HROB K1-BOŘIVOJE (b)

IKONOGRAFIE maleb ve Znojemské rotundě Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy Petr ŠIMÍK Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb		IKONOGRAFIE – Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – příloha. Petr Šimík – 30.4.2002.
Příloha – Bořivojův moravský původ a hrob K1		(pokračování)
Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

2. část: Bořivoj a hrob K1 (pokračování)

Hrobová výbava K1

Pokud by ještě někdo měl nějaké pochybnosti o stáří hrobu K1 (Bořivoje), pomůže je snad definitivně rozptýlit P. Sommer (2001, s. 43n.): „Zjištění o přežívání předkřesťanských zvyklostí při pohřbívání v samotném centru společnosti pocházejí také z významného výzkumu Z. Smetánky v Lumbeho zahradě u Hradu, kde bylo nalezeno pohřebiště příslušníků knížecí družiny (Smetánka 1988). Ještě v době počátků křesťanství bývali mrtví vybavováni milodary ve formě předmětů denní potřeby, jídla, nástrojů atd. Tuto výbavu pro posmrtný život doplňovaly šperky a ochranné předměty, které měly odhánět zlé síly. ...
S postupujícím křesťanstvím tato hrobová výbava mizela. ... Tradiční výbavu u nás od 2. poloviny 10. století nahrazuje mince, vkládaná do úst nebo do ruky mrtvého ...“.
Jestliže ve vydřeveném hrobu K1-Bořivoje (†889) byla výbava v podobě obětin také nalezena – lopatka ovce nebo kozy, zuby vepře, rybí obratel a nožík v dřevěné pochvě (11 cm) (E. Vlček 1997, s. 62, obr. IV/12, s. 61, obr. IV/11), což konstatuje více autorů (J. Frolík-Z. Smetánka 1997, s. 128; M. Lutovský 1998, s. 147; J. Sláma 2001, s. 351; M. Bravermanová-M. Lutovský 2001, s. 122-123), ale žádná mince – nemělo by se pak asi jednat o pohřeb Boleslava I. (†972) a už vůbec ne Spytihněva II. (†1061).
Z. Petráň (1998, s. 48-49) připisuje zavedení mince – prvních českých denárů – právě Boleslavovi I. (935-972). Opírá se přitom o písemnou zprávu Ibrahíma ibn Jákúba al Isráílí at-Turtúsí, který roku 966 navštívil Prahu. Tento názor, že první denáry razil Boleslav I., přijímá také D. Třeštík (2000, s. 61 a pozn. 153 na s. 301). Odmítá názor, že k tomu došlo až po Ibrahimově pobytu v Praze: „Z Ibrahimovy zprávy ale vyplývá, že k ražbě českých mincí došlo jistě již nějakou dobu před jeho pobytem na pražském trhu“.

Hrobová výbava K1.
Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách, 2001, s. 43n.
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Praha 1997, s. 61, 62, obr. IV/11, IV/12.
Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeolo- gie na Pražském hradě, 1997, s. 128.
Zdeněk Petráň: První české mince, Set Out, Praha 1998, s. 48-49.
Dušan Třeštík: „Veliké město Slovanů jmé- nem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. In: Kol. aut.: Přem. stát kolem roku 1000, NLN, Praha 2000, s. 49-70.

Hrob č. 98 v bazilice sv. Jiří

Dalo by se namítnout, že podobná hrobní výbava, jako v případě hrobu K1 ve Václavově rotundě, byla nalezena i v hrobu č. 98 centrálně umístěném v bazilice sv. Jiří. I zde se jednalo o nález jedince uloženého v neporušeném původním stavu v dubové dlabané rakvi opatřené z vnější strany kovanými železnými kruhy. Samotná hrobová jáma nebyla ani vydřevena ani vyzděna (náhlé úmrtí?).* V západní části rakve byly nalezeny kosti z drůbeže a vepře a skořápky z vajíček. Na opačném konci v úrovni kolen silnostěnný keramický střep a dva fragmenty hedvábných tkanin (brokát?) (pod pravým kolenem nalezen fragment hedvábné tkanice), u pravé paty pak malý tepaný stříbrný plíšek z vnější strany pozlacený. U dalších předmětů (fragment kůže, zlomek skla s vysokým obsahem draslíku) nebylo místo nálezu uvedeno. Nebyla nalezena žádná zbraň. Ale ani mince.
Výzkum jednotlivých předmětů nebyl dosud ukončen. Je otázka, zda keramický střep a zlomek skla lze chápat v jejich zástupném významu jako náhrada za celé nádoby (M. Bravermanová 2000, s. 253) nebo jen jako součást zásypu hrobu (J. Klápště 2001), což se týká i kostí a skořápek z vajíček (obětiny nebo zásyp?). Jak autorka dále uvádí (s. 252) zvířecí kosti se nacházely i v dalších hrobech na Pražském hradě: „v hrobu K1 (Boleslav I. ?) a v původním hrobu knížete Vratislava (č. 79). Dále byly přimíšeny do pozůstatků Václavovy sestry Přibyslavy, byly vyzvednuty i z hrobů č. 102, 104 a 105 v kapli sv. Anny v klášteře sv. Jiří a z tumb Břetislava II. a Spytihněva II.“.
Byly do hrobů vloženy jako obětiny nebo se tam dostaly s jejich zásypem? Viz zvyk nazývaný „bdění u mrtvého“ (P. Sommer 2001, s. 17). K tomu jen drobná poznámka: autorka si zde popletla Břetislava II. s Břetislavem I., ale to je u některých našich „vědců“ běžný jev. Za povšimnutí stojí, že M. Bravermanová spojuje hrob K1 ve Václavově svatovítské rotundě již výhradně s Boleslavem I.!
Ostatky knížete v hrobu č. 98 byly podle uložení v ose kostela původně připisovány zakladateli baziliky Vratislavovi I. (†921) (A. Merhautová 1966) a nebo také jejímu obnoviteli (secundus fundator) Boleslavu II. (†999) (tradice). Podle nejnovějších názorů však přestavbu baziliky sv. Jiří zahájil již Boleslav I. (†972) – pak by zde měl být také pohřbený – viz 10c. část hypotézy.

