1b – pokračování ÚVODNÍ ČÁSTI

IKONOGRAFIE maleb ve Znojemské rotundě Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy Petr ŠIMÍK Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb		IKONOGRAFIE – Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – 1. část (b). Petr Šimík – 23.12.1999
Pokračování 1. úvodní části (b)
Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík ] [ 1a • 1b • 2a • 2b • 2c • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Ikonografie 3. pásu maleb – Pokračování 1. úvodní části (b)

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Panovník [13] má na hlavě přilbu, dvojice [19, 20] nízkou biskupskou mitru. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – první český král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato hypotéza odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů v textu dle katalogu J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996.		Čísla v hranatých závorkách.
Kroužky mezi jmény evangelistů v kupoli provedené plnou čarou ukazují umístění ohnivých kol cherubínů. Cherubínovi nad panovníkem [23] ohnivé kolo chybí.		Schéma lodi rotundy. Pohled z prostoru lodi vzhůru do kupole. Orientace světových stran je proto zrcadlově převrácená. LEGENDA: 3. pás maleb A, B, C, D – donátoři a jednotlivé postavy z tzv. „Přemyslovské scény“; S1, S2, S3 – stromy života; 01 až 08 – prvních osm panovníků v pláštích; 4. pás maleb 09 až 17 – devět panovníků bez pláště a mezi nimi 13 – sv. Václav v přilbě s obráceným štítem; 18 až 27 – deset panovníků v plášti a mezi nimi 26 – král Vratislav I.

Porušení Břetislavova stařešinského řádu

V malbách je také ukázáno první porušení Břetislavova nástupnického řádu Břetislavem II. [22], který si o velikonocích 1099 v Řezně vyprosil na císaři Jindřichu IV., „aby dal jeho bratru Bořivojovi korouhev a aby označil všem Čechům, kteří s ním přišli, že má býti po smrti Břetislavově povýšen na knížecí stolec bratr jeho Bořivoj“ (Kosmas III, 8). Neboť symbolický akt předání léna byl tím hlavním cílem, jehož chtěl Břetislav v Řezně dosáhnout (J. Žemlička 1997, s. 126). Tuto „vládní smlouvu“ mezi oběma bratry (na úkor Oldřicha Brněnského, Konrádova syna, který byl v té době nejstarší) malíř symbolicky znázornil překrývajícími se praporci Břetislava II. [22] a Bořivoje II. [23], na něž nás oba upozorňují svým zdviženým ukazováčkem (viz obr. dole). Nikde jinde, u žádné jiné dvojice se tento detail neopakuje. Na portrétech obou těchto knížat [22, 23] také názorně vidíte, jakým způsobem malíř maloval vlasy, když chtěl opravdu namalovat vlasy (srovnej s předchozími dvěma panovníky [19, 20] – viz biskupské mitry v části 1a). Proč má Bořivoj II. [23] praporec pouze s dvojitým zakončením je vysvětleno v 10. části hypotézy.

První porušení Břetislavova nástupnického řádu Břetislavem II.
4. pás maleb dle hypotézy J. Zástěry – pokračování.

Josef Žemlička:
Čechy v době knížecí (1034-1197), NLN, Praha 1997, s. 126.

Jaroslav Zástěra:
Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990, s. 92.

Poznámka: Podle jiných hypotéz by tato dvojice panovníků [22, 23] měla představovat neidentifikovatelné pražské Přemyslovce (O. Votoček, J. Mašín), Boleslava II. a Oldřicha (A. Friedl), správně Břetislava II. a Bořivoje II. (A. Merhautová), Konráda Brněnského a Břetislava II. (B. Krzemieńska, D. Třeštík) nebo Jaromíra a Oldřicha (L. Konečný, V. Tatíček, A. Novotný).

Portréty Břetislava II. [22] a Bořivoje II. [23].
Takhle malíř namaloval panovníkům vlasy, když chtěl namalovat vlasy – srovnej nízké biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II. výše.

Dalšími panovníky, kteří porušili Břetislavův stařešinský řád byli Svatopluk Olomoucký [24] (vlevo), který svrhl Bořivoje II., a Vladislav I. [25]. Zde tuto skutečnost malíř vyjádřil pomocí pláště, který zahaluje ruku držící štít. Ruka skrytá pod pláštěm značí nečestné jednání či utajení svých záměrů.
h24svat.jpg (2977 bytes)

Poznámka: Podle jiných hypotéz by tato dvojice panovníků [24, 25] měla představovat neidentifikovatelné pražské Přemyslovce (O. Votoček, J. Mašín), správně Svatopluka Olomouckého a Vladislava I. (A. Merhautová), Bořivoje II. a Svatopluka Olomouckého (B. Krzemieńska, D. Třeštík) nebo Břetislava I. a Spytihněva II. (A. Friedl, L. Konečný, V. Tatíček, A. Novotný).

Porušení Břetislavova nástupnického řádu Svatoplukem a Vladislavem.
4. pás maleb dle hypotézy J. Zástěry – pokračování.

Jaroslav Zástěra:
Znojemská rotunda a Velká Morava. Brno 1990, s. 73.

Nová zjištění potvrzující Zástěrovu hypotézu

Kromě výše popsaných detailů, kterých si povšiml J. Zástěra, lze nabídnout další, např. Svatoplukovo [24] svržení Bořivoje II. [23], které malíř naznačil obranným gestem Bořivojovy levé ruky (viz obr. vlevo), kterým se nejspíš brání útoku vedle něj stojícího Svatopluka (zkuste sami zaujmout pózu dle obrázku a najít jiné možné vysvětlení).		Nová zjištění 1. Potvrzení ikonografie 4. pásu maleb dle hypotézy J. Zástěry. Svatoplukovo svržení Bořivoje II.
Roku 1114 připadla Vladislavovi I. [25] zajímavá role. Český panovník tehdy poprvé vystupoval při slavnosti na císařském dvoře při příležitosti svatby císaře Jindřicha V. v Mohuči v hodnosti říšského arcičíšníka (Josef Žemlička: Čechy v době knížecí, 1997, s. 136, 254). To se odrazilo zřejmě i ve znojemských malbách (obr. vlevo nahoře, snímek pořízený v UV světle restaurátorem ak. mal. F. Syslem v roce 1999).		Nová zjištění 2. Potvrzení ikonografie 4. pásu maleb dle hypotézy J. Zástěry. Hodnost říšského arcičíšníka. Pokrývka hlavy Vladislava I. [25]. Josef Žemlička: Čechy v době knížecí. NLN, Praha 1997, s. 136, 254.
Tuto pokrývku hlavy, podobnou nízkým biskupským mitrám Sytihněva II. a Vratislava II., můžeme spatřit i na averzu Vladislavova denáru s opisem +DUX•VVLADISLAVS (obr. vlevo) (A. Merhautová-D. Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století, 1985, s. 91, obr. 23; Jan Šmerda: Denáry české a moravské, 1996, s. 81, č. 190). S vyobrazením Vladislava I. [25] v rotundě (obr. vpravo výše) souhlasí pokrývka hlavy, trojité zakončení praporce i puklice na štítu.		Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století, Praha 1985, s. 91, obr. 23. Jan Šmerda: Denáry české a moravské. Datel, Brno 1996, s. 81, č. 190.

Dalším prvkem na malbách, který dokládá, že ikonografie 4. pásu maleb J. Zástěry je správná, je vzor na tunice Spytihněva II. [19], který usiloval o královský titul, ale musel se spokojit s biskupskou mitrou jako předstupněm královské koruny – viz obr. vpravo – tečkovaná je pouze spodní partie, a vzor na tunice jeho bratra Vratislava II. [26], který královský titul pro svoji osobu získal, je tečkovaná celá (viz obr. níže).

Nová zjištění 3.
Potvrzení ikonografie 4. pásu maleb dle hypotézy J. Zástěry.
Ozdobné tuniky Spytihněva II. a Vratislava II.
Stejný motiv na tunice Spytihněva II. [19] a jeho bratra Vratislava II. [26].

Kosmas (II, 16) se v případě Spytihněva II. o mitře přímo nezmiňuje: „Biskupský plášť s kožíškem a kněžskou sukni, kterou obléknuv navrch na počátku postu, nosil po celých čtyřicet dní, ...“.

Posledním zjištěním, které potvrzuje hypotézu J. Zástěry, je důkaz dvojího vyobrazení Vratislava II., jednou jako knížete pouze s nízkou biskupskou mitrou [20] a obráceným štítem, podruhé již s královskými insigniemi – korunou a žezlem [26] – viz následující obrázky. Otázka obrácených štítů a zdvojení postav je vyčerpávajícím způsobem vysvětlena pod tlačítkem DOTAZY vlevo.

Nová zjištění 4.
Stejný plášť potvrzuje dvojí vyobrazení Vratislava II.



Kníže Vratislav II. s mitrou [20].		Král Vratislav I. s korunou [26].

Důkaz, že Vratislav II. je vyobrazen 2×. Třetí postava v plášti kníže Vratislav II. [20] s biskupskou mitrou a obráceným štítem a devátá postava v plášti král Vratislav I. [26] s korunou a žezlem ve 4. pásu maleb. Jedná se o tutéž osobu, což dokazuje nejen stejná barva pláště a jeho lemu, ale i stejné gesto rukou a pozice prstů držících kopí (resp. žezlo) a štít.

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že druhé vyobrazení Vratislava II. s královskými atributy [26] je na malbách umístěno mimo časovou řadu, vyčleněno z posloupnosti knížat a přesunuto na nejvýznamnější místo proti apsidě po pravici svého nejmladšího syna Soběslava I. [27], pořizovatele výmalby v roce 1134. Král ovšem není z řady „vytržen bez náhrady“, jak se domnívala A. Merhautová (1983, s. 20).
Protože král [26] není umístěn hned vedle svého prvního vyobrazení s mitrou [20], jak je tomu u dvojice kníže Václav [12] a sv. Václav [13], je zřejmé, že navrhovatel maleb zde respektoval přání zadavatele. Pyšný Soběslav chtěl, aby jeho otec s královskými insigniemi byl namalován vedle něj, aby bylo všem na první pohled jasné, že on sám je synem krále. Současně z našeho zjištění vyplývá, že všech devět postav, od Spytihněva II. [19] až po Soběslava I. [27], zde bylo doplněno najednou a současně za Soběslava I. (1125-1140), pravděpodobně v letech 1131-1134, kdy rotunda již byla ve Zdíkově majetku (VDZKČ I, 1999, s. 535). V roce 1134 pak byla rotunda posvěcena, jak je uvedeno v rytém nápisu, pravděpodobně samotným biskupem Zdíkem.

Kníže Soběslav I., nejmladší syn krále Vratislava I.

Poznámka: Fakt, že postava krále Vratislava I. [26] stojí mimo pořadí, nebrání některým badatelům, aby od ní odvozovali údajně „správnou“ identifikaci ostatních knížat. Od takto vedle krále chybně „rozpoznaného“ Konráda I. Brněnského [27] (†1092) pak také chybně stanovují dobu pořízení maleb v roce 1091, 1092, nebo později (L. Konečný 1997, V. Tatíček 1998, A. Novotný 2000).

Je-li chybný prvotní předpoklad, je pak chybná celá hypotéza.

Korouhev jako symbol suverenity

Víme také, že kopí s praporcem má všech 27 knížat vyobrazených ve 3. a 4. pásu maleb. A význam praporce (korouhve) jako atributu panovníka-suveréna vylučuje možnou přítomnost moravských údělníků, následníků, či žijícího potomstva, kterou naopak jiné hypotézy (O. Votoček, J. Mašín, A. Friedl, A. Merhautová, B. Krzemieńska, D. Třeštík, L. Konečný, V. Tatíček) v postavách bez plášťů vidí a pokládají za téměř nezvratitelný fakt, přestože pouze panovník získával praporec – korouhev – v léno od římského krále či císaře, který takto potvrdil jeho volbu (Kosmas III, 8; A. Friedl 1966, s. 62; J. Žemlička 1997, s. 126; B. Krzemieńska 1999, s. 293, 326, 327).		Kopí s praporcem – atribut panovníka-suveréna. A. Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Odeon, Praha 1966, s. 62. J. Žemlička: Čechy v době knížecí. NLN, Praha 1997, s. 126. B. Krzemieńska: Břetislav I., Praha 1999, s. 293, 326, 327.
Doložit bychom to také mohli Kosmovým vylíčením okolností zatčení Oty II. Vladislavem I. 16. července 1109 na sněmu v Sadské: „Když na knížete (Vladislava) jeho rádcové doléhali, aby dal Otu oslepiti, pravil: »Nikoli, nebudu se rovnati knížeti polskému Boleslavovi, jenž svého bratra Zbyhněva lstivě povolal pod závazkem přísahy a třetího dne ho oslepil. Avšak já nechci s bratrancem začíti věčné různice, nýbrž chci ho jen potrestati, aby potrestán zmoudřel a poznal sám i aby jeho potomci byli si toho vědomi, že země moravská a její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého, jak to náš děd svaté paměti Břetislav nařídil, jenž tu zemi první podrobil svému panství ...«“ (Kosmas III, 34). A jak to tedy Břetislav nařídil? I o tom nám podává zprávu Kosmas (II, 13): „Ach, jak se vždy strachuje mysl rodičů o nejistý osud synů! Jest tedy předem pečovati o to, aby po mém skonání nevznikl mezi nimi nějaký spor o to, kdo má dostati panství nad touto zemí. A proto vás pro Boha prosím a zapřísahám vás přísahou vaší věrnosti, aby mezi mými syny nebo vnuky vždy nejstarší držel nejvyšší moc a stolec v knížectví a aby všichni jeho bratří nebo ti, kteří pocházejí z knížecího rodu, byli pod jeho panstvím. Věřte mi, nebude-li jediný vládce spravovati toto knížectví, vám předním hrozí ztráta hrdla a veliká škoda lidu“.		Moravští údělníci čili správcové moravské země mají být údajně vyobrazeni v rotundě se stejnými korouhvemi jako pražští vladaři?!
T. Krejčík (1986, s. 374): „Korouhev jako symbol suverenity mohla být propůjčována jako symbol léna. Na moravských denárech doprovází korouhev panovníka poměrně zřídka, častěji je zde zachycena jako atribut sv. Václava“. (Ikonografie moravských denárů. In: Denárová měna na Moravě, Sborník, MM v Brně 1986, s. 369-378). Viz také níže „denáry a plášť“ níže. Podrobnosti k celé problematice najdete v příloze „Denáry moravských údělníků“.		PhDr. Tomáš Krejčík

Plášť moravských králů

Zde je nutné znovu připomenout a zdůraznit fakt, že rotunda stojí ve Znojmě naproti ostrožně Hradiště sv. Hypolita s prokázanou velkomoravskou minulostí a obě zmíněné lokality leží na Moravě. Slavná velkomoravská minulost nemohla být v koncepci malíře zcela ignorována, jak se nás o tom snaží přesvědčit názory badatelů s tzv. „pražským pohledem“. Domnívám se, stejně jako J. Zástěra, že plášť v koncepci malíře charakterizoval panovníkovu vládu na Moravě, že se jedná o plášť moravských králů a nikoliv pražských Přemyslovců, jak se snaží obhajovat D. Třeštík, skrývaje se za tzv. „obecně přijímaný názor“, viz D. Třeštík: Objevy ve Znojmě. In: ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 550; resp. in: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, Praha 2000, s. 70: „Knížata s pláštěm jsou knížaty pražskými a knížata bez pláště jsou moravskými údělníky“. Ono „z Prahy to tak naozaj vyzerá“, ale v případě znojemských maleb je třeba si nasadit znojemskou optiku, resp. moravskou. Abychom tuto skutečnost přiblížili i D. Třeštíkovi, uveďme jeden příklad z doby nedávno minulé. Když se v Bratislavě stavěl pomník k výročí vzniku samostatné Československé republiky, také jej nepřijeli stavět z Prahy a nepřivezli sebou sochu T. G. Masaryka, ale postavili si ho sami Slováci a zvěčnili zde osobnost Milana Rastislava Štefánika.		Plášť moravských králů. 4. pás maleb dle hypotézy Jaroslava Zástěry. Viz příloha Plášť moravských králů.
Od shora citovaného „obecně přijímaného názoru“ D. Třeštíka se zcela distancuje P. Černý (1997, s. 91): „Jiným zarážejícím stereotypem dosavadního bádání o znojemské panovnické genealogii je ryze spekulativní, apodiktické a ničím zatím blíže nedoložené tvrzení o totožnosti postav oděných do svrchního pláště s českými, resp. pražskými Přemyslovci a postav bez pláště s moravskými údělníky této dynastie“. (P. Černý: Zobrazení přemyslovské genealogie v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník konference, JmM Znojmo 1997).		PhDr. Ing. Pavel Černý, FF UP Olomouc.
Názor D. Třeštíka (resp. „obecně přijímaný názor“) nesdílí rovněž L. Konečný (1997, s. 66 d.): „Ani novější koncepce výkladu (Merhautová, Krzemieńska) dostatečně neobjasnily řadu ikonograficky závažných otázek, jako např. proč jsou donátoři zobrazeni v pláštích, šlo-li o moravská (znojemská) přemyslovská knížata, jejichž nárok na pražský trůn nebyl realizován, nebo proč není postava s královskými atributy (Vratislav II.) začleněna v navrhované posloupnosti českých panovníků (domněnka o jejím vyřazení na „důstojnější, čestné“ místo, nastolená již Votočkem, není dostatečně podložena. Také dosavadní snahy o genealogickou identifikaci knížecích figur v plášti a zejména oněch bez pláště (domněle moravských Přemyslovců), s nevyhnutelností nepravděpodobného dvojího vyobrazení některých, plně neuspokojí v žádné předložené variantě, ...“. (L. Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník konference, JmM Znojmo 1997). Neuspokojí však ani ve variantě předložené L. Konečným (1997, s. 72).		PhDr. Lubomír Konečný, Muzeum města Brna.
T. Krejčík (1986, s. 373): „Na našich denárech se nedá* podle užití pláště, starobylého symbolu urozeného a vznešeného muže, vysledovat rozdíl mezi moravským údělníkem a českým vévodou, ...“*. (Ikonografie moravských denárů. In: Denárová měna na Moravě, Sborník, MM v Brně 1986, s. 369-378). Viz také výše „denáry a korouhev“ výše.		PhDr. Tomáš Krejčík
I sv. Václav je na nich několikrát zobrazen, podobně jako v rotundě, bez pláště: a) české denáry č. 195, 232, 279, 285, 299; b) moravské denáry č. 323, 373, 386, 390, 396, 409, 422, 425, 427, 463, 479 (číslování denárů dle katalogu J. Šmerdy – pozn. aut.).		Jan Šmerda: Denáry české a moravské. Datel, Brno 1996.

„Pražský“ pohled

Je tedy zřejmé, že Třeštíkův tzv. „obecně přijímaný názor“ zdaleka obecně přijímaný není, že je to spíš jen Třeštíkova utkvělá představa, a museli bychom jej poopravit na „v Praze obecně přijímaný názor“, tedy krátce řečeno tzv. „pražský pohled“, jak o tom svědčí výčet autorů publikací, ve kterých je tento názor prezentován, za posledních 20 let:
A. Merhautová-Livorová 1983, A. Merhautová-D. Třeštík 1983, A. Merhautová-D. Třeštík 1985, B. Krzemieńska 1985, A. Merhautová-A. Martan 1988, J. Žemlička 1997, B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík 2000. Přitom se odvolává jeden na druhého a tváří se, jakoby nikdo, kromě J. Zástěry, odlišný názor neměl. Jedná o stále stejný okruh autorů, je to důkaz do kruhu založený pouze na mechanickém a stereotypním opakování jednoho nápadu bez jakékoliv další opory. Tuto metodu důvěrně známe pod označením: „Já na bráchu, brácha na mě“.

Tzv. „pražský pohled“ Dušana Třeštíka.

Polemické názory se prostě neberou na vědomí.

Alibistickou argumentaci A. Merhautové (1983, s. 19), že již J. Mašín (1977) „trval na názoru, že postavy rodokmenu v pláštích představují pražská knížata a bez plášťů knížata moravská“ (a proto to tak musí být), nelze považovat za důkaz, je to pouze ničím nepodložená domněnka patřící spíš do oblasti „přání“. Pro J. Mašína a další pražské odborníky bylo zřejmě naprosto nepředstavitelné, stejně jako dnes pro D. Třeštíka, že by plášť mohl mít také někdo jiný, než právě jen a pouze pražský Přemyslovec.
V nastoupené linii pak A. Merhautová pokračovala vlastním zdůvodněním (1983, s. 19): „... figury v pláštích zobrazují pražské Přemyslovce již proto, že právě mezi ně (ve 4. pásu – pozn. aut.) je zařazena postava krále Vratislava. Pomocí pláště byla zřejmě naznačena vyšší hodnost českých panovníků a nadřazenost nad údělnými knížaty, jejichž postavy jsou prezentovány bez plášťů“. (Srovnej s textem vpravo).

A protože i osm postav ve 3. pásu má atribut pláště, musí to být podle ní „logicky“ také pražští Přemyslovci.
Což později A. Merhautová (2000, s. 64) jen znovu zopakovala: „Následnost postav v pláštích za přemyslovskou scénou naznačuje, že to mají být knížata česká i s korunovaným králem v celkovém počtu 18. Plášť, chybějící dalším 9 figurám, měl zřetelně odlišit jejich nižší společenskou či politickou hierarchii, ovšem v rámci Přemyslovců. Protože se nalézají ve znojemské rotundě a nějak souvisejí s obecnou ideou Konráda II., sotva mohou představovat jiná než moravská přemyslovská knížata“.
Názory dalších oponentů nebere na vědomí, viz např.: T. Krejčík 1986, J. Zástěra 1986, 1990, 1999, P. Černý 1997 a L. Konečný 1997.
A. Merhautová tím dává okázale najevo nadřazenost vlastních názorů nad názory všech ostatních badatelů.

Nadřazenost pražských knížat.

Ve skutečnosti však je zde pomocí pláště naznačena „nadřazenost“ panovníků
1. (ve 4. pásu): pražských vládnoucích i na Moravě, nad knížaty zpočátku vládnoucími pouze ve středočeském „miniknížectví“, jejichž postavy jsou prezento- vány bez plášťů. A mezi nimi i sv. Václav v přilbě;
2. (ve 3. pásu): nelze o nějaké „nadřazenosti“ mluvit, tehdy ve 4. pásu postavy bez pláště ještě nebyly namalovány.

Anežka Merhautová: Znojemská rotunda a její nástěnné malby, s. 64. In: B. Krzemień- ska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Pře- myslovci ve znojemské rotundě, Set Out, Praha 2000, s. 51-66.

Definitivní vyvrácení této v Praze vžité, chtěné, ale doposud nijak neprokázané domněnky – spíše však fatálního omylu, když ne úmyslné demagogie – najdete na stránce „Pohan v církevní stavbě?!“.

DŮKAZ.
Klikněte ZDE.

Připomenutí moravských kořenů Přemyslovců

Protože všichni panovníci se štítem [09-27] ve 4. pásu jsou opatřeni také kopím s praporcem, nemohou ti z nich bez pláště [09-17] být „moravskými údělníky“ či „následníky“ – musí to být také pražští Přemyslovci (už i proto, že je mezi nimi i sv. Václav v přilbě [13]). O těchto prvních devíti vyobrazených pražských Přemyslovcích od Bořivoje [09] po Oldřicha [17], kterým atribut pláště chybí, přitom víme, že na Moravě nevládli. Jednoduchou logickou úvahou lze pak dospět k závěru, že atribut pláště nějak souvisí právě s vládou na Moravě. Jedná se zřejmě o plášť moravských králů, v němž je vyobrazeno prvních osm panovníků ve třetím pásu. Právo nosit plášť moravských králů získal jako p r v n í z knížat čtvrtého pásu až Břetislav I. [18], jenž se v letech 1019/1020-1034 stal správcem na Polácích dobyté Moravy a, jak také zaznamenal Kosmas (III, 34), „jenž tu zemi první podrobil svému panství ...“. Proto se jako první z Přemyslovců také nechal v tomto plášti namalovat. Přihlásil se tak k odkazu velkomoravských knížat a králů i věrozvěstů Konstantina a Metoděje, které dal v rotundě ve 3. pásu vypodobnit a současně tak potvrdil moravský původ přemyslovského rodu. Jak se zdá, nikdo proti tomu neprotestoval – Moravané jej uznali jako svého knížete. „Máš plášť, buď naším náčelníkem“ (Iz 3, 6). V tomto smyslu můžeme také opravit výše vyslovenou větu A. Merhautové: „Plášť, chybějící dalším 9 figurám, měl zřetelně odlišit jejich nižší společenskou či politickou hierarchii, ovšem ve srovnání s knížaty a králi velkomoravskými“.
Ke vzniku samostatné moravské zemské církve srovnej D. Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997, s. 274.

Sv. Václav v přilbě bez pláště v řadě mezi údajnými „moravskými údělníky“ bez pláště? To jistě ne!

I. etapa výmalby (1019-1034) – obnovení moravské cyrilometodějské tradice, připomenutí vzniku samostatné moravské zemské církve.

Přenesení křesťanství z Moravy do Čech

Morava tak po letech dostala samostatného nezávislého panovníka. Následným „připojením“ Čech v roce 1035, kdy se Břetislav po otcově smrti jako moravský kníže stává současně českým panovníkem, snad usiloval o vymanění Čech z vlivu říšských vládců; Morava pod něj dosud nespadala. (Realizovat tento záměr se však Břetislavovi nepodařilo. Okolnostmi přinucen složil nakonec v Řezně v říjnu 1041 římskému králi Jindřichovi III. lenní hold). Právě tento námět, doložení práva Přemyslovců na vládu na

Moravě, důraz na akt nového spojení Moravy a Čech především jako Břetislavovy zásluhy a obnovení kontinuity s Velkou Moravou (symbolika pláště), současně také Kristiánova myšlenka o přenesení křesťanství z Moravy do Čech (symbolicky z 3. do 4. pásu), byly záměrem autora návrhu II. etapy výmalby Znojemské rotundy, tj. severní poloviny 4. pásu (1035-1055).
Břetislav symbolikou pláště navazuje na velkomoravské panovníky (ze 3. pásu maleb) a současně je zařazen v posloupnosti pražských Přemyslovců (ve 4. pásu) jako poslední desátý panovník, ale první v plášti. Bořivoj [09] jako první v řadě panovníků, kníže Václav [12] umístěný nade dveřmi a kopí sv. Václava [13] v prodloužení kopí Rostislavova [06] svědčí o inspiraci Kristiánovou legendou (viz obr. vpravo). Břetislavův podíl na vypracování obsahu námětu nemůžeme asi vyloučit.
K přenesení křesťanství z Moravy do Čech srovnej:
D. Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (II.), s. 31. In: DaS 5, 2000, s. 29-32.
D. Třeštík: Mnich Kristián, bratr Boleslava II., s. 150. In: Střed Evropy okolo roku 1000, český překlad esejů a katalogu výstavy, NLN, Praha 2002, s. 149-150.

II. etapa výmalby (1035-1055) – přenesení křesťanství z Moravy do Čech.

Výsek z 3. a 4. pásu maleb. V dolním pásu je nad vstupními dveřmi do rotundy (viz schéma nahoře) vyobrazen král Rostislav [06], v horním pásu nad ním postavy knížete Václava [12] a sv. Václava v přilbě [13]. Kopí s praporcem, které drží sv. Václav v pravé ruce, je v přímém prodloužení kopí Rostislavova. U žádné jiné dvojice panovníků k podobné situaci nedochází. Sv. Václav je tak prezentován jako mučedník za staroslověnskou liturgii.

Přenesení koruny a království z Moravy do Čech

Ve III. etapě v letech 1131-1134 pak byly už jen připojeny v jižní polovině 4. pásu postavy dalších devíti pražských přemyslovských knížat v plášti od Břetislavových synů Spytihněva II. [19] a Vratislava II. [20] (zobrazených s nízkými biskupskými mitrami) po Břetislavova vnuka Soběslava I. [27] včetně postavy prvního českého krále Vratislava I. [26] (vyobrazen 2×) na čestném místě proti apsidě (tzn. mimo pořadí) a současně po pravici svého nejmladšího syna Soběslava I., což později podložíme ještě dalším důkazem. Byla zde zřejmě uplatněna myšlenka o přenesení koruny a království z Moravy do Čech.
A. Merhautová-D. Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha 1983, s. 130. U Kanovníka vyšehradského k roku 1129 a v listině z roku 1130 čteme, že kníže Soběslav I. dal v kapitulní bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě „malovati stěny, zavěsil ... zlatou korunu ...“.
J. Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990, s. 135.
L. E. Havlík: O přenesení království a koruny z Moravy do Čech, s. 223n. In: Moravský historický sborník, ročenka MNK 1993-1994, Brno 1995, s. 223-240.
Tolik na zopakování ke čtvrtému pásu maleb.

III. etapa výmalby (1131-1134) – přenesení koruny a království z Moravy do Čech.

V roce 1134 v Praze vládl kníže Soběslav I. (1125-1140) a moravským biskupem byl Jindřich Zdík (1126-1150).

4. pás maleb – závěrečné shrnutí

Vycházím proto z výše mnohonásobně ověřeného a potvrzeného předpokladu J. Zástěry, že v horním 4. pásu maleb je zobrazeno 19 suverénních panovníků s praporcem (ať již v plášti nebo bez) v souladu se Soběslavovou listinou (1130). Představují pražské Přemyslovce od Bořivoje [09] po Soběslava I. [27] s tím, že je vynechán Vladivoj (dosazený Poláky) a Jaromír (jako kleštěnec nemohl být suverénem – nebyl schopen zplodit potomstvo) a naopak Václav a Vratislav II. s obrácenými štíty jsou zastoupeni dvakrát [12, 13 a 20, 26] (viz schéma výše) – později si vysvětlíme proč. Výsledek je: 19 - 2 (vynechaní) + 2 (zdvojení) = 19.		4. pás maleb – výchozí předpoklad. 4. pás maleb dle hypotézy Jaroslava Zástěry potvrzen. Podle Soběslavovy listiny z roku 1130 se sám tento panovník počítá jako 19. monarcha Čechů.
„Nejkřesťanštější kníže Soběslav I., syn krále Vratislava“, se v listině sám počítá jako „19. panovník Čechů“ (a ne 27.!). Po pohanu Přemyslovi a jeho údajných sedmi mytických následovnících ani nevzdechl: „sub christianissimo duce Sobezlao, filio regis Wratizlai, nonodecimo* monarcha Boemorum, ex quo christiannitas in Boemia exordium sumpsit“* (CDB I, č. 111, s. 115. A. Merhautová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu, s. 20. In: Umění XXXI, Praha 1983, s. 18-25).		Devatenáctý panovník Čechů, ne dvacátý sedmý!
V dolním 3. pásu, kde je namalováno 8 postav v pláštích s praporcem, pak již nemohou být „také“ pražští Přemyslovci Bořivojem počínaje (jak se domnívaly A. Merhautová 1983 a B. Krzemieńska 1985). Ti všichni jsou v horním 4. pásu. A tak zde máme, ale jen zdánlivě, na vybranou: • buď to byla Kosmova mytická knížata od Přemysla po Hostivíta (A. Friedl 1966), či nepojmenovaná (L. Konečný 1997) – všichni pohané, • anebo křesťanská knížata velkomoravská a předvelkomoravská (J. Zástěra 1986, 1990). Tuto otázku definitivně rozhodneme v další části práce.		Ve 4. pásu je proto namalováno právě 19 pražských Přemyslov- ců. Nemůže jich být více! Ve 3. pásu pak musí být namalován někdo jiný. Moravští údělníci to jistě nebudou.

Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb s ukázkami pokračuje:

Druhá část – Formulace hypotézy (úvod)

Pokračování ...

Král Svatopluk I. Veliký a kníže Bořivoj byli příbuzní. Bořivojův moravský původ. Mohl být Bořivoj Rostislavovým synem? Na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě nalezeny základy rotundy prokazatelně velkomoravského stáří. Rozdílné ozdobné lemy plášťů čtyř panovníků ve 3. pásu maleb. Kosmovi mytičtí Přemyslovci v rotundě být nemohou, ale ani Přemysl ne! Příchod Konstantina a Metoděje na Moravu na pozvání krále Rostislava. Historicky doložení panovníci Velké Moravy. Rostislav – zakladatel mocné dynastie Přemyslovců? Na počátku byl Sámo. Panovníci Moravy dle pozdní tradice. Počátky křesťanství na Moravě. První kostely na Moravě. Iroskotské, resp. bavorské misie na Moravě. Důkaz: ve 3. pásu maleb jsou namalováni velkomoravští a předvelkomoravští panovníci – viz přílohy: NÁRAMKY KNÍŽAT a PLÁŠŤ MORAVSKÝCH KRÁLŮ.

Odpovědi na všechny tyto otázky najdete v další části práce.
Klikněte ZDE.

Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík ] [ 1a • 1b • 2a • 2b • 2c • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno