HROB K1-BOŘIVOJE

IKONOGRAFIE maleb ve Znojemské rotundě Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy Petr ŠIMÍK Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb		IKONOGRAFIE – Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – příloha. Petr Šimík – 30.4.2002.
Příloha – Bořivojův moravský původ a hrob K1
Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

2. část: Bořivoj a hrob K1

Značně skeptický názor na totožnost ostatků Bořivoje s kostrou nalezenou v hrobě K1 pod svatovítskou rotundou Pražského hradu vyjádřil M. Lutovský (1997, s. 187) v publikaci recenzované J. Slámou. Připouští zde pouze vztah Svatopluka k neznámému muži pohřbenému v centrální části Pražského hradu: „lze například uvažovat o členu mojmírovského rodu, dlícím po pádu Moravy v pražském exilu“ (tj. až po roce 906?). Dále varuje: „Hypotézy a domněnky zasahující do tak významné problematiky, jakou je vztah mezi dynastiemi dvou nejstarších států na našem území, je třeba tvořit s nejvyšší možnou mírou opatrnosti. Existují totiž jedinci, kteří jsou schopni s takto pojatými vědeckými informacemi překročit meze reality a s vševědoucností brouků Pytlíků vytvořit kdesi v mlhách fantazie »nové, lepší a pravdivější« dějiny. Historikům a archeologům pak zůstane nevděčná role sucharů, vyvracejících fantastické vize těžkého kalibru křehkými vědeckými argumenty“.
Až tak „křehkými vědeckými argumenty“, jako např. „Bořivojův otec (snad Hostivít)“ D. Třeštíka (1999, s. 8)? Povšimněte si také, prosím, že M. Lutovský nezpochybňuje moravský původ ostatků knížete z hrobu K1, ale jejich vazbu na pražské Přemyslovce. Nezůstalo však jen u tohoto naivního pokusu, jak uvidíme dále.

Bořivoj a hrob K1.
Michal Lutovský: Hroby knížat, 1997, s. 187.
Recenzoval doc. PhDr. Jiří Sláma, CSc.

Dušan Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián, 1999, s. 8. In: Dějiny a současnost 21, 6/1999, s. 6-10.

E. Vlček (1997, s. 138): „Z dalších nápadných znaků, které jsou vyvinuty v určitém vzájemném vztahu u prvních Přemyslovců, je možno uvést utváření kořene nosního, a to jak v úpravě švu nosočelního, tak v přítomných změnách na kosti čelní a ve střední linii lebky. Také další znaky na obličejové kostře, v ušní a týlní krajině hovoří o značných vzájemných morfologických podobnostech.“ „Podobnostní vztahy zjišťujeme dále mezi lebkami K1 (Bořivoje) a knížete Václava, a mezi lebkami knížete Spytihněva a Vratislava, jak to dokumentuje statistické vyhodnocení měrných znaků (E. Vlček, 1987). Kromě sledovaných znaků geneticky zakódovaných na skeletu lebky jsme mohli porovnat vztah zkoumaných jedinců i po stránce příslušnosti k sérologickým vlastnostem. U kněžny Ludmily byla určena skupina A, u knížete K1 (Bořivoje) skupina B, podobně u synů Spytihněva a Vratislava i vnuka Václava vždy skupina B.“
„Antropologicko-lékařský průzkum pozůstatků ukázal, že genetické vazby mezi členy prvních tří generací nejstarších Přemyslovců jsou spolehlivě prokazatelné a že pochybnosti o věrohodnosti pozůstatků knížete (K1-Bořivoje – pozn. aut.), Vratislava a sv. Václava jsou neopodstatněné. Proto považuji toto stručné vysvětlení za užitečné, aby v budoucnosti nedocházelo k nedorozumění a zbytečným diskusím.“

Genetické vazby mezi členy prvních tří generací nejstarších Přemyslovců jsou spolehlivě prokazatelné!

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 138.

Václav a hrob K1

J. Frolík-Z. Smetánka (1997, s. 127n.) předložili nové „argumenty“ pro datování hrobu K1 v rotundě sv. Víta. Podle nich mají být vydřevené hroby K1 a K2 mladší než zděný Václavův hrob a tedy i mladší než rotunda:
1. Varianta, že hrob K1 je starší než rotunda, a že celá rotunda i hrob knížete Václava byly orientovány podle tohoto hrobu, je prý ze všech možných výkladových variant nejméně pravděpodobná. Naopak, hroby K1 a K2 mají být orientovány ve směru Z-V prý podle Václavova hrobu.
Takto je ovšem orientována většina hrobů i starších a nejen na Pražském hradě a v jeho okolí, ale např. i na Moravě bez zjevné souvislosti s Václavovým hrobem – naprosto stejnou platnost, ne-li větší, má i opačná argumentace: „Václavův hrob je orientován podle hrobů K1 a K2, protože je evidentně mladší“. Např. D. Třeštík (1997, s. 410) právě umístění rotundy v souvislosti s hrobem K1 připouští. Úvodní „argument“ je prostě směšný. A jen pro pořádek, orientace Václavova hrobu je vůči hrobům K1 a K2 mírně odlišná – E. Vlček 1997, s. 55 (viz obr. níže), M. Lutovský 1998, s. 149, J. Sláma 2001, s. 350. Ještě v roce 1982 sám Z. Smetánka (1982, s. 25) kladl pohřebiště v těsném sousedství rotundy do doby počátků hradu.