Výbava z hrobu č. 98 v bazilice sv. Jiří.

Milena Bravermanová: Hrob Boleslava II., s. 252-260. In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000, NLN, Praha 2000, s. 247-260.

Jan Klápště: Recenze Přemyslovský stát kolem roku 1000, Archeologické rozhledy 53, 2001, s. 404-406.

Petr Sommer:
Začátky křesťanství v Čechách, Garamond, Praha 2001, s. 17.

E. Vlček (1997, s. 166, 191) usuzuje na pohřeb knížete Oldřicha (†1034) – ostatky knížete Vratislava I. spojuje s hrobkou č. 97 (s původním uložením v hrobu č. 79).
Jestliže hrob neznámého velmože z pohřebiště Žiži (pod obeliskem) ještě obsahoval dlouhý meč v dřevěné pochvě potažené kůží, kožený váček zdobený bronzovými nýty a kroužky ze stříbra nebo zinku (ve váčku byl pazourek, železná ocílka a asi železná břitva), dýku, nůž, železnou sekeru a dřevěné vědérko s třemi železnými obručemi (E. Vlček 1997, s. 45), potom srovnáním výbavy tohoto hrobu, hrobu K1 (nožík v dřevěné pochvě) a hrobu č. 98 (žádná zbraň) dojdeme k závěru, že u mladších hrobů se významně snižuje počet vložených zbraní a v několika málo desetiletích úplně mizí (Spytihněv I., Vratislav I.).

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 45, 166, 191.

* Ve spojitosti s „náhlým úmrtím“ je třeba připomenout zmínku B. Krzemieńske (1999, s. 171): „Oldřich zemřel v Praze dne 9. listopadu 1034; odešel náhle a nečekaně“.

Barbara Krzemieńska: Břetislav I., Garamond, Praha 1999, s. 171.

Přiřazení hrobů jednotlivým knížatům

Udělejme si přehlednou tabulku, do níž zaneseme dosud známé (či předpokládané) údaje o roku narození a úmrtí knížat (o nichž byla výše řeč), o jejich předpokládaném historickém (H) a dožitém (D) věku určeném antropologicko-lékařským průzkumem (E. Vlček 1997):

Jméno	Narození	Úmrtí	H. věk	D. věk	Poznámka
Vratislav I.	874 ?	921	47	45-50	(Vlček hr. č. 97)
Boleslav II.	935 ?	999	64	?	chybí ostatky
Oldřich	984 ?	1034	50	40-45	(Vlček hr. č. 98)

Přehledná tabulka 1.
Dosavadní adepti na místo pohřbu v centrálním hrobu č. 98 v bazilice sv. Jiří.

Pohřeb Boleslava II. v hrobu č. 98 můžeme pro jeho věk asi rovnou vyloučit. Srovnání historického a dožitého věku Vratislava I. a Oldřicha by dávalo spíše za pravdu A. Merhautové, že se jedná o knížete Vratislava I., podle Vlčkova průzkumu ale vzájemné vztahy ostatků „Vratislav I.-Spytihněv I.“ a „Oldřich-Jaromír“ jsou natolik významné, že záměna „Vratislav I. × Oldřich“ není pravděpodobná. K přesnějšímu datování hrobu č. 98 snad bude možno říci více po dokončení průzkumu jednotlivých předmětů hrobové výbavy (resp. zásypu).
Podle údajů některých legend se měl Vratislav dožít pouhých 33 let. Jestliže zemřel v roce 921, musel by se narodit v roce 888, tedy přibližně v roce úmrtí svého otce Bořivoje (†888/889). To ale není možné. Malby ve Znojemské rotundě takovou možnost zcela vylučují – viz část 10c hypotézy. Na základě výkladu symboliky knížecích štítů. Od tohoto nesprávného údaje o dožitém věku knížete Vratislava (asi 33 let) se odvíjí i mylná představa legendistů o údajné Václavově nedospělosti v době otcova úmrtí a tudíž i o příčině Drahomířiny regentské vlády, a opačně. Pro historiky jsou ovšem oba tyto údaje neotřesitelné a Vlčkovy závěry proto nepřijatelné.
K historikům se v tom přiklánějí i někteří Vlčkovi oponenti z řad antropologů. Např. J. Brůžek-V. Novotný (1999, s. 455): „Klademe si jeden typ otázky: Může jedinec podle historických pramenů 25 až 27letý vykazovat zubní histologické známky věku 42,2 ±4,8 roku (kníže Václav), či lze u osoby, která dosáhla chronologického věku 33 let (kníže Vratislav I.), předpokládat zubní věk 45,7 ±5,9 roku? V zásadě se rozdíly jeví jako nesmiřitelné“.
Ano, může. Žádná z legend Václavův dožitý věk neuvádí, pouze Kristián (992-994) stanovil datum vraždy na 28. září 929 (jeho věk nezná!). V současné době se ale historikové přiklánějí k roku 935. Proto mluvit v případě Václava o dožitém věku 25-27 let „podle historických pramenů“ je zavádějící, když se jedná pouze o údaj vykombinovaný D. Třeštíkem (1997, s. 206), a tedy zcela bez záruky!
U Vratislavova věku 33 let (†921) Kristián uvádí slovíčko „asi“. Čili Kristián svoje „přesné“ údaje pouze uhadoval. Nebo spíš popletl. Kromě toho legendy nelze považovat za spolehlivý historický pramen, vznikly s 50letým (Kristián se 70letým) odstupem od událostí, které popisují. Jejich časové údaje je nutné brát se značnou rezervou, nelze se na ně vždy spolehnout. Nespoléhá na ně ani D. Třeštík (1999, s. 7), když přenesení Václavova těla ze Staré Boleslavi do Prahy, podle údajů Václavských legend i Kristiána 3 roky po vraždě, klade až do doby 30 let po Václavově mučednické smrti. V zásadě se tento rozdíl může také „jevit jako nesmiřitelný“.

Jaroslav Brůžek-Vladimír Novotný: Jak staří umírali staří Přemyslovci aneb Jak přesná je přesnost určení věku jedince podle kostry, s. 455. In: Vesmír 78, č. 8, 1999, s. 453-455.

Dušan Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián, s. 7. In: DaS XXI, č. 6, 1999, s. 6-10.

Před Kristiánem se žádná z legend o věku knížat nezmiňuje! Uvádějí pouze, že před přenesením do Prahy Václavovo tělo odpočívalo na místě po tři léta.

Vraťme se zpět k hrobu K1 a identifikaci zde uložených ostatků. Když si opět uděláme přehlednou tabulku, do níž zaneseme dosud známé (či předpokládané) údaje o roku narození a úmrtí knížat Bořivoje, Boleslava I. a Spytihněva II., o jejich předpokládaném historickém (H) a dožitém (D) věku určeném antropologicko-lékařským průzkumem, můžeme učinit jednoznačný závěr:

Jméno	Narození	Úmrtí	H. věk	D. věk	Poznámka
Bořivoj (K1)	850/852 ?	888/889	36/39	35-40	rot. sv. Víta
Boleslav I.	907/914 ?	972	58/65	?	chybí ostatky
Spytihněv II.	1029 ?	1061	32	±30	chr. sv. Víta

Přehledná tabulka 2.
Dosavadní adepti na místo pohřbu v hrobu K1 ve Václavově rotundě sv. Víta.

Antropologicko-lékařským průzkumem stanovený dožitý věk jedince z hrobu K1 (35-40 let) odpovídá právě jen a pouze Bořivojovi stejně tak, jako nálezová situace – vydřevený hrob a hrobní výbava. Neúplná kostra zase svědčí o dodatečném porušení hrobu a proto se mohla v jeho druhotném zásypu objevit i malta.
Sotva by v roce 888/889 pohřbívali neúplného nebožtíka, což platí i pro dobu „ po roce 938“, kdy jím měl být údajně Boleslav I. (†972), pohřbený patrně v bazilice sv. Jiří, nebo dokonce Spytihněv II. (†1061), jehož ostatky byli již nalezeny jinde!

Pohřbívali neúplného nebožtíka?!

Vlčkovy závěry stále „provokují“

K výsledkům průzkumů E. Vlčka zaujal své stanovisko také
L. Polanský (2000, s. 44): „Výsledky antropologického zjišťování stáří kosterních pozůstatků jsou ale velice diskutabilní a většinou historiků a archeologů byly odmítnuty“.
Dále (pozn. 125 na s. 286) uvádí: „Nejnověji se k Vlčkovu »přesnému« datování vyjádřili skepticky i další antropologové J. Brůžek-V. Novotný, Jak staří umírali staří Přemyslovci aneb Jak přesná je přesnost určení věku jedince podle kostry, Vesmír 78, č. 8, 1999, s. 453-455; a V. Černý-P. Stránská, O rozdílech mezi věkem kalendářním a biologickým a o sporech historiků s antropology, Archeologické rozhledy 51, 1999, s. 832. Z jejich příspěvků v podstatě vyplývá, že podle tzv. Gustafsonovy metody, použité Vlčkem, nelze stáří kosterních pozůstatků odhadnout při 95% intervalu spolehlivosti přesněji než v dosti širokém časovém rozpětí 15,9 roku. To je ovšem pro potřeby přiřčení kosterních pozůstatků konkrétním historickým postavám výsledek zcela irelevantní“.
Pokud by měl L. Polanský pravdu, znamenalo by to pouze, že v případě hrobu K1 bychom dostali jen poněkud širší rozpětí dožitého věku knížete. Místo E. Vlčkem (1997, s. 62, 245) stanoveného věku 35-40 let získáme časové rozpětí 16 let, cca 30-46 let.
Ale i to nám zcela postačí, abychom z možných adeptů zcela spolehlivě Boleslava I. vyřadili.

Luboš Polanský: Spory o původ české kněžny Emmy, manželky Boleslava II., s. 44 a pozn. 125 na s. 286. In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000, NLN, Praha 2000, s. 27-48.

Kdyby v hrobu K1 byl pohřben Boleslav I. (†972) jako max. 46letý, narodil by se roku 926:
972 – 46 = 926
Václav (†935):
935 – 926 = 9
Bratrovraždu by spáchal a vlády by se ujal sice ne jako tříletý, ale jako max. devítiletý! Nemohl by také být Václavovým bratrem, protože Vratislav zemřel roku 921.

V inkriminovaném článku J. Brůžek-V. Novotný (1999, s. 454) však není uvedeno časové rozpětí 15,9 roku, jak poněkud nepřesně citoval L. Polanský, ale před číselným údajem je značka „±“ (plus/mínus). Jedná se tedy o časové rozpětí dvojnásobné, tj. 31,8 roku. Pokud bychom vycházeli pouze z takto modifikovaného zubního věku jedince pohřbeného v hrobu K1, dospěli bychom, oproti Vlčkovu zjištění 40,8 ±4,3 (tj. 37 až 45 let), k výsledku 40,8 ±15,9 (tj. 25 až 57 roků), a to by byl opravdu „výsledek zcela irelevantní“.
E. Vlček (1997, s. 58, 60, 61, 62) přitom použil metodiku podle Gustafsona v modifikaci Kilianově, o níž se autoři vůbec nezmiňují. Kromě toho při stanovení stáří knížete K1 nevycházel jen ze zubního věku (37-45 let), ale i ze stupně abraze chrupu (asi 30 roků), ze znaků na lebce a postkraniálním skeletu a jedince zařadil do kategorie adultus na hranici 40 let. Dospěl tak k závěru: „Kníže z hrobu K1 byl 35-40letý“. Což je v naprostém souladu s legendami, které uvádějí Bořivojův věk 35, 36, 37 let.

Ani tento podle L. Polanského „zcela irelevantní výsledek“ nevylučuje, že v hrobu K1 je pohřben Bořivoj!

Zatímco pohřeb Boleslava I. (†972) tu další okolnosti zcela bezpečně vylučují. Musel se narodit někdy mezi roky 907/914 a dožít se věku 58-65 let. Stěží můžeme předpo- kládat, že po celý život užíval převážně jen tekutou stravu – viz stupeň abraze chrupu.

Podvod jako legitimní metoda „vědecké práce“!?

M. Lutovský (2001, s. 281) se však svého „nápadu“ s Boleslavem I. jen tak lehce nevzdá. Po všech debatách o Bořivojově pohřbu v hrobu K1 najednou ve společné publikaci s M. Bravermanovou přímo uvádí, že hrob Bořivoje nebyl nalezen. V otázce hrobu Boleslava I. je ve formulaci již poněkud opatrnější: „... pokud je ztotožnitelný s hrobem K1, pak byl původně pohřben ve svatovítské rotundě a dnes uložen v depozitář oddělení uměleckých sbírek Správy Pražského hradu. Uvažuje se o pohřbu do případného nově zbudovaného hrobu v katedrále sv. Víta“. A pokud není ztotožnitelný? Tak stejně bude nově pohřben jako Boleslav I. a nad ostatky Bořivojovými bude uvedeno jméno jeho vnuka – bratrovraha. Takhle se v Praze v 21. století falšují dějiny, jakýpak štráchy s Bořivojem. Stejně nebyl „náš“. Kdo proti takové zvůli něco zmůže? „Na ptáky jsme krátký“? Odbornými recenzenty této publikace byli PhDr. Jan Frolík, CSc., a PhDr. Vladimír Kupka, Ph. D. Potom se již nelze ničemu divit. Prostě „ruka ruku myje“.		Milena Bravermanová-Martin Lutovský: Hroby, hrobky a pohřebiště českých knížat a králů, Libri, Praha 2001, s. 281. Bořivoj bude znovu pohřben, ale jako Boleslav I.!
Na závěr, snad jen na dokreslení toho, s jakou fundovaností přistupují naši „vědci“ k otázkám kolem hrobu K1, lze uvést článek N. Profantové: Vytváření mocenských struktur u západních Slovanů publikovaný v 1. svazku esejů k výstavě Střed Evropy okolo roku 1000 (německý originál Stuttgart 2000, s. 294, český překlad Praha 2002, s. 104): „U žen stejně jako u mužů se uplatňují rovněž vzácné tkaniny dovážené především z východu a jihovýchodu – hedvábí, případně brokát. V Čechách bylo hedvábí dosud doloženo výjimečně – na čelence z hrobu 23 ve Staré Kouřimi, tkanice k punčochám z hrobu K1 v rotundě sv. Víta, patřícímu patrně knížeti Boleslavovi I. (936-972), zmínka o hedvábí v okolí sv. Vojtěcha“. Podobných „důkazů“, které by snad měly zpochybnit přiřazení hrobu K1 knížeti Bořivojovi, lze „vyrobit“ libovolné množství. Když se však podíváme na popis hrobové výbavy K1 (E. Vlček 1997, s. 55), o „hedvábné tkanici k punčochám“ tam není ani zmínka. Jedná se tedy ze strany N. Profantové patrně o mýlku. O nálezu hedvábné tkanice k punčochám se zmiňuje M. Bravermanová (2000, s. 249, 256, 259), ovšem v souvislosti s hrobem č. 98 v bazilice sv. Jiří, který připisuje Boleslavovi II. Je jistě možné omylem (?) zaměnit Boleslava I. za Boleslava II. Ovšem poplést si rotundu s bazilikou a hrob K1 s hrobem č. 98, to jen za běžný omyl považovat nelze. Podsunul snad někdo N. Profantové tuto mylnou informaci záměrně? Nebo chtěla jen „píchnout“ kolegovi Lutovskému, který v hrobu Kl právě Boleslava I. „vynalezl“? V každém případě je výstupem úmyslně chybná informace určená pro zahraniční odborníky, která má pomoci zpochybnit souvislost hrobu K1 s knížetem Bořivojem. Jak je vidět, každá metoda je pro naše „vědce“ dost dobrá. Účel světí prostředky. Redakci německých svazků za ČR provedlo Centrum medievistických studií AV ČR a UK v Praze. Odbornou revizi textu provedli PhDr. Dušan Třeštík, PhDr. Petr Sommer a doc. PhDr. Josef Žemlička. Podvod tak byl povýšen na legitimní metodu práce. Ve srovnání s těmi předchozími je tento ukázkový „podvod“ velmi průhledný a proto vcelku zanedbatelný.		Naďa Profantová: Vytváření mocenských struktur u západních Slovanů, s. 104. In: Střed Evropy okolo roku 1000, Sborník esejů, Praha 2002, kap. 3.5, s. 104; německý originál Stuttgart 2000, I. sv., kap. 3.5, s. 294. Milena Bravermanová: Hrob Boleslava II., s. 245, 256 a 259. In: kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000, Praha 2000, s. 247-266. Podvod z důvodů ryze ideologických nebo i ekonomických?
„Věda je mafie a hodně v ní záleží na kontaktech. Musíte se dostat do okruhu lidí, kteří se navzájem citují, znají a zvou na prestižní kongresy a konference“ – konstatovala předsedkyně Akademie věd ČR Helena Illnerová v rozhovoru pro Páteční magazín deníku Lidové noviny (A. Plavcová: Říkali jí Perpetum mobile, 23. 1. 2004, č. 4, s. 4-9).		Věda je mafie.
Jak jsme si již ukázali v předchozí části, při stavbě Spytihněvovy baziliky (1060) měl hrob K1 zůstat neoznačen, navždy skryt pod její podlahou. I tato skutečnost zcela vylučuje možnost, že by zde mohl být pohřbený Boleslav I. (M. Bravermanová-M. Lutovský 2001, s. 120) nebo Spytihněv II. Jak již víme, tenkrát se Čechové chtěli zbavit právě Bořivoje. Totéž chtějí i dnes, alespoň někteří.		Hrob K1 měl zůstat navždy zapomenut. A s ním i Bořivoj.

Hrob K1 ponecháme Bořivojovi

Hrob K1 proto můžeme s klidným svědomím Bořivojovi i nadále ponechat a také na dosavadní platnosti hypotézy o jeho moravském původu nemusíme nic měnit. Ať už ji obhajoval E. Vlček, J. Zástěra, L. E. Havlík nebo L. Galuška. Neplatné jsou pouze Slámovy (a spol.) zcela nepodložené a poněkud nedomyšlené závěry. Nafouknutá bublina zase splaskla. Žádná „senzace“ se nekoná. Střelci špatně mířili, patrony byly slepé a prach byl navíc zvlhlý. Je na čase, aby „kamarádi z Mokré čtvrti“ svůj hon na E. Vlčka, který zahájil D. Třeštík (1983, 1984), pomalu odtroubili a začali zpytovat vlastní černé svědomí.
D. Třeštík: Nejstarší Přemyslovci ve světle přírodovědeckého a historického zkoumání. ČsČH 31, 1983, s. 233-255.
D. Třeštík: O novém výkladu chronologie nejstarších Přemyslovců. ČsČH 32, 1984, s. 416-423.
Oba články můžete také najít znovu přetištěny v publikaci:
D. Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997, s. 450-470, 471-476.
Srovnej část 10c této práce, kde je ukázáno, že výsledky Vlčkova průzkumu nejsou v žádném zásadním rozporu s historickým pozadím.

Hrob K1 nadále zůstává Bořivojovi.

Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 450-470, 471-476.

Představme si autory předešlých výroků. Údaje z roku 1997:
PhDr. Jan Frolík, CSc. (*1956), pracovník Archeologického ústavu AV ČR Praha, od roku 1980 se účastní archeologického výzkumu Pražského hradu, od roku 1992 je jeho vedoucím.
Doc. PhDr. Zdeněk Smetánka, CSc. (*1931), od roku 1954 pracovník Archeologického ústavu AV ČR Praha, asistent výzkumu Pražského hradu, v letech 1974 až 1992 jeho vedoucí. V současné době přednáší archeologii středověku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Údaje z roku 2000:
PhDr. Michal Lutovský (*1961), pracovník Ústavu archeologické památkové péče středních Čech, Praha.
Mgr. Luboš Polanský (*1972), Národní muzeum v Praze. Specializace: české dějiny raného středověku, sňatková a rodová politika prvních Přemyslovců, nejstarší období českého mincovnictví.
Prof. PhDr. Jiří Sláma, CSc. (*1934), Filosofická fakulta UK Praha, Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou. Specializace: archeologie raného středověku, počátky českého státu, dějiny Slavníkovců.

Slovo o autorech.

Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeolo- gie na Pražském hradě, Paseka, Praha a Litomyšl 1997.

Kol. autorů: Přemyslovský stát kolem roku 1000, edd. L. Polanský, J. Sláma a D. Třeštík, NLN, Praha 2000.

3. část: Velkomoravská pohřebiště při Pražském hradu

Položme se na otázku: „Kdyby Bořivoj skutečně byl původem český knížete (jak uvádí Kristián, Kosmas a někteří současní vědci) a dostavil by se ke knížeti svému na Moravu ke křtu spolu s třiceti muži (kteří podle Kristiána »přišli s ním«), tzn. s českou družinou, jak se potom stalo, že v Lumbeho zahradě se našlo bohaté velkomoravské pohřebiště příslušníků knížecí družiny?
Nesvědčí to naopak o přítomnosti moravské družiny moravského knížete Bořivoje (i s rodinami) na Pražském hradě?“
Odpovíme si sami: „Jistěže ano“.
Bořivoj s družinou nepřišel z Čech na Moravu, aby se dal pokřtít, protože jako syn moravského panovníka dávno již pokřtěný byl, ale odešel s moravskou knížecí družinou, moravským knězem Kaichem a se svojí manželkou Ludmilou z Moravy do Čech, aby tam na vlastní žádost Čechů přenesl moravské křesťanství!
Kdyby, podle názoru některých pražských odborníků, byl Bořivoj Čech, který se udržel na pražském stolci jen díky zásahu a „dočasnému“ pobytu cizího (moravského) vojska, byl by z dnešního pohledu kolaborant a vlastizrádce, i podle tehdy platných zákonů na to nemohlo být pohlíženo jinak. Musel by se cítit „jako kůl v plotě“. Obávám se, že v takovém případě by po odchodu vojska po Svatoplukově smrti (†894), kdy „česká knížata odpadla od království Moravanů“, asi nikdo z Bořivojovy rodiny a družiny dlouho nepřežil. Pohřbívání v Lumbeho zahradě však přetrvalo až do počátku 11. století.

Moravský původ knížete Bořivoje je nezpochybnitelný i bez ohledu na to, kdo je uložen v hrobech K1 a 12/59.

Zdeněk Smetánka:
Stopa magického jednání na pohřebišti za Jízdárnou Pražského hradu.
In: Sborník Kruhu přátel Muzea hlavního města Prahy 1, 1988, s. 65-75.

Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeolo- gie na Pražském hradě, Paseka, Praha a Litomyšl 1997, s. 66-71.

A pravdu má M. Lutovský (níže) zcela jistě v tom, že jeho družinu netvořilo jen 30 mužů. Vždyť z Fuldských análů víme, že českou nevěstu (snad Ludmilu) v roce 871 doprovázelo na Moravu přes 640 jezdců (což je prý údaj nadsazený – viz J. Sláma 1996, s. 80), jako vojenská pomoc moravskému povstání počet zcela adekvátní.
M. Lutovský (1997, s. 102): „Podle Kristiánovy legendy přijal (Bořivoj) křest z rukou arcibiskupa Metoděje spolu s třiceti nejbližšími družiníky. Je to mimochodem jediný číselný údaj o družině českého velmože 9. století. Žádný vládce si však nemohl dovolit nechat své državy bez věrné posádky – ani v tomto případě se tudíž nejednalo o družinu kompletní. Část Bořivojových družiníků musela zůstat v Čechách“.
Ano, patrně ta větší část. A všichni, i s těmi třiceti, co se z Moravy „vrátili“ s Bořivojem, pak našli místo posledního odpočinutí na velkomoravském pohřebišti v Lumbeho zahradě, že?
Budou pořád dokola omílat svoji písničku o českém velmoži, dokud jim z Moravy nepošleme ověřenou kopii Bořivojova rodného a křestního listu. A my jejich originál skutečně máme. Každý jej může najít na malbách ve Znojemské rotundě. Viz příloha „Knížecí štíty – rodné a křestní listy knížat“.

Bořivojovu družinu netvořilo jen 30 mužů.

Bořivojův rodný a křestní list.

D. Třeštík (1997, s. 340): „V roce 1973 bylo na předhradí, u dnešní Jízdárny, objeveno bohaté pohřebiště, zřejmě vyšší společenské vrstvy, jehož nejstarší vrstva obsahovala velkomoravské šperky veligradského typu, evidentně vyrobené přímo na Moravě“.
V poznámce (148 na s. 541) se pak autor přiklání k možnosti, že se jedná o „přenos jedince (tj. nevěsta nebo ozbrojenec ve službě)“, nikoli o pouhý „import“.
„To“, podle D. Třeštíka, „ukazuje opět na Bořivojovu dobu a na přímé velkomoravské vlivy v Praze v jejich samotných začátcích“.
Podobně i M. Šolle (1996, s. 115): „Stejně tak skvělé (jako na Staré Kouřimi) jsou pozdně velkomoravské luxusní výrobky u pražského centra na pohřebišti, které ovšem netřeba spojovat s fyzickou přítomností Svatopluka a jeho družiny na Pražském hradě“. M. Šolle odmítá (s. 113) Třeštíkovo (1981) „násilné dosazení Bořivoje na Pražský hrad“ – tuto hypotézu objev luxusních pohřbů „U jízdárny“ Hradu v žádném případě nepotvrzuje, „tím méně, že by dokázal dobývání Prahy“.
Kontinuita v pohřbívání nasvědčuje tomu, že se nejednalo o pohřby příslušníků Svatoplukovy družiny (890-894), jejíž přítomnost by nutně musela působit a také být chápána jako nástroj cizí moci, a po odpadnutí českých knížat od království Moravanů by byla nepochybně zlikvidována. Muselo se tedy jednat, jak už bylo výše poukázáno, o moravskou knížecí družinu Bořivojovu (872-889).
O velkomoravských pohřebištích v těsném sousedství Pražského hradu se zmiňuje také J. Frolík (2000, s. 112 a pozn. 2 a 19 na s. 309 a 310). Jedná se o plochu severně Jeleního příkopu: areál Jízdárny, Lumbeho zahrada, Královská zahrada, Jelení ulice.

Velkomoravská pohřebiště v bezprostředním okolí Pražského hradu.

Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, 1997, s. 340, pozn. 148 na s. 541.
Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu, 1996, s. 113, 115.
Jan Frolík:
Pražský hrad v raném středověku, s. 112 a pozn. 19 na s. 310. In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000, NLN, Praha 2000, s. 101-120.

Z Á V Ě R

Mohli bychom snad říci, že se nám podařilo odpovědět na otázky, které si v závěru publikace „Uherské Hradiště – Sady“ klade její autor L. Galuška v souvislosti s vlastní naznačenou hypotézou o příbuzenském svazku mezi Bořivojem a Svatoplukem: 1. Mohl by být zřejmě vysoce postavený Moravan spřízněný se Svatoplukem nepokřtěný? 2. Mohlo by se s ním jednat tak ponižujícím způsobem, jak se jednalo s Bořivojem před jeho křtem? 3. Mohli by na knížecím stolci Čechů zůstat potomci cizího, dosazeného panovníka v době, kdy se Čechy opět dobrovolně poddaly vládě Franků?		Otázky, které si jiní nekladou? Luděk Galuška: Uherské Hradiště – Sady, křesťanské centrum říše Velkomoravské, MZM a nadace Litera, Brno 1996, s. 124-125.
• Na první otázku odpovíme NE. Bořivoj jako syn moravského krále Rostislava (viz Král-oráč – zakladatel mocné dynastie) byl také nepochybně pokřtěný dávno předtím než usedl na pražský stolec. Kristián jen nahradil Bořivojův moravský původ, potvrzený i nejstarší staroslověnskou legendou ivanskou, dodatečným křtem pohanského českého knížete Metodějem na Svatoplukově dvoře. Kosmas to jen opsal a iniciativně přidal rok konání křtu (894), kdy byli oba hlavní protagonisté již dávno po smrti. Původní Kristiánovu smyšlenku pak duchovně spřízněná dvojice D. Třeštík-J. Sláma dalším samoplozením rozvinula o duchovní příbuzenství Svatopluka a Bořivoje, které mělo mezi nimi vzniknout díky Svatoplukovu kmotrovství. Toto údajné kmotrovství je ovšem pouze nemožný výmysl, neboť byli téměř stejně staří. Oba pánové tedy vědomě zaměnili Bořivojovo pokrevní příbuzenství se Svatoplukem (výsledky Vlčkova antropologicko-lékařského průzkumu je také spíše potvrzují) za příbuzenství duchovní.
• Na druhou otázku rovněž odpovíme NE. Tento příběh se ve skutečnosti nikdy neudál. Při popisu údajného Bořivojova křtu Kristián vycházel z řezenské misijní příručky (P. Sommer 2001). Není znám jediný důvod, proč by Rostislav nedal svého syna pokřtít!.
• Konečně na třetí otázku odpovídáme ANO. Jednalo se sice o „cizího panovníka“, ale nikoliv „dosazeného“ cizí mocí, nýbrž moravského knížete, kterého si Čechové sami vyžádali a zvolili, aby do Čech přenesl moravské křesťanství. Proto mu na Moravu posílají nevěstu se svatebním průvodem (871), který je současně i vojenskou pomocí Čechů moravskému povstání vedenému knězem Slavomírem. Celý Kosmův mytický přemyslovský příběh je postaven na pozadí této historické události, na povolání knížete „z jiné země“. Ve své kronice Libušinými ústy Čechům jejich „dobrovolné“ rozhodnutí a jednou daný slib znovu připomíná. Čechové přes počáteční obavy pak cizímu knížeti brzy „přivyknou a jako za svého* jej mají a milují“. Nebyl proto důvod, aby po Svatoplukově smrti (†894) Bořivojovi synové nezůstali na pražském stolci, zejména když se Spytihněv v Řezně roku 895 poddal Arnulfovi (a pravděpodobně zde přijal i křest). Právě křest poskytl Bořivojovi a jeho potomkům tuto legitimitu (vládli z Boží vůle) a nespornou výhodu před ostatními nepokřtěnými českými knížaty a dokázali ji využít: „Staneš se pánem pánů svých“* (Kristián, kap. 2).
Tak jako „my“ víme, že v rotundě není namalován český mytický pohan Přemysl, ale moravský křesťanský král-oráč Rostislav, tak také „oni“ vědí, že Bořivoj nebyl původem český, ale moravský kníže. Zatímco „my“ se to snažíme prokázat, „oni“ se to snaží „zatlouct“. „My“ to víme a „oni“ to vědí. Záleží jen na tom, čí argumentace dojde sluchu u ostatní odborné veřejnosti. Patriotismus pražských vědců je v tomto případě ale zcela na místě, nemohou přece připustit, aby Přemyslovci byli jen jakousi „vedlejší“ větví Mojmírovců. „V zájmu vědy“ se proto ochotně vzdají třeba i Bořivojova hrobu K1 a kdyby to nestačilo, tak snad i Bořivoje samotného. V nejhorším případě zruší Moravu a moravský národ a bude pokoj. Ať si pak někdo dokazuje Bořivojův moravský původ, když budeme všichni „Česko“ a „Češi“. Nejrůznější demagogové pak budou moci spolu s Kosmou nadále tvrdit, že Bořivoje zplodil (nejspíš) Hostivít. „Přece je v povaze lidské, že každý, ať odkudkoli na světě, nejen miluje více národ svůj nežli cizí, ale i cizí řeky kdyby mohl, obrátil by do své vlasti“ (Kosmas II., 23).		Je to ale skutečně „v zájmu vědy“? Komu to prospěje? Pražským nacionalis- tům, dlícím ještě dnes v hlubokém pohanství?
D. Třeštík (na internetové stránce Centra medievistických studií CMS AV ČR v roce 2002, viz tlačítko WWW): „Přisvojit si Velkou Moravu se pokoušely mnohé obrazy národních dějin, nikdy to však nebylo úspěšné“. Svůj výčet takových marných pokusů uzavírá: „... a moravistická národní interpretace (ztroskotala) na skutečnosti, že moravský národ nikdy neexistoval, neexistuje* a zřejmě v dohledné době existovat nebude“. To je ovšem hluboký, ale opravdu hluboký omyl! Překvapující je, že něco takového tvrdí historik, resp. člověk, který chce být za historika pokládán. To by musel totéž říci i o českém národu. Tyto dva národy po staletí byly, jsou a snad i nadále budou spolu vedle sebe i přes tyto šovinistické útoky „čechistů“, kteří si nevidí do úst. D. Třeštík by nás musel nejen „zrušit“, ale také ještě „zakázat“! Ani to by mu však nebylo moc platné. Existence moravského národa naštěstí nikdy nezávisela, nezávisí a zřejmě v dohledné době záviset nebude na mínění* jakéhosi D. Třeštíka, i když jej bude mít „vědecky“ podložené.		Moravský národ neexistuje? Podobné Třeštíkovy výpady jsme mohli zaznamenat již v jeho publikaci „Mysliti dějiny“ 1999, viz 10a. část práce. Jak jsme se mohli přesvědčit čechisté sami se snaží za každou cenu odříznout od Moravy.
Otázkou zůstává, zda tito jedinci obhajují „vědeckou pravdu“, nebo svoje vlastní představy o původu Přemyslovců, založené na pohanských mýtech, tzn. jen „své vize“, čerpané z Kosmy a Jiráska, kterým se snaží vše okolo přizpůsobit. Že to vždy nevychází k jejich úplné spokojenosti, že se dostávají do rozporu s realitou, by mělo být spíš popudem k hledání jiných východisek, než ke snaze realitu změnit a přizpůsobit „k obrazu svému“. Zvláště, když je zřejmé, že se nejedná o „originál“, ale o velmi špatnou napodobeninu. Není pravda, že se pražští Přemyslovci snažili získat knížecí stolec i na úkor svých příbuzných vládnoucích v moravských údělech? Není pravda, že právě moravský původ Přemyslovců začal být někomu trnem v oku? Není pravda, že Kosmas mohl dostat za úkol jejich moravské předky nahradit českými a „vymyslit“ Čechům novou a „lepší“ historii? Není pravda, že tyto tendence se začaly objevovat po Václavově smrti již v závěru 10. století (Kristián), když Morava byla ještě samostatná? Není pravda, že křesťanství z Moravy do Čech mohl přenést jen křesťanský moravský kníže, který se do Čech přiženil? Není pravda, že ve způsobu pohřbu bojovníka-jezdce (pod obeliskem na dnešním III. nádvoří Pražského hradu), který snad zahynul ve spojitosti s událostmi v roce 872 u Vltavy nebo při Kristiánem popisovaném boji s Bořivojovými odpůrci na sněmovním poli („proměňme se“), můžeme již známku přítomnosti tohoto křesťanského knížete na místě samém spatřovat? Není pravda, že Čechové setrvávali i potom v pohanství jak jen to nejdéle bylo možné (viz Břetislav II.)? A není také pravda, že současná česká historická věda se snaží obhajovat Kosmovy údajné mytické pohanské předky Přemyslovců jak jen to nejdéle bude možné? Z nějakého důvodu se Moravy bojí „jako čert kříže“.		A říkají přitom: „zlí moravisté se chtějí separovat“. Tak se to hodní čechisté snaží Čechům i Moravanům interpretovat. Moravané jistě oprávněně mohou prohlašovat: „Nézme Češi“, ale určitě sejdou se schodů o nějaký ten stupínek níže vstříc nabídce čechistů, pokud ti budou upřímně chtít dosáhnout schody. Řečeno jazykem pražských médií:
Nechejme ale promluvit další důležitý historický pramen: malby ve Znojemské rotundě!		Je pravdou, jak jsem zmínil, že je to o tom.

Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb s ukázkami pokračuje:

Druhá část – Formulace hypotézy (úvod)

Pokračování ...

Král Svatopluk I. Veliký a kníže Bořivoj byli příbuzní. Bořivojův moravský původ – mohl být Bořivoj Rostislavovým synem? Na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě nalezeny základy rotundy prokazatelně velkomoravského stáří. Rozdílné ozdobné lemy plášťů čtyř panovníků ve 3. pásu maleb. Kosmovi mytičtí Přemyslovci v rotundě být nemohou, ale ani pohan Přemysl ne! Příchod Konstantina a Metoděje na Moravu na pozvání krále Rostislava. Historicky doložení panovníci Velké Moravy. Král-oráč Rostislav – zakladatel mocné dynastie Přemyslovců. Na počátku byl Sámo. Panovníci Moravy dle pozdní tradice. Důkaz: ve 3. pásu maleb jsou namalováni velkomoravští a předvelkomoravští panovníci – příloha NÁRAMKY KNÍŽAT.

Odpovědi na všechny tyto otázky najdete v další části práce.
Klikněte ZDE.

Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno