Plášť moravských králů

IKONOGRAFIE maleb ve Znojemské rotundě Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy Petr ŠIMÍK Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb		Plášť moravských králů. Petr Šimík 14.10.2002.
PŘÍLOHA:

Plášť moravských králů aneb
Proč je devět knížat ve 4. pásu namalováno bez pláště?

Ve druhé části práce jsme si ukázali, že ve 3. pásu maleb za tzv. „Přemyslovskou scénou“, správněji však „Rostislavskou“, je namalováno osm postav v pláštích. Správně pojmenovat jsme dokázali prvního a poslední čtyři panovníky. Jedná se o krále Sáma [01], dále tři neznámá knížata [02-04] a nakonec čtyři historicky doložené velkomoravské panovníky: knížete Mojmíra I. [05], krále Rostislava [06], krále Svatopluka Velikého [07] a knížete Mojmíra II. [08]. Tato část maleb vznikla společně s výmalbou celé rotundy včetně apsidy nejpozději za Břetislavovy správy Moravy někdy v letech 1019-1034 v I. etapě výmalby rotundy.

Prvních 8 postav
ve 3. pásu maleb zobrazených v plášti. Představují velkomoravské a předvelkomoravské panovníky.

V další II. etapě výmalby opět Břetislav (a to s naprostou jistotou), tentokrát již jako pražský panovník, nechal malby v letech 1035-1055 doplnit (přemalovat), a sice v severní polovině 4. pásu desíti postavami prvních pražských „Přemyslovců“. Bez pláště je vyobrazeno 9 z nich: Bořivoj [09], Spytihněv [10], Vratislav [11], Václav [12], sv. Václav v přilbě [13], Boleslav I. [14], Boleslav II. [15], Boleslav III. [16] a Oldřich [17]. Další desátá postava představuje osobu samotného zadavatele maleb Břetislava I. [18], toho však již, jako vůbec prvního z pražských Přemyslovců, v plášti.
Proč nechal Břetislav 9 panovníků, svých předchůdců na pražském knížecím stolci, namalovat bez pláště? Odpověď je velmi jednoduchá a prostá. Protože, na rozdíl od něho, na Moravě nevládli! (J. Zástěra 1986, s. 4).

Dalších 9 panovníků bez pláště. Teprve až desátý Břetislav I. zobrazen opět v plášti. Takto nechal Břetislav vyobrazit první pražské „Přemyslovce“, svoje předchůdce na stolci.
Proč?
Protože na Moravě nevládli!
Jaroslav Zástěra:
Původ péřové koruny, Znojmo 1986, s. 4.

Kníže Vladislav I. pravil svým rádcům (1110):
„... země moravská a její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého, jak to náš děd svaté paměti Břetislav nařídil, jenž tu zemi první podrobil svému panství“
(Kosmas III, 34).

Kosmas (III, 34).

Karel Hrdina: Kosmova Kronika česká, Praha 1949, s. 180.

Břetislav I. se tak veřejně přihlásil k odkazu svých velkomoravských předků, zobrazených v nižším 3. pásu v plášti moravských králů. Neměl totiž žádný důvod to neudělat, ba právě naopak.

Domněnky D. Třeštíka (1987, s. 551, pozn. 8), že Moravu dobyl již Boleslav I., a N. Profantové (VDZKČ I., 1999, s. 299 a pozn. 23 na s. 701), že se tak stalo za Boleslava II., nemají přímou oporu v písemných ani hmotných pramenech. Vycházejí pouze z jejich vlastního mylného výkladu prorocké věty, kterou měl podle Kristiána pronést arcibiskup Metoděj k Bořivojovi před jeho údajným moravským křtem: „... staneš se pánem pánů svých ...“.
„Předložený pramenný materiál z hradiště Staré Zámky v Brně-Líšni podobně jako i ostatní moravské archeologické nálezy nabádají k opatrnosti při historických závěrech o anexi Moravy Přemyslovci v 10. století“ (Č. Staňa 2000, s. 207). Viz také kapitola „Kdy Čechové »dobyli« Moravu?“ v 10. části práce.

