SEMINÁŘ – ZÁSTĚRA

MALBY
ve Znojemské rotundě
Podrobný obsah referátů a diskusních příspěvků přednesených na odborném semináři 18. 2. 1999 v Brně:
PhDr. Jaroslav Zástěra
Ikonografický výklad maleb

Seminář 18.2.1999.
J. Zástěra: Ikonografie maleb.

Na úvod je třeba se zmínit přehledně, ve stručnosti, ale především objektivně o všech názorech a hypotézách od roku 1821, které se zabývaly výkladem maleb a jejich stářím a tím i stářím stavby samotné. První byl znojemský farář Josef Gollinger, který r. 1821 přišel s hypotézou, která v postavách obou pásů viděla Valkýry, které bůh války Odin posílá do boje. Tento pohled byl ovlivněn přístupem ke germánské mytologii. Podstatně správněji vyložil obsah maleb o rok později znojemský rodák J. Pittner. Přišel s názorem, že druhé a třetí pořadí ilustruje české dějiny, a i když výklad postav byl trochu fantastický, považoval je za české panovníky. Jeho výklad pak zastával z českých archeologů K. V. Zap.

Úvod.
Nejstarší hypotézy:
Gollinger, Pittner, Zap.

S objevným názorem pak přišel kustod Moravského muzea v Brně Mořic Trapp, který sepsal práci a k ní připojil kolorované kresby znojemských maleb včetně půdorysu a řezu rotundy. Význam Trappova činu byl v tom, že dal podklad k žádosti Centrální kulturní komisi ve Vídni, aby malby, které byly již v otřesném stavu, byly zachráněny restaurací. Jeho snaha podporovaná Františkem Palackým měla kladný výsledek, a tak koncem století (19.) se znojemské malby dočkaly, za pomoci (hlavně finanční) znojemského magistrátu, potřebné restaurace. Dalšími odborníky, kteří se malbami zabývali, byli V. Houdek, F. Lehner, vydavatel Dějin umění národa českého, který svůj výklad opřel především o Hájkovu kroniku. Předseda Centrální kulturní komise ve Vídni profesor Trenkwald a restaurátor Gerisch v malbách viděli zobrazení legendy sv. Isidora, patrona sedláků.

Trappovy akvarely.
Houdek, Lehner, Trenkwald, Gerisch.

V našem století (20.) to byl především profesor A. Matějček, který v malbách viděl přemyslovskou dynastii, stejně hodnotili obsah maleb profesor J. Mašín, Jan Květ, profesor A. Friedl. S dalšími hypotézami pak přišla A. Merhautová a D. Třeštík, B. Krzemieńska, J. Zástěra a L. Konečný. Zde se začínají objevovat na scéně, vedle pražských Přemyslovců v pláštích, v postavách bez pláště ještě moravští údělníci, resp. veškeré žijící členstvo přemyslovského pokolení. Ale k tomu se ještě vrátím na jiném místě.

Hypotézy formulované ve 20. století.
Matějček, Mašín, Květ Friedl, Merhautová, Třeštík, Krzemieńska, Zástěra, Konečný.

Nyní je třeba se zmínit o tom, jak stáří rotundy a tím i maleb bylo postupně posouváno do stále staršího období. Pozornost budu věnovat především názorům z 20. století. Profesor A. Matějček zařazoval malby rotundy do první poloviny 13. století. Jan Květ do sklonku 12. století. Jiří Mašín nejprve do roku 1190, později před rok 1158, až konečně přistoupil k datování Antonína Friedla. A. Friedl vycházel jak z rozboru maleb, tak i z rytého nápisu, nalezeného na zdi rotundy v poslední den restaurace prováděné Františkem Fišerem (13. listopadu 1949), který obsahoval letopočet 1134. Pravost nápisu byla po dlouhých sporech uznána až pátou komisí vědců, jak ve své knize „Přemyslovci ve Znojmě“ píše Antonín Friedl. Tento letopočet pak uznali i další odborníci, kteří vyšli s jiným výkladem maleb, pokud jde o postavy panovníků, než A. Friedl. Byli to A. Merhautová, D. Třeštík a B. Krzemieńska.

Stáří maleb.
Od 1. pol. 13. stol. po rok 1134.

Toto datování maleb se udrželo až do roku 1982, kdy jsem na první ministerské komisi ve Znojmě vystoupil se svým názorem, že provedení maleb je možno zařadit na základě mé interpretace celého cyklu včetně výzdoby apsidy a mariánského pořadí do doby velkomoravské, a to do doby konce vlády krále Rostislava po příchodu arcibiskupa Metoděje z Říma na Velkou Moravu v závěru roku 869 nebo na počátku roku 870. Přirozeně tento můj názor vyvolal mezi vědeckými kruhy šok a nelze se proto divit, že spor o stáří maleb a nakonec i samotné stavby trvá dodnes. Je to pochopitelné, protože téměř 100 let trval spor o posunutí stáří maleb z první poloviny 13. století do roku 1134 a já najednou přicházím s názorem, že toto stáří je nutno posunout o dalších 264 let hlouběji do minulosti. Důkazy podrobně uvádím ve své knize „Znojemská rotunda a Velká Morava“, která byla vydána koncem roku 1990.

První tři pásy maleb velkomoravského stáří.

Hlavní důvod, který shora uvedené odborníky vedl k nesprávným závěrům, pokud jde o stáří maleb, byly silné byzantské prvky v malbách, a to jak v cyklu P. Marie, tak v zobrazení Krista v majestátu posledního soudu v apsidě a konečně typická byzantská strnulost především postav panovníků v spodním (tj. 3.) pásu maleb. Tento způsob maleb byl znám z počátku 12. století v oblasti Salcburku, Reichenau, Hirschau nebo Prüfeningu. Klášterní malířské školy převzaly tento styl buď ze západu z oblasti kláštera v Cluny, anebo z jihu z oblasti severoitalské přes Tyroly nebo Korutany. A proto se nelze divit, že na základě letopočtu uvedeného v nápise – 1134 – usuzovali shora uvedení odborníci, že znojemské malby mohly být ovlivněny uvedenými uměleckými centry na západ od Znojma.

Silné byzantské prvky v malbách.

Nikoho tehdy nemohlo napadnout, že by tento styl maleb mohl přijít přímo z Říma, kde koncem 8. a počátkem 9. století vznikl v malířské škole byzantských umělců usazených v monastýru při chrámu Santa Maria Antika, kde byli také Konstantin a Metoděj při své návštěvě Říma ubytovaní. Když byl pak Metoděj v roce 869 jmenován arcibiskupem a vracel se na Velkou Moravu, je pravděpodobné, že v jeho průvodu byli také dva malíři z tohoto kláštera, což bylo tehdy obvyklé. A tak se tento styl maleb dostal do Znojma, jako konečně i do Mikulčic a Uherského Hradiště, neboť je nám známo podle dochovaných fragmentů, že tamní chrámy z 9. století byly také vymalovány.

Styl maleb přímo z Říma.

Sám obsah maleb a hlavně místo v případě Znojma svědčí o tom, že stavba chrámce s malbami postav panovníků v hlavní lodi je naprosto ojedinělá – bez příkladu v celé Evropě, a že by těžko mohla vzniknout v okrajové hraniční části Moravy, kam Znojmo v roce 1134 patřilo, když nic podobného nebylo vymalováno ani v Praze, ani v Olomouci. Důvod musel být jiný. Muselo se nutně jednat o dobu, kdy Znojmo bylo centrem většího územního celku sahajícího až k Dunaji, a to mohlo být jedině v době velkomoravské. Také dosud nevysvětlená torza nápisu v apsidě z titulačního pásu v triumfálním oblouku (METODE FONDIT – založil Metoděj) a v lodi ve spodním (3.) pásu panovníků (ZAMO – Sámo) by těžko vysvětloval letopočet 1134, a to nemluvě o tom, že na infračervených snímcích se objevily pod latinskými písmeny písmena řecké abecedy a v malbách klenby pak 2 písmena hlaholice.

V době, kdy Znojmo bylo centrem. Nápisy.

Také pokud jde o postavy knížat byli odborníci zatíženi pražským pohledem, když panovníky v pláštích považovali pouze za české vládce – především ve spodním (3.) pásu – a neuvědomili si, že rotunda stojí ve Znojmě a že se tedy musí jednat o panovníky, kteří vládli Moravě. V horním (4.) pásu jsou pak ztělesněny postavy knížat bez plášťů, kterých je devět a kteří vládli pouze v Čechách a deset panovníků v plášti, kteří vládli v Čechách i na Moravě. Všech těchto 19 postav v horním (4.) pásu bylo pravděpodobně přimalováno až v roce 1134 za vlády Soběslava I. Všichni kunsthistorici až do mé hypotézy došli k závěru, že jedině jistá postava z obou panovnických řad je první český král Vratislav I., který má prokázané atributy hodnosti krále – korunu a žezlo. Pokud jde o 8 postav knížat ve spodním (3.) pásu, Friedl a Mašín je měli za postavy Kosmových mýtických panovníků od Přemysla po Hostivíta. Ve vrchním (4.) pásu pak viděli v postavách v pláštích 10 vybraných panovníků z řady Přemyslovců již historických. Zbývajících 9 postav bez pláště bylo pro ně členstvo přemyslovského rodu vládnoucí na jednotlivých moravských údělech.

Panovníci v plášti vládli Moravě.

Podle mého výkladu pak dvě postavy nad triumfálním obloukem, na rozdíl od jmenovaných kunsthistoriků, kteří v nich viděli Konráda Znojemského a Marii Srbskou z roku 1134 jako donátory, považuji za Rostislava, jehož ruka drží kostel a ne rotundu, jako symbol založené samostatné církve moravské, jejímž arcibiskupem se stal Metoděj, což již dokazuje zbytek zmíněného nápisu v triumfálním oblouku (METODE FONDIT – založil Metoděj), a kněžnu Libuši, která drží v ruce obětní nádobu.

„Donátoři“.

Přemyslovskou scénu pak vysvětluji sice také jako posvátnou orbu, ale oráč pro mne není Přemysl, nýbrž první slovanský král Sámo, který zakládá sídelní město slovanského státu, podobně jako Romulus zakládal Řím a Buzyges Athény. V postavách 8 panovníků v plášti ve spodním (3.) pásu pak vidím vládce od Sáma až po Mojmíra a Rostislava (podrobnosti v knize „Znojemská rotunda a Velká Morava“).

Tzv. „Přemyslovská scéna“ a prvních 8 knížat.

Zbývající postavy ve vrchní části (4. pás), kterých je celkem 19 (podle Soběslavovy listiny jich bylo také 19), tvoří dvě skupiny. První tvoří 9 panovníků bez pláště, z nichž první je Bořivoj, následuje Spytihněv, Vratislav, Václav a znovu Václav (jako bojovník boží s přilbicí na hlavě a obráceným štítem), dále Boleslav I., Boleslav II., Boleslav III. a konečně Oldřich. Malíři vypustili Vladivoje, který byl dosazen polskou okupační mocí a Jaromíra, který jako kleštěnec nemohl podle středověkých regulí zastávat místo vládnoucího knížete. Po Oldřichovi pak následuje 10 panovníků v plášti. První postava knížete v plášti je Břetislav I., který vládne jak na Moravě, tak v Čechách a který jako kníže státoprávně připojil Moravu k Čechám. Následuje Spytihněv II. a Vratislav II. (ten opět s obráceným štítem), kteří byli identifikováni nízkou mitrou, kterou jim za poplatek přidělili papežové Mikuláš II. a Alexander II. Další postavou je Konrád Brněnský, pak Břetislav II. a Bořivoj II. (navzájem se překrývající praporce symbolizují vzájemnou smlouvu – první porušení nástupnického řádu Břetislava I.), Svatopluk Olomoucký a Vladislav I. (oba mají ruce držící štít zahalené pláštem – další porušení Břetislavova stařešinského řádu), znovu Vratislav II. jako první král český a konečně Soběslav I., poslední panovník v plášti, kterým se kruh panovníků uzavírá. Všimněme si jaká shoda okolností: první postava v plášti ve spodním (3.) pásu král Sámo (správně Samoslav), poslední v horním (4.) pásu Soběslav, což v pokročilé češtině znamená totéž.

Ikonografie 4. pásu.

Mimo postavy sv. Václava jsou další důležité důkazy v barvě podkresby (ve 3. pásu okrová, ve 4. pásu rudkou) a především v rozdílné velikosti panovníků spodního (3.) a vrchního (4.) pásu. V raně románském malířství platila zásada, že čím byla vyobrazená postava důležitější a hodnost vyšší, tím byla také velikost postavy větší. Panovníci vrchního (4.) pásu, kde je také první český král Vratislav I., jsou o 35 cm menší, než postavy spodního (3.) pásu. Proto nemohly být oba pásy malovány ve stejnou dobu, neboť vrchní (4.) pás musel být dodatečně domalován v prostoru, který zbýval. Důkaz pro toto tvrzení je ve spodním (3.) pásu, kde v tzv. Přemyslovské scéně postavy obou poslů jsou o hlavu menší, než postava Přemysla-Oráče, podle našeho výkladu krále Sáma – zakladatele města, jak mimo veškerou pochybnost dokazují na UV fotografiích nápisy „ZAMO“ nad touto postavou.

Rozdílná výška postav ve 3. a 4. pásu maleb.

Dalšími důkazy jsou stavební prvky rotundy samotné, které byly zjištěny archeologickým průzkumem a které se bohužel neprojevily v konečné zprávě archeologické komise v roce 1990. Tak Boris Novotný ve své zprávě z roku 1965 o průzkumu znojemské rotundy uvádí, že podlaha svou skladbou je stejná jako podlahy sakrálních a světských staveb v Mikulčicích a v Uherském Hradišti. Dále zjistil, že základy oltáře byly v takové vzdálenosti od zadní stěny apsidy, že kněz mohl stát za oltářem, tedy podle ritu byzantského – cyrilometodějského. Zadní stěna při současném průzkumu naopak ukázala, že v ní byl zazděný výklenek (sedes) pro biskupský trůn – opět podle zvyklostí 9. století v případě biskupského chrámu. Bylo to prokázáno rozborem jednotlivých omítek, který byl proveden v roce 1991.

Oltář a sedes.

Další důležitý důkaz je výzkumem odkrytá byzantská lavice, která se nevyskytuje v žádné rotundě na našem území. Jasně tak ukazuje na byzantské stavby, v kterých byla v 7. a 8. století obvyklá. Nevysvětlené komisí zůstaly i pravidelně umístěné otvory (jamky) v podlaze rotundy na základové skále v šířce a hloubce 30 cm, které nasvědčují tomu, že předchůdcem stavby byla stavba jiná, která měla dřevěnou konstrukci. Otvory nemohly v žádném případě sloužit pro lešení, jak nesprávně usoudila komise, ve které nebyl žádný stavební odborník. Funkci těchto otvorů odborně prozkoumal pracovník stavební fakulty v Brně doc. Ing. Vlček. Nedokončený zůstal průzkum skalního podloží, na kterém rotunda stojí. Další průzkum ukáže, zda skála pod podlahou obsahuje mimo chodeb kryptu, která je místem posledního odpočinku velkomoravských panovníků a zda ve stěně po levé straně za oltářem je umístěn hrob arcibiskupa Metoděje.

Byzantská lavice, otvory v podlaze, podzemní chodby, krypta.

Jak patrno, tato stavba si opravdu zaslouží plnou pozornost naší i mezinárodní veřejnosti a je třeba věřit, že s podporou Klubu přátel Znojemské rotundy, Památkové péče a ostatních kulturních institucí a hlavně Ministerstva kultury, dosáhneme, aby byly dořešeny zbývající průzkumy při naprosto objektivním a nestranném přístupu k celé problematice. Především aby byla uspokojivě vyřešena otázka přemístění znojemského pivovaru, aby Znojemská rotunda, tato mimořádná národní kulturní památka, mohla být umístěna také v důstojném prostředí, které si plným právem zaslouží.

Brno, únor 1999

Jaroslav Zástěra

Závěr.

Hypotézy [ J. Zástěra | L. Konečný ]
[ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ]

ZPĚT program semináře

Grafické zpracování: Studio COMET Brno