ani_nova.gif (2304 bytes)POHAN
v církevní stavbě?!
Petr Šimík
Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb
v rotundě Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny ve Znojmě

V názvu uvedený „vědecký“ názor, aplikovaný na mytického Přemysla-Oráče a znojemské malby, již po celá desetiletí tak pevně a pohodlně „bytuje“ v mysli mnohých našich „odborníků“ a potažmo opakovaně i v jejich četných „vědeckých“ publikacích, že si dnes již vůbec neuvědomují ani oni, ani široká veřejnost, jaký je to nebetyčný nesmysl. Všichni si na něj „tak nějak zvykli“ a přijímají jej jako fakt, o němž se nediskutuje. Opakování tohoto nesmyslu „z opatrnosti“ (?) ale v tomto případě není matkou „moudrosti“, nýbrž naopak svědčí o postupné degeneraci a degradaci samostatného tvůrčího myšlení – o absenci jakékoliv prosté logiky nemluvě. Je to jen čirá demagogie.
Hypotézy po roce 1945Konec strany Pohan v církevní stavbě?! To snad NE!
Petr Šimík, září 2001 – červen 2002, říjen 2003, prosinec 2006.
Lze vůbec najít kdekoliv na našem území či jinde v okolní Evropě, když ne stejný, alespoň nějaký vzdáleně podobný příklad, který by mohl naše „vědce“ opravňovat k podobnému tvrzení? Hledejme v 11. a 12. století srovnatelný příklad.

Drtivá většina autorů dosavadních hypotéz, zabývajících se ikonografickým výkladem maleb ve Znojemské rotundě, vzniklých po roce 19451 (s jedinou výjimkou2), vysvětluje tzv. „Přemyslovskou scénu“ ve 3. pásu maleb jako povolání mytického Přemysla-Oráče od pluhu na knížecí stolec (viz Systematické utřídění nebo Porovnání hypotéz). Tyto hypotézy jsou založeny na absurdní představě, že v 11. a v první polovině 12. století si církev malovala po zdech kaplí a kostelů pohany. Zmíněný údajný pohanský mýtus, většinou pokládaný za obrazový přepis Kosmovy literární předlohy, se nekrčí skromně někde v koutku, jak bychom v případě pohana právem mohli očekávat, naopak zabírá v lodi rotundy bezmála celou jednu polovinu 3. pásu maleb (viz obr. níže dle akvarelu M. Trappa z roku 1861).  ZPĚT na začátek stranyZPĚT na začátek stranyPreambule malované „ústavy pro chudé“Konec strany Hypotézy o ikonografii maleb po roce 1945.

Bože, bože. Co to v té Praze zase vymysleli ...
Bože, bože. Co to v té Praze zase vymysleli ...
Převzato z internetových stránek PhDr. Dušana Třeštíka, CSc. a upraveno.

Jezdecká družina – zazděné okno – oráčská scéna – zazděné okno – kněžna s diadémem.
Přitom oráčská scéna s údajným pohanem Přemyslem-Oráčem uprostřed – ústřední motiv maleb – jakási preambule malované „ústavy pro chudé“3, je umístěna nad obrazem „Narození Ježíše Krista“ přímo naproti vstupu do rotundy. První, co věřící uviděli, když vešli do rotundy, byly tyto dva obrazy nad sebou (viz obr. níže). Zanedbatelný jistě není ani fakt, že 3. pás maleb s tzv. „Přemyslovskou scénou“ je o 28 % vyšší, než 2. pás s mariánským cyklem a 4. pás s galerií Přemyslovců včetně postavy prvního českého krále Vratislava. Pohan by tak měl být jednou z nejvyšších postav na malbách vůbec! Malby měly vzniknout současně a najednou v roce 1134 (Merhautová-Martan 1988), kdy byl majitelem rotundy biskup Jindřich Zdík, který ji také znovu posvětil. Olomoucký biskup měl podle našich odborníků posvětit křesťanskou kapli, v níž je hlavní postavou pohan. To je zcela absurdní představa. ZPĚT na začátek stranyHypotézy po roce 1945Osa výmalbyKonec strany Preambule malované „ústavy pro chudé“.
 Oráčská scéna (3. pás) nad obrazem Narození J. Krista (2. pás).
V oráčské scéně (vpravo od okna ve 3. pásu) nad obrazem Narození Ježíše Krista má být údajně vyobrazen pohan Přemysl-Oráč mezi dvěma posly-pohany, kteří mu prý navlékají plášť (foto S. Vlk 1898). První obrazy mariánského cyklu ve 2. pásu tvoří zleva:
Zvěstování P. Marii, Navštívení P. Marie, Narození Ježíše Krista. Obraz sv. Josefa (zcela vpravo) bývá považován, vzhledem ke zprava přilétajícímu andělu, za Sen Josefův.
Malý rozbor tzv. „Přemyslovské scény“
Vzhledem k tomu, že této scéně byla zjevně přikládána taková důležitost, trošku si ji rozebereme. V souvislosti s umístěním oráčské scény přišla A. Merhautová4 v roce 2000 s „objevnou“ myšlenkou. V kritickém vyjádření k hypotéze J. Bažanta (1995) uvádí: „Kdyby podle jeho názoru byl Přemysl Oráč osou celého malířského díla, »jehož investitura je hlavním tématem výzdoby«, pak by právě scéna s Přemyslem Oráčem nutně podle tehdejších zvyklostí tvořila i kompoziční osu celé malířské výzdoby, ale tak tomu není“
A. Merhautové zdá se nevadí, že je na malbách vyobrazen pohan, ale pochopitelně nemůže připustit, aby současně „byl osou celého malířského díla“. Naivně (?) se proto domnívá, že úvodní motiv, aby mohl být hlavní, musí být umístěn v optickém středu. Směšuje osu myšlenkovou („hlavní téma výzdoby“), kterou tvoří spojnice 6. knížete ve 3. pásu (nad vstupními dveřmi) s oráčskou scénou (nad obrazem Narození Ježíše Krista), umístěnou na stěně proti dveřím (tj. přibližně S-J), s osou geometrickou („kompoziční“), a má zřejmě na mysli podélnou osu rotundy (tj. přibližně V-Z) dělící symetricky celý prostor (viz schéma výmalby rotundy níže). 
ZPĚT na začátek strany
Preambule malované „ústavy pro chudé“
Schéma výmalby
Konec strany
Co je osou celého malířského díla?
Osa myšlenková a osa optická.
Myší vyber oblast a klikni!
Tzv. „Přemyslovská scéna“ ve 3. pásu maleb (pod panovníky [20-25]) se rozprostírá pod šesti arkádami (40 %) z celkových patnácti, z toho čtyři arkády (3.-6.) jsou vyhrazeny oráčské scéně (téměř 27 %). Ta je umístěna nad obrazem „Narození Ježíše Krista“. Kdo je zde ve skutečnosti vyobrazen: [A] – vedoucí jízdní družiny, oráč a fundátor (3× král Rostislav). [B] – členka jízdní družiny, kněžna s diadémem a fundátorka (3× jeho manželka). [C] – člen jízdní družiny a asistent oráče (2× opat Metoděj). [D] – člen jízdní družiny a asistent oráče (2× Konstantin Filosof). [06] – šestá postava v posloupnosti panovníků (počtvrté král Rostislav).
Postava [26] ve 4. pásu je jedinou postavou, na jejíž identifikaci se shoduje většina hypotéz – první český král Vratislav I.

