![]() maleb ve Znojemské rotundě Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy Petr ŠIMÍK Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb |
![]() ![]() ![]() ![]() |
IKONOGRAFIE – Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – 6. část. Petr Šimík – 23.12.1999 |
6. část – Doba vzniku maleb (2) | ||
Hypotézy [ J. Zástěra | L.
Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ] |
||
[ Plášť moravských králů | Zapůjčená ruka | Biskupské mitry | Odznak hodnosti Vladislava I.? | Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat | Boleslav I. – kníže a bratrovrah? | Původ mandlového tvaru štítů | Denáry moravských údělníků | Kniha | Inspirační zdroje autorů maleb | Náramky knížat | Malby a stavba rotundy 1 a 2 ] | ||
LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato hypotéza odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů v textu dle katalogu J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996. |
|
Čísla v hranatých závorkách. |
Jak jsme si již řekli, s vyobrazením sv. Václava se setkáváme na moravských i českých denárech, především na jejich rubové straně většinou s opisem +SWENCEZLAVS nebo obdobným. V některých případech se zde setkáváme i s přilbou jako jeho atributem. Kromě dříve reprodukovaného denáru č. 171a Bořivoje II. (1100-1107, 1109-1110), kde je sv. Václav ve zbroji na koni, se s přilbou sv. Václava můžeme setkat na reverzu moravských denárů, např. již u Oty I. Sličného č. 331 (1054-1055, 1061-1087) (prokazatelně zřejmě asi vůbec p r v n í denár s vyobrazením sv. Václava v přilbě), na Svatoplukově minci č. 368 (1095-1107), č. 359 a 362, na denáru Oty II. Černého č. 398 (1113-1125) a č. 404 nebo na denáru Václava a Jindřicha (Zdíka?) č. 415 (cca 1126-1130) – ukázky denárů viz níže. |
|
Sv. Václav v přilbě na reverzu moravských denárů. J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996, č. 331, 359, 362, 368, 398, 404 a 415. První vyobrazení sv. Václava v přilbě na minci najdeme na reverzu moravského denáru Oty I. Sličného č. 331. |
||||
Poznámka: Jindřich Zdík byl
olomouckým biskupem jmenován 22. března 1126, v prvním roce Soběslavovy vlády. „Když
byl představen na veřejném shromáždění kněží a velmožů, odebral se do Wormsu a
tam byl 3. října téhož roku konsekrován a od římského krále Lothara III.
investován; po vysvěcení přestal užívat rodového jména Zdík a
podepisoval se pouze Jindřich.“ (F. Čapka: Jindřich Zdík. In: F. Čapka-O. Zwettler: Portréty osobností Moravy I., PdF MU Brno 1996, s. 21). J. Šmerda (1996, s. 18, 19): „Ražby se jménem Václav a Hindrich patří spíše Jindřichovi ...“ A dále: „Třetí skupinu (záhadných a dosud nerozřešených moravských) ražeb tvoří mince s opisem HINDRICH (vždy bez dalšího titulu). Vzhledem k tomu, že neznáme žádného Přemyslovce tohoto jména, musíme obrátit pozornost mimo vládnoucí rod. Fabrika mincí je zcela bezpečně moravská, a tak jediným mužem, kterému můžeme tyto mince přidělit, je olomoucký biskup Jindřich Zdík. Přihlédneme-li k tomu, že tento muž měl ve své době skutečně vynikající postavení a byl v přátelských stycích s císařem, jeho původ je sice zahalen řadou nejasností, ale i ten mu byl pravděpodobně v kariéře nápomocen, pak výše udělené přidělení není zas tak nemožné.“ |
|
Zdík se podepisoval: „Jindřich“. |
![]() ![]() ![]() ![]() P. Radoměrský-V. Ryneš (1958, s. 35): V Čechách doznala úcta k Václavu-světci a příslušníku panujícího rodu oproti jiným zemím největšího státoprávního významu. Podobou panujícího knížete na líci mincí a sv. Václava na jejich rubu se symbolizovala spojitost vlády jednotlivých panovníků s nebeskými mocnostmi. |
|
Ukázky moravských denárů se sv. Václavem v přilbě (na
reverzu s opisem VVENCEZLAVS). J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996: č. 331 Ota I. Sličný (1054-55, 1061-87), č. 368 Svatopluk Ol. (1095-1107), č. 398 Ota II. Černý (1113-1125), č. 415 Jindřich (Zdík?) (cca 1126-1130). |
||||
V. Ryneš-J. Hásková (1967, s. 145):
Teprve na denáru knížete Břetislava I. je Václav pojímán jako kníže a to „můžeme
považovat za příklad přerůstání kultu sv. Václava-mučedníka ve Václava-patrona
země, a to ve smyslu státní ideologie“. J. Hásková (1975, s. 11): Postava knížete Václava se poprvé vyskytla na Oldřichových denárech, a to jako světce s křížem. Na minci Břetislava I. byl kříž u postavy sv. Václava nahrazen praporcem, což lze „ve smyslu státní ideologie chápat jako příklad přerůstání kultu Václava-mučedníka ve Václava-patrona země“. Toto časové zařazení můžeme ještě zúžit. Zatímco na Břetislavově moravském denáru č. 313b (revers) je ještě znázorněna postava sv. Václava s křížem a na jeho pražském denáru č. 141a (revers) s křížem i praporcem, tak na denáru č. 143a (revers) má sv. Václav již jen praporec (číslování denárů dle katalogu J. Šmerdy 1996). |
|
Sv. Václav – patron země.
J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996, s. 73 a 97. |
||||
A. Merhautová-Livorová (1983, s.
22): „V českém umění, především na mincích, figuroval Václav od počátku
11. století jako světec-mučedník a v tomto smyslu prosebník za
panovníka a dynastii. Od sklonku téhož věku začal vystupovat i jako kníže vládnoucí
předek-prosebník, až se stal věčným panovníkem země,
což bylo přesně formulováno ve 12. století na pečetích Vladislava II.“.
(Rozpor v časovém řazení – viz výše V. Ryneš, J. Hásková – pozn. aut.). A. Merhautová–D. Třeštík (1983, s. 45, 90): „K Václavovi se za Boleslava II. tato dynastie (Přemyslovců) poprvé přihlásila jako k svému přímluvčímu a obránci jejich práva na vládu“ ... „Postava tohoto domácího světce-knížete byla příznačná pro dvorské umění a stala se hlavně na mincích symbolem panovnické moci“. B. Krzemieńska (1985, s. 7; 2000, s. 8): „Hlavní postavou je tu kníže-světec Václav, věčný panovník českého státu, který nikdy neumírá a svou vládu propůjčuje vždy znovu panujícímu přemyslovskému knížeti“. |
Sv. Václav v přilbě propůjčující vládu. |
Sv. Václav v přilbě na averzu denárů
![]() ![]() |
|
Sv. Václav v přilbě na averzu denárů 1. J. Šmerda: Denáry české a
moravské, Brno 1996: |
||||
![]() ![]() |
J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996: č. 285b Václav (II.)
vlevo a vpravo (1191-1192). Avers – sv. Václav s přilbou, štítem s
puklicí a kopím s praporcem s dvojitým zakončením. |
|||||
![]() ![]() |
J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996: č. 378 (revers) Svatopluk Ol. vpravo (1107?), č. 232 (revers) Vladislav II. vlevo (1140-1174). |
|||||
![]() ![]() |
|
Sv. Václav sedící na duze. J. Šmerda: Denáry české a
moravské, Brno 1996: Jiří Sejbal: Nálezy denárů z pohřebiště na sadské výšině velkomoravského Starého Města, Brno 1986, s. 125-126, s. 160 č. 47. |
![]() ![]() |
|
Sv. Václav v přilbě na averzu denárů 2. J. Šmerda: Denáry české a
moravské, Brno 1996: |
||||
Poznámka: Ikonografickým rozborem
moravského denáru Vladislava I. (č. 383)
se zabýval J. Sejbal (1986, s. 132-135) a předpokládal zde
znázornění společné vlády: „Dvě poprsí na líci s taseným mečem (a přilbou,
druhé s kopím) a praporcem,
obrácená k sobě, nesou nepochybně všechny znaky knížecí moci a lze je tedy
oprávněně považovat za zobrazení knížat.“ A dále: „Jedním z nich je
nepochybně Vladislav I., jehož jméno je v opisu a který je
vydavatelem této mince. Druhou zobrazovanou osobou, vzhledem k tomu, že běží o
moravskou ražbu, může být jen Ota II. Černý, neboť Vladislav I.
během své krátké vlády na Moravě v letech 1110 až 1113 v olomouckém údělu
se
nedělil s nikým o svou moc a nevykonával také poručnickou funkci. Atd.“ Přikláním se proto spíše k názoru A. Merhautové, která v souvislosti s podobným denárem Soběslava I. (č. 216) uvádí (1985, s. 74, obr. 12): „Denár Soběslava I. (1125-1140). Na aversu patrně výjev, jak Václav propůjčuje vládu Soběslavovi, na reversu ... atd.“ Dále v pozn. 39 (s. 80): „CACH F., č. 575. Na líci mince zpodobená dvě poprsí bojovníků s helmami na hlavách, z nichž jeden předává druhému praporec mohou naznačovat, že sv. Václav dopomohl Soběslavu I. k vítězství v bitvě u Chlumce roku 1126.“ Domnívám se, že i v případě moravského denáru Vladislava I. (č. 383) se zřejmě jedná o vyobrazení sv. Václava v přilbě (nikoliv Oty II. Černého), který Vladislavovi I. propůjčuje vládu. Vladislav I. se pražským knížetem stal koncem září 1109, na přelomu roku jej jen na několik dnů vystřídal Bořivoj II., aby se v lednu 1110 ujal vlády definitivně. Denár č. 383 bude proto pocházet někdy z počátku Vladislavovy vlády, kterou s přispěním sv. Václava nakonec získal. Přilba již tehdy musela být jedním z ustálených atributů sv. Václava, jak o tom svědčí denáry Oty I. Sličného, Bořivoje II., Svatopluka Olomouckého a konečně i samotného Oty II. Černého – viz denár č. 398 výše, a to musel respektovat i Vladislav I. Kromě toho právě Vladislav I. dal v červenci 1110 Otu II. Černého zatknout (v souvislosti s Bořivojovým pokusem o převrat) a držel jej jako vězně na Křivoklátě. K jejich usmíření došlo v roce 1113 a bylo stvrzeno v Nise až v červenci 1115 (J. Žemlička 1997, s. 135, 137). Přitom Vladislavův denár č. 383 pochází právě z období 1110-1113. Vyobrazení Oty II. Černého na Vladislavově denáru č. 383 lze proto pokládat nejen za nepravděpodobné, ale za zcela vyloučené. |
|
Společná vláda anebo „propůjčení“ vlády? Jiří Sejbal: Nálezy denárů z pohřebiště na sadské výšině velkomoravského Starého Města, s. 132-135. In: Denárová měna na Moravě. Sborník. Brno 1986. Anežka Merhautová: Bohemizovaná Civitas dei – Nebeský Jeruzalém, s. 74 obr. 12, s. 80 pozn. 39. In: A. Merhautová-D. Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století, Praha 1985. Josef Žemlička: Čechy v době knížecí, 1997, s. 135, 137. |
||||
S dalším vyobrazením sv. Václava ![]() ![]() ![]() |
|
Sv. Václav v přilbě na averzu denárů 3. J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996:
č. 188 Vladislav I. vlevo (1109-1118),
č. 178 Bořivoj II. vpravo (1118-1120). |
||||
V některých těchto případech se pak rovněž setkáváme s Václavovým vyobrazením na lícní straně. Aby nemohlo dojít k záměně s panovníkem (pánem mince), jehož jméno je v opisu, je zde sv. Václav charakterizován křížkem, knihou, sedící na duze jako kníže-světec, pruhovaným štítem, přilbou, praporcem jako věčný vladař (miles christianus), jenž panovníkovi propůjčuje vládu. S takovým zdůvodněním práva na vládu, a zdůrazněním Václavova podílu na celém aktu, se setkáváme především na averzu denárů panovníků, kteří porušili Břetislavův stařešinský řád: Bořivoj II. (č. 178), Svatopluk Olomoucký (č. 378), Vladislav I. (č. 383), Soběslav I. (č. 216) a cítili potřebu tento stav s pomocí sv. Václava legalizovat a učinit jej tak zcela legitimní a právoplatný. A setkáváme se s ním také u těch knížat, kterým jejich právo bylo naopak upřeno – Ota II. Černý (č. 409). |
|
Porušili Břetislavův stařešinský řád. |
Pohanské motivy na denárech?!
Často se na rubové straně denárů vyskytují také motivy
údajně z antické římské či řecké mytologie (A. Merhautová-D. Třeštík
1985) – boj člověka se zvířetem. Ke všem těmito autory uváděným tzv. antickým (tj. pohanským)
motivům (např. Herkules s Nemejským lvem) lze ovšem nalézt obsahovou paralelu v Bibli. „Na východě byl motiv stále živý a přenášen až do kultur raného středověku. Především perské látky, které putovaly do Evropy, způsobily dochování kontinuity motivu hrdiny mezi heraldicky umístěnými šelmami. Námět v různých formách přešel i do křesťanské ikonografie, jako mnoho dalších pohanských a východních motivů – Daniel a lev, Daniel v jámě lvové, Samson“ (T. Kučerovská 1986, s. 381). ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Pohanské motivy na denárech?! Asi sotva – jsou to biblické motivy. Jde jen o pokus, jak dodat punc věrohodnosti hypotézám založe- ným na vyobrazení pohana v kapli. Taťána Kučerovská: Motiv zápasu člověka se zvířetem v raně středověkém výtvarném projevu, s. 381. In: Denárová měna na Moravě. Sborník. Brno 1986, s. 379-382. Revers moravského denáru č. 383 Vladislava I. (1110-1113). |
*
Podle F. Friedensburga ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Boží
ruka a Herkules?! To asi nebude to pravé ořechové. Pražské denáry č.
215 a 223 Soběslava I. (1125-1140): |
Ani Boží ruka na Vladislavově moravském denáru č. 383 výše však nemohla odradit J. Sejbala (1986, s. 135) od jeho názoru: „Pokud běží o ikonografii na rubní straně tohoto denáru, nejde ani tak o vyjádření boje proti zlu, představovanému lvem, zatímco postava muže pod božskou ochranou (spíše však »pod Boží ochranou« – pozn. aut.) představuje vítězící dobro, jako spíše o oslavu knížecích cností podle Herkulovy legendy (spíše však »křesťanských cností podle Bible« – pozn. aut.)“. | Pan profesor to tak prostě cítí. Vždyť lev se později stal symbolem státu, nemůže proto přece představovat zlo. | |
Motiv zápasícího člověka se lvem je velmi častý na českých denárech 12. století a objevuje se na ražbách Vladislava I. (č. 189, Cach 540) nebo na ražbě Vladislava II. (č. 227, Cach 554), kde člověk zápasí s medvědem. |
Číslování denárů dle Jan Šmerda: Denáry české a moravské. Brno 1996. |
|
Oba tyto mincovní obrazy mají velmi
blízko k motivu na moravském denáru ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Jiří Sejbal: Nálezy denárů z pohřebiště na sadské výšině velkomoravského Starého Města, s. 133. In: Denárová měna na Moravě. Sborník. Brno 1986, s. 98-183. Moravský denár č. 399
Oty II. Černého (1107-1110, 1113-1125). V opisu na R: Pražský denár č. 189 Vladislava I. z období 1. vlády (1109-1118). |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Pražské
denáry č. 201, 202, 207a, 207b Vladislava I. z období
2. vlády (1120-1125): Postava s mečem zleva bojuje s drakem; jezdec na koni zprava bojuje se lvem; jezdec na koni zleva bojuje se zvířetem. |
J. Hásková (1992, s. 59): „Obrazové náměty českých denárů
nelze oddělit od panovnického dvora a k němu se vážícího kléru,
který byl hlavním nositelem kultury, směřující k Bohu. Převládající
křesťanská symbolika v ikonografii
nejstarších českých mincí je toho dokladem, stejně jako jejich
opisové legendy, nad nimiž měli hlavní dozor kněží ve funkci notářů
či jiných královských úředníků. Oni to byli, kdo usměrňoval
obrazové náměty podle kanonizované estetické normy a vedle křesťanské
víry proklamovali světskou moc, které sloužili“. J. Šmerda (1996, s. 16): „Na ikonografické podobě mincí se rozhodujícím způsobem podíleli klerici z bezprostřední blízkosti vydavatele, osoby dokonale seznámené s křesťanstvím a jeho symbolikou. Z tohoto pohledu musíme sledovat i vlastní motivy a scény nalézající se v kruhovém poli mince“. Poněkud jiného názoru než naši numismatici je pražský uměnovědec: ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Jarmila Hásková: Jan Šmerda: Denáry české a moravské. Katalog mincí českého státu od X. do poč. XIII. stol. Brno 1996, s. 16. Jan Bažant: Umění českého středověku a antika, Praha 2000, s. 56-57. Proč J. Bažant ve své publikaci znovu oživil téma s údajnými antickými pohanskými motivy na mincích ve 12. století, když bylo již jednou jako naprostý nesmysl numismatiky odmítnuto? Proč spojuje, resp. „identifikuje“ antického Herkula se sv. Václavem? |
![]() Na Bořivojově minci (č. 172g) pravděpodobně z období II. vlády (1109-1110) je však zobrazena malá postavička v pokleku se sepjatýma rukama (viz obr. vpravo). Trojhlavého obra chrlícího plameny si asi představujeme jinak. Námět obrazu na reverzu mince nemá proto se „zobrazením Herkula“ – antickým pohanským motivem – nic společného. Mohlo by se jednat o klasický biblický námět „Vraždění neviňátek“ inspirovaný snad znojemskými malbami (Bořivoj II. ve Znojmě nejméně 2 roky pobýval, na znojemském hradě se 18. října 1100 konala jeho svatba – Kosmas III, 12) a znovu vyvolaný vyvražděním Vršovců 27.-28. 10. 1108 (Kosmas III, 24) jeho předchůdcem na pražském stolci Svatoplukem Olomouckým necelý rok před jeho vlastním zavražděním (21. 9. 1109). Světcovo jméno v opisu má zřejmě zajistit spásu duše nevinné oběti. Nejspíš ale půjde o známý starozákonní motiv: „Abrahám se připravuje obětovat Izáka“ (J. Robertsová 1997, s. 79). Viz Gn (22, 10) – dle vydání kralického z r. 1613: »I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého«. K další Bažantově „identifikaci sv. Václava s Herkulem“ např. na denáru č. 201 Vladislava I. srovnej jeho starší moravský denár č. 383. K motivu jezdce na koni viz dále. |
![]() ![]() ![]() ![]() |
J. Bažant si jen připravoval půdu pod nohama, aby mohl v následující kapitole o malbách ve Znojemské rotundě napsat blábol daleko otřesnější: na znojemských malbách prý pohan „Přemysl Oráč zastupuje Krista“. Klikněte SEM. Jenny Robertsová: Bible ve faktech, Praha 1997, s. 79. |
Co nebo koho tedy máme spatřovat za oním
drakem či dravou šelmou, se kterými je na obrazech denárů buď holýma rukama,
kopím nebo mečem sváděn tuhý boj? „A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A ten veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé“. „Drak v hněvu ... rozpoutal válku ... proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova. Postavil (jsem) se na břeh moře“. „Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha. Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc. Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou; klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: »Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?“ Všichni (jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize Beránkově) budou před ní klekat. Každý z nich pak musel být „označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména. To je třeba pochopit: kdo má rozum ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest!“ (Zj 12, 7-9; 17-18; Zj 13, 1-4; 16-18). |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Drak
a dravá šelma.
Kdo se odváží s nimi bojovat? Všichni, kdož jsou zapsáni v knize Beránkově, se k tomu zavázali! Na denárech je to nepochybně sv. Václav – podle Kristiána „vojín Kristův“, „vojín Bohem vyvolený“. |
Kdo se odváží bojovat s
drakem a dravou šelmou, symboly ďábla a hříchu, zla a pohanství v
11. a 12. století? Herkules? Ó, nikoliv! Na domácích denárech je to nepochybně: 1. Sv. Václav – vojín Kristův, vojín Bohem vyvolený (miles Christi, Dei electus miles), věčný panovník, jehož jméno je uvedeno v opisu mince: „Proti starému nepříteli chápaje se štítu víry a kopím (či mečem) Ducha svatého, jež je slovo Boží, neústupně porážel povětrné mocnosti tohoto světa“ (Kristián, kap. 6; Ef 6, 10-17). 2. Jezdec na koni (na averzu mincí): „A viděl jsem nebesa otevřená, a hle bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. ... Má na sobě plášť zbrocený (skropený, očištěný Kristovou) krví a jeho jméno je Slovo Boží“ (Zj 19, 11-13). K. Honzková (2002) poukazuje v této souvislosti také ještě na Pavlův dopis Židům (Žd 4, 12): „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce“. Proto je bojovník chystající se k zápasu se lvem na Vladislavově moravském denáru č. 383 výše beze zbraně, chráněn „jen“ Boží rukou. Epizodu s pohanskými motivy na domácích denárech můžeme tímto pokládat snad za vyřízenou. Jen musí všichni, kteří klekají před šelmou, být označeni jejím číslem. Po tomto malém odbočení se znovu vraťme k přilbě sv. Václava. |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč ... |
Kdo nevidí, nemůže ani vědět!
Doufám, že jsme nade
vší pochybnost prokázali, že názor D. Třeštíka, že „přilba
nikdy předtím (tj. před Myslbekem
– pozn. aut.) nebyla atributem sv. Václava“, nelze brát naprosto vážně,
je to tvrzení, které je v rozporu s prameny, proto nesprávné a
nepravdivé – autor je zcela evidentně podjatý, a proto nevěrohodný a jeho
názor v této věci tudíž zcela irelevantní. D. Třeštík se účelově mýlí – prostě a jednoduše vědomě lže! A odborná veřejnost k tomu mlčí. Tedy souhlasí? Nebo si jen nikdo nechce pálit prsty? To je ale velmi krátkozraké. S jídlem, jak známo, roste chuť! Také názor A. Merhautové (1983, s. 22, 23), že sv. Václav byl přímluvčím či prosebníkem pouze za české panovníky – pražské Přemyslovce (a v moravské rotundě proto snad, na rozdíl od pohana Přemysla, nemá místo), na němž vystavěla svoji hypotézu, podobně jako i postřeh B. Krzemieńské (1985, s. 4; 2000, s. 12), že „v malbách Václav jako světec chybí“, je třeba co nejrozhodněji odmítnout. Jsou v přímém rozporu s tím, co jsme na vlastní oči viděli na moravských denárech Oty I. Sličného (č. 331), Svatopluka Olomouckého (č. 359, 368, 378), Vladislava I. (č. 384), Oty II. Černého (č. 386, 396, 398), Václava a Jindřicha (č. 415), Soběslava I. (č. 416) a na malbách v rotundě. Nejstarší legendy o prvních českých světcích sv. Ludmile a sv. Václavu byly napsány ve staroslověnštině! (J. Kolár 1998, s. 245). Nestačí asi, jak se domnívá D. Třeštík (1987, s. 576; 2000, s. 99), jen „vědět a myslet“, ale je nutné také „vidět |
|
Kdo nevidí, nemůže ani vědět. A kdo lže, ten ... neříká pravdu! Ke lži má člověk většinou nějaký důvod. Jaký asi byl ten Třeštíkův? Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě, 1987, s. 552, resp. 2000, s. 71-72. In: ČsČH XXXV-4, 1987, s. 548-576, resp. in: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, 2000, s. 67-108. |
||||||||
Kam potom vedou ony „únavné, nudné,
neviditelné a nehmatatelné myšlenkové konstrukce, které nám může nabídnout
skutečná věda“ a D. Třeštík (l. c.), vidíme právě v poslední společné
práci A. Merhautové, B. Krzemieńské a D. Třeštíka (Moravští
Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Praha 2000) – viz PUBLIKACE.
![]() A. Merhautová-D. Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě, 1983: 1. s. 96, obr. 56: revers denáru Bořivoje II. s vyobrazením sv. Václava v přilbě na koni zprava, v opisu +WENCEZLAVS [Cach č. 416, Šmerda č. 171a], 2. s. 146, 177-180: sv. Václav ve zbroji s přilbou, mečem a štítem, plastika na průčelí kostela sv. Jakuba ve vsi Jakub u Kutné Hory; A. Merhautová-D. Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století, 1985: 3. s. 74, obr. 12 a s. 80, pozn. 39: avers denáru Soběslava I. s vyobrazením sv. Václava v přilbě propůjčujícího vládu Soběslavovi [Cach č. 575, Šmerda č. 216], 4. s. 89, obr. IX: dtto jako 1., 5. s. 90, obr. 21: avers denáru Bořivoje II. s vyobrazením sv. Václava v přilbě s praporcem a křížkem v ozdobném rámu ve tvaru půdorysu čtyřapsidové architektury [Cach č. 424, Šmerda č. 178], 6. s. 90, pozn. 42: revers denáru Bořivoje II. s natočeným poprsím sv. Václava v přilbě s praporcem a štítem, v opisu +•S•WENCEZLAVS [Cach č. 423, Šmerda č. 177b], 7. s. 90, pozn. 43: revers denáru Bořivoje II. s Václavovou profilovou figurou ve zbroji na koni, s přilbou na hlavě a se štítem nebo bez něj, v opisu +WENCEZLAVS [Cach č. 414, 415, Šmerda č. 170a, 170c]; (jako č. 171a, ale zleva). A to autoři, protože se zabývají pouze českým uměním, jak je z předchozího výčtu patrné, zcela vynechali moravské ražby denárů se sv. Václavem v přilbě: • Oty I. Sličného č. 331, • Svatopluka Olomouckého č. 355, 359, 362, 368, 378, • Vladislava I. č. 383, • Oty II. Černého č. 398, 404, 409, • Jindřicha (Zdíka?) č. 415. To již nemůžeme považovat za náhodu, ale vědomé, přesně cílené jednání. Viz také „Podvod Anežky Merhautové“ (v 9. části práce) a důvod, proč někteří „vědci“ její podvod kryjí (viz část 10d). |
|
Kam to potom vede? Revers zlomku pečeti Konráda Oty (1189) s postavou stojícího knížete (zřejmě sv. Václava, když jde o revers – pozn. PŠ) ve zbroji s praporcem a štítem v přilbě. M. Wihoda: Znojemští
údělníci v politickém a mocenském systé- mu přemyslovské mo- narchie,
příloha 6, s. 45,
obr. A, B.
Kryjí podvod |
||||||||
|
|
Revers pečeti Konráda Oty (1190). +PAX OTTONIS IN MANVS VENCESLAI M. Wihoda: Znojemští údělníci v politickém a mocenském systé- mu přemyslovské mo- narchie, s. 45, obr. A. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník, Znojmo 1997, s. 18-45. |
||||||||
Že něco takového mohlo vzniknout za totality v
osmdesátých letech, lze snad pochopit a omluvit tím, že to autoři mohli dostat jako
„stranický úkol“, aby tak reagovali na ikonografický výklad maleb J. Zástěry
přednesený na ministerské komisi koncem roku 1982 ve Znojmě. Ale prezentovat
„pohana Přemysla“ a „moravské
údělníky“ v rotundě jako vědeckou hypotézu v roce 2000 a
současně tím zapřít sv. Václava v přilbě
(zde dokonce jako fakt, o němž se nediskutuje), nelze ani pochopit, natož omluvit.
Vysvětlit to lze snad pouze tím, že na některých ústavech AV ČR se
stihli nadšení marxističtí propagátoři pohanství ve svých pozicích
dobře zakopat, aby mohli průběžně škodit. Proto jsme i nadále pohanem
v kapli, tímto pyramidálním nesmyslem,
cílevědomě „krmeni“,
od školních učebnic, přes propagační materiály prodávané dnes u
Znojemské
rotundy, nejrůznější katalogy a odborné publikace (J. Žemlička
1997), až po nejnovější Velké
dějiny zemí Koruny české (VDZKČ
I. sv., 1999, s. 179, 565), snad v domnění, že stokrát
opakovaná lež se stane pravdou. Za dosavadní vrchol arogance pražských
vědců lze považovat názor, že na znojemských malbách jsou Přemyslovci,
tedy i pohan Přemysl, vyobrazeni jakožto panovníci Bohem vyvolení a
touto Boží milostí vyzdviženi naroveň světcům a prvomučedníkům křesťanské
církve a dokonce, že „ústřední postava Přemysl Oráč tu zastupuje
Krista“ (J. Bažant 2000). Nedosti na tom, tyto „bludy“ se šíří i do zahraničí, např. prostřednictvím výstavy „Deset století architektury“ (Praha 2001) v části „Architektura románská“ v anglické mutaci katalogu a videokazety nebo putovní výstavy „Střed Evropy okolo roku 1000“ (Praha 2002) v eseji J. Žemličky: Die Premysliden und Böhmen (Stuttgart 2000, sv. I, s. 434, obr. 300): „Znaim (Znojmo), St. Kateřiny-Rotunde. Boten Libussas bei Přemysl, Fresko um 1134, so genannter Přemysliden-zyklus. Älteste Behandlung der Legende von dem Ursprung der böhmischen Přemysliden“. |
|
V 80. letech snad, ale v roce 2000 sotva. Zapřeli sv. Václava v přilbě. „Věda“ založená na lži! Nikdo za to nenese odpovědnost? |
||||||||
VDZKČ 1999, I. sv., s. 358, 381, 408, 563, 565, 574, zde si autoři pod vědeckou redakcí D. Třeštíka vymysleli dokonce devět „znojemských“ údělníků (!) – srovnej s. 744: zde jich však stěží napočítáme jen šest. Mezi těmito devíti údajně „znojemskými“ údělníky je však umístěn sv. Václav v přilbě s obráceným štítem! Odvolávají se přitom na ikonografii B. Krzemieńské (1985) – na obr. na s. 574 jistě ano, ale popisy k obrazům knížat na s. 358, 381 a 408 s její hypotézou nesouhlasí, odpovídají ikonografii zde vůbec necitovaných A. Friedla (1966) a L. Konečného (1997) – viz Porovnání hypotéz, které jsou ovšem také v rozporu se skutečností. Obrázky autoři zjevně používají, aniž by sami tušili co je na nich, vlastně jen na oživení textu či „zaplácnutí“ prázdného místa, podobně jako jimi uváděné (s. 565, pozn. 159) Dějiny českého výtvarného umění (I/1, Praha 1984). Jako podklad pro vědeckou práci je to ovšem materiál zcela bezcenný. | M. Bláhová-J. Frolík-N. Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv., Praha a Litomyšl 1999, s. 565. | |||||||||
Podobně by mohla skupina znojemských historiků
přesvědčovat Pražany o tom, že by si měli přejmenovat Václavské náměstí,
protože na známém sousoší postava na koni v přilbě vůbec není
sv. Václav, ale podle „obecně přijímaného názoru“ B. Krzemieńské,
podpořeného také významným a slovutným českým historikem, se přece jedná o moravského
údělníka Oldřicha Brněnského, protože právě jen tento jediný Přemyslovec je
prý ve Znojemské rotundě namalován v přilbě. (Pšššt! Sousedka říkala, že na to bude Zákon. Napřed si to B. Krzemieńska a D. Třeštík chtěli vyzkoušet ve Znojmě. A když jim to projde a Parlament to odsouhlasí, hned potom přijde na řadu i Václavák. Jenom aby pan prezident nedělal potíže a podepsal. To víte, taky Václav. Pšššt!). Říkáte, že je to hrozný nesmysl? Ale to naprosto nejsme ve při. Na s. 208 (VDZKČ, I., hl. 2./II) se také můžeme dozvědět (bez jakékoliv citace či zdůvodnění), že roku 864 bavorský král Ludvík oblehl Rostislava „v pevnosti Dowina, tedy zřejmě na Děvíně“. A na vedlejší straně je připojen obrázek Děvína u Bratislavy. Za Děvín u Bratislavy se nejnověji staví a dokládá vlastní fantastickou smyšlenkou i vědecký recenzent této publice D. Třeštík (2001) – viz RECENZE. To by ovšem znamenalo, že Rostislav nechal Moravu zcela nechráněnou Ludvíkovi napospas a odjel si na letní sídlo k Bratislavě a ohrozil tak výsledek misie obou věrozvěstů. Přitom fuldské anály hovoří o městě (civitas), nikoliv o pevnosti (munitio). Kdyby chtěl Ludvík zamířit do Děvína u Bratislavy (který byl ve skutečnosti spíše nedobytným hradem, pevností, ale ne městem), rozhodně by tam nemířil „po překročení Dunaje v Tullnu“, ale pokračoval by na lodích dál po proudu, resp. po pravobřežní římské silnici. Od Tullnu mohl zamířit pouze k Děvínu v oblasti Pavlovských vrchů (J. Poulík 1950, s. 119; L. E. Havlík 1992, s. 132, 151). Na s. 651 (VDZKČ, I., hl. 7.) je denár Václava (II.) s vyobrazením sv. Václava v přilbě s opisem +SANCTVS VVENCEZLAVS vydáván za denár Bedřichův s jeho vlastním vyobrazením z let 1191-1192, kdy byl už nejméně 2 roky po smrti – srovnej s. 667; v závěrečných přehledných tabulkách od s. 740 zcela chybí knížata a králové velkomoravští, podobně i arcibiskup Metoděj a biskupové moravští, jediná zmínka k roku 976 o »jakémsi moravském biskupovi, snad Vracenovi« to nemůže zachránit; je vynechán rodokmen Mojmírovců. Zato, když knihu otevřete, juknou na vás hned vedle titulní stránky (frontispice) „Libušini poslové-sedláci v plášti“ ze Znojemské rotundy, jak se můžete dozvědět z popisu na s. 4: „Frontispice: Libušino poselstvo, detail nástěnné malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě, 1134“. Poznámkový aparát v I. a II. svazku je členěn podle „Hlav“ a v rámci každé „Hlavy“ samostatně číslován. Na jednotlivých stranách ovšem číselné označení „Hlavy“ chybí. Která „hlava“ něco takového vymyslela? Vyhledání poznámky, která se vztahuje ke konkrétní „Hlavě“, je potom přehlídkou ztraceného času, který si autoři I. a II. svazku při přípravě publikace ušetřili. Vřele jim proto doporučuji, aby se nechali inspirovat ukázkovým zpracováním V. svazku (autor Petr Čornej). |
|
Václavské náměstí se musí přejmenovat?
Podle B.
Krzemieńske (1985, 2000) se náměstí bude nově jmenovat „Oldřichovo“, |
||||||||
Kdy už konečně někteří naši vědci začnou při
své práci i přemýšlet? Kdy budou pracovat tak, jak se od nich právem
očekává? Máme snad, na základě předložených tabulek, uvěřit tomu, že Velká
Morava nebyla? Nebo to byl nějaký cizí státní útvar, který s dějinami zemí Koruny
české nemá nic společného? Naše historie začíná až teprve Rostislavovým
synem Bořivojem? Je to
důsledek toho, že D. Třeštík začal již „mysliti dějiny“? Naši vědci takové tabulky zpracovat nesvedou? Nebo to neschválila vědecká rada? Na Akademii věd ČR se snad prosadila Třeštíkova „klika“, která chce znovu falšovat naše nejstarší dějiny podle Kosmova příkladu? Budou se zase zamlčovat pasáže, které jsou ještě i dnes pro někoho „příliš palčivé“? Má to být nejnovější recept na to, jak v Čechách konečně zvednout „blbou“ náladu? Z Akademie věd ČR se již stala pouze Česká akademie věd? Máme to chápat jako projev nové vlny českého nacionalizmu? Či je to jen jedna z těch drobných „pražských“ zlomyslností, se kterými se dnes běžně setkáváme, které mají pozlobit „moravské regionalisty“, ale na které si nechceme zvykat? Kam se ale poděla ona »nejvyšší možná míra opatrnosti, se kterou je nutno přistupovat k tak významné problematice, jakou je vztah mezi dynastiemi dvou nejstarších států na našem území«? (M. Lutovský: Hroby knížat, 1997, s. 187). „Naše nejstarší dějiny je třeba od základů přepsat“ napsal se sarkasmem a ironií sobě vlastní D. Třeštík hned v první větě svého článku „Objevy ve Znojmě“ (1987, s. 548; 2000, s. 67). Netušil zřejmě vůbec, jak blízko je pravdě, jak prorocká jsou to slova. Jeho i ostatní mohu uklidnit. Nebude zatím třeba dějiny přepisovat „od základů“, ale v těch „Velkých“ rozhodně alespoň tu část, která pojednává o původu Přemyslovců a o Znojemské rotundě, především o obsahu maleb a době jejich vzniku, a samozřejmě doplnit přehledné tabulky o chybějící data týkající se Velké Moravy, opravit evidentní chyby (Dowina u Bratislavy, denár údajného Bedřicha a další, které případně objeví i jiní „šťouralové“). Jak jsme si ukázali výše na příkladech (VDZKČ 1999, I. sv.), je to opravdu nanejvýš nutné a žádoucí! Tak velký projekt i sami občané, kterým je snad určen, si seriózní přístup jistě zaslouží. Takovou knihu si nikdo nekoupí jen na jedno použití nebo proto, aby si zaplnil prázdné místo v knihovně. Aby to nebylo příliš nákladné, zcela postačí forma dodatku, distribuovaná pochopitelně i s patřičnou omluvou čtenářům zdarma, protože si v dobré víře a za plnou nesníženou cenu koupili zmetek. To se od slušné a seriózní firmy očekává. Na to by snad Akademie věd ČR, pokud se za takovou ještě považuje, prostředky najít mohla, je to také její ostuda. D. Třeštík jistě opět rád provede vědeckou redakci (a doufám, že tentokrát i s větší pečlivostí). Vraťme se však zpět ke Znojemské rotundě a její výmalbě. |
|
Naši „vědci“ to nesvedou? Dušan Třeštík: Mysliti dějiny,
Praha Litomyšl 1999, s. 160n; cituji: Omyly
slovutného historika: |
Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb s ukázkami pokračuje: |
|
Pokračování ... |
||||
Druhá dílčí domalba až za Vratislava II.? Ne. Iniciátorem musel být již Břetislav. Hlavičky čtyř evangelistů na moravských denárech. Šikmé pruhy na štítu sv. Václava na moravských i českých denárech. Dvojí vyobrazení Vratislava II. Dvě etapy výmalby 4. pásu potvrzeny! Podélná osa rotundy a dělicí rovina v ose západ-východ. Břetislav v plášti moravských králů. | Odpovědi na tyto
otázky najdete v další části práce. Klikněte ZDE. ![]() |
Hypotézy [ J. Zástěra | L.
Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ] |
||
[ Plášť moravských králů | Zapůjčená ruka | Biskupské mitry | Odznak hodnosti Vladislava I.? | Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat | Boleslav I. – kníže a bratrovrah? | Původ mandlového tvaru štítů | Denáry moravských údělníků | Kniha | Inspirační zdroje autorů maleb | Náramky knížat | Malby a stavba rotundy 1 a 2 ] | ||
Copyright © 1998-2002 Petr Šimík
Grafické zpracování: Studio COMET Brno