejný námět včetně polohy rukou můžeme spatřit na postavě Mojžíše – malbě pocházející ze 6. století (obr. 4).
Tato skutečnost se pro dr. Zástěru stala dokladem pokřtěného knížete. Tím však nemohl být pohan Přemysl (prvním pokřtěným Přemyslovcem byl až Bořivoj I.), nýbrž král Sámo, jenž jako franský kupec pokřtěný být mohl.

Ruka držící desatero.

Podle Fredegara pocházel de pago Senonago. Je-li tím míněn, jak se nejspíš zdá, kraj kolem města Sens, území Senonů, pak nutno soudit, že byl křesťanem. Křesťanství zde bylo zakořeněno již od 4. století.
Jádro Sámovy říše zabíralo území kolem středního Dunaje, řeky Moravy a řeky Dyje. Jedině v této oblasti mohlo dojít k přímému kontaktu mezi Slovany a Avary. Dále vymezený terén odpovídal možnosti vytvoření krystalizačního jádra prvního státního útvaru západních Slovanů s předpokladem dokonalé obrany a s perspektivou likvidace nadvlády Avarů i vymezení vztahu k expanzivní politice Franské říše té doby (J. Cibulka 1958, s. 163).

Josef Cibulka: Velkomoravský kostel v Modré u Velehradu a začátky křesťanství na Moravě, Praha 1958, s. 163.

O křesťanství na Moravě od časů sv. Augustina, tj. od 4. století hovoří také Kristánova legenda. I když většina historiků nepovažuje tuto zprávu za věrohodnou, přece z ní vyplývá povědomí o raném křesťanství na území moravské říše, spravované knížecími potomky krále Sáma (J. Ludvíkovský 1978, s. 13).

J. Ludvíkovský: Kristiánova legenda, Praha 1978, s. 13.

V této legendě se také poprvé objevuje jméno Přemysl: „Potom nalezli velmi prozíravého a rozvážného muže, kterýž jen vzděláváním polí se zabýval, jménem Přemysl (Premizl), podle výroku hadaččina knížetem čili správcem si ho ustanovili, davše mu za manželku onu hadačku pannu.“ – Zde můžeme patrně hledat původ jména Přemysl a jeden z inspiračních zdrojů Kosmovy přemyslovské pověsti (pozn. aut.).

O. Králík:
Kristiánova legenda, Praha 1969, s. 61 n. In: Nejstarší legendy přemyslovských Čech.

Obr. 4. Mojžíš s deskami zákona.

Obr. 4.
Mojžíš s deskami zákona – byzantská malba (6. století) v klášteře sv. Kateřiny na hoře Džebel Músá na Sinaji.

Tato hypotéza může najít oporu i v rozhovoru krále Sáma se Sicháriem, vyslancem franského krále Dagoberta, o kterém se zmiňuje Fredegarova kronika a který se měl odehrát v roce 631.
Sichárius: „… není možno, aby křesťané a sluhové Boží mohli uzavřít přátelství se psy.“
Sámo: „Jste-li vy Boží sluhové a my Boží psi, je nám dovoleno, když vy ustavičně proti Bohu samotnému jednáte, trhati vás kousáním.“
Fredegarem užitá formulace napovídá, že Sámo byl právě tak křesťanem, jako franský král Dagobert. Jinak by jistě použil výstižnějšího obratu, např.: „… když vy ustavičně proti vašemu Bohu jednáte …“, aby tak zdůraznil Sámovo pohanství.

Fredegarova kronika

V oblasti Sámovy říše působil také až do roku 631 sv. Amand, který, jak uvádí opat Harvengio (Život sv. Amanda, 1160), „zamířil ke Slovanům do středního Podunají (což potvrzuje název jednoho z kopců v této oblasti – Amandsberg), kde nevelký počet lidí obrátil na víru, stanovil dozor nad hlásáním Božího slova a rozvrhl bohoslužby, aby nic nechybělo ke spasení.“

Sv. Amand

Podobně, jako se tu snažil šířit křesťanství již kolem poloviny 5. století sv. Severin (Lubomír E. Havlík, Dějiny královského města Znojma a Znojemského kraje od nejstarších dob do sedmdesátých let 19. století, Brno 1998, s. 17 d.).

Sv. Severin

Tak dochází dr. Zástěra k závěru, že Přemyslovská scéna není povoláním Přemysla Oráče od pluhu na knížecí stolec, ale je apoteózou na založení města (obr. 5, 6a, 6b, 7 a 8), potažmo státu a panovnické dynastie, na křesťanském principu králem Sámem a biskupem Amandem obřadem vyorání posvátné první brázdy, kterým se vymezovalo území nového města. Podobně jako Buzyges (vlastním jménem Epimenides) založil Athény a Romulus Řím.

Zakladatel, sjednotitel, zákonodárce …

K podobnému závěru dochází i A. Friedl – i když mluví o Přemyslovi:
Přemysl jako posvátný oráč vykonávající obřad svaté orby, netají však v sobě jen prvotní mythus pospolné společnosti a jejich primitivních společenských vztahů, nýbrž obsahuje i symboliku státotvornou. Tuto symboliku postihl již raný středověk ve výkladu starých latinských slov. Oráč totiž není jen zákonodárcem, je především zakladatelem města a v přeneseném smyslu i zakladatelem státu.
Ten, kdo orá brázdu, orá ji býkem, a tam kde oral, postaví zeď. Tam, kde chce míti bránu, pluh pozvedne a nese (portat), místo nazve branou (porta). Tak vykládají význam posvátné orby biskup Isidor Sevilský (570-636) ve svých „Etymologiích“ a pozdější autor Hrabanus Maurus (784-856) ve svých traktátech „De universo“ a „De rerum naturae“. Isidorovy „Etymologie“ jsou obsažnější potud, že vykládají velmi podrobně původ a smysl slova „urbs“. Dovídáme se, že slovo „urbs“ = město pochází od slova „urbis“ = pluh nebo od „urbum“ = pluhová kleč, a to proto, že pluhem se vyznačovaly hradby nově zakládaného města (pozn. aut.).

Antonín Friedl: Královská kaple sv. Kateřiny ve Znojmě, (průvodce), Praha 1953, s. 10.
Antonín Friedl:
Přemyslovci ve Znojmě, Praha 1966, s. 52.

Obr. 5. Obřad vyorání posvátné první brázdy.

Obr. 5.
Obřad vyorání posvátné první brázdy – kresba reliéfu zpodobňujícího založení nového města v Palestině (Kniha o Bibli – Nový zákon).

Tentýž mythus posvátného oráče se vyskytuje již v legendárním přepracování jako historie heroisovaných reků starořímských. Jsou to postavy Cincinnata a Gordia. Hlavním motivem vypravování je tu vždy posvátná orba.

Obr. 6a. Revers medaile Commoda.

Obr. 6a.
Revers medaile Commoda s vyobrazením oráče (Commodus jako Herkules) – zakladatele města; v opisu HERC(ulo) ROM(ae) nebo ROM(ano) CONDITORI.

Obr. 6b. Revers sestercia Trajána..

Obr. 6b.
Revers sestercia Trajána s oráčem, symbolizujícím založení kolonie Ulpia Trajana z let 107-111.

Pokud je „oráčská“ scéna namalována v rotundě ve Znojmě (a nikoli v Praze), odehrála se zřejmě ve Znojmě nebo v jeho blízkém okolí. Podle Kosmy Libušino poselstvo zastihlo Přemysla při orbě. Co však mohl Přemysl posvátnou orbou zakládat ve Stadicích? Zde byl asi Kosmas nachytán „na hruškách“. Děje a obrazy, které pravděpodobně shlédl ve znojemské rotundě (což je dost dobře možné, vzhledem k dataci zhotovení 3. pásu maleb, např. L. Konečným (1997) do závěru 11. století, a Kroniku Kosmas psal patrně v letech 1110-25), přenesl z Moravy do Čech a dal jim ve své Kronice poněkud jiný výklad.

Kosmas – mystifikátor?
Kostrové hroby a keramika nalezené v lokalitě obce Stadice jsou datovány do 9.-11. století. V raném údobí hradištní doby Stadice ještě neexistovaly (J. Sadílek: Kosmovy staré pověsti, 1997, s. 81).

Rotundu mohl navštívit při své cestě s pražským biskupem Heřmanem, když byl členem doprovodu knížete Břetislava II. v roce 1099 k jeho jednání s uherským králem Kolomanem na Luckém poli v blízkosti řeky Olšavy na moravsko-uherském pomezí. Cestovní průvod projížděl Znojmem a již tehdy Kosmu asi napadlo použít znojemský motiv přemyslovské scény, který jinak byl svým obsahem celoevropský, pro první část své kroniky. Podobně v roce 1116 se sešel na stejném místě („Lučské pole“, provincia Luciensis – Lucko – Lučansko) s králem Kolomanem Vladislav I. Setkání nakonec vyústilo ve vzájemnou bitvu (Lucká válka).
Kromě toho Kosmas, jako děkan pražské kapituly pro hospodářské věci, jezdil každoročně na jižní Moravu, aby odvážel do Prahy finanční dávky odváděné ze Sekyřkostelu, Podivína a Slavnice. Při těchto cestách Znojmo nemohl minout.

J. Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990, s. 31, 74, 108, 109.


Obr. 7a. Oktaviánův denár – avers.	Obr. 7b. Oktaviánův denár – revers.

Obr. 7.
Avers a revers Oktaviánova denáru z r. 29-28 př. n. l.
Oráč symbolizuje založení kolonie Nicopolis po bitvě u Actia.

Sám Kosmas považoval tohoto muže za cizince (resp. příslušníka cizího kmene), neboť v okamžiku, kdy oslovuje Libušiny posly, vložil Přemyslovi do úst obrat: „… měla by vaše země tolik pánů …“.
Pravé Přemyslovo jméno pak umně skryl v kryptogramu, když hovoří o jeho zásluhách: „Tento muž, jenž vpravdě pro svou mužnost zasluhuje slouti mužem, upoutal zákony tento bezuzdný kmen, nezkrocený lid mocí zkrotil a uvedl v poddanství, jež jej i dnes tíží, též vydal všechna práva, jimiž se tato země řídí a spravuje, sám s Libuší samou.“
Kosmovu zálibu v podobných slovních hříčkách můžeme spatřovat i ve jménech, která Kosmas vložil do Libušiny věštby: Větší sláva (Václav; lat. Maior Gloria) a Voje útěcha (Vojtěch; lat. Exercitus Consolatio).

Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy), Praha 1997, s. 79, 83, 91, 143, 144. Zde doloženy také možné další Kosmovy prameny.

Že Přemysl mohl být totožný se Sámem napadlo již v minulém století historika Hanse Schreuera (Untersuchungen zur Verfassungsgeschichte der böhmischen Sagenzeit, Leipzig 1902; Zur altbömischen Verfassungsgeschichte, Wien 1904) i Františka Palackého. Nenašly se ale důkazy. Jiní badatelé tuto domněnku naprosto odmítli, počínaje Václavem Novotným a konče představiteli moderní historické vědy.

Hans Schreuer,
František Palacký

Obr. 8. Jeden ze zlomků slonovinové pyxidy.

Obr. 8.
Pozdně antická pyxida z Čiernych Kľačian (J od Zlatých Moravců, okr. Nitra) s vyobrazením oráčské scény objevená společně s nálezy pocházejícími z konce 9. století..

Nepochybně tedy zajímavá myšlenka, která se však v další diskusi nesetkala s pochopením. Další „záhada“ je tedy na světě. A není vyloučeno, že se v tomto značně setřelém místě obrazu, za pomoci jiných technik, podaří ještě zachytit přesvědčivější stopy, které by potvrdily naznačenou hypotézu. Vysvětlení „zapůjčené“ ruky se však díky snímku při UV světle jeví již nyní jako jasné (B. Klíma 1999).
Ve svém vystoupení se pak dr. Zástěra dotkl ikonografie postav čtvrtého pásu maleb, původu mandlového tvaru štítů a možných inspiračních zdrojů tvůrců maleb v rotundě.

Závěr.

Viz také příloha:
LEVÁ nebo PRAVÁ?

S použitím diskusního příspěvku PhDr. Jaroslava Zástěry předneseného na odborném semináři Malby ve Znojemské rotundě, který se konal ve čtvrtek 18. února 1999 na PdF MU Brno, a článků doc. PhDr. Bohuslava Klímy, CSc. Malby ve znojemské rotundě přitahují pozornost odborníků a Levá ruka knížete patří vedlejší figuře uveřejněných ve čtvrtek 11. března 1999 v příloze deníku ROVNOST (strana pět) volně zpracoval a doplnil Petr Šimík. Obr. 6a, 6b, 7 dle Kent-Overbec-Stylow-Hirmer 1973, t. 90/370, t. 69/264, t. 32/123. In: T. Kolník-L. Veličiak, Neskoroantická pyxida z Čiernych Kľačian, Slov. archeol. XXXI-1, 1983. Zde i obr. 8.

Grafické zpracování: Studio COMET Brno