Kroužky mezi jmény evangelistů v kupoli provedené plnou čarou ukazují umístění ohnivých kol cherubínů. Cherubínovi nad panovníkem [23] ohnivé kolo chybí. Holubice uprostřed kupole – symbol Ducha svatého.
Jednotlivé historické postavy jsou tak zahrnuty do „Božího města“ či „Nebeského Jeruzaléma“. Proto zde nemůže být vyobrazen žádný pohan.
ZPĚT na začátek strany
Osa výmalby
Motiv úvodní nemůže být uprostřed
Konec strany
Schéma lodi rotundy.
Pohled z prostoru lodi vzhůru do kupole. Orientace světových stran (V-Z) je proto zrcadlově převrácená.
LEGENDA:
3. pás maleb

A, B, C, D – postavy z tzv. „Přemyslovské scény“ a  fundátoři;
S1, S2, S3 – stromy života;
01 až 08 – prvních osm panovníků v pláštích;
4. pás maleb
0917 – devět panovníků bez pláště
a mezi nimi
13 – sv. Václav v přilbě s obráceným štítem;
18 až 27 – deset panovníků v plášti a mezi nimi
26 – král Vratislav I.; postavy s nízkou biskupskou mitrou 19 a 20 lze dle pramenů identifikovat jako Spytihněva II. a Vratislava II.
ani_sipl.gif (699 bytes)
Lem pláště [A] a [06].
Lze samozřejmě jednoduše oponovat tím, že jedná-li se o motiv úvodní (preambule), nemůže být současně uprostřed! To je naprosto nesmyslné přání. Oráč (na schématu výše označený [A], a nebudeme nyní spekulovat, zda je to pohan Přemysl, či křesťanský král Rostislav) jistěže „hlavním tématem výzdoby“ 3. pásu je,5 stejně tak, jako pod ním umístěný obraz Narození Krista je „hlavním tématem výzdoby“ 2. pásu, i když také není uprostřed v podélné ose. moravský král Rostislav [06] ve 3. pásu maleb (Tam je situována věžice, oddělující Zvěstování pastýřům od Klanění tří králů, a tu zajisté za „hlavní téma“ považovat nelze). Tyto dva obrazy nad sebou byly na jižní stěnu proti vstupním dveřím umístěny jistě záměrně.
Potvrzuje to i postava 6. knížete [06] ve 3. pásu nade dveřmi (viz obr. vlevo), která má na svém plášti ozdobný lem (viz obr vpravo) se stejným vzorem jako oráč! Scéna s oráčem tak nemůže představovat volbu prvního knížete (vznik knížecí vlády v Čechách), když se jedná o šestého panovníka v pořadí.
ZPĚT na začátek strany
Schéma výmalby
Kompoziční osa mimo osu symetrie
Konec strany
Motiv úvodní nemůže být současně uprostřed.

 

Vzor na ozdobném lemu pláště (zleva doprava) vedoucího poselstva, oráče, šestého knížete v řadě panovníků i fundátorského páru ve  3. pásu maleb.

ani_sipl.gif (699 bytes)

Také proto právě ona pomyslná spojnice šestého knížete [06] (nade dveřmi) s postavou oráče na protější stěně (nad obrazem Narození Ježíše Krista) tvoří hlavní – dominantní myšlenkovou (a tedy i „kompoziční“) osu maleb 3. pásu i když není současně osou symetrie. Viz následující obr., který můžeme považovat za srovnatelný nejen kompozičně a časově, ale do jisté míry i obsahově. Zde naši pozornost nejdříve upoutá trojice postav v pláštích vlevo s obrovským průvodem věřících s kříži a praporci – také jakoby zcela samostatná scéna. ZPĚT na začátek strany
Motiv úvodní nemůže být uprostřed
Podélná osa rotundy
Konec strany
Kompoziční osa mimo osu symetrie.

Vojtěch Tkadlčík: Cyrilometodějský kult na křesťanském Západě, Olomouc 1995, s. 6.

 Konstantin a Metoděj přinášejí roku 867 do Říma ostatky sv. Klimenta,
vítáni papežem Hadriánem II. uprostřed trojice v pláštích vlevo (v textu
pod obrazem nesprávně označený jako Mikuláš I.) – srovnej s trojicí
postav v oráčské scéně (V. Tkadlčík 1995, s. 6).
Konstantin a Metoděj přinášejí roku 867 do Říma ostatky sv. Klimenta, vítáni papežem Hadriánem II. 
Nástěnná malba v nartexu baziliky San Clemente v Římě z 11. století. Konstantin s nimbem po pravici a Metoděj bez nimbu po levici papeže (vyšší postava uprostřed trojice v pláštích vlevo s palliem, tiárou a nimbem). Uprostřed sv. Kliment nesený na lůžku. Vpravo znovu papež za oltářem při mši.
V podélné ose rotundy na její západní stěnu proti apsidě autor 3. pásu umístil ještě první dva panovníky [01, 02] celé posloupnosti. Autor 4. pásu pak nad ně umístil poslední dva vladaře [26, 27] (viz schéma lodě). V podélné ose rotundy tedy posloupnost knížat začíná (3. pás) i končí (4. pás). Také nepochybně záměrně. Autoři námětu výmalby tak velmi citlivě a promyšleně využili, coby „kompoziční“, obě osy – myšlenkovou i optickou. Zatímco ve 2. pásu upřednostnili osu myšlenkovou jako hlavní (Narození Krista), ve 3. pásu k této hlavní myšlenkové ose (oráčská scéna a 6. kníže) přidali i osu optickou (první dva panovníci v podélné ose rotundy), aby nakonec ve 4. pásu ztotožnili obě osy s podélnou osou rotundy a umístili v ní dva páry panovníků proti sobě, knížete Oldřicha [17] se synem Břetislavem I. [18] (východní stěna) a krále Vratislava I. [26] se synem Soběslavem I. [27] (západní stěna). ZPĚT na začátek strany
Kompoziční osa mimo osu symetrie
Čtyři generace Přemyslovců
Konec strany
Podélná osa rotundy.
Oldřich [17] Břetislav I. [18] Vratislav II. [26] Soběslav I. [27]
ZPĚT na začátek strany
Podélná osa rotundy
Oráč donátorem, anebo donátor oráčem?
Konec strany
Čtyři generace Přemyslovců: vždy otec a syn – kníže Oldřich [17], kníže Břetislav I. [18], kníže Vratislav II. (zde již s královskými insigniemi) jako král Vratislav I. [26] a kníže Soběslav I. [27]. Podle hypotézy J. Zástěry (1986).
Čtyři jmenovaní panovníci současně představují čtyři bezprostředně na sebe navazující generace Přemyslovců. Jejich identifikace ale v tuto chvíli není podstatná. Naše zjištění dvou základních na sebe téměř kolmých směrů, v nichž byly situovány nejdůležitější obrazy maleb, může potvrzovat a dobře dokládat i umístění čtyř cherubínů v kopuli (viz schéma níže). Srovnej také možný význam, který z tohoto jejich umístění vyplývá (viz strana Malby a stavba rotundy).
Můžeme tedy (shora A. Merhautovou neoprávněně kritizovaný) názor J. Bažanta jen potvrdit, ovšem se zásadní výhradou – jako oráč zde nefiguruje pohan Přemysl a nejde tu o „investituru“ oráče pláštěm (když v tomto plášti v čele jízdní družiny již přijíždí), ale o povolání 6. knížete k pluhu (ke křesťanské orbě): 
Oráč a oráčská scéna jsou (myšlenkovou) osou celého malířského díla a „investitura“ oráče (byzantským diadémem – pozn. PŠ) je hlavním tématem výzdoby 3. pásu maleb!
(J. Bažant 1995).
Teprve ve 4. pásu se hlavní (myšlenkovou) „kompoziční“ osou stává podélná osa rotundy (optická). To, co naopak A. Merhautová zkritizovat měla, nechala zcela bez povšimnutí. A sice Bažantův naprosto šílený nápad, že na znojemských malbách „Přemysl Oráč zastupuje Krista“, proti němuž se velmi opatrně a nesměle ohradil pouze P. Černý (1997).
Investitura oráče – korunovace krále-oráče Rostislava z rukou byzantského císaře Michaela III. prostřednictvím císařských vyslanců Konstantina a Metoděje.

J. Bažant (1995, 2000): Pohan prý zastupuje Krista?!

Jak jsme si již řekli, tentýž lem jako vedoucí poselstva a také oráč má na plášti také 6. kníže v posloupnosti panovníků následující za oráčskou scénou ve 3. pásu maleb a dále fundátor (s partnerkou)! Tyto čtyři mužské postavy ze znojemských maleb oblečené do stejného pláště se stejným vzorem na jeho ozdobném lemu mají prý být, alespoň podle názoru našich předních odborníků (A. Merhautová 1983, B. Krzemieńska 1985, D. Třeštík 1987; a znovu všichni tři 2000), čtyřmi různými osobami (zleva doprava):
1. vedoucí poselstva = anonymní sedlák-pohan, moudře neučený a vědomě nevědomý, vyslaný Libuší do Stadic, 
2.
oráč za pluhem = pohan Přemysl, orající ve Stadicích úhor, jenž, ač ležel mezi tolika poli, přece nepatřil k žádnému poli,
3.
šestý panovník se štítem a kopím s praporcem = křesťanský kníže Boleslav II., pražský Přemyslovec, 
4.
fundátor s modelem kostela v rukou (viz obr. níže) = křesťanský kníže Konrád II. Znojemský, moravský údělník, rovněž Přemyslovec (stejný plášť má i fundátorka s liturgickým kalichem v rukou, jeho partnerka).
Tím by tito „odborníci“ postavili celé dějiny výtvarného umění raného středověku na hlavu. V nich totiž můžeme snadno doložit, že iluminátoři rukopisů i tvůrci nástěnných maleb běžně užívali ke znázornění totožnosti dvou postav na jednom obraze právě stejného oděvu opat Metoděj - vyslanec byzantského císaře Michaela III.opat Metoděj - vyslanec byzantského císaře Michaela III.(viz např. ukázky iluminací z Pařížského žaltáře z 10. století či ve wolfenbüttelském rukopisu Gumpoldovy legendy před rokem 1006, na titulní straně Trevírského evangeliáře (okolo roku 1000) nebo nástěnná malba v nartexu baziliky San Clemente v Římě z 11. století). Přímo ve Znojemské rotundě může jako důkaz posloužit i další z postav tzv. „Přemyslovské scény“ jak ji zachytil Mořic Trapp na svém akvarelu v roce 1861 (celek viz výše). Jeden z členů jízdní družiny (obr. vlevo) je namalován ve stejném plášti jako má postava po levici oráče (viz obr. vpravo). I zde se jedná o stejnou osobu. Další důkazy viz:
ZPĚT na začátek strany
Čtyři generace Přemyslovců
Detaily z Trappových akvarelů
Konec strany
Oráč fundátorem, anebo fundátor oráčem?

Vzor na ozdobném lemu pláště vedoucího jízdní družiny, oráče za pluhem, šestého knížete v řadě panovníků i fundátorského páru ve 3. pásu maleb.ani_sipl.gif (699 bytes)

Naši „odborníci“ postavili dějiny výtvarného umění raného středověku na hlavu.

Jeden z členů jízdní družiny a „asistent“ po levici oráče. Oba zachyceni ve stejném plášti na akvarelu Mořice Trappa (1861).

Srovnej dále:
Jean Lassus: Umění světa. Raně křesťanské a byzantské umění, Praha 1971, s. 147.
Janic Durand: Byzantine Art, Paris 1999, s. 114-115.
José Pijoan: Dějiny umění 3, Praha 1983, s. 103/obr. 134, 115/150, 206/282.

moravský král Rostislav uvádí byzantskou misii na Moravu král-oráč Rostislav, zakladatel mocné dynastie Přemyslovců moravský král Rostislav - zakladatel arcibiskupství Rostislavova manželka, (snad) dalmatská kněžna Miloslava, jako „primiční nevěsta“ v dlouhém bílém rouchu - symbol moravské církve
1. Ved. posel 2. Oráč 4. Fundátor 5. Fundátorka
ZPĚT na začátek strany
Oráč donátorem, anebo donátor oráčem?
Vždy vyjde nesmysl
Konec strany
Čtyři postavy ve stejném plášti na Trappových akvarelech:
1. vedoucí poselstva, 
2. oráč za pluhem,
3. 6. panovník – tuto postavu Trapp neza- chytil (viz foto výše)
4. fundátor,
5. fundátorka.
Jestliže všechny čtyři výše zmiňované postavy (1-4) jsou oblečeny do stejného pláště, musí tedy běžet o jednu a tutéž osobu (pátá postava – fundátorka – je pak partnerkou této hledané osoby).
Tzn., je-li podle našich „odborníků“ oráčem pohan Přemysl, musí být tentýž pohan Přemysl také vedoucím Libušina poselstva, šestým knížetem v následné posloupnosti panovníků a také fundátorem s kostelem v rukou. Fundátorkou pak už může být pouze kněžna Libuše. Jak se vám takové řešení líbí? Pyramidální nesmysl, viďte? To ovšem bylo možné spolehlivě rozpoznat již počínaje rokem 1862, kdy Mořic Trapp tyto akvarely pořídil. Nebyly však nikdy zveřejněny!
Neslavné „epizodě“ s pohanem Přemyslem Oráčem na znojemských malbách bylo možno včas předejít. Ovšem jen v případě, že by se malbami zabývali skuteční odborníci, a ne demagogové a manipulátoři.
král Sámo [01] - první historicky doložený panovníkkníže Mojmír II. [08] - poslední panovník Velké MoravyAby snad nemohlo dojít k nechtěné či naopak záměrné záměně osob, aby nemohl být např. oráč nebo fundátor ztotožněn s první [01] (obr. vlevo) nebo poslední [08] (obr. vpravo) knížecí postavou v posloupnosti panovníků za tzv. „Přemyslovskou scénou“, vybavil autor maleb i tyto postavy ozdobným lemem pláště. Vzory na jejich lemech se ovšem od výše popisovaného vzoru (viz obr. vpravo) liší, jak je z Trappova akvarelu velmi jasně patrné. Přesto to někteří badatelé učinili: 
• A. Friedl (1966): Přemysl Oráč je znovu reduplikován v první postavě se štítem a kopím s praporcem v následné posloupnosti knížat; 
• J. Zástěra (1986): Rostislav je vyobrazen jako poslední v řadě osmi knížat ve 3. pásu a znovu vlevo od vstupu do apsidy jako donátor s modelem kostela v rukou.
Vzory na lemech plášťů první (viz obr. vlevo) a poslední osmé postavy (viz obr. vpravo) v následné posloup- nosti panovníků za tzv. „Přemyslovskou scénou“ ve 3. pásu maleb, zachycené na Trappově akvarelu.
Od výše popisovaného lemu pláště oráče a fundátora se liší:
ani_sipl.gif (699 bytes)
V každém případě se jedná o čtyři rovnice pouze o jedné jediné neznámé. Ať do nich dosadíte kteroukoliv z postav (14) navrhovaných našimi odborníky, vždy vyjde nesmysl: 
moravský král Rostislav - zakladatel arcibiskupstvíPřemysl-Oráč (2) nemohl vést Libušino poselstvo a obráceně jeho vedoucí (1) nemohl orat ve Stadicích. Pohan Přemysl (2) a vedoucí Libušina poselstva (1) jsou smyšlené mytické postavy, nemohou být ani zakladateli rotundy (4), ani iniciátory její výmalby. Navíc oba pohani – sotva některý z nich může v rukou držet kostel (4) (viz obr. vlevo). Ten by sice mohl držet Boleslav II. (3), ale ani on, ani Konrád II. Znojemský (4) zase nebyli jako první povoláni k vládě – bylo by to v rozporu s Kosmou, neboť jeho kronika má prý být tím pramenem, podle něhož jedině malby mohly vzniknout. Kromě Boleslava II. (3) by také žádný z nich neměl být zobrazen v plášti, protože ten zase má být podle našich odborníků atributem pouze pražských přemyslovských knížat a těmi ani vedoucí Libušina poselstva (1), ani Přemysl-Oráč za pluhem (2), ani Konrád II. Znojemský (4) nikdy nebyli, o přihlížejících Kosmových poslech-sedlácích v knížecích pláštích už vůbec nemluvě. ZPĚT na začátek strany
Detaily z Trappových akvarelů
Řešení je prosté
Konec strany
Vždy vyjde nesmysl.

 

 

 

Po celá léta jsme všichni obdivovali císařovy nové šaty, přitom císař je nahý.

Podle archeologů hrad jménem Praha byl založen až v historické době knížete Bořivoje!

Na Kosmovu kroniku jako předlohu malíře můžeme směle zapomenout, protože v době vzniku 3. pásu maleb, tj. za Břetislavovy správy Moravy (1019-1034), Kosmas ještě nebyl na světě (*1045).
Naší neznámou a jediným smysluplným řešením, které vyhovuje všem čtyřem rovnicím a má logickou návaznost i na ostatní malby, je pouze moravský král Rostislav, „kterýž byl (i podle Kristiána) všecko křesťanství a náboženství dobrotivě v zemi uvedl (byzantská misie) a spravoval (založení arcibiskupství). Rostislavovými partnery pak mohou být jen vyslanci byzantského císaře Michaela III., věrozvěsti Konstantin s Metodějem, a Rostislavova manželka. 
Falešná skromnost stranou, je to asi jediné možné rozumné a proto také i jediné možné správné řešení. Samozřejmě vedle toho existují a budou existovat i „řešení“ ostatní.
ZPĚT na začátek strany
Vždy vyjde nesmysl
Totalitní „vědci“ v rozporu s vědou
Konec strany
Řešení je prosté.

 


Jak otázku stejného lemu pláště u výše uvedených pěti postav 

„originálně“ vyřešil 
L. Konečný (1997)?
Klikněte SEM.
ani_sipl.gif (699 bytes)

Jak jednoduché, jak prosté. A přitom v naprosté shodě ne s nějakými Kosmovými pohanskými mýty, ale s historickými prameny. Moravané měli svoji historii zaznamenánu, protože měli písmo, nemuseli si ji dodatečně vymýšlet! To není škodolibost, to je fakt. Později ovšem byla systematicky a důsledně zlikvidována. 
Ponechme stranou období historického romantismu 19. a počátku 20. století, kdy se český živel prosazoval vůči německému, kdy bylo potřeba doložit původní slovanské osídlení Znojemska, kdy bylo nejjednodušší sáhnout po typicky českém příběhu, kterým byla přemyslovská pověst, a odmítnout náměty z germánské mytologie (Valkýry, které bůh Odin posílá do boje) nebo i ryze křesťanský námět se sv. Isidorem, patronem sedláků, protože tato myšlenka vznikla ve Vídni (J. Zástěra 1999). 
V té době naše povědomí o Velké Moravě bylo jen mlhavé a kusé a bohaté velkomoravské nálezy, ale zejména základy kamenných velkomoravských kostelů, teprve čekaly na své objevitele.
Až v poválečných letech naše totalitní věda zapracovala na tom, aby mohl být zlikvidován i tento jeden z posledních autentických moravských historických pramenů – malbám v rotundě definitivně přisoudila zcela nelogický, přímo absurdní obsah, přestože právě tehdy (v 50. letech) začala být archeology odhalována slavná velkomoravská minulost. Moravskou historii zaznamenanou v moravské rotundě nahradila českým pohanským mýtem. Lze pochopit, že se tak dělo „za Stalina“ nebo „za Novotného éry“. Jistě to dokážeme pochopit v době „Husákovské normalizace“. Tehdy sice již nešlo o život, ale hrozila perzekuce, ztráta zaměstnání, nucená emigrace ap. D. Třeštík např. nesměl nikam jezdit nebo mít styky se západem a byl nucen dýchat prach z foliantů v archivu Historického ústavu AV (J. Jandourek, MF DNES 1.8.2003, B/4), zatímco jiní historikové mohli svobodně dýchat čerstvý vzduch např. při úmývání výloh. Ale že se něco takového děje i v devadesátých letech 20. století a pokračuje i na prahu 21. století, to se běžnému chápání vymyká. Pohan v církevní stavbě, v křesťanské kapli?! Tento do sametu zabalený relikt z období „obecného rudého blbství“ (tak bylo toto období nazváno v jednom z úterních komponovaných pořadů 2. programu České televize věnovaných době nesvobody), kdy církve byly pronásledovány a na věřící se pohlíželo jako na jakési politicky nespolehlivé podivíny, současní představitelé české vědy dokonce vydávají okolnímu světu na odiv prostřednictvím pražských výstav „Deset století architektury“ (2001) nebo „Střed Evropy okolo roku 1000“ (2002) jako „úžasný český fenomén“, který by snad měl Evropu, založenou na křesťanských kulturních základech, ohromit a fascinovat?! 
Naši moravští předkové, kteří v dobré víře nechali Znojemskou rotundu vyzdobit malbami, které tak jedinečným způsobem zachycující slavnou velkomoravskou minulost, se musejí obracet v hrobě.
ZPĚT na začátek strany
Řešení je prosté
Demagogie a dogma jako srp a kladivo
Konec strany
Totalitní „vědci“ v rozporu s vědou.
Moravskou historii nahradili českým pohanským mýtem.

Jejich snahou nebylo identifikovat jednotlivé knížecí postavy a příběh vyprávěný malbami.

Veškeré svoje úsilí zaměřili na prosazení pohana Přemysla do Znojemské rotundy. Tomu bylo podřízeno vše. Byl to „stranický úkol“ nebo si tak chtěli léčit jen svůj vlastní komplex nazývaný „pražský syndrom“, kterým trpěl již na počátku 12. století Kosmas? Chtěli před českou veřejností vypadat jako bojovníci za „české národní zájmy“? 

Bojovníci proti komu nebo čemu? Snad proti moravským národním zájmům?

Dušan Třeštík: „Historik musí sloužit ...“

Podíváme-li se, kam chodí do práce tito zapálení propagátoři českého pohanství, zjistíme, že se jedná o ctihodné instituce se sídlem v Praze: Historický ústav AV ČR, Ústav dějin umění AV ČR, Ústav pro klasická studia AV ČR, Filosofická fakulta UK. 
karikatura, -y ž (f < it) 1. zkratkovitě zesměšňující n. satiricky odsuzující výtv. n. liter. zobrazení někt. rysů osobnosti, lidského projevu n. společensky závažné skutečnosti přehnáním jejich nápadných znaků 2. nepodařená podoba n. napodobenina, neumělá zkreslenina; kdo plní své úkoly v někt. směru nesprávně a zkresleně je chápe
Kol. autorů: Akademický slovník cizích slov, Academia Praha 1998, s. 374-375.

Protože výše uvedení zaměstnanci těchto ctihodných institucí odmítají vzít vůbec na vědomí věcné objektivní argumenty poukazující na nesmyslnost jejich tvrzení (domnívajíce se, že tím bude jejich existence popřena), potvrzují tak, že ani o žádný odborný dialog nestojí. Důležité pro ně je naopak žádný dialog nepřipustit. Z jejich strany se tedy jedná o pustou demagogii a snahu udržet v křesťanském výkladu znojemských maleb „vedoucí úlohu pohana Přemysla“ za každou cenu! Z pohana v kapli vyrobili vědecké dogma. Viz Doznání D. Třeštíka. Potom už to není věda, ale politika. Jmenované vědecké instituce se tak díky některým svým zaměstnancům staly, ať se jim to líbí nebo ne, myšlenkovým a názorovým skanzenem totality, neboť se k jejímu odkazu přihlásily otevřenou podporou tohoto totalitním způsobem prosazovaného vědeckého dogmatu. My si potom vyhrazujeme právo tyto instituce a názory jejich zaměstnanců podrobit konstruktivní kritice.
Že takový přístup nemá s vědou nic společného? Že je to spíš heslo pro volební kampaň? Vždyť to také nejsou žádní vědci, ale jejich pouhé karikatury!

Skutečný vědec si dokáže přiznat, že udělal chybu!

Nutným předpokladem ale je, že to pozná.

Pro některé pražské vědce se ze zachování vedoucí úlohy českého pohana v moravské kapli stalo politikum.

demagogie, -e ž (ř) působení na city a pudy méně uvědomělé části mas k dosažení nízkých polit. cílů
dogma, -tu s (ř) 1. závazná neměnná náb. poučka nevyžadující důkazů: církevní d-ta 2. ustrnulá nedialektická poučka, teze: boj proti d-tům ve vědě
Kol. autorů: Slovník spisovné češtiny, Academia Praha 1978, s. 69, 77.
O 20 let později se výklad těchto pojmů jen nepatrně změnil:
demagogie, -e ž (ř) frázovité a lživé působení na lidi a jejich city a pudy zneužitím lichých slibů, pocitů, předsudků n. neznalosti
dogma, -tu s (ř) 1. článek víry v katol. církvi závazný pro všechny věřící 2. ustrnulá poučka, tvrzení, teze nepřipouštějící pochybnosti, námitky n. kritiku
Kol. autorů: Akademický slovník cizích slov, Academia Praha 1998, s. 150, 173.

Jak tyto propagátory znojemského pohana Přemysla spolehlivě poznáte? Stačí se před nimi zmínit o Velké Moravě, o králi-oráči Rostislavovi, o byzantské křesťanské misii Konstantina a Metoděje, o staroslověnské liturgii, o staroslověnských písemných památkách, o moravsko-panonském arcibiskupství – hned se jim do tváří vrátí jejich původní stranická barva a začnou kolem sebe „dštít síru a smrad, podupávajíce přitom kopytem“ (viz kapitola Pseudovědci a manipulátoři v článku Bořivojův moravský původ 2).
Opravdu vzdělaný inteligentní člověk s průměrným kulturním rozhledem se od jejich názorů nutně musí distancovat. Statečný člověk by se měl navíc také zásadním způsobem ohradit. Dosud to, pokud vím, nikdo neudělal. Je to výraz strachu, lhostejnosti, nebo hlubokého pohrdání?
ZPĚT na začátek strany
Totalitní „vědci“ v rozporu s vědou
Poznámky
Konec strany
Demagogie a dogma jako srp a kladivo v rukou některých vědců, kterými se snaží umlčet všechny odlišné názory.
Kdo říká: „je pravdou“, 
     je volem!
Glosa Jiřího Žáčka k zacházení s češtinou.
Kdo říká: „znojemský oráč je Přemyslem“, 
     je korunovaným ...
Glosa Petra Šimíka k zacházení s pohanem.
... každý nechť si doplní dle vlastního uvážení. Např. ... vědcem!
Pokračuje 2. částí ... odkaz najdete na konci strany. Konec strany

Poznámky
1 Hypotézy vzniklé po roce 1945, jejichž autoři předpokládají v tzv. „Přemyslovské scéně“ ve Znojemské rotundě obrazové zachycení Kosmovy pověsti o povolání mytického pohana Přemysla-Oráče od pluhu na knížecí stolec a plášť považují za vyjádření nadřazenosti či nadřízenosti pražských Přemyslovců nad jejich příbuznými – moravskými údělníky (resp. následníky):
Otakar Votoček: Přemyslovská rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě.
In: Zprávy památkové péče (ZPP), ročník IX, Praha 1949, s. 101-127.
Jiří Mašín: Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě. ČSAV, Praha 1954.
Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. ODEON, Praha 1966.
E. Bachmann-K. Schwarzenberg-Jiří Mašín-H. Fillitz: Romanik in Böhmen. München 1977.
Anežka Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu.
In: Umění XXXI-1, Praha 1983, s. 18-26.
Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století.
Studie ČSAV 1985, 2, Praha 1985.
Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě. Ostrava 1985 (Zvláštní příloha Zpravodaje Klubu genealogů a heraldiků Ostrava, 4).
Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. In: ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 548-576.
Anežka Merhautová-Alois Martan: Byly či nebyly malby Znojemské rotundy jednotným dílem? In: Umění XXXVI, Praha 1988, s. 297-307.
Jan Bažant: Budování minulosti: Znojemská rotunda a renesance 12. století. 
In: Listy filologické 118, 1995, s. 20-37.
Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník vědecké konference, Znojmo 1997, s. 59-78.
Pavel Černý: Zobrazení přemyslovské genealogie v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace, s. 86. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník vědecké konference, Znojmo 1997, s. 78-92.
Josef Žemlička: Čechy v době knížecí (1034-1198). Praha 1997, s. 66, 125, 226, 329, 382, 400.
Václav Tatíček: Přemyslovské lustrování. Praha 1998.
Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě. Praha 2000.
Jan Bažant: Znojemská rotunda a raněkřesťanské malířství. 
In: Jan Bažant: Umění českého středověku a antika, Praha 2000, s. 59-72.
Lubomír Jan Konečný: Románská rotunda ve Znojmě. Host, Brno 2005.
2 Jediný autor, který zatím odmítl spojovat tzv. „Přemyslovskou scénu“ s pohanem Přemyslem a symboliku pláště výhradně jen s pražskými Přemyslovci:
Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Brno 1990.
Jaroslav Zástěra: Zapůjčená ruka. Odborný seminář Malby ve Znojemské rotundě, PdF MU Brno 18. 2. 1999. In: Bohuslav Klíma: Malby ve Znojemské rotundě přitahují pozornost odborníků, Bohuslav Klíma: Levá ruka knížete patří vedlejší figuře, Moravský deník ROVNOST, příloha s. pět, čtvrtek 11. 3. 1999.
Dle Zástěrovy hypotézy má být v oráčské scéně vyobrazen pokřtěný král Sámo a biskup sv. Amand.
ZPĚT na začátek strany
Demagogie a dogma jako srp a kladivo
Pokračování ...
Konec strany
Poznámky.
3 Srovnej Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Praha 2000. B. Krzemieńska (s. 49-50):
„Program znojemských maleb můžeme plným právem považovat za obrazovou ústavu českého státu, jakousi »ústavu pro chudé«, jako existovaly obrazové bible »pro chudé«. Jako má každá ústava preambuli, v níž se vykládají základní principy státu, má zde přemyslovská řada předeslánu scénu volby prvního knížete, základní akt, jímž se Čechové navěky zavázali poslušností panovníkům z Přemyslova rodu“, resp. D. Třeštík (s. 70): 
Podstatnou část maleb představuje prý jakýsi katalog českých a údělných knížat moravských „a předeslána je mu scéna líčící vznik knížecí vlády v Čechách, povolání Přemysla Oráče od pluhu. Plným právem lze tedy v tomto ikonografickém programu vidět jakousi »ústavu českého státu pro chudé«, abychom použili analogii s obrazovými biblemi »pro chudé«. Nic takového nenajdeme nikde v tehdejší Evropě a lze to pochopit jen jako součást překvapivě moderní a zároveň ve starých tradicích zakotvené české státní ideologie, která v té době také nemá v Evropě rovnocenné analogie“.
Poznámka 3.

 

 

Toto srovnání s „Biblí pro chudé“ v případě pohana Přemysla silně pokulhává, neboť pohan a Bible jaksi nejde dohromady. Malované Bible pro chudé byly přece určeny věřícím.

Když už rotunda nestojí v Praze, tak tam Moravákům alespoň nasadíme „jako veš do kožichu“ pohana Přemysla, ať maj vztek. Sami Přemyslovci v roce 1134, kdy malby měly údajně najednou a současně vzniknout, však o nějaké překvapivě moderní české státní ideologii zakotvené ve starých pohanských tradicích neměli vůbec ponětí. V listině z první poloviny roku 1130 se nejkřesťanštější kníže Soběslav I., syn krále Vratislava, označuje jako 19. panovník Čechů (a ne 27.!). Po pohanu Přemyslovi a jeho sedmi mytických následovnících ani nevzdechl: Soběslavova listina z roku 1130.

Soběslav se sám počítá jako devatenáctý kníže, a ne dvacátý sedmý!

„sub christianissimo duce Sobezlao, filio regis Wratizlai, nonodecimo monarcha Boemorum, ex quo christiannitas in Boemia exordium sumpsit“  
(CDB I, č. 111, s. 115).
Tuto „překvapivě moderní“ ideologii až v 80. letech minulého (20.) století (nebo o něco dříve již za Husákovské normalizace?) Přemyslovcům „vymyslil“ D. Třeštík, aby její potvrzení pak slavně našel na malbách ve Znojemské rotundě a získal tak alespoň nějaký argument pro své naivní domněnky. Malby pak zpětně vysvětluje jako odraz této smyšlené „překvapivě moderní“ ideologie aplikovaný i v praxi (a naopak). Na malbách v této moravské rotundě ovšem nejsou zachyceny nějaké české pohanské tradice, které skutečně nemají v tehdejší křesťanské Evropě „rovnocenné analogie“; spíše však můžeme hovořit o současných názorech některých našich „vědců“, hledačů třetích cest v dějinách evropského výtvarného umění, kteří zde tuto „překvapivě moderní“ ideologii spatřují, především ty nemají v současné Evropě obdobu. 
Naopak, je zde zachycena moravská historie – příchod byzantské misie Konstantina a Metoděje na Moravu na pozvání moravského krále Rostislava v roce 863, založení samostatné moravské zemské církve a vznik Metodějova arcibiskupství (869) (a zde kupodivu „rovnocenné analogie“ máme). Nejedná se také o obrazovou „ústavu českého státu“, ale moravského (3. pás), na nějž český přemyslovský stát v osobě Bořivoje navázal (4. pás). A tato návaznost je malbami přesvědčivě dokumentována. Malby totiž vznikly již v letech 1019-1034 za Břetislavovy „správy“ Moravy. Proto jsou tyto malby v moravské rotundě ve Znojmě a ne v Praze nebo ve Stadicích, Libušíně či na Řípu. Proto je v nich prvoplánově (3. pás) zachycena historie Moravy. Je pomýlené se na ně dívat jinou optikou než moravskou. Bylo by také proti vší prosté logice, aby zakládací (oráčskou) scénu malovali v jiné zemi, v jiném městě, než v tom, kde k nějakému založení došlo! Znojmo-Hradiště neleží někde „ve východním Česku“, ale na Moravě, Bořivoj se narodil na Moravě a Konstantin s Metodějem také přišli na Moravu, k založení samostatné moravské zemské církve došlo na Moravě, konečně i moravské arcibiskupství bylo založeno, jak jinak, také na Moravě. A protože malby nechal provést za svého působení na Moravě Přemyslovec Břetislav, jedná se o založení mocné dynastie Přemyslovců (Rostislavův syn Bořivoj, kterým začíná 4. pás maleb). Rostislav vládl v letech 846-870 a Bořivoj se narodil kolem roku 851. Jinou mocnou dynastii král-oráč Rostislav založit ani nemohl, protože Svatopluk byl jeho synovcem (viz rodokmen Mojmírovců). Zvolený námět (3. pás – moravští panovníci, 4. pás – pražští Přemyslovci počínaje prvním českým křesťanským knížetem moravského původu Bořivojem) dokládá, že jeho autor (ve II. etapě výmalby v letech 1035-1055) vycházel z Kristiánovy koncepce přenesení křesťanství z Moravy do Čech (a nikoliv z jeho pohana Přemysla), dovršené pak (ve III. etapě výmalby v letech 1131-1134) i přenesením koruny a království z Moravy do Čech (translatio regni). Zůstává doživotním úkolem některých úzce nacionálně smýšlejících pražských „vědců“, s jejich „ve starých (pohanských) tradicích zakotveným“ uvažováním, tuto skutečnost i Bořivojův moravský původ (za každou cenu!) zpochybnit, i kdyby se kvůli tomu měli vzdát Bořivojova hrobu – K1 – na Pražském hradě (např. opakovaně M. Lutovský 1997, 1998: Bořivoj a hrob K1, Boleslav I. a hrob K1, J. Frolík-Z. Smetánka 1997, J. Frolík 2001: Václav a hrob K1, Vázané hroby nebo J. Sláma 2001: Spytihněv II. a hrob K1).
4 Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě. Praha 2000, s. 65.
Nepřehlédni B. Krzemieńska tamtéž (s. 49): „Vidíme, že základní »konstituční« akt je položen na začátek cyklu (a ne doprostřed – pozn. aut.). Znázorňuje povolání prvního knížete ke vládě, vznik státu
Nemůže se sice jednat o prvního vladaře, ale podle stejného vzoru na lemu pláště v navazující posloupnosti knížat jde až o šestého panovníka (viz schéma), což snad dosti výmluvně svědčí o tom, že stát již dávno existoval, podstatná je však první věta! 
Znovu ale podtrhuji: Nemůže se zde jednat o zázračné povolání knížete či jeho nadpřirozené vyvolení, jak je tomu později u Kosmy, nýbrž o povolání, příchod a působení křesťanských učitelů Konstantina a Metoděje na žádost moravského krále Rostislava, které nám jako zázračné a nadpřirozené může připadat dodnes.

Z písemných pramenů víme, že Morava měla být pokřtěna již v roce 831 pasovským biskupem Reginharem.

V této souvislosti tentýž D. Třeštík (srovnej text vlevo) nám pak ve své nejnovější publikaci (viz pozn. 27) z roku 2001 na s. 201 považuje za nutné říci, že sami Moravané (které zde pro jistotu nazývá „Slovany“, aby nebyl příliš servilní a v Praze si nenadrobil) zaklepali na dveře Evropy roku 831 a roku 871 již v ní nezvratně byli. Má přitom zjevně na mysli křesťanskou Evropu, jak lze usoudit ze souvislostí.

Z roku na rok (2000- 2001) je to ovšem veliký posun, přímo obrovský skok v myšlení! Jen tak dál, pane doktore, ono to časem půjde. Chybí již jen malý krůček k poznání, že tito „Slované“ žijící na Moravě, kteří v roce 831 na dveře Evropy zaklepali a v roce 871 v křesťanské Evropě již nezvratně byli, si pak později v 11. a 12. století po stěnách kaplí a kostelů nějaké smyšlené pohany nemalovali. Neměli to zapotřebí, protože měli vlastní historii zaznamenanou – nemuseli si ji dodatečně vymýšlet. Chce to jen zatnout zuby a vytrvat.

5 Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy, s. 69. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník vědecké konference, Znojmo 1997, s. 59-78.
„Celá rozsáhlá jižní scéna je komponovaná dostředně na ústřední postavu Přemysla za pluhem mezi posly, při intronizačním ceremoniálu navlékání pláště jakožto svatební a současně panovnické insignie (investitura – »mutatio vestis«). Tento centrální výjev »nalezení a povolání oráče k vládě« je ovšem vlastně vložen do scény typu císařského adventu. Knížecí ženich ... přijíždí koňmo zleva s klasickými atributy a gestem ... k očekávající nevěstě, zobrazené vpravo. Ta je se svým partnerem (oráčem) největší postavou scény, byť zobrazená unikátně – bez pláště (předávaného i v duchu Kosmova podání oráči), jen v lehkém přiléhavém červeném šatě ... příznačně pozvedává vůči ženichovi archaický atribut svatebního a současně vladařského závazku – diadém se dvěma stuhami ...“. Podstatných je opět jen několik zvýrazněných slov. Scéna je komponována dostředně na ústřední postavu za pluhem, ale mimo optickou osu stavby (viz „jižní scéna“ – tj. úvodní). 
V dalším ani L. Konečný, bohužel, nedokázal vystoupit ze stínu Kosmových mýtů a podlehl soustředěnému pražskému tlaku. Zbytečně si tak ale způsobil neřešitelný problém. Samozřejmě, že se zde nejedná o Přemysla (je to Rostislav) ani o navlékání pláště, když v něm již „knížecí ženich přijíždí koňmo zleva“ na místo, kde má být údajně teprve „nalezen a povolán k vládě“. Proto ani „očekávající nevěsta“ nemůže plášť „přijíždějícího knížecího ženicha“ předávat oráči (ani v duchu Kosmova podání), předává mu přece diadém. 
„Knížecí ženich“
rovněž nemůže přijíždět „k očekávající nevěstě vpravo“, když nevěsta přijíždí s ním v jeho družině pootočená zpět s výrazným ukazovacím gestem pravé paže směrem k fundátorce (a Libuše přece zůstala „doma“). Znojemský údajný „intronizační ceremoniál“ nemůže proto spočívat, jak již bylo řečeno, v navlékání či předávání pláště („investitura oráče“), když v tomto plášti již přijíždí, ale výhradně a pouze v předání onoho byzantského „diadému se dvěma závěsy“, což může mít několikerý význam. Symbol získání (či potvrzení) Rostislavova královského titulu od byzantského císaře Michala III., diadému, který z Konstantinopole na Moravu v roce 863, společně s Písmem, liturgickým kalichem a dalšími dary, přinesli Konstantin s Metodějem (v mošně zavěšené společně se střevíci na stromě), ale také hold dosud pohanských Čech „nalezenému“ králi-oráči Rostislavovi a symboliku „svatého sňatku“.
Poznámka 5.

 

 

 

 

 

Ani v posledním obsáhlém zpracování ikonografie a ikonologie znojemských maleb nedoznala rétorika L. J. Konečného žádných podstatných změn.

Lubomír Jan Konečný:
Románská rotunda ve Znojmě. Host, Brno 2005.

O Rostislavovi jako o králi a o jeho moravském království mluví jasně ještě Kristián (i když Rostislava přímo nejmenuje, z kontextu je to zřejmé), o zahraničních pramenech nemluvě. Z moravského pohledu se nemůže jednat o scénu nalezení Rostislava a jeho povolání k vládě, když už vladařem byl (od roku 846), ale o jeho povýšení – získání či potvrzení královského titulu (863) – korunou z rukou byzantského císaře prostřednictvím jeho vyslanců Konstantina a Metoděje (srovnej L. J. Konečný 2005, s. 199, s. 210 obr. 113, s. 213, s. 215-222, s. 275 obr. 149). „Očekávající nevěsta“ je bez pláště, aby pozornost nebyla soustředěna na její osobu, ale výhradně na onen předmět, který drží v rukou – byzantský diadém se dvěma stuhami. Při pohledu z Čech by „nalezení“ šestého knížete v posloupnosti moravských panovníků mohlo odpovídat Kristiánovu prozíravému a rozvážnému Rostislavovi-Přemyslovi a „očekávající nevěsta“ by pak byla ona Kristiánova hadačka panna, personifikovaná země, Vláda, jíž Slované čeští dali „nalezenému“ moudrému oráči za manželku. Jednalo by se pak o „svatý sňatek“ (hieros gamos). Srovnej „kruh vlády“ se dvěma návazy a další příklady: L. Konečný (1997, s. 69) a L. J. Konečný (2005, s. 201 pozn. 20, s. 217 obr. 121, s. 220-221 pozn. 68 a obr. 126).
Hlavními postavami v oráčské scéně jsou Rostislav a Konstantin s Metodějem (L. Konečný hovoří „o trojfiguraci korunovačního typu“), proto mají všichni tři plášť – odznak významných a urozených osob, vysokých církevních představitelů, papežských legátů, císařských vyslanců, moravských vládců a proto počínaje Břetislavem I. i pražských „Přemyslovců“.
Ale vidět v nich pohany a sedláky ...
Přesto, že se L. Konečný opravdu usilovně snažil v tzv. „Přemyslovské scéně“ najít nějaké styčné body s Kosmovým mytickým příběhem (podobně jako již A. Friedl 1966), je výsledkem jeho upřímné snahy pouze další důkaz, že malby ve Znojemské rotundě povolání pohana Přemysla na knížecí stolec představovat nemohou! A podstatné je i to, že vznik maleb klade do roku 1091 (resp. 1092), tzn. ještě před sepsání Kosmovy kroniky (dokončení její I. knihy s přemyslovským mýtem se uvádí až kolem roku 1110/1120). Kosmas by tedy, i podle L. Konečného, opravdu mohl v roce 1099 nebo i později, když Znojmem projížděl, malby v rotundě vidět (J. Zástěra 1986, s. 14). 
L. Konečný by si však také ještě musel vymyslet nějaký společný, dnes již ztracený pramen, ze kterého by oba, znojemský malíř i Kosmas, vycházeli. 
V takovém případě by pak Kosmas nevymýšlel, ale pouze opisoval. Kosmas sám ale existenci takového pramene   p o p í r á .
A snad poslední rozpor: L. Konečný počítá s tím, že jen některé z postav oblečených do identického pláště jsou totožné. A naopak ztotožňuje postavy oděné zcela odlišně (Konrád I. Brněnský jako poslední vyobrazený v posloupnosti knížat [27] a týž jako fundátor [A] s kostelem v rukou – viz schéma).
O „nalezení“ krále-oráče Rostislava (ve smyslu 2. kap. Kristiánovy legendy) a jeho povolání k vládě by se mohlo jednat jen z pohledu Slovanů českých. Šlo by ovšem o prvního křesťanského vladaře. To by pak znamenalo, že Čechové sami se poddali moravskému králi Rostislavovi ještě před rokem 870 (kdy byl zrazen Svatoplukem a vydán Frankům) a „z jeho potomků sobě vladaře čili vévody v čelo stavěli..., až konečně panství říše té se dostalo jednomu z rodu těch knížat, jménem Bořivoji“.
A protože mezi Rostislava a Bořivoje se žádná ztracená generace již nevejde (natož několik), potvrzuje tu Kristián, že
Bořivoj byl Rostislavův syn!
Máme to tedy doloženo i písemně.

Pokračuje 2. částí ... klikněte ZDE. ani_sipl.gif (699 bytes) ZPĚT na začátek strany
Poznámky

Pokračuje 2. částí ...
Hypotézy [ J. Zástěra | L. Konečný ]
[ P. Šimík 1a 1b 2a 2b 3 4 5 6 7 8 9 10 10a 10b 10c 10d 11 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů | Zapůjčená ruka | Biskupské mitry | Odznak hodnosti Vladislava I.? | Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat | Boleslav I. – kníže a bratrovrah? | Původ mandlového tvaru štítů | Denáry moravských údělníků | Kniha | Inspirační zdroje autorů maleb | Náramky knížat | Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Copyright © 1998-2002 Petr Šimík

Grafické zpracování: Studio COMET Brno

ZPĚT na úvodní stranu