Václav a hrob K1.

Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeologie na Pražském hradě, 1997, s. 127n.
Zdeněk Smetánka: Počátky Pražského hradu a jeho postavení v raném středověku, s. 25. In: Věda a život 27, 1982, s. 21-25.

Svatováclavská kaple s promítnutím nálezové situace
jižní apsidy svatovítské rotundy (podle Kamila Hilberta 1934).

Půdorys Václavovy rotundy sv. Víta s hroby K1 a K2 a Václavovým hrobem v ose jižní apsidy.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 55.

LEGENDA
Zdivo:
1 – po roce 926,
2 – starší,
3 – po roce 1060,
4 – 13. až 14. století,
5 – kolem roku 1360.

2. Příčný řez (s. 21) hrobem K1 a okolím (vedený v ose jižní apsidy) zveřejněný ve Svatováclavském sborníku v roce 1934 nebyl pořízen v terénu, ale byl konstruován až dodatečně. Rozdílně prý zachycuje např. průběh skalního podkladu.
Ale jeho údajně „jiný“ průběh autoři nepředložili – argument je proto naprosto neprůkazný a není zřejmé, co má vlastně dokazovat. Ze zjištění, že byl příčný řez konstruován dodatečně, dedukovat vzájemný vztah stáří hrobů je sotva možné. Co však je jisté, je fakt, že obrázek (schematický řez) pro publikování musel být konstruován dodatečně, zřejmě podle ručního náčrtku, který autor výzkumu pořídil v terénu. Jistě to nebylo naopak. Ale to je každému zřejmé, to nemuseli autoři dokazovat. Takový „argument“ je nesmyslný.
3. Na řezu (viz bod 2) je podlaha nad hrobem K1 zakreslena neporušená, v textu slovního popisu se tvrdí opak.
Ukazuje to pouze, že dodatečně mohlo dojít k jejímu porušení někým, koho zajímalo, co se skrývá pod ozdobenou částí podlahy. Nedokazuje ještě pozdější uložení hrobu, spíše možnost jeho dodatečného porušení či vykradení. Příčný řez porušení schematicky také naznačuje, a sice mezi hroby K1 a K2. Ve slovním popisu – bohužel necitovaném – to pak bylo jen upřesněno, ne zamlčeno. Nelze jako „argument“ použít.

Hroby K1 a K2 jsou prý mladší než Václavův hrob v rotundě sv. Víta a tedy mladší než sama rotunda.

Příčný řez v ose jižní apsidy podle Kamila Hilberta 1913.

Příčný řez hroby K1 a K2 (vpravo) a Václavovým hrobem vedený v ose jižní apsidy Václavovy čtyřapsidové rotundy sv. Víta na Pražském hradě.

Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeologie na Pražském hradě, 1997, s. 21.

4. Fragment maltové podlahy s vtlačeným oblázkovým motivem podle zmíněného řezu umístěný nad hrobem K1 vykazuje rovný okraj, což v rotundě, kde jsou všechny hrany alespoň mírně zakřivené, nejspíš označuje místo pohřbu či vyplnění podlahy, narušené zapuštěním obdélníkového hrobu.

V tom případě by byl pohřeb K1 mladší než zachovalá podlaha.
Asi můžeme vyloučit dodatečnou opravu prolomené nebo popraskané podlahy nad hrobní dutinou, protože v době stavby rotundy, tj. po více než třiceti letech od Bořivojova pohřbu, byla hrobová výplň asi již ulehlá. Potom v úvahu připadá pouze dodatečné ozdobení hrobového místa v podlaze rotundy, kterou dal Václav postavit nad hrobem svého děda, kterého sice již osobně nezažil, ale z vyprávění své báby Ludmily jej velmi dobře znal. Vzor z oblázků bylo možné vytvořit jen jejich vtlačením do čerstvě položené maltové podlahy. K tomu došlo dodatečně, teprve až byla malta podlahy nové Václavovy rotundy v okolí hrobu dostatečně zatuhlá a bylo možné přistoupit k např. prkny vyznačenému hrobovému místu a zaplnit je čerstvou maltou. S jistotou můžeme předpokládat, že místo Bořivojova posledního odpočinku bylo i před existencí rotundy pietně udržováno a po její dostavbě popsaným způsobem ozdobeno. Rovný okraj fragmentu maltové podlahy s oblázkovým vzorem proto jako „argument“ pro určení stáří hrobu nemá žádnou váhu – nedokazuje dodatečné zapuštění hrobu, pouze dodatečný vznik ozdobené maltové podlahy nad místem staršího hrobu v době budování rotundy, případně v době přístavby jižní apsidy.

Rovný okraj fragmentu mozaiky.

Zbytek původní oblázkové mozaiky na podlaze kaple. Větší fragment má délku bezmála 110 cm.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, obr. IV/8 na s. 56.

Závěr. Autoři se vůbec nezmiňují o pohřebišti hned vedle rotundy (v okolí návší Žiži – I. Borkovský 1969), „vzniklém nejspíše delší dobu před jejím postavením“ (D. Třeštík 1997, s. 409), které Z. Smetánka (1982, s. 25) původně spojuje s dobou počátků hradu. Zamlčují fakt, že hroby K1 a K2 jsou hlubší než Václavův hrob. Zcela také pomíjejí skutečnost, že oba byly vydřeveny polokulatinou (dřevěný sarkofág), přitom se má jednat o „pohřeb mimořádně významných jedinců“ (J. Frolík-Z. Smetánka 1997, s. 130). Jen pro zajímavost předpokládaný hrob Bořivojova současníka – velkomoravského krále Svatopluka (†994) č. 12/59 v samostatné hrobní kapli na sadské výšině – byl rovněž obložen dřevem (L. Galuška 1996, s. 122-125). V souvislosti s obdobným hrobem bojovníka-jezdce s mečem (J. Frolík-Z. Smetánka 1997, s. 55) pohřbeného „snad v komoře vyložené dřevem“ (pod obeliskem na dnešním III. nádvoří Pražského hradu) stejní autoři hovoří o „nejstarších dokladech pohřbívání v hradním areálu“.
O nejstarším způsobu pohřbení na Pražském hradě v církevní stavbě, pro který máme analogie na pohřebišti velkomoravského typu v Lumbeho zahradě v areálu Pražského hradu a v sarkofágu knížete pohřbeného na 3. hradním nádvoří, se zmiňuje již E. Vlček (1982, s. 32, 40): „Je důležité, že tento hrob K1 byl plně respektován Václavovou stavbou rotundy sv. Víta“.

Vydřevený hrob K1 (Bořivoje) sotva může být mladší, než zděný hrob (jeho syna) Spytihněva I.

Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeologie na Pražském hradě, 1997, s. 55, 130.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, katalog výstavy, NM, Praha 1982, s. 32, 40.

E. Vlček (1997, s. 62): „S takovými hrobkami (jako K1) se setkáváme na Pražském hradě v Lumbeho zahradě na pohřebišti velkomoravského typu. Stejně byl pohřben i předpřemyslovský kníže na Žiži, ale s podobnými hrobkami se v následujícím období již n e s e t k á v á m e . Časový posun od smrti knížete Bořivoje I. k ostatním pohřbům ve svatovítské rotundě je zřejmý“.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 62.

Pro srovnání lze uvést, že Bořivojův nejstarší syn kníže Spytihněv I. a jeho manželka byli pohřbeni již ve zděné hrobce (s. 60). To je přece zřejmý rozpor. V době, kdy se již běžně používají zděné hrobky nebude „pohřeb mimořádně významných jedinců“ uložen do vydřevené jámy v rotundě, založené knížetem Václavem, dokonce prý snad až „v době po roce 938“. Můžeme proto konstatovat, že „argumenty“ předložené autory ani v nejmenším nepodporují jejich úvodní tvrzení, že „hroby K1 a K2 jsou mladší než rotunda“ a dokonce „mladší než Václavův hrob“, protože prý „jsou podle něj orientovány“. Spíše jsou jasným důkazem snahy „za každou cenu“ zpochybnit souvislost hrobu K1 s ostatky knížete Bořivoje. Bořivoj se jim najednou stal velmi nebezpečný. Dokonce snad ani ne sám Bořivoj, ale jeho moravský původ. Na přelomu 20. a 21. století. Nedivme se pak, že pro Kristiána i Kosmu se stal velmi nebezpečný již Bořivojův otec Rostislav. My ale máme o moravském původu Bořivoje nezpochybnitelný důkaz.

Podobně jako byl na přelomu 10. a 11. století pro Kristiána „nebezpečný“ Rostislav, tak na přelomu 20. a 21. století se stal pro některé pražské vědce „nebezpečný“ jeho syn Bořivoj.

Boleslav I. a hrob K1

M. Lutovský (1998, s. 147n.) se znovu vrátil k otázce hrobu K1, aby „s nejvyšší možnou mírou opatrnosti“ nadhodil jinou „lepší“ a ještě lákavější variantu, než v roce předchozím. Nyní zde mají být uloženy ostatky Boleslava I., protože jeho hrob se vědcům najednou „vytratil“. Podle M. Lutovského měl být Boleslav I. pohřben ve Václavově rotundě nedaleko hrobu tohoto světce (3,6 m) a současně bratra, zavražděného „jeho rukou“... „A kdo se chtěl poklonit ostatkům sv. Václava, stoupl na hrob jeho vraha ...“ – to mu připadá zvláště pikantní! Vychází přitom z posledního (nového) zpracování výsledků starších archeologických výzkumů na Pražském hradě (K. Hilbert 1911, E. Vlček 1974), provedeného nyní archeology Janem Frolíkem a Zdeňkem Smetánkou, kteří tak údajně měli zpochybnit Vlčkovu „domněnku“, že hrob K1 je starší než rotunda: „... hroby K1 a K2 téměř jistě náležejí do doby po roce 938, a to zřejmě do etapy nikoli bezprostředně po tomto roce“. To ovšem „téměř jistě“ neodpovídá skutečnosti, jak jsme si právě ukázali. Tato Lutovského domněnka se opírá pouze o rok úmrtí Boleslava I. (†972) a snaží se datování hrobu tomuto roku přizpůsobit a co nejvíce přiblížit, aby sem právě Boleslava I. mohl dostat. Pro svoji domněnku nemá nejmenší oporu. Hrob sám o sobě vypovídá, že patří mezi nejstarší na Pražském hradě. Kromě toho, Boleslav I. se musel dožít nejméně 51 let, ale pravděpodobně ještě vyššího věku. Jeho otec Vratislav I. zemřel 13. února 921 a nejpozději v tomto roce by se musel také Boleslav I. narodit; podle VDZKČ I. (1999, s. 269) však měl v době otcovy smrti již nejméně sedm (nejvíce čtrnáct) let, což by odpovídalo dožitému věku 58 let (resp. 65 let), protože když se v roce 935 zmocnil vlády, muselo mu být rozhodně více než 14 let (cca 21-28). Přitom dožitý věk jedince z hrobu K1 byl stanoven, podle antropologicko-lékařského průzkumu E. Vlčka (1997, s. 54n.), „na hranici 40 let“, resp. 35-40 let (s. 245), což přesně odpovídá Bořivojovi (850/852-888/889), stejně jako stáří hrobu samotného. Pokud by se podle M. Lutovského mělo jednat o Boleslava I. (†972), musel by Boleslav I. v roce 935 bratrovraždu spáchat jako tříleté dítě! (972 - 40 = 932)
Můžeme proto konstatovat, že Lutovského domněnka patří do kategorie „přání otcem myšlenky“. Archeologové včetně M. Lutovského se tedy budou muset poohlédnout po hrobu Boleslava I. ještě někde jinde a hrob K1 i nadále ponechat Bořivojovi. (Doporučuji u studia archeologie zvýšit počet hodin věnovaných cvičení z elementární matematiky a logiky). Zbývá zodpovědět otázku: Kdože se to vlastně snaží svými „takto pojatými vědeckými informacemi překročit meze reality a s vševědoucností brouků Pytlíků vytvořit kdesi v mlhách fantazie »nové, lepší a pravdivější« dějiny“? M. Lutovský si může odpovědět sám: „Já, já, já, jenom já“. Uvidíme, co vymyslí do třetice všeho dobrého a zlého. Zbývá mu ještě několik Přemyslovců, jejichž ostatky archeologům chybí.
A skutečně „vymyslil“ – ovšem již nic originálního, pouze zopakoval svůj „geniální“ nápad s Boleslavem I. – viz tlačítko RECENZE: M. Bravermanová-M. Lutovský (2001).

Boleslav I. a hrob K1.
Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu, 1998, s. 147n.
Recenzoval J. Sláma.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 54n.

Lutovského geniální nápad: Boleslav I. spáchal bratrovraždu jako tříleté dítě!

972 - 40 = 932

V každém případě je zřejmé, že Bořivojův hrob K1 je některým současným českým archeologům na obtíž a potřebovali by se ho „za každou cenu“ zbavit. Proč asi? Je to snad proto, že si velmi dobře uvědomují, že Bořivojův moravský původ je již nezpochybnitelný? Hledají proto jiné cestičky, jak by šlo, tak jako před 1000 lety, historii znovu zmanipulovat? K tomu ale přece chybí úplná maličkost: stačí jen najít Hostivítův hrob. Zejména D. Třeštíkovi by tím jistě udělali velikou radost.

M. Wihoda (1999, s. 624) hodnotí vystoupení některých účastníků na setkání u kulatého stolu na zámečku v Kravsku u Znojma 1.-3. listopadu 1999 (pořadatelé dr. D. Třeštík z Historického ústavu AV ČR v Praze a dr. P. Kouřil z Archeologického ústavu AV ČR v Brně).
Z úvodního vystoupení D. Třeštíka vyjímá: „Velká Morava se po rozpadu Československa pomalu, ale jistě vytrácí z kulturního a historického povědomí české veřejnosti (díky značnému osobnímu nasazení výše jmenovaného – pozn. aut.) a stává se naopak klíčovou součástí slovenských národních dějin, respektive jednou z kapitol moravské vlastivědy“. A tomu je asi nutno zabránit „stůj co stůj“. Přitom „česká vlastivěda“ se právě ústy D. Třeštíka Velké Moravy definitivně zřekla (Mysliti dějiny, 1999, s. 146). Očekával snad, že moravská veřejnost zaujme podobné stanovisko?
Zatímco J. Sláma měl prý zase „přesvědčivým způsobem vyvrátit Vlčkovu tezi o údajném příbuzenství mezi Mojmírovci a Přemyslovci“. Inu vyčkejme na vydání tiskem a uvidíme, jak se tento odborný (?) spor bude dále vyvíjet (viz dále).

Martin Wihoda: Kulatý stůl – Velká Morava: její vznik, rozvoj a dědictví, s. 624. In: ČMM 118, Brno 1999, II., s. 624-625.

Dušan Třeštík: Mysliti dějiny, Paseka, Praha a Litomyšl 1999, s. 146.

Starší hroby jsou „vázané“ na mladší Václavův hrob!?

Aby snad původní nápad J. Frolíka a Z. Smetánky (1997, s. 127n.) ohledně stáří hrobů K1 a K2 neupadl v zapomnění, považoval J. Frolík (2001, s. 107-113) za potřebné jej znovu oprášit. Rozhodl se tak zejména proto, že „v literatuře se postupně prosazuje názor (např. E. Vlček 1982, 1997), že jde o hroby starší než vlastní rotunda“. A takový trend je potřeba zvrátit. Dokonce onen „původní nápad“ prezentuje jako „současný stav poznání“ (viz název článku) – nevíme ovšem čí. Ve skutečnosti tím dává pouze najevo, kde jsou současné meze jeho vlastního poznání (s. 109): „Na situaci jižní apsidy (Václavovy rotundy sv. Víta) se úzce vážou dva hroby situované do prostoru lodě před apsidu a označené v literatuře K1 a K2. Vzhledem k jejich situování, vázanému na existenci hrobu sv. Václava a polohu jižní apsidy jsou nesporně mladší než pohřeb sv. Václava“ (zde od „původního nápadu“ došlo za 4 roky k zásadní změně: nyní jsou oba hroby již vázané na hrob sv. Václava, zatímco dříve to byla jen jedna z variant – ovšem ta nejméně smysluplná). J. Frolík pokračuje: „Podle poslední zveřejněné hypotézy (LUTOVSKÝ 1998) se jedná* o hrob knížete Boleslava I. (hrob K1) a snad jeho manželky (hrob K2)“. Ve skutečnosti „se nejedná“, M. Lutovský „se domnívá“, ale mylně. Tento jeho nesmysl s tříletým bratrovrahem* byl již výše vyvrácen a je zbytečné to tu znovu opakovat. J. Frolík se tedy zachoval jako „slušný člověk“ a oplatil M. Lutovskému jeho službu z roku 1998 (brácha na mě – já na bráchu). Ještě několik takovýchto vzájemných výměn komplimentů (zvyšují si tím také navzájem citační index) a názor E. Vlčka bude přehlasován. Není vůbec důležitý obsah, věcná správnost a logika argumentů, ale jejich množství. Dalšího spojence ochotného hrát s nimi tuto hru „na pravdu“ našli J. Frolík, Z. Smetánka a M. Lutovský kupodivu i v J. Slámovi:		„Vázané hroby“. Jan Frolík: Nejstarší církevní architektura na Pražském hradě – současný stav poznání, s. 107-113. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001. Také J. Frolíkovi se tříletý bratrovrah docela zamlouvá.
J. Sláma (2001, s. 349) uvádí, že „Kosmův výčet osmi jmen knížat vládnoucích (v Čechách) před Bořivojem nemusí sice být kronikářovým naprostým výmyslem, avšak o skutečné historii nám nic neříká. Při absenci dějepisných zpráv mohou být proto o Bořivojově původu vyslovovány pouze hypotézy“. Dále uvádí, že tak jako je sadský hrob č. 12/59 pouze hypoteticky přisuzován Svatoplukovi, stejně tak může být hrob K1 jen hypoteticky přisouzen Bořivojovi. I když E. Vlček výslovně konstatoval, že „jasně geneticky vázaný specifický znak mezi oběma jedinci nalezen nebyl“, přesto toto opatrně formulované konstatování neodradilo některé odborníky, aby neuvažovali o příbuzenství těchto osob a tudíž i o Bořivojově moravském původu. „Řada jiných odborníků* se k tomu vyjádřila značně zdrženlivě či přímo odmítavě (R. Marsina 1997, M. Lutovský 1997, J. Frolík-Z. Smetánka 1997, M. Lutovský 1998)“* – uvádí J. Sláma (s. 350) a myslí to zřejmě naprosto vážně!? S vyjádřením oněch odborníků jsme měli čest se právě seznámit, i s jejich argumentací. Vidíme skutečně, že i pro J. Slámu je důležitější počet než obsah. Lze to potom vydávat za „obecně přijímaný názor“. „Značně zdrženlivé či přímo odmítavé“ názory této řady „jiných odborníků“ jsme spolu s jejich „odůvodněním“ a vzápětí i „vyvrácením“ uvedli výše. Jestliže s nimi J. Sláma znovu operuje, svědčí to o tom, že s těmito názory a s jejich zdůvodněním souhlasí, protože je nijak nekomentuje, natož aby se od nich distancoval. Sám si s nimi „vlezl do jednoho pytle“.		Spytihněv II. a hrob K1. Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje, s. 349. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.
Dále se J. Sláma (s. 351) na základě šťastně nově objevených Hilbertových rukopisných záznamů (z roku 1911) (tedy na základě něčeho, co si nemůžeme ověřit – nebyly dosud publikovány ani jen citovány), které se „v některých detailech odlišují“ od vydané zprávy (1934), domnívá, že v hrobě K1 Bořivoj být pohřben nemůže zejména z následujících dvou důvodů: 1. Mazanice s ornamentem překrývala pouze hroby a netvořila podlahu po celé ploše svatovítské rotundy (což také nikdo netvrdil – pozn. aut.) – to podle Slámy údajně potvrzuje správnost výše uvedené úvahy J. Frolíka a Z. Smetánky (hroby K1 a K2 jsou prý mladší než Václavův hrob a tedy i mladší než rotunda), jejíž „správnost“ je ovšem na tomtéž místě zpochybněna. Mazanice s ornamentem nad hrobem K1 ale o časovém vztahu samotného obsahu hrobu K1 a rotundy neříká vůbec nic. Navíc z textu Hilbertovy zprávy je jasné, že mazanice s oblázkovým ornamentem vyzvednutá nad oběma hroby byla p o r u š e n á . Což zřejmě znamená, že nepokrývala nejen celou plochu rotundy, ale ani celou plochu hrobu K1, jak je z obrázku jejího fragmentu výše jasně patrné! A to je velmi významný fakt, jak ještě dále uvidíme. V tomto bodu se tedy pan profesor m ý l í . 2. V Hilbertově (v úplnosti necitovaném) vlastnoručním popisu na rukopisné kresbě profilů hrobů K1 a K2 se kromě „zasypání hrobu* vápnem (rozumí se hlínou a vápnem)“, na rozdíl od zprávy, uvádí též malta. J. Sláma pokračuje: „Ze zmínky o zasypání těla* (z „hrobu“ se najednou stalo „tělo“, nevíme však, který z těchto dvou výrazů obsahoval Hilbertův popis; v tom asi bude zase nějaká „kulišárna“, že pane profesore?! – pozn. aut.) je zřejmé, že se kousky malty neobjevovaly pouze ve svrchní části hrobové jámy, ale i v jejích spodních partiích“. Tato malta prý nutně musí pocházet ze stavby rotundy započaté Václavem, protože „v době Bořivojovy smrti se na Pražském hradě nalézala pouze jediná zděná stavba používající jako pojivo maltu a tou byl od hrobu K1 přibližně 170 m vzdálený kostel P. Marie“ říká se zadostiučiněním J. Sláma.		Dva hlavní Slámovy argumenty. Budeme nadále rozlišovat dva pojmy: 1. Hilbertova zpráva ve Svatováclavském sborníku – dále jen zpráva, 2. Hilbertovy dosud nepublikované rukopisné záznamy – dále jen popis.
To má údajně vylučovat, aby v hrobě K1 mohl být pohřben Bořivoj. Svůj článek autor uzavírá (s. 352): „Výše vzpomenutá hypotéza o moravském původu knížete Bořivoje, která vychází z tohoto mylného* předpokladu* (K1 = Bořivoj), je tudíž neplatná“.		Slámovo „zbožné přání“, ve skutečnosti však ...

Malta v zásypu hrobu K1

Zde musíme J. Slámovi složit hlubokou poklonu, protože z pouhé Hilbertovy zmínky o maltě okamžitě a jasnozřivě rozpoznal, že může jít o maltu právě jen ze stavby Václavovy rotundy. J. Sláma se ale stal obětí vlastního – věřme zatím, že nechtěného – omylu. Malta ze zásypu hrobu K1 (snad můžeme J. Slámovi věřit, že se o ní Hilbert skutečně zmiňuje, i když ověřit si to nemůžeme) vůbec nemusí nutně, resp. nemůže pocházet ze stavby rotundy, jak se autor mylně domnívá. Nemůže být ani z doby Bořivojovy smrti (889). Nemůže vůbec souviset z dobou pohřbu knížete K1, ať již to byl kdokoliv. Václavova rotunda nebyla jediná a poslední kamenná stavba, postavená na tomto místě, kde se používala malta! To ovšem J. Sláma také určitě dobře ví, jen nám to zapomněl (?) sdělit. Také nám zamlčel další důležitý fakt, kde se vlastně malta našla. Zda v celé půdorysné ploše hrobu nebo jen v místě pod porušenou, resp. chybějící mazanicí. Z údajné Hilbertovy zmínky o „zasypání hrobu“, kterou J. Sláma vzápětí velmi hbitě a operativně změnil na „zasypání těla“, pouze dovozuje, že by se kousky malty měly objevit i ve spodních partiích hrobové jámy. To je jistě možné připustit. Neuvážil ale (stejně jako výše J. Frolík a Z. Smetánka), že při stavbě Spytihněvovy baziliky (1060) došlo zřejmě buď k vykradení hrobu K1 nebo snad jen k „ověření“ jeho obsahu v souvislosti jednak s porušením sousedního hrobu K2 při stavbě jedné ze zdí (viz půdorys a řez), jednak s přemísťováním hrobů z rotundy do baziliky (sv. Vojtěch, Břetislav I. a Jitka?), a že se tudíž jedná

o druhotný zásyp.

Z hrobu K1 vyzvednutá kostra totiž nebyla nalezena kompletní (E. Vlček 1997, s. 61), přitom se skeletem nebylo podle archeologického výzkumu předtím manipulováno (J. Sláma 2001, s. 349, pozn. 5), proto by se malta skutečně mohla objevit i ve „spodních partiích“ hrobové jámy. Jak jinak bychom vysvětlili chybějící části skeletu? Pouze samovolným rozpadem? Je nanejvýš pravděpodobné, že malta objevující se v tomto druhotném zásypu hrobu K1 proto zřejmě souvisí právě s p o r u š e n í m mazanice s ornamentem na jeho příkrovu, tudíž musí pocházet až ze stavby baziliky zahájené Spytihněvem II. (1060), stejně jako porušení hrobu K2. Tzn. z doby, kdy Václavova rotunda již přestala plnit svoji funkci. Malta tedy nepochází z doby stavby rotundy, ale její likvidace. Jinak by byla mazanice s ornamentem v celé ploše hrobu opět obnovena! Boleslav I. (†972) zde proto pohřben být nemůže. Kromě toho důvod pro „nepřenesení“ ostatků z hrobu K1 jinam (např. biskup Vojtěch, Břetislav a Jitka, ti z rotundy přeneseni byli), který v případě Bořivoje je nasnadě a již jsme se o něm zmiňovali, u údajně hluboce se kajícího bratrovraha a „tvůrce státu“ Boleslava I. (D. Třeštík 1997, s. 447; M. Lutovský 1998, s. 150, 155) bychom jej v roce 1060 hledali jen obtížně. I když samozřejmě nějaký srdceryvný příběh, proč právě hrob Boleslava I. by měl zůstat navždy utajen, může M. Lutovský jistě zase kdykoliv vysypat z rukávu.

Slámova mystifikace.

Jaroslav Dvořák:
Kosterní pozůstatky prvních Přemyslovců na Pražském hradě, s. 82.
In: Ve službách archeologie. Příspěvky z konference Přírodovědecké metody v archeologii, Kravsko 5.-6. března 1998, AÚ AV ČR Brno, Brno 1998, s. 79-83.

Boleslav I. to zcela bezpečně není.

Jaký byl důvod pro nepřenesení ostatků z hrobu K1 jinam v roce 1060, tj. 6 let po církevním schizmatu, za vlády Spytihněva II., který dal vyhnat sázavské mnichy? Proč měl být hrob K1 zapomenut?

Ani Spytihněv II. (†1061) zde nemůže být pohřben (J. Dvořák 1998, s. 82), jak nám J. Sláma (vedle Boleslava I.) také nabízí. Ten se totiž dožil jen asi třiceti let. Kromě toho v době, kdy Václavova rotunda již ustupovala nové stavbě, kdy odtud také přenášeli Břetislavovy ostatky, by Spytihněva už do rotundy zcela jistě nepohřbívali. Ostatně jeho ostatky byly již nalezeny ve svatovítském chrámu v chórové kapli P. Marie (císařské, sv. Trojice) pod náhrobkem knížete Břetislava I., kde byly uloženy v dřevěné schráně společně s ostatky Břetislavovými (E. Vlček 1997, s. 197-200, 213), což J. Sláma nemohl nevědět. Stejně tak nemohl nevědět, že E. Vlček v souvislosti s hrobem K1 jasně hovoří „o druhotném zásypu původní hrobové jámy“ (E. Vlček 1997, s. 57), ale to už nám pan profesor také zamlčel.
J. Sláma rovněž nevzal na vědomí, že v případě K1 se jedná o hrob vydřevený půlkulatinou – patřící k nejstarším na Pražském hradě – ani slovíčkem se o tom nezmínil, patrně to při studiu pramenů přehlédl, anebo nechtěl zbytečně rozptylovat naši pozornost takovou „podružností“. Viz D. Třeštík (1997, s. 452-453) a E. Vlček (1997, s. 62). Tato „podružnost“ totiž vylučuje, aby v hrobě K1 byl pohřben kdokoliv jiný, než právě Bořivoj, jak už jsme si řekli. A zřejmá příčinná souvislost přítomnosti malty v zásypu hrobu K1 s porušením mazanice na jeho příkrovu je asi i na J. Slámu již příliš složitá kombinace. Kdyby se zde vedle malty našel desetník z roku 1953, byl by snad ochoten, bez ohledu na další okolnosti, spatřovat tu pohřeb Klementa Gottwalda. Přitom se jedná o profesora, který archeologii přednáší!
Shrneme-li všechny dosavadní „odborné“ námitky našich „odborníků“ dospějeme nevyhnutelně k poznání, že metoda „stavět se hloupější než jsem“ je v Praze dosti oblíbená. O její prospěšnosti pro autory i věc samotnou lze ale s úspěchem pochybovat. Co když nás tím pouze přesvědčí, že jsou opravdu hloupí? Viz tříletý bratrovrah! Ale obecně vzato, naivní hlupák (i předstíraný) je pořád ještě lepší varianta než vychytralý darebák.
Co z předvedených tanečků výše citovaných „odborníků“ kolem hrobu K1 mimo jiné (podle nich) také vyplývá:
S moravským králem Svatoplukem (†894) (sadský hrob 12/59) údajně není příbuzný Bořivoj (†888/889), ale s mnohem větší pravděpodobností Boleslav I. (†972) (M. Lutovský, J. Frolík, J. Sláma) nebo dokonce Spytihněv II. (†1061) (J. Dvořák, J. Sláma), což prý má moravský původ Bořivoje vylučovat (J. Sláma).
To je ovšem nepravdivý výrok. Bořivojův moravský původ by tím byl naopak mnohonásobně potvrzen.

Spytihněv II. to také není.

Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 452-453.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 57, 62, 197-200, 213.

Archeologové zaspali?

Aby snad na archeolozích neulpěl stín podezření ze záměrné a cílené manipulace, bylo nutno svalit vinu na někoho jiného, odvést pozornost jinam. J. Sláma, rovněž archeolog, si proto neodpustil na první pohled zcela nevinou poznámku (J. Sláma 2001, s. 351, pozn. 10): K vyzvednutí skeletu a předmětů z hrobu K1 E. Vlčkem došlo v roce 1974, „avšak bez přítomnosti archeologů“! I kdyby to byla pravda, sotva z toho můžeme vinit E. Vlčka. Mělo se snad podle J. Slámy jednat o Vlčkovu soukromou partyzánskou akci, kterou se podařilo pečlivě utajit před vedoucím výzkumu Pražského hradu, kterým byl od roku 1974 archeolog Z. Smetánka? Byl mu snad zakázán přístup? E. Vlček hrob K1 znovu vykopal a vyzvedl zcela sám? Tento Slámův pokus lze považovat za nepříliš vydařený, po téměř třiceti letech poněkud zavánějící vyřizováním si osobních účtů, resp. „taháním kaštanů z ohně“ za někoho jiného, a je tudíž pouze velkým zklamáním. Samotné stáří hrobu K1 nemůže nijak ovlivnit. Má-li toto být onen podle M. Wihody „přesvědčivý způsob“, kterým měl J. Sláma „vyvrátit Vlčkovu tezi o údajném příbuzenství mezi Mojmírovci a Přemyslovci“, svědčí to pouze o tom, že i dnes je M. Wihoda stále ještě ochoten věřit pohádkám. Nebo se jen snaží „někomu“ se v Praze zalíbit? Drží se osvědčené rady „tety Kateřiny“: „Chceš-li s vlky býti, musíš s nimi výti“? Snad by se příště mohl alespoň pokusit podstatu řešení, které až s dětskou důvěřivostí nekriticky přejímá, nejdříve sám prověřit, pokud je s to, než je nadšeně doporučí dál jako „přesvědčivý způsob“. I když na druhou stranu, někomu se může jevit vyhledávání pozadí těch, kteří jsou momentálně v popředí, jako zaručená a rychlá cesta k úspěchu; má však samozřejmě také svoje úskalí ... . Nemusí nutně vést k předem vytčenému cíli, člověk se pak právem může cítit „upozaděný“. Shrneme-li výše uvedené názory našich archeologů a naivní pokusy o jejich zdůvodnění, vyvstane před námi oprávněná otázka: „Kam se poděla jejich profesní čest, pokud nějakou měli?“ Jejich poněkud infantilní »důkazy« nedokazují vůbec nic, svědčí snad pouze o tom, že jim ostatní odborná veřejnost ani za větší námahu nestojí, anebo naopak něco relevantnějšího »vymysliti« nebyli schopni. Na druhou stranu ale musíme také my pochopit, že se ujali velmi těžkého úkolu: dokázat, že pravda není pravda. Což v některých případech může být ještě těžší než zapřít vlastní nos mezi očima.		J. Sláma ukázal prstem na „pravého viníka“: E. Vlček v roce 1974 vykopal hrob K1 tajně (?!), aby o tom archeologové nevěděli. Konečně se podařilo najít veřejného „nepříte- le“. E. Vlček si totiž „dovolil“ svými výsledky průzkumu koster Pře- myslovců otřást údaji o jejich věku uváděnými v legendách. Což se vů- bec „nehodí do krámu“ některým historikům, kteří na nich staví, pro- tože písemný pramen má přece větší váhu, než „nějaký vědecký průzkum“. Viz část 10c.
M. Šolle (2001, s. 393): „Antropologická expertiza E. Vlčka (1982) stáří Bořivojova odvisí od správnosti identifikace pohřbu »K1«, uloženého pod svatováclavskou kaplí na Hradě, s pohřbem Bořivojovým, což je identifikace velmi pravděpodobná“. (Miloš Šolle: Čechy v době velkomoravské, s. 393. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město, 28.9.-1.101999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 389-396). Což můžeme zpřesnit: Vlčkova antropologická expertiza se týká stáří ostatků v hrobu K1 (35-40 let) a neodvisí od správnosti identifikace s pohřbem Bořivojovým. Velmi pravděpodobná identifikace hrobu K1 s pohřbem Bořivojovým vyplývá z nejstaršího způsobu pohřbívání na Pražském hradě a ze zjištěného staří zde nalezených ostatků, které odpovídá předpokládanému historickému věku Bořivoje i jeho stáří uváděnému legendami.		Miloš Šolle: Čechy v době velkomoravské, VM mezi V a Z, sborník, Brno 2001, s. 393.

Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb s ukázkami pokračuje:

Bořivoj a hrob K1 (pokračování)

Pokračování ...

Hrobová výbava K1. Výbava z hrobu č. 98. Přiřazení hrobů jednotlivým knížatům. Gustafsonova metoda přináší výsledky zcela irelevantní? Hrob Bořivoje nebyl nalezen? Podvod, nebo omyl N. Profantové? Hrob K1 nadále ponecháme Bořivojovi. Velkomoravská pohřebiště při Pražském hradu. Bořivojova moravská družina. Otázky, které si jiní nekladou? Zruší Moravu a moravský národ?

Odpovědi na všechny tyto otázky najdete v další části práce.
Klikněte ZDE.

Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno