ani_nova.gif (2304 bytes)ODPOVĚDI
na Vaše dotazy
2001


Odpověď
Konec strany
27. 4. 2001
Mgr. Dušan Jeřábek, Brno.

4. Zdvojení postav knížat Václava a Vratislava II.

DOTAZ:
Dotaz položený v závěrečné diskusi na přednášce „Malby ve Znojemské rotundě 2001“,
která se konala 27. 4. 2001 na PdF MU v Brně:
„Jak lze vysvětlit a doložit zdvojení postav knížete Václava a Vratislava II. ve 4. pásu maleb? Existují nějaké analogie?“ 
Dušan Jeřábek
ODPOVĚĎ:
Vysvětlení, proč jsou postavy Václava a Vratislava II. zdvojeny, naleznete na stránce Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat nebo v odpovědi na předchozí dotaz: 3. Obrácené štíty. Tam je tato skutečnost i dostatečně doložena. A co se analogií týče? V Evropě stěží najdeme podobný příklad, aby v církevním objektu byla vyobrazena takto početná řada panovníků. A pokud ano, zcela jistě tam nebude žádný z nich zdvojen. Svatého Václava, tzn. světce v panovnickém rodu, mučedníka pro víru, totiž jinde v Evropě neměli a zejména jej neměli vyobrazeného na reverzu mincí.* Přesto ale jisté analogie v obecné rovině nalézt lze. Nejlépe nám jako příklad může posloužit iluminace z wolfenbüttelského rukopisu Gumpoldovy legendy (před rokem 1006) – viz obr. níže. V tomto zdvojeném výjevu je zachycen průběh vraždy knížete Václava ve dvou bezprostředně na sebe navazujících okamžicích. Popisuje dva klíčové momenty těsně před vraždou. V tom prvním odráží Václav Boleslavův útok, ve druhém neozbrojený Václav, pronásledovaný Boleslavem s mečem, ustupuje ke dveřím kostela, které před ním nová postava děje – kněz Krastěj – symbolicky zavírá. (Srovnej s oráčskou scénou v rotundě, kde bychom také očekávali Přemysla-Oráče jako novou pátou postavu děje, ke které právě dorazilo čtyřčlenné Libušino poselstvo, ale není tomu tak, jsou zase jen čtyři). Václav i Boleslav jsou zde mimo všechnu pochybnost na jedné iluminaci zobrazeni dvakrát, oba jsou od sebe mimo jiné odlišeni barvou pláště, ale v obou výjevech si každý podržel tu svou. Obě scény zde nejsou od sebe nijak opticky odděleny, jedna jakoby vyrůstá z druhé, budí oprávněný dojem, že se odehrály v rychlém časovém sledu po sobě.
* Poznámka: V Polsku na konci 10. a na začátku 11. století sice došlo k pokusu zavést kult sv. Václava, ten se však nerozšířil. V té době (997-1005) byly také raženy mince, ale jen se jménem sv. Václava. Jméno Boleslav na zadní straně mince se vztahuje na Boleslava Chrabrého. Zařazení sv. Václava do posloupnosti polských panovníků také „nehrozilo“. (Teresa Dunin-Wasowicz: Nové kulty světců ve střední Evropě okolo roku 1000, s. 297, 298. In: Střed Evropy okolo roku 1000, český překlad esejů a katalogu výstavy, LN, Praha 2002, s. 296-298).
Nejstarší vyobrazení obou bratrů Václava a Boleslava na iluminacích Wolfenbüttelského kodexu, jehož vznik je datován do samého konce života sv. Vojtěcha – do závěru 10. století. svvrazd4.jpg (4909 bytes)
svvrazd3.jpg (12371 bytes)
ZPĚT na začátek strany
Odpověď
Iluminace z Pařížského žaltáře
Konec strany
Iluminace z wolfenbüttelského rukopisu Gumpoldovy legendy (před rokem 1006).
Zobrazuje staroboleslavskou vraždu. Vlevo Václav sráží Boleslava k zemi, uprostřed Boleslav znovu útočí na bratra, vpravo, nová postava děje, kněz Krastěj symbolicky zavírá před ustupujícím knížetem Václavem dveře kostela. O 12 let mladší Boleslav je vyobrazen o hlavu menší než Václav.
Jiný případ zdvojení postav vidíme na dvou celostranných iluminacích ze slavného Pařížského žaltáře rovněž z 10. století, pocházejícího z císařského skriptoria v Konstantinopoli. Je nepochybně kopií staršího rukopisu a podobně jako řada jiných rukopisů z téhož období rozvíjí tradice antického umění. Zobrazený výjev vlevo zachytil krále Davida, který činí pokání, když byl napomenut prorokem Nathanem za únos Bethseby (2S 12). Nad klečícím Davidem je zpodobeno personifikované pokání, alexandrijská tradice. Na iluminaci vpravo je zachycena nemoc a uzdravení krále Chizkijáše (2Kr 20), resp. Ezechiáše (podle vydání kralického).
Poznámka: Tento biblický příběh o králi Davidovi se nás dotýká i jinak. Všímá si toho V. Karbusický (1995, s. 284): „David uzřel Bethsabé při mytí, pojal ji za ženu a z jejich spojení vzešel slavný Šalamoun; normanský král Robert spatřil u studně dceru crusinaria (kožešníka), pojal ji za ženu a z jejich spojení vzešel slavný Vilém Dobyvatel; Oldřich uzřel Křesinovu Boženu, jak pere prádlo, pojal ji za ženu a z jejich spojení vzešel slavný Břetislav, »český Achilles«“. Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny, Praha 1995, s. 284.
Pokání krále Davida. Nemoc krále Ezekia.
ZPĚT na začátek strany
Iluminace z Gumpoldovy legendy
Sv. Bonifác
Konec strany
Dvě iluminace ze slavného Pařížského žaltáře z 10. století. Jedná se o řecký rukopis pocházející z císařského skriptoria v Konstantinopoli.
Král David činí pokání a Nemoc krále Ezekia.
(Jean Lassus: Umění světa, 
Raně křesťanské a byzantské umění
, překl. a závěr. kapitola Klement Benda, Praha 1971, s. 147, obr. 184).
Podobný případ můžeme zaznamenat na následující iluminaci z 10. století. Zde jsou ale oba výjevy od sebe odděleny sloupem. Obě scény spojuje ústřední postava – sv. Bonifác. Jeho totožnost v obou situacích je naznačena kromě nimbu ještě také stejným pláštěm a stejným lemem na něm. V černobílém provedení to bohužel není tak jasně patrné.
Ze všech výše uvedených příkladů si můžeme odnést ještě jeden důležitý poznatek: Zobrazovaný děj se vždy odvíjí zleva doprava!
Sv. Bonifác křtí pohany a je jimi zabit.
ZPĚT na začátek strany
Iluminace z Pařížského žaltáře
Konstanti a Metoděj
Konec strany
Iluminace ze sakramentáře z 10. století, pocházejícího z kláštera ve Fuldě.
Sv. Bonifác křtí pohany a je jimi zabit.
(D. Třeštík: Počátky Přemyslovců, Praha 1997, s. 310).
Rovněž na obraze v nartexu baziliky San Clemente v Římě z 11. století se můžeme setkat se zdvojením postavy. Nejvýznamnější osoba – papež Hadrián II. (protože jsme v Římě) je zde mimo vší pochybnost zobrazen dvakrát. Poprvé v levé části obrazu s papežskou tiárou (prostřední vyšší postava z trojice v pláštích vlevo v popředí), když vítá Konstantina a Metoděje přinášející do Říma ostatky sv. Klimenta (nesené na lůžku uprostřed obrazu), podruhé jej spatříme v pravé části obrazu stojícího za oltářem. Znovu opakuji: jednou s tiárou, podruhé za oltářem. V obou případech má na sobě také stejný plášť! Vojtěch Tkadlčík: Cyrilometodějský kult na křesťanském Západě, Olomouc 1995, s. 6.
Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu, Praha 1996, bar. obr. příloha.
 Konstantin a Metoděj přinášejí roku 867 do Říma ostatky sv. Klimenta,
vítáni papežem Hadriánem II. uprostřed trojice v pláštích vlevo (v textu
pod obrazem nesprávně označený jako Mikuláš I.) – srovnej s trojicí
postav v oráčské scéně. (V. Tkadlčík 1995, s. 6; M. Šolle 1996, obr. příl.).
ZPĚT na začátek strany
Sv. Bonifác
Trevírský evangeliář
Konec strany
Konstantin a Metoděj přinášejí roku 867 do Říma ostatky sv. Klimenta, vítáni papežem Hadriánem II. 
Nástěnná malba v nartexu baziliky San Clemente v Římě z 11. století. Konstantin s nimbem po pravici a Metoděj bez nimbu po levici papeže (vyšší postava uprostřed trojice v pláštích vlevo s tiárou a nimbem). Uprostřed sv. Kliment nesený na lůžku. Vpravo znovu papež stojící za oltářem.
Zcela jiný příklad dvojího vyobrazení téže osoby najdeme v Trevírském evangeliáři Trevírský evangeliář Oty III. (přelom 10.-11. století) (996-1002). Na titulní iluminaci jsou ve čtyřech kruhových medailonech podobných mincím podle nápisů zobrazeni: Ota I. (nahoře), jeho syn Ota II. (dole) a opět jeho syn Ota III., který se jako vládnoucí císař objevuje dvakrát v obou prostředních medailonech. Zda v tomto případě bylo dvojí zobrazení panovníka zvoleno jen a pouze z důvodů estetických, aby byla zachována symetrie obrazu, nebo chtěl autor iluminace naznačit obě Otovy funkce, oba tituly, německého krále a později i římského císaře, autor popisu neuvádí. Museli bychom znát nápisy v medailonech. Tuto iluminaci jsme mohli shlédnout na pražské výstavě „Střed Evropy okolo roku 1000“ ve dnech 17. 3.-9. 6. 2002 ve Starém královském paláci na Pražském hradě (kat. č. 02.04.01). Srovnej s vyobrazením Vratislava II. v rotundě, jednou jako knížete s nízkou biskupskou mitrou [20], podruhé již s královskými insigniemi korunou a žezlem [26], v obou případech rovněž ve stejném plášti.

Dvojí vyobrazení císaře Oty III. na titulní straně Trevírského evangeliáře.

ZPĚT na začátek strany
Konstantin a Metoděj
Konec strany
Konec strany
Trevírský evangeliář (996-1002).
Detail prostředních medailonů s dvojím vyobrazením Oty III. Iluminátor, aby zdůraznil, že se jedná o stejnou osobu, zvolil v obou případech pod stejným bílým pláštěm také stejnou zelenou barvu oděvu s totožným zlatým lemováním. Ota I. (nahoře) i Ota II. (dole) mají oděv jiné barvy.

Zdvojení postav podle P. Šimíka (1999)

Podobně se můžeme ve znojemské rotundě se zdvojením postav setkat v tzv. „Přemyslovské scéně“ ve 3. pásu maleb. Čtyři aktéři z jezdecké družiny se znovu opakují v oráčské scéně. Dokazuje to stejný plášť (s výrazným „V“ vzorem)  nejbližšího jezdce z trojice „poslů“ na koních v zákrytu za sebou (obr. vlevo) a v následující oráčské scéně postavy po levici oráče, identifikované jako Metoděj (obr. vpravo). Dokazuje to i stejný vzor na ozdobném lemu pláště vedoucího jízdní družiny a na lemu pláště oráče – v tomto případě se jedná o zdvojení postavy krále Rostislava. A tato ústřední postava obou obrazů (vedoucí jízdní družiny a oráč) se na malbách objevuje ještě dvakrát: jako fundátor s modelem kostela v rukou a jako šestý kníže v pořadí se štítem a kopím s praporcem ve 3. pásu (viz obr. vlevo níže), i zde se stejným vzorem na ozdobném lemu pláště (viz obr. vpravo níže). Proč má fundátor v rukou kostel a ne rotundu je vysvětleno v části 2b.
Takže král Rostislav, zakladatel mocné dynastie „Přemyslovců“, je zde namalován celkem čtyřikrát. Rostislavova manželka třikrát: jako fundátorka s pohárem v rukou, na koni jako členka poselstva pootočená zpět a pravou rukou ukazující zpět směrem k fundátorce (obr. vlevo výše), nakonec jako součást oráčské scény se stuhou či diadémem se dvěma závěsy v rukou. Dvakrát jsou zobrazeni Konstantin s Metodějem. Tuto skutečnost, stejný plášť u obou vyobrazení Metoděje i stejný vzor na lemu pláště vícenásobně zobrazeného krále Rostislava, zaznamenal již v roce 1862 Mořic Trapp na svých akvarelech. Malby tohoto (třetího) pásu vznikly zřejmě za Břetislavovy správy Moravy v letech 1019-1034 (I. etapa).
Není proto vůbec neobvyklé
, že v další II. etapě výmalby v letech 1035-1055 se ve 4. pásu setkáváme s dvojím vyobrazením knížete Václava [12, 13] a ve III. etapě (1134) i knížete Vratislava II. [20, 26] (viz schéma v 1. části práce), na což poukázal již J. Zástěra (1986). Zdvojení postavy Vratislava II. je kromě obráceného štítu znovu potvrzeno i stejným pláštěm. Oba panovníci získali „přemyslovskému“ rodu potřebný věhlas a vážnost. Václav (921-935) především jako světec [13] a později jako věčný panovník, který nikdy neumírá a svoji vládu předává vždy aktuálně zvolenému knížeti. Vratislav (1061-1092) zase až jako první český král [26]. V obou případech tedy až ve svém druhém vyobrazení. Sv. Václav až po své 13leté vládě a král Vratislav ve 24. roce svého panování. Jejich význam pro český „přemyslovský“ stát byl v malbách položen na roveň významu Konstantina a Metoděje pro Velkou Moravu (i když v tomto případě každé srovnání pokulhává).
Ve 2. pásu maleb, kde je namalována první část mariánského cyklu, která původně zřejmě pokračovala ve 4. pásu, se nad několikanásobným zobrazením P. Marie a Ježíše Krista nikdo nepozastavuje. Navíc jsou také ještě znovu vyobrazeni v apsidě. To se bere jako naprostá samozřejmost. Proč potom vzbuzuje takové podivení vícenásobné zobrazení postav ve vyšších pásech?

Zdvojení postav podle B. Krzemieńské (1985) a D. Třeštíka (1987)

Zdvojení postav Václava a Vratislava II. v hypotéze J. Zástěry (1986) napadl již D. Třeštík (1987, s. 550-551). Jedním dechem ale obhajuje hypotézu B. Krzemieńské (1985), v níž jsou zdvojeny ne dvě, ale hned čtyři postavy čtvrtého pásu: Břetislav I., Vratislav II., Konrád I. Brněnský a Svatopluk Olomoucký. Jednou mají být vyobrazeni v plášti jako pražská vládnoucí knížata, za nimi pak ještě podruhé bez pláště v samostatném pořadníku jako moravští údělníci, kteří na svoji příležitost teprve čekají, což odporuje časové ose, která je použita již ve 2. pásu u mariánského cyklu. Jednotlivé Krzemieńskou předpokládané dvojníky na malbách také není podle čeho identifikovat. Nelze mezi nimi nalézt žádný spojovací prvek.
Pražští Přemyslovci v plášti podle identifikace 
B. Krzemieńské (1985):
20-Břetislav
22-Konrád I. Brněnský
25-Svatopluk Olomoucký
26-král Vratislav I. (mimo časovou posloupnost)
[20] [22] [25] [26]
Moravští údělníci bez pláště podle identifikace 
B. Krzemieńské (1985):
09-Břetislav
11-Konrád I. Brněnský
16-Svatopluk Olomoucký
10-Vratislav II. (pozd. král Vratislav I.), pořadí přizpůsobeno horní řadě
[09] [11] [16] [10]
To, co D. Třeštík jednomu vyčítá (s. 550-551), u druhého je hodno obdivu (s. 553): „Poslední práce A. Merhautové a B. Krzemieńské tuto otázku vyřešily beze zbytku, nenásilně a jasně. Není třeba utíkat se k nějakým násilným manipulacím ...“.
Zdvojení postav na znojemských malbách tedy není ani podle Třeštíka nějaká násilná manipulace, je to naprosto samozřejmá, nenásilná a jasná záležitost, běžně přijímaná i ve vědeckém světě a netřeba se nad ní nikterak pozastavovat. Zdvojení nemusí být dokonce ani vizuálně naznačeno, úplně stačí, když víme, že to tak prostě musí být. To jsou ty Třeštíkovy „únavné, nudné, neviditelné a nehmatatelné myšlenkové konstrukce, které může nabídnout skutečná věda“. Není důležité „vidět a cítit“, ale hlavně „vědět a myslet“ (s. 576). A to zřejmě obecně platí především o malbách a výtvarném umění vůbec!? Co je na obraze namalováno je vlastně zcela podružné. Jó, jó, to může nabídnout opravdu jen Dušan Třeštík, totiž chci říci „skutečná Věda“.

Zdvojení postav podle L. Konečného (1997)

Potvrzuje to i hypotéza L. Konečného (1997), která rovněž počítá se zdvojením některých postav. V prvním případě je to vedoucí poselstva (1.) (triumfátor Přemysl jako mytický ženich přijíždějící se svojí družinou k očekávající nevěstě Libuši vpravo s diadémem v rukou) a oráč (2.) (čerstvě investituovaný Přemysl u pluhu se dvěma členy Libušina poselstva) ve 3. pásu maleb, a to na základě stejného nažloutlého, kožešinového (hermelínového), bordurovaného svatebního knížecího pláště. Vzor na borduře je naznačen na obr. vpravo. Čili vše je jasné a průzračné. Podle stejného pláště se jedná o stejnou osobu – Přemysl je zobrazen dvakrát – na koni (1.) a u pluhu (2.).
moravský král Rostislav uvádí byzantskou misii na Moravu král-oráč Rostislav, zakladatel mocné dynastie Přemyslovců moravský král Rostislav - zakladatel arcibiskupství Rostislavova manželka, (snad) dalmatská kněžna Miloslava, jako „primiční nevěsta“ v dlouhém bílém rouchu - symbol moravské církve Ve 3. pásu znojemských maleb je celkem 5 osob vyobrazeno ve stejném plášti. Čtyři z nich se stejným vzorem na lemu pláště zachytil na svých akvarelech Mořic Trapp (1862):
1. vedoucí jízdní družiny,
2. oráč u pluhu,
3. postavu 6. knížete nezachytil,
4. tzv. donátor s kostelem v rukou,
5. tzv. donátorka s mešním pohárem v rukou.
1. Ved. posel 2. Oráč 4. Donátor 5. Donátorka
Postavy 6. knížete v následné posloupnosti panovníků, oblečené také do tohoto bordurovaného pláště (3.), si L. Konečný nevšímá – údajně není původní, protože ji Trapp (1862) na svých akvarelech nezachytil. Považuje ji za kreaci Melicherovu (1891-1893), který ji měl dodatečně vytvořit podle postav jiných panovníků. (Kterých?). Ve skutečnosti je to ale trošku jinak.
Ve druhém případě
do zcela identického bordurovaného svatebního knížecího pláště je oblečen i fundátorský pár (4. a 5.) při vstupu do apsidy (rovněž ve 3. pásu). Zde však se již o Přemysla a jeho partnerku (Libuši) nejedná. Autor se domnívá, že oba donátoři – údajně Konrád I. s manželkou (protože se píše rok 1091), jako knížecí svatební pár (Konrádovi bylo tehdy asi 56 let, umírá hned v následujícím roce, v té době má již dva dospělé syny Oldřicha a Litolda, kteří po něm přebírají brněnský a znojemský úděl) – jsou sice díky stejnému plášti s mytickým svatebním párem také ztotožněni, ale nikoliv fakticky, nýbrž jaksi jen numinózně (?!). Mytické „očekávající nevěstě“ s byzantským diadémem se dvěma závěsy v rukou přitom tento atribut bordurovaného svatebního pláště zcela chybí (viz kněžna s diadémem na Trappově akvarelu níže zcela vpravo).
Jezdecká družina – zazděné okno – oráčská scéna – zazděné okno – kněžna s diadémem.
Kolik těch plášťů vlastně celkem bylo? Vysvětlení je prosté. 
V prvním případě
plášť byl jen jeden a měla jej původně pouze „očekávající nevěsta“ (u Kosmy Libuše). Ta jej předala vlevo oráči Přemyslovi u pluhu, který bezprostředně po investituře pláštěm prchá nikým neviděn zákulisím také vlevo, aby teprve potom, tentokrát již jako triumfující Přemysl, mohl konečně v tomto plášti zleva přijet se svojí družinou k „očekávající nevěstě“ vpravo (která je teď „logicky“ už bez pláště) na místo, kde bude teprve slavně nalezen (u pluhu), oblečen do pláště a povolán k vládě. A současně se jen pro tuto pasáž maleb „logicky“ obrací směr časové osy – běží zprava doleva!? Čili v tom má L. Konečný jasno. 
Ve druhém případě
stejný plášť donátorů naopak neznamená stejnou osobu či osoby (Přemysla a Libuši) – jde pouze o „numinózní“ ztotožnění s mytickým svatebním párem, nikoliv dvojí vyobrazení téhož, čili každý měl svůj plášť

(Jak L. Konečný vlastně pozná, kdy se jedná o skutečné a kdy o „numinózní“ ztožnění? Má na to nějaký svůj grif? Proč by donátorským párem nemohl být Přemysl s nevěstou (Libuší)? Víme, že podle Kosmy byl zakladatelem pražského hradu. Kromě toho archeologický výzkum doložil, že současně s hradem vznikl i kostel P. Marie).

Trappovy akvarely: Vítězný oblouk s donátorským párem ve 3. pásu.

Poslední postava 4. pásu [27].

Ve třetím případě je prý zdvojen donátor ve 3. pásu s modelem kostela v rukou (vlevo), autorem již dříve identifikovaný jako Konrád I., a ve 4. pásu v posloupnosti knížat poslední panovník v plášti [27] po levici krále Vratislava I. [26] – údajně jeho mladší bratr, tedy opět Konrád I. (viz vpravo současný snímek restaurátora ak. mal. F. Sysla 1999 a nad ním výše detail z Trappova akvarelu). V tomto případě však má zase každý z údajných „Konrádů“ zcela jiný plášť. Plášť knížete vedle krále (viz obr. vpravo) není bordurovaný, má pouze jednobarevný zelený lem. A zase máme jasno. Obě postavy, donátor i poslední kníže vedle krále, přestože tentokrát vůbec nemají stejný plášť, jsou totožné, protože podle L. Konečného se musí jednat o Konráda I. – druhého zakladatele rotundy. (Jenže tentokrát nemají ani stejný plášť, nejsou tedy ztotožněni ani fakticky, ani numinózně! Snad jen v autorově fantazii.)
A nemohli by vyobrazenými donátory být Břetislav a Jitka, když měli na Moravě svatbu? Proč údajný donátor Konrád I. drží v rukou kostel, proč nedrží rotundu? Proč je reálný (v roce 1091) žijící donátorský pár vyobrazen ve 3. pásu společně s nějakými smyšlenými mytickými Přemyslovci a ne ve 4. pásu společně s ostatním „veškerým žijícím členstvem přemyslovského pokolení“? Proč se   k ř e s ť a n s k ý   knížecí svatební pár numinózně ztotožňuje s nějakými neexistujícími smyšlenými   p o h a n y ? Vždyť je to proti samotnému Písmu (1K 10, 20-21; 2K 6, 14-18). Nad tím zůstává rozum stát. 
Asi nezbývá než konstatovat, že Konečného „železná“ logika působí poněkud dubiózně (!). 
Autor si vytvořil jakousi svoji vlastní představu o vyobrazených postavách a tu se pak snaží v rotundě najít a malbami doložit (neměl by postupovat právě opačně?). Samotné malby se však této Konečného představě vzpírají a brání, neboť představují něco zcela jiného.
numen, inis, neutr. (lat.) 1. pokyn, příkaz, vůle: meo sine numine (Vergilius) bez mého pokynu, dovolení; 
                         2. božská vůle, boží moc, božstvo: quo numine laeso (Vergilius) pro urážku jakého boha;
dubiózní příd. (lat.) kniž. pochybný, nejistý, sporný
Poznámka: Prvním zakladatelem rotundy má být podle L. Konečného (1997, s. 76) Břetislav I., který měl na Moravě svatbu. Později (1999) svůj názor změnil v tom smyslu, že rotunda (včetně kupole) byla založena spolu s hradem až ve druhé polovině 11. století nedlouho před její výmalbou. Samotné malby ale v každém případě měly vzniknout „ze zbožného podnětu“ Konráda I. Brněnského (proto ti pohani v tzv. přemyslovské scéně a dalších osm za ní), dílo mohlo být realizováno i po jeho smrti (†6.9.1092). 
L. Konečného identifikace Konráda I. Brněnského v poslední postavě v plášti [27] vedle krále ve 4. pásu maleb je mylná a je vyvrácena v části 10d
Proč drží tzv. „donátor“ v rukou model kostela, a ne rotundy, je vysvětleno v části 2b.
Ke zdvojení postav Václava a Vratislava II. v souvislosti s jejich obrácenými štíty viz také odpověď na předchozí dotaz.
Petr Šimík

Odpověď na další DOTAZ. Klikněte SEM. ani_sipl.gif (699 bytes) ZPĚT na začátek strany
Trevírský evangeliář

ZPĚT ani_sipl.gif (699 bytes)
na stranu
DOTAZY 
ODPOVĚDI [ 1. Vymazání jmen | 2. Průměrná doba vlády | 3. Obrácené štíty | 4. Zdvojení postav | 5. Přemalba ruky s Písmem ]

Copyright © 1998-2002 Petr Šimík

Grafické zpracování: Studio COMET Brno

ZPĚT na úvodní stranu