Čeněk Staňa: Pronikání Boleslava II. na Brněnsko ve světle archeologic- kých objevů, s. 207. In: Kol. aut.: Přemys- lovský stát kolem roku 1000, NLN, Praha 2000.


Středočeské minivévodství za prvních Přemyslovců. Celek a detail. Srovnej s územním vývojem Velké Moravy na mapce níže.

Rozsah území ovládaného prvními „Přemyslovci“ od Bořivoje po Václava. Tuto oblast kolem Prahy lemují na severu hradiska Libušín, Budeč, Levý Hradec, Mělník, Stará Boleslav a na jihu Tetín a Lštění
(mapky dle J. Slámy).

Za vlády krále Svatopluka Velikého a poté jeho syna Mojmíra II. na Velké Moravě (871-906) souběžně ve středních Čechách vládli Bořivoj a následně jeho syn Spytihněv (875-915). V legendě Fuit byl Bořivoj označen jako „jakýsi hrabě-župan“, přitom termín „jakýsi“ znamenal, podobně jako u Pribiny a Kocela, závislé postavení (L. E. Havlík 1992, s. 171). Naopak velkomoravský král Svatopluk I. Veliký dokonce aspiroval na císařský titul – v letech 880 a 886 (jako jediný ze slovanských panovníků vůbec) byl papežem nazván „jediným synem“ (unicus filius) (L. E. Havlík 1994, s. 90). Podle Reginona v roce 890 (tj. po Bořivojově smrti) postoupil Arnulf moravskému králi Svatoplukovi „vévodství Čechů“ (D. Třeštík 1997, s. 188n.).
Všichni čtyři výše jmenovaní panovníci jsou také vyobrazeni na malbách ve Znojemské rotundě (viz Trappovy akvarely níže). Zatímco Svatopluk [07] i Mojmír II. [08] (ve 3. pásu), stejně jako jejich předchůdci [01-06], jsou jako moravští panovníci opatřeni atributem pláště moravských králů, prvním pražským „Přemyslovcům“, Bořivojovi [09], Spytihněvovi [10] (ve 4. pásu), a dalším sedmi postavám včetně Oldřicha [11-17], se tohoto atributu zcela logicky nedostává. Oldřich [17] sice v roce 1019/1020 Moravu „dobyl“ (z moravských hradů vyhnal polské posádky), ale nevládl jí. Správou Moravy pověřil svého syna Břetislava. Proto také Kosmas zaznamenal, že až teprve Břetislav [18] „tu zemi první podrobil svému panství“ (viz výše).

Srovnání středočeské „přemyslovské“ domény s územím Velké Moravy na mapce níže.

Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, Jota, Brno 1994, s. 90.

Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů, Brno 1994, s. 90.

Dušan Třeštík:
Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 188n.

Kosmas (III, 34).

Bořivoj [09], Spytihněv [10] a Vratislav [11] v horním 4. pásu maleb.

4. pás s vyobrazením prvních tří pražských „Přemyslovců“ bez pláště.
Po smrti svého staršího bratra Spytihněva (915) se jediným vládcem středních Čech stal Vratislav I. [11]. Mezi tím došlo k pádu Velké Moravy (906).

Dle akvarelových listů Mořice Trappa (1859) (vlevo a vlevo dole) a snímku Františka Sysla (1999) (vpravo dole).


Svatopluk [07] a Mojmír II. [08] – 3. pás.	Vratislavův štít (1859 a 1999).

3. pás s vyobrazením posledních dvou velkomoravských panovníků v plášti.
Vpravo detaily štítu knížete Vratislava [11] ze 4. pásu, který je půlený bíločervený, podobně jako štít moravského krále Svatopluka Velikého [07] vlevo ve 3. pásu.
Chtěl tím malíř 4. pásu naznačit právo knížete Vratislava I. na moravské dědictví?

Jen pro ilustraci a jako kuriozitu si uveďme názor pražského historika, „mýtomana a vědce“ v jedné osobě, J. Žemličky (1997, s. 226):
„Výhledy na Konrádovu skvělou budoucnost (údajná smlouva o nástupnictví moravského údělného knížete Konráda II. Znojemského po Soběslavovi I. z roku 1134) se zrcadlí ve státoprávním rozkladu o dynastii českých knížat, jímž dal Konrád malířsky vyzdobit kapli znojemského hradu (tzv. přemyslovská pověst v rotundě sv. Kateřiny)“.
Dále pokračuje (s. 382-383): „V umění naprosto převládaly církevní motivy. Výjimkou, byť také nevynechala křesťanskou symboliku, je přemyslovský nástěnný cyklus ze znojemské hradní rotundy, vymalovaný v roce 1134 na příkaz Konráda II. Znojemského. Cenu násobí historický význam, neboť dílo je zároveň ideovým průvodcem po dějinách Přemyslova rodu a památníkem sebevědomí místních údělníků“.
A ještě dodává (s. 400): „Pokud vystupují na znojemských malbách pražská knížata v pláštích a moravští údělníci bez plášťů, nevyjadřuje to odlišnou kvalitu původu vladařské autority, nýbrž její váhu. I když také moravská knížata odvozovala svoji moc od praotce Přemysla Oráče, byla to moc řádově nižší než u pražských protějšků“.
Tato moc údajných moravských údělných knížat bez plášťů i jejich „sebevědomí“ by musely být dokonce „řádově nižší“ než moc a sebevědomí Libušiných moudře neučených a vědomě nevědomých poslů-sedláků, namalovaných (stejně jako pražská knížata) v pláštích
(J. Žemlička 2000, S. 434, B. 300 – viz text vpravo), jak je zachytil na svých akvarelech Mořic Trapp – viz obr. níže.
Malby totiž měly vzniknout díky Konrádovi II. Znojemskému najednou a současně v roce 1134, jak výše pravil J. Žemlička, a to:
ve 4. pásu Žemličkovi sebevědomí údělníci bez plášťů a zároveň
ve 3. pásu Kosmovi nevědomí a neučení sedláci v pláštích!

Pražská knížata v plášti a moravští údělníci bez plášťů?!

Josef Žemlička:
Čechy v době knížecí (1034-1198), Praha 1997, s. 226, 382-383, 400.

Josef Žemlička: Die Premysliden und Böhmen, S. 434, Bild 300: Znaim (Znojmo), St. Kateřiny-Rotunde. Boten Libussas bei Přemysl, Fresko um 1134, so genannter Přemysliden-zyklus. Älteste Behandlung der Legende von dem Ursprung der böhmi- schen Přemysliden. In: Europas Mitte um 1000, Beiträge zur Geschich- te, Kunst und Archäo- logie, Band 1, Stuttgart 2000, S. 430-435. Sborník esejů k výstavě Střed Evropy okolo roku 1000.

Tzv. „Přemyslovská scéna“ ve 3. pásu maleb na Trappově akvarelu (1862).

Libušino poselstvo tvořili podle Kosmy (I, 6) moudře neučení a vědomě nevědomí sedláci.
Na znojemských malbách, které mají údajně zobrazovat přemyslovskou pověst, jsou tito sedláci oblečeni v pláštích (vlevo) podobně jako oráč a jeho dva „asistenti“ (vpravo).

Ale tito Libušini poslové-sedláci v pláštích svoji „řádově vyšší moc“ a její „váhu“ jistě nemohli odvozovat od „praotce Přemysla Oráče“, jednak proto, že jej neznali, ještě se s ním dosud nikdy nesetkali, a nebýt Libušina koně, který je vedl a jediný znal cestu do Stadic, tak jej snad vůbec ani nenašli, jednak jejich praotcem fyzicky ani metafyzicky jaksi být nemohl. Podle Kosmy byl přece z cizího slovanského kmene, dokonce z jiné země, protože když Přemysl oslovuje Libušiny posly, užívá výrazy: „vaše paní“, „vaše země“ (Kosmas I, 6).
V každém případě se náš vědec svým „objevným názorem“ vyrovnal a troufám si říci, že snad i překonal takovou kapacitu, jakou byl akademik Zdeněk Nejedlý. To by chtělo sokl a vystavit – společně s A. Merhautovou. Nejlépe na Vyšehradě, hned vedle sousoší Přemysla a Libuše. Třetího do mariáše by jim mohl dělat D. Třeštík, jistě se o to také dostatečně zasloužil. Střídat by je mohl J. Bažant. Společně by tak mohli být „památníkem sebevědomí místních vědeckých kapacit“.
Pokud si za Žemličkova „pražská knížata“ v plášti dosadíte velkomoravská, místo „moravských údělníků“ či „moravských knížat“ bez pláště první pražské »Přemyslovce«, za mytického pohanského „praotce Přemysla Oráče“ velkomoravského křesťanského krále-oráče Rostislava (Bořivojova otce) a za „pražské protějšky“ velkomoravské, lze takový názor přijmout – viz správné znění vpravo.

Viz také „Koryfej všech věd“ v 5. části práce, „Přitakávači D. Třeštíka“ v 8. části práce, „Morální nárok, ba povinnost vládnout lidu »Čechů«“ v 3. části článku „Pohan v církevní stavbě?!“ nebo „Žádní údělníci ve Znojemské rotundě namalováni nejsou“ v článku „Obrácené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat“.

Sedláci a jejich „řádově vyšší moc“ a její „váha“.

Cizinec Přemysl.

Jak by Žemličkova věta měla znít správně (s. 400):
„Pokud vystupují na znojemských malbách velkomoravská knížata v pláštích a první pražští »Přemyslovci« bez plášťů, nevyjadřuje to odlišnou kvalitu původu vladařské autority, nýbrž její váhu. I když také první pražští Přemyslovci odvozovali svoji moc od krále-oráče Rostislava, byla to moc řádově nižší než u jejich velkomoravských protějšků“.
Viz mapka níže.

Bez plášťů samozřejmě nemůže být v posloupnosti knížat před Břetislavem I. ve 4. pásu vyobrazeno 9 „sebevědomých“ moravských údělníků, jak se výše domnívá J. Žemlička, protože k rozdělení Moravy na dva úděly došlo v roce 1054 na sklonku Břetislavova života (týká se až jeho synů a jejich potomků). Malba s těmito devíti údajnými moravskými údělníky včetně desátého Břetislava byla totiž hotova dříve než úděly vůbec vznikly.
Před Břetislavem I. [18] jsou proto zcela logicky vyobrazeni jeho předchůdci na pražském stolci od Bořivoje [09] po Oldřicha [17], při vynechání Vladivoje a Jaromíra (II. etapa výmalby, resp. přemalby severní poloviny 4. pásu v letech 1035-1055), což dostatečně dokládá vyobrazení sv. Václava v přilbě [13] uprostřed mezi nimi (jedná se o druhé vyobrazení knížete Václava [12]).
Za Břetislavem I. [18] je pak vyobrazeno dalších 9 pražských Přemyslovců, jeho následovníků na pražském stolci, od Spytihněva II. [19] po Soběslava I. [27] (III. etapa výmalby, resp. přemalby jižní poloviny 4. pásu v letech 1131-1134), což dokládají biskupské mitry na hlavách jeho synů Spytihněva II. [19] a Vratislava II. [20] a druhé vyobrazení Vratislava II. [26], tentokrát s královskými insigniemi, po pravici jeho nejmladšího syna Soběslava I. [27]. Těchto 9 dalších Přemyslovců [19-27], stejně jako Břetislav I. [18], je již vybaveno atributem pláště moravských králů, protože spojení Moravy a Čech, uskutečněné Břetislavem, bylo již definitivní a s různými peripetiemi trvá dosud. Ve 4. pásu maleb je tak 19 pražských Přemyslovců (dva jsou vynecháni a dva zdvojeni), 9 bez pláště, 10 v plášti, v souladu se zněním Soběslavovy litiny z první poloviny roku 1130, kde se sám počítá jako 19. monarcha Čechů. Na moravské údělníky prostě místo nevybylo.
Můžeme tedy konstatovat, že na znojemských malbách ve 3. a 4. pásu je vyobrazeno celkem 27 panovníků, všichni se štítem a kopím s praporcem, proto mezi nimi nemohou být žádní „vládní čekatelé“ bez pláště, ať již jsou našimi odborníky v jejich hypotézách nazýváni jakkoliv: údělníky, žijícím potomstvem přemyslovského rodu či následníky – ti neměli žádné právo být zobrazeni s praporcem či korouhví – symbolem držení léna, když žádné léno nedrželi. Viz např. Systematické utřídění hypotéz nebo Denáry moravských údělníků.

Nebyli držitelé léna.
Se štítem a kopím s praporcem jsou v rotundě vyobrazeni pouze panovníci – držitelé léna.
Moravští údělníci, žijící potomstvo přemyslovského rodu, přemyslovští princové či následníci neměli žádné právo být zobrazeni s praporcem či korouhví. Nebyli držitelé léna.
Viz Korouhev – odznak suverenity.

Středočeská přemyslovská doména je vyznačena na mapce výše. Pro srovnání s územím, které v té době zabírala Velká Morava, je přemyslovské středočeské miniknížectví vyznačeno i na mapce územního vývoje Velké Moravy níže. Na první pohled je zřejmé, že právě toto „územní“ hledisko, resp. Žemličkova „váha vladařské autority“ a „řádově nižší moc“ knížat vládnoucích pouze v Praze a nejbližším okolí ve srovnání s velkomoravskými panovníky, měly svoji určující roli v přiřazení symbolu pláště jednotlivým skupinám vyobrazených panovníků. Podstatné nebylo to, zda knížata vládla v Praze, ale zda vládla na Moravě. Rozhodující tedy nebyla Praha, jak se nám snaží vnutit pražští mýtomani a mýtomanky, ale moravská t r a d i c e !
Tradice opírající se o právo Moravanů na základě historické pravdy.
O existenci království Moravanů a Metodějova arcibiskupství ještě za Rostislavovy vlády, v době, kdy „Slované čeští ... oddáni byli modloslužbě a jako bezuzdný kůň bez zákona, bez knížete nebo vládce, bez města toliko v širém prostoru přebývali, jako nerozumná zvířata sem tam se potulujíce“, nás ve své legendě (1. a 2. kap.) informuje i Kristián (992-994). České kmeny začal sjednocovat až český kníže moravského původu Bořivoj, syn velkomoravského krále-oráče Rostislava, kterého si sami Čechové vyžádali a který sebou do Čech přinesl také moravské křesťanství. Podle Reginonovy zprávy k roku 876 bylo dosavadní „vévodství Čechů“, jak středočeské miniknížectví označily Fuldské anály, již součástí království Moravanů. K tomu došlo poté, co moravský Bořivoj v roce 875 usedl na pražský stolec. Teprve po Svatoplukově smrti (†894) pro neshody obou větví mojmírovského rodu „česká knížata odpadla od království Moravanů“. Spytihněv a Vratislav (nebo Vítězslav) (Spitignewo a Witizla) se v roce 895 v Řezně poddali Arnulfovi.
Protože rotunda stojí ve Znojmě, tj. na Moravě, je třeba se na atribut pláště dívat z moravského zorného úhlu – pohledem Moravanů. Po posledním velkomoravském panovníkovi Mojmírovi II. (894-906) plášť moravských králů znovu obléká až Břetislav I. (1019-1055), tak jako prorok Elíša symbolicky přebírá plášť po Eliášovi, který na ohnivém voze s ohnivými koni vystoupil na nebe (2 Kr 2, 13-15). J. Sadílek (1997, s. 72) v této souvislosti poukazuje také na Izajášovo proroctví: „Máš plášť, buď naším náčelníkem!“ (Iz 3, 6).

Rozhodovala tradice.
V Praze na tyto argu- menty „neslyší“. Pražští totalitní „vědci“, úporně trpící tzv. „pražským syndromem“, proto museli moravskou křesťanskou tradici nahradit českými pohanskými mýty. Svým myšlením se znovu ocitli kdesi v 19. století.

Tak jako byl k pražské vládě povolán z Moravy Bořivoj, podobně byl z Moravy povolán Břeti- slav. Tato tradice měla být dodržována i nadále a z moravských údělní- ků vždy nejstarší měl být povolán na pražský stolec (Břetislavův stařešinský řád).

Břetislav, jenž jako první z »Přemyslovců« „podrobil tu zemi svému panství“, je také jako první z nich v rotundě vyobrazen v plášti moravských králů.

„Přemyslovci“ nazvala tuto pražskou větev mojmírovského rodokmenu až romantizující historiografie v 19. století.

Je proto nepochopitelné, proč některé pražské vědecké autority skrývají svůj vlastní duševní handicap za údajnou nekulturnost a primitivnost našich moravských předků žijících v 11. a první třetině 12. století, kteří se podíleli na stavbě a výmalbě Znojemské rotundy?
Chtějí snad tito Stalinovi a Gottwaldovi pohrobci na prahu nového století vedoucí úlohu strany ve státě nahradit vedoucí úlohou českého pohana Přemysla v moravské křesťanské kapli? Budou se na obranu své politické ideologie (protože s vědou už to nemá nic společného) znovu ohánět tzv. „českými národními zájmy“, tak jako kdysi obhájci „notoricky falešných Rukopisů“?
V tom případě by to ale bylo na úkor „národních zájmů moravských“. A to Moravané sotva mohou připustit. Přece neprodají svoje svědomí, svoje sebe-vědomí a svoji slavnou historii za jakéhosi smyšleného pohana. ...
Ostatně Martin Wihoda, jak sám prohlásil, se za Moravana nepovažuje.

Skrývají vlastní duševní handicap, nebo jsou soudruzi jen pomýlení? Má „jejich“ věda ještě něco společného s objektivní skutečnos- tí? Je to vůbec ještě věda, nebo už jen pustá demagogie?

Srovnej Dušan Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha 1999, s. 60, 162.

ÚZEMNÍ VÝVOJ VELKÉ MORAVY

	Morava za Mojmíra a Rostislava do roku 870	Svatoplukovy výboje v letech 882-892 (Panonie)	Území dočasně poplatná Svatoplukovi (Polabští Srbové)
	Expanze Moravy za Svatopluka po roce 874	Svatoplukovy výboje v letech 882-892 (Vislané)	Rozsah středočeského mini- knížectví prvních Přemyslovců
Mapka dle J. Dekana, doplněná dle Č. Stani, D. Bialekové a N. Profantové.


Že se v rotundě nejedná o Libušino poselstvo, že oráč nemohl být prvním knížetem, je doloženo v 1. části článku „POHAN v církevní stavbě?!“. Problematice knížecích plášťů na znojemských malbách se věnuje také 3. část článku „POHAN v církevní stavbě?!“ (tam pozn. 21), kde je s konečnou platností vyvrácen Třeštíkův v Praze „obecně přijímaný nesmysl“, že by plášť měl být atributem právě jen pražských „Přemyslovců“. Otázce Břetislavovy orientace na Velkou Moravu za jeho správy Moravy (1019-1034) je věnována 5. část práce. Datování II. etapy výmalby do doby pražské vlády Břetislava I. (1035-1055) dokládají samotné malby – viz „Dělící rovina“ v 7. části práce. Zde je také znovu vysvětleno, proč právě Břetislav se nechal vyobrazit jako první z pražských „Přemyslovců“ v plášti moravských králů. Otázkou vzájemného vztahu Moravy a Čech, resp. jejich spojení, v souvislosti s dvojitým, resp. trojitým zakončením praporců některých knížat, se zabývá 10. část práce.		Problematika plášťů knížat je osvětlena ještě také na straně „Obrácené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště“.
Chronologický přehled hypotéz od roku 1820 1. část (1820-1945) • 2. část (1946-1990) • 3. část (1991-dnes)
Hypotézy [ L. Konečný ] [ J. Zástěra ] [ Původ mandlového tvaru štítů \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Biskupské mitry \| Zapůjčená ruka \| Rotunda vstoupila do třetího tisíciletí ]
[ P. Šimík ] [ 1a • 1b • 2a • 2b • 2c • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz \| Pohan v církevní stavbě?! \| Plášť moravských králů \| Svatopluk a Bořivoj příbuzní \| Bořivojův moravský původ 1 • 2 • 3 \| Bořivoj a hrob K1 1 • 2 \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Denáry moravských údělníků \| Sinajský klášter \| Kamenné kříže z Dobšic \| Levá, nebo pravá? \| Kniha \| Náramky knížat \| Knížecí štíty \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno