13 – NÁRAMKY KNÍŽAT

IKONOGRAFIE maleb ve Znojemské rotundě Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy Petr ŠIMÍK Náramky knížat		IKONOGRAFIE – Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – 13. část. Petr Šimík – 20. 7. 2000, 28. 4. 2001.
Volné pokračování ikonografie 3. pásu maleb
Chronologický přehled hypotéz od roku 1820 1. část (1820-1945) • 2. část (1946-1990) • 3. část (1991-dnes)
Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Náramky knížat – volné pokračování ikonografie 3. pásu maleb

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.).

Čísla v hranatých závorkách.

Již mnoho let trvá spor o to, koho vlastně představuje prvních osm postav v pláštích se štítem, kopím a praporcem ve 3. pásu maleb za tzv. „Přemyslovskou scénou“. Od Friedlova názoru (1966), že se jedná o prvních osm Kosmových mytických Přemyslovců od Přemysla po Hostivíta, přes hypotézy A. Merhautové (1983) a prezka2.jpg (3977 bytes)

B. Krzemieńské (1985), znovu potvrzené D. Třeštíkem (1987), že jde o první historické pražské „Přemyslovce“ počínaje na Moravě pokřtěným Bořivojem, konče Jaromírem (A. Merhautová) či Vladivojem (B. Krzemieńska), kteří potom plynule pokračují ve 4. pásu dalšími deseti postavami v plášti (tzv. „oficiální verze“), až po převratnou hypotézu J. Zástěry (1986), že se jedná o předvelkomoravské a velkomoravské panovníky (počínaje Sámem a konče Rostislavem). Jeho názor je zatím odborníky odmítán, některými i zesměšňován (D. Třeštík 1987, 2000). Tento dlouholetý spor se snad nyní podařilo s konečnou platností rozhodnout (viz obr. níže) ve prospěch J. Zástěry, ovšem s drobnou korekcí. Čtyřmi posledními figurami ve 3. pásu maleb jsou historicky doložení panovníci Velké Moravy: Mojmír I. [05], jeho synovec král Rostislav [06], jeho synovec král Svatopluk I. Veliký [07] a jako poslední nejstarší ze Svatoplukových synů Mojmír II. [08]. Souhrnným názvem je dnes nazýváme Mojmírovci.

Prvních osm panovníků v pláštích ve 3. pásu maleb – koho představují?

Bronzová pozlacená přezka ozdobená motivem moravského křížku (svatoondřejský kříž v kombinaci s řeckým) a lidskými maskami z hrobu č. 44 jižně od lodi 2. kostela v Mikulčicích.
Josef Poulík: Mikulčice. Praha 1975, s. 61n. a tab. 34.
Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. In: ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 548-576; resp. in: A. Merhautová-B. Krzemieńska-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě. Set Out, Praha 2000, s. 67-108.


Sámo [01].	? [03, 04].	Svatopluk [07].

3. pás maleb – osm panovníků v plášti.
U čtyř z nich je jasně patrný vzor na náramku (či manžetě) s motivem ležatého moravského křížku. Snímky v UV světle pořídil ak. rest. F. Sysel (1999).

N. Fyson (1996, s. 43): Tehdy (v Byzanci v 6. století – pozn. aut.) se bohatě používala technika smaltování cloisonné (přihrádkový email). Muži i ženy nosili náušnice i další šperky, například zlaté přívěsky a prsteny. Manžetové náramky, v podobě širokých cylindrických pásů na jednom konci zúžených, se vyráběly ze zlata a zdobily se filigránem a smaltováním, zobrazujícím podoby zvířat a abstraktní tvary.

Byzantské zlaté smaltované náramky.
Nance Fyson: Nejkrásnější poklady civilizace, Praha 1996, s. 43.

Na základě UV snímků (F. Sysel 1999) postav osmi panovníků v plášti ve 3. pásu maleb lze se vší určitostí konstatovat, že se nepochybně jedná o knížata jiných vlastností, než ve 4. pásu. To naznačil malíř tím, že je odlišil od dalších deseti panovníků v plášti ve 4. pásu (ale i od těch bez pláště) pomocí jejich náramků či manžet na rukávech. Zatímco ve 3. pásu lze na těchto náramcích – viz obr. nahoře (u čtyř postav, u zbývajících čtyř nelze jednoznačně rozeznat) – identifikovat naramek.jpg (1985 bytes)

motiv ležatého moravského křížku (svatoondřejský kříž), schematicky znázorněný na obr. vlevo, ve 4. pásu maleb tento motiv nenajdeme. U zbývajících devatenácti panovníků ve 4. pásu, ať již v plášti nebo bez, zjistíme jen náramky s podélnými pásky různé šířky a různého počtu (viz obr. níže). Nikde ve 4. pásu se ležatý moravský křížek (svatoondřejský kříž) nevyskytuje.

Detail motivu ležatého moravského křížku na náramcích některých panovníků ve 3. pásu maleb.
Ve 4. pásu se tento motiv nevyskytuje u žádného panovníka.

Bronzové pozlacené kování pásu ozdobené motivy moravských křížků z hrobu č. 50 u dvouapsidové rotundy v Mikulčicích.
Josef Poulík: Mikulčice. Praha 1975, s. 100, obr. 25/1.

U donátora s modelem kostela v rukou po levé straně vítězného oblouku (viz obr. vlevo), kterému dvěma prsty žehná z oblaku nad apsidou Boží ruka (obr. vpravo), můžeme také rozeznat ozdobný náramek. I zde se patrně jedná o opakovaný motiv ležatého moravského křížku (schematicky znázorněný na obr. zcela vpravo), podobný jako na koňském postroji vedoucího jezdecké družiny (viz obr. vpravo níže).
Poznámka: Označení donátor, donátorka je zde použito jen dle dosavadní zvyklosti. Správnější by bylo nazývat je fundátor, fundátorka. Se stavbou a výmalbou samotné rotundy však neměli nic společného.

Náramek donátora.
Stejný vzor na náramku donátora, na obou rukou Božích, na postroji koně vedoucího poselstva ve 3. pásu maleb.
Ve 4. pásu se tento motiv nevyskytuje u žádného panovníka.
naramros.jpg (1983 bytes)

Se dvěma prsty žehnající Boží rukou vystupující z oblaku se můžeme setkat již na mozaice nad apsidou v bazilice kláštera sv. Kateřiny na Sinaji ze 6. století. Zde je zobrazen příběh „O hořícím keři“ – Mojžíš vystupuje na horu Sinaj, aby převzal z rukou Božích Zákon (Desatero).

Detail žehnající Boží ruky. Mozaika ze 6. století v bazilice kláštera sv. Kateřiny na Sinaji.

Detail lemu pláště a vzor na postroji koně

V. Tatíček (1998, s. 85) považuje výše popsaný vzor za symbol církve východního ritu a samotné sedlo „Libušina bělouše“ za výmluvný dar Moravy. Autor tu plete Kosmou smyšlené české mýty s Velkou Moravou.
Použití křesťanského symbolu (svatoondřejský kříž) u prvních osmi knížat v plášti ve 3. pásu vylučuje možnou přítomnost pohanských mytických Přemyslovců, kterou někteří badatelé předpokládali (J. Mašín 1954, A. Friedl 1966, L. Konečný 1997, V. Tatíček 1998, A. Novotný 2000). A skutečnost, že dalších deset panovníků v pláštích ve 4. pásu, kteří by měli (podle A. Merhautové, B. Krzemieńské a D. Třeštíka) na již zmíněných osm plynule navazovat, tento motiv na svých náramcích nemá, platnost jejich hypotéz zpochybňuje. A nemá jej ani zbývajících devět knížat bez pláště čtvrtého pásu. Ukazuje se nade vší pochybnost, že autor námětu maleb chtěl jinými náramky 19 knížat v horním 4. pásu zcela záměrně odlišit.
Naše nové zjištění potvrzuje z výše uvedených pouze předpoklad J. Zástěry (ve 3. pásu jsou knížata velkomoravská a předvelkomoravská, ve 4. pražští „Přemyslovci“), i když v určení některých konkrétních postav panovníků ve 3. pásu s ním souhlasit nelze (viz vzory na ozdobných lemech plášťů ve 2. a 4. části práce nebo Vzájemné porovnání hypotéz, resp. Systematické utřídění hypotéz). Prohlédněme si nyní náramky 19 knížat ve 4. pásu:

Václav Tatíček: Přemyslovské lustrování. Praha 1998, s. 85.


Bořivoj [09].	Spytihněv [10].	Vratislav [11].

4. pás maleb – první tři panovníci bez pláště:
Bořivoj [09],
Spytihněv [10],
Vratislav [11].


Václav [12].	sv. Václav [13].	Boleslav I. [14].

4. pás maleb – další tři panovníci bez pláště:
Václav [12],
sv. Václav [13] s přilbou a obráceným štítem,
Boleslav I. [14].


Boleslav II. [15].	Boleslav III. [16].	Oldřich [17].

4. pás maleb – poslední tři panovníci bez pláště:
Boleslav II. [15],
Boleslav III. [16],
Oldřich [17].


Břetislav [18].	Spytihněv II. [19].	Vratislav II. [20].

4. pás maleb – první tři panovníci v plášti:
Břetislav [18], Spytihněv II. [19],
Vratislav II. [20].


Konrád [21].	Břetislav II. [22].	Bořivoj II. [23].

4. pás maleb – další tři panovníci v plášti:
Konrád Br. [21],
Břetislav II. [22],
Bořivoj II. [23].


Svatopluk Ol. [24].	Vladislav I. [25].	Vratislav I. [26].	Soběslav I. [27].

4. pás maleb – poslední čtyři panovníci v plášti:
Svatopluk Ol. [24],
Vladislav I. [25],
král Vratislav I. [26] a
Soběslav I. [27].

Jedním ze spojujících prvků mezi postavami ve 3. [01-08] a ve 4. pásu [09-27], tj. mezi Mojmírovci a „Přemyslovci“, je postava fundátorky s kalichem v rukou po pravé straně triumfálního oblouku. Ve 3. pásu je jednou z postav, která má také náramek s podélnými proužky

(viz obr. vpravo. Boží ruka vystupující z oblaku nad apsidou (obr. vlevo) tento dar ve formě liturgického poháru či kalichu, na němž je asymetricky položen nějaký předmět (zřejmě chléb k eucharistii), nepřijímá, ale p ř e d á v á . Fundátorkou podle této hypotézy by měla být Rostislavova manželka, (snad) dalmatská kněžna Miloslava.

Fundátorka s kalichem.

Fundátorka ve 3. pásu má také náramek s podélnými proužky jako panovníci ve 4. pásu.

Evangelium sv. Matouše (kap. 26, verš 26, 27 a 28): A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům a řekl: „Vezměte, jezte, to jest tělo mé“. A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: „Pijte z toho všickni. Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů“.
Evangelium sv. Marka (kap. 14, verš 22, 23 a 24): A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: „Vezměte, jezte, to jest tělo mé“. A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni. I řekl jim: „To jest krev má smlouvy té nové, kteráž se za mnohé vylévá“.
Evangelium sv. Lukáše (kap. 22, verš 19 a 20): A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: „To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku“. Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: „Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá“.

BIBLÍ SVATÁ
aneb všecka svatá Písma Starého i Nového zákona.
Podle posledního vydání kralického z roku 1613. Praha 1925.

Liturgický kalich, který fundátorka převzala z ruky Boží, tedy symbolizuje tuto „Novou smlouvu“ – Novozákonní smlouvu s Bohem – fundátorka představuje církev Nového zákona.

Tento kalich jest ta Nová smlouva ... – Nový zákon.

Proto také král-oráč Rostislav (resp. dle J. Zástěry král-oráč Sámo) nemůže držet v levé ruce desku s Desaterem jako Mojžíš (jak předpokládal ještě J. Zástěra: Desatero – Stará smlouva s Bohem, Starý zákon, viz obr. vlevo, na němž Bůh předává Mojžíšovi Desatero), ale knihu – Písmo, které na Moravu přinesli Konstantin s Metodějem. Smysl je však stejný: „Předání Božího zákona“. Srovnej vyobrazení v příloze nazvané Kniha. Vyobrazení panovníci ve 3. pásu, kteří jsou „živými kameny Kristova chrámu“ (1P 2, 5-10), jeho církve (uzavřeli s ním smlouvu víry), jejíž personifikací je fundátorka s liturgickým kalichem – symbolem Nové smlouvy.

Desatero –
Starý zákon.

Vlevo mozaika ze 6. století v bazilice kláštera sv. Kateřiny na Sinaji na níž Bůh předává Mojžíšovi desky s Desaterem.

Další postavou ve 3. pásu, která má také náramek s podélnými proužky, je král-oráč Rostislav (viz obr. vpravo) stojící s Konstantinem a Metodějem za pluhem. Proč právě Rostislav a jeho manželka by měli být spojnicí mezi 3. a 4. pásem – spojnicí mezi Mojmírovci a „Přemyslovci“? Zřejmě proto, že se s největší pravděpodobností jedná o zakladatele mocné dynastie „Přemyslovců“ (neboť iniciátorem tohoto námětu výmalby byl nepochybně „Přemyslovec“), tzn. rodiče moravského knížete Bořivoje, později prvního českého křesťanského panovníka, kterým začínají malby 4. pásu (první postava bez pláště [09]). Zřejmě také proto je kněžna v malbách 3. pásu vyobrazena třikrát (jako fundátorka s kalichem, jako členka jezdecké družiny, která napolo otočená gestem pravé paže ukazuje zpět směrem k fundátorce, a jako poslední čtvrtá postava oráčské scény se stuhou či byzantským diadémem se závěsy v rukou) a král Rostislav dokonce čtyřikrát (jako vedoucí jezdecké družiny, jako král-oráč, jako šestý panovník v řadě mojmírovských knížat a konečně jako fundátor). Důkaz najdete ve 2. části práce. Další informace k tomuto tématu najdete na stránkách Bořivojův moravský původ a Bořivoj a hrob K1.

Zakladatelé mocné dynastie „Přemyslovců“.

Stejný náramek s proužky jako fundátorka má i král-oráč Rostislav.

Pro označení panovnické dynastie je použit již zažitý termín „Přemyslovci“, jak je označilo dějepisectví 19. století podle smyšleného bájného předka Přemysla, i když správnější by bylo nazývat je „Rostislavci“ podle historicky doloženého zakladatele tohoto rodu. Viz rodokmen Mojmírovců.

Přesně tentýž motiv ležatého moravského křížku (svatoondřejský kříž) jako na náramcích některých knížat [01, 03, 04, 07] ve hor_olod.jpg (4989 bytes)

3. pásu maleb (viz obr. zcela vpravo) můžeme spatřit i na lemu pláště papeže Řehoře I. Velikého (590-604) na iluminaci titulního listu Kolektáře – tzv. Horologia olomouckého (viz obr. vlevo), patrně z roku 1141 (chován ve Stockholmu). Objednavatelem byl olomoucký biskup Jindřich Zdík. „Toto umělecké dílo“ (jak uvádí A. Merhautová-D. Třeštík 1985, s. 108) „v sobě zahrnuje historické skutečnosti, ovšem jen jako jednu z významových vrstev celku. Hlavní obsahová vrstva titulního obrazu sleduje proklamaci pastorační činnosti olomoucké kapituly v duchu Řehoře I. Velikého, jak vysvítá z doprovodných textů a z ústřední Řehořovy trůnící postavy s holubicí u hlavy“. Vidíme tedy, že v první polovině 12. století nebylo zobrazení konkrétní historické osoby, žijící někdy na přelomu 6. a 7. století, ničím výjimečným. A zřejmě tomu tak nebylo ani asi o 100 let dříve ve Znojemské rotundě – viz král Sámo [01].

Motiv ležatého moravského křížku 1.
Horologium olomoucké (1141).

naramek.jpg (1985 bytes)

Papež Řehoř I. Veliký – římský voják, prefekt (572/573), mnich-benediktin, jáhen, papežský legát v Konstantinopoli, zakladatel a opat kláštera na Monte Celiu, církevní učitel, reformátor církevního zpěvu, papež (590-604). (L. Skružný 1996, s. 105, 150, 156, 190).
Papež Řehoř I. Veliký – autor Dialogů a Životů svatých. Právě Dialogy (druhá kniha) představují jediný uznávaný pramen údajů o Benediktově životě. Řehořovy poznatky pocházely od čtyř učedníků tohoto světce. Svatý Řehoř Veliký (540-604) byl v katolické tradici uznán za Otce církve. (John M. Roberts: Ilustrované dějiny světa III., Praha 1999, s. 172n.).
Apoštol Ondřej – (řec. Andreios = mužný, udatný) rybář z Betsaidy v Galileji, usedlý v Kafarnaum u Genezaretského jezera, bratr Šimonův Petrův, učedník Jana Křtitele, po seslání Ducha svatého šířil křesťanství v Malé Asii, ve Skythii, dolním Podunají, Thrákii a v Řecku, kde byl v městě Patrasu zatčen a vladařem Egeem (Aegetasem) odsouzen k smrti ukřižováním na kříži ve tvaru „×“ (svatoondřejský kříž), na kterém po třech dnech skonal (30. 11. 60). (L. Skružný 1996, s. 28).

Stejný motiv svatoondřejského kříže najdeme na ozdobném lemu pláště byzantského císaře Nikefora III. Botaneiatese (1078-1081) na jedné z iluminací v rukopisu Homilií sv. Jana Zlatoústého opsaných právě pro tohoto císaře (Bibliothéque Nationale, Paříž). Sv. Jan Zlatoústý (vlevo mimo výřez) císaři předává symbolicky své dílo za asistence sv. Michaela (vpravo mimo výřez).

Byzantský císař Nikeforos III. Botaneiates (1078-1081).

Jiný podobný příklad můžeme nalézt na vyobrazení římskoněmeckého krále Lotara III. (1125-1137) v chóru klášterního kostela v Prüfeningu (obr. vpravo) podle autorů VDZKČ I.
I zde na oděvu tohoto panovníka vidíme výše popsaný motiv (viz detail zcela vpravo). Sotva však z tohoto detailu můžeme vyvozovat, že by malby z Prüfeningu měly být vzorem znojemskému malíři při výmalbě 3. pásu v hlavní lodi rotundy. Pokud se skutečně jedná o malby z Prüfeningu. Dle José Pijoana (Dějiny umění 3, 1978, s. 321, obr. 431) se má jednat o malbu z kostela sv. Jiří v Oberzellu na ostrově Reichenau na Bodamském jezeře asi z roku 1000. Potom by ovšem vyobrazeným vladařem nemohl být Lotar III., ale císař Ota III.

Lotar III. (1125-1137).
Malby v klášterním kostele v Prüfeningu
(podle VDZKČ I., 1999, s. 528-529),
resp. císař Ota III. (996-1002) v kostele sv. Jiří v Oberzellu na ostrově Reichenau na Bodamském jezeře asi z roku 1000 (José Pijoan: Dějiny umění 3, 1978, s. 321, obr. 431).


Slonovinový reliéf 1022-1036. Celek a detail.

Slonovinový reliéf 1022-1036, St. knihovna Berlín.
Na desce ze slonoviny (horní deska vazby) stojí biskup mezi dvěma duchovními. Dole dva sloužící (jeden drží berlu) rozprostírají u jeho nohou látku. Kniha duchovního po pravici biskupa je otevřená, učící biskup ukazuje rukou na text. Nahoře je obraz beránka a holubice.

Kombinace motivů řeckého a svatoondřejského kříže si můžeme povšimnout na lemu pláště biskupa na slonovinovém reliéfu (1022-1036) (detail viz obr. vlevo), který byl součástí horní desky vazby (Katalog Das Reich der Salier 1024-1125, Sigmaringen 1992). Podobný vzor na lemu pláště tvořený ležatými křížky (svatoondřejský kříž) můžeme nalézt na lemu pláště sv. Václava v Kodexu vyšehradském (1085) (obr. vlevo).

Motiv ležatého moravského křížku 2.

Slonovinová deska (1022-1036),

Kodex vyšehradský (1085).

Výzdoba ostění okna kostela San Vitale v Ravenně.

Motiv čtyřlístku na ostění oken v kostele San Vitale v Ravenně.

Ležaté křížky jsou také součástí výzdoby špalet prvního a třetího okna v úrovni 3. pásu maleb okno3vz.jpg (1987 bytes)

v lodi Znojemské rotundy (obr. vpravo).
První (JV) okno odděluje v tzv. „Přemyslovské scéně“ jezdce na koních od oráčské scény.
Třetí (západní) okno odděluje první dva panovníky v plášti ve 3. pásu od zbývajících šesti.

Výzdoba špalet prvního a třetího okna v lodi rotundy (1019-1034).

Druhé, prostřední (JZ) okno, jehož ostění je vyzdobeno rozvilinovým ornamentem, je umístěno mezi ústřední trojicí u pluhu a kněžnou s byzantským diadémem v rukou v oráčské scéně.
Proč mají špalety oken rozdílnou výzdobu?

Půdorys Znojemské rotundy.
Podélná osa rotundy je odchýlena od východního směru o 15° na sever, osy oken v lodi spolu svírají úhel 60°.


1. okno.	2. okno.	3. okno.

Výzdobné motivy na špaletách oken v lodi rotundy:
1. okno s motivem ležatého křížku (JV),
2. okno s rozvilinovým ornamentem (JZ),
3. okno opět s ležatými křížky (Z).

V. Tatíček (1998, s. 86) považuje ležatý křížek za symbol východního obřadu, okno je symbolem otevření světu (Bůh je světlo): „okno znamená vztah ke křesťanství obecně a té které církvi zvlášť“ (první a třetí okno). Ostění druhého okna je pokryto rostlinným motivem, podle V. Tatíčka „v podobě spíše houštiny“. Toto „zanedbané“ okno, kterým není vidět, protože je zarostlé hložím, v kontrastu s prvním a třetím oknem, vyjadřuje tedy „totální pohanství“. To autor považuje za důkaz, „že v té době už participovaly na našem území obě ideologie: křesťanská i pohanská v podivuhodné koexistenci zároveň!“
Tato Tatíčkova brilantní úvaha je ovšem v zásadním rozporu např. s vyobrazením sv. Václava s žehnající rukou Kristovou v Kodexu vyšehradském (1085), kde je zobrazen v iniciále „d“ tvořené rovněž rostlinným motivem (viz obr. vpravo). Srovnej také rozvilinový ornament na iluminaci wolfenbüttelského rukopisu Gumpoldovy legendy s vyobrazením sv. Václava. A můžeme uvést i další příklady:
M. Lurker (1999, s. 217, 295): Nebylo zcela od věci, když v „ratolesti z kmene Jesse“ (Izajášovo vidění) (Iz 11, 1n), jejímž posledním výhonkem byl Kristus, se spatřoval mariánský symbol; v pozadí mohla stát i slovní hříčka „virga“ (= ratolest, výhonek) a „virgo“ (= panna). Srovnej také (Za 6, 12), (Ez 17, 22n). Symboliku vinné révy můžeme najít v Ježíšově vyprávění o hospodáři, který vysadil vinici, v oné noci před svou smrtí: „Já jsem ten pravý vinný kmen a můj otec je vinař“ (J 15, 1). Svým učedníkům pak pověděl: „Jsem vinný kmen a vy ratolesti“ (J 15, 5).

Václav Tatíček: Přemyslovské lustrování. Praha 1998, s. 86.

Rozvilinový ornament, podle V. Tatíčka, „vyjadřuje totální pohanství“!?

Kodex vyšehradský.
Iniciála „d“ tvořená rostlinným motivem s vyobrazením sv. Václava.

Manfred Lurker: Slovník biblických obrazů a symbolů. Praha 1999, s. 217, 295.

Ve znojemských malbách můžeme najít analogii v umístění knížete Bořivoje [09] ve 4. pásu, kterým začíná posloupnost „Přemyslovců“, právě nad nejvyšším výhonkem třetího stromu života (umístěného pod ním ve 3. pásu maleb), kde původně začínalo pokračování mariánského cyklu (ze 2. pásu), ukončené proti apsidě obrazem Nanebevzetí P. Marie.
Rozvilinový ornament na ostění 2. okna spojuje zase krále-oráče Rostislava s kněžnou s byzantským diadémem v rukou, jeho manželkou – představují zde zakladatele mocné dynastie, nepochybně dynastie „Přemyslovců“, Bořivoj je tedy jejich synem. Jinou „mocnou dynastii“ ani založit nemohli, protože moravský král Svatopluk byl Rostislavovým synovcem, nikoliv synem.
Viz rodokmen Mojmírovců. Srovnej také mýtus o králi-oráči ve 3. části práce.

Pražští „Přemyslovci“ ve 4. pásu postupně nahradili jednotlivé obrazy a scény z pokračování mariánského cyklu.

Náramky knížat v plášti ve 3. pásu maleb s motivem ležatého moravského křížku (svatoondřejský kříž) dokazují nade vší pochybnost, že se jedná o křesťanská knížata velkomoravská a předvelkomoravská a odlišují je od ostatních panovníků. Ve 4. pásu pak musí být, jak to jejich náramky s podélnými proužky naznačují, devatenáct knížat stejných vlastností, bez ohledu na to, že jsou někteří zvýrazněni pláštěm. Mohou to být jen pražští „Přemyslovci“ od Bořivoje [09] po Soběslava I. [27]. Plášť na znojemských malbách neodlišuje panovníka od údělníka (jak se domnívají A. Merhautová, B. Krzemieńska a D. Třeštík), resp. od následníka ap. (L. Konečný, V. Tatíček, A. Novotný), ale vyjadřuje přímou vládu na Moravě (J. Zástěra), a tu, jak je v malbách chybějícím pláštěm naznačeno, prvních devět ve 4. pásu vyobrazených pražských „Přemyslovců“ od Bořivoje [09] po Oldřicha [17] nemělo, protože již od Kosmy (III, 34) víme, že to byl až Břetislav [18], „jenž tu zemi první* podrobil svému panství“, který je také jako první z nich vyobrazen v plášti. Proč je prvních 9 pražských „Přemyslovců“ namalováno bez knížecího pláště (?) – viz strana Plášť moravských králů*.		Bronzová pozlacená přezka ozdobená motivem moravského křížku (svatoondřejský kříž v kombinaci s řeckým) a lidskými maskami z hrobu č. 44 jižně od lodi 2. kostela v Mikulčicích. Josef Poulík: Mikulčice. Praha 1975, s. 61n. a tab. 34.
Podle náramků s křížky a výzdoby okenních špalet můžeme dojít k závěru, že celý 3. pás maleb v rotundě byl věnován období velkomoravskému a předvelkomoravskému – jinými slovy vztahuje se k historii Velké Moravy.

Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb s ukázkami pokračuje: ZPĚT Druhá část – formulace hypotézy (dokončení)		Pokračování ...
Král Svatopluk I. Veliký a kníže Bořivoj byli příbuzní. Bořivojův moravský původ – mohl být Bořivoj Rostislavovým synem? Na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě nalezeny základy rotundy prokazatelně velkomoravského stáří. Rozdílné ozdobné lemy plášťů čtyř panovníků ve 3. pásu maleb. Kosmovi mytičtí Přemyslovci v rotundě být nemohou, ale ani Přemysl ne! Příchod Konstantina a Metoděje na Moravu na pozvání krále Rostislava. Historicky doložení panovníci Velké Moravy. Rostislav – zakladatel dynastie „Přemyslovců“? Na počátku byl Sámo. Panovníci Moravy dle pozdní tradice. Důkaz: ve 3. pásu maleb jsou namalováni velkomoravští a předvelkomoravští panovníci – NÁRAMKY KNÍŽAT. Kontinuita mezi Sámovou a Velkomoravskou říší. Fundátoři: Rostislav s manželkou. Rostislavova manželka – snad dalmatská kněžna Miloslava? Fundátor s kostelem v rukou – symbol založení (arci)biskupství. Fundátorka s mešním pohárem v rukou – symbol nové moravské církve. 3. pás – poselstvo. 3. pás – oráčská scéna. Král-oráč Rostislav – zakladatel mocné dynastie „Přemyslovců“. Obrazová příloha – KNIHA. Zapůjčená ruka. Slonovinová řezba – princezna Theofano. Odlišné límečky Konstantina Filosofa a opata Metoděje. 3. pás – kněžna s diadémem.		Odpovědi na všechny zbývající otázky najdete v další části práce. Klikněte ZDE.

Chronologický přehled hypotéz od roku 1820 1. část (1820-1945) • 2. část (1946-1990) • 3. část (1991-dnes)
Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno