| Nejstarší popisy a pokusy o výklad maleb (Gollinger 1821,
Pittner 1822, Wolny 1837, Hübner 1843, Primisser 1848, von Wolfskron 1854, Zap 1859,
Trapp 1861-63, Lind 1867, Grueber 1874) jsou v mnohém zatíženy ještě nekritickým
pohledem své doby i vzájemně rozdílným pozorováním. Nejcennější jsou
práce Pittnera a Trappa, které nejpodrobněji popisně, popřípadě kresebně
dokumentují stav maleb před restaurováním. Již tito autoři se pokusili o
interpretaci postav donátorů a knížecích figur v historické posloupnosti,
popřípadě o rozlišení českých a moravských Přemyslovců podle pláště. |
|
Nejstarší pokusy o výklad maleb. |
|
|
|
| Pittner
zaznamenal z christologického cyklu jen scény Zvěstování P. Marii, Narození Páně a
Útěk do Egypta. Nepochopil dostatečně scénu Povolání Přemysla Oráče, jehož
postavu však identifikoval a poukázal též na vedoucího skupiny jezdců na
dekorovaném bělouši a v bordurovaném plášti, jakož i na poslední figuru této scény
pozvedávající stuhu či pruh plátna, kterou považoval za Nezamysla. Z následující
dvojice knížecích figur viděl spolehlivě jen první, šest dalších postav na
severní straně jen ve slabých obrysech. U obou donátorů připomenul nimby. V horním
dynastickém pásu s 19 figurami zaznamenal niky (zřejmě obloučkovou arkaturu, kterou
při popisu nižšího pásu nepřipomíná). U 9. figury tohoto pořadí zdůraznil korunu
a žezlo, předchozí 5., 6. a 7. figuru v plášti však viděl jen v obrysech,
poškozené. U postav bez pláště vynechal čtvrtou figuru, u následující rozpoznal
„infelartige Haube“, a za ní dokonce zaznamenal ještě další postavu s
královskými atributy – korunou a žezlem. V obou dynastických pásech již
rozpoznal historický cyklus – ve spodním pohanská knížata s donátory – domněle
sv. Václavem a sv. Ludmilou, v horním pak české panovníky v posloupnosti od Boleslava
I. (včetně králů Vratislava II. a Vladislava II.) po Konráda Otu – domnělého
pořizovatele maleb. V kupoli a apsidě viděl v podstatě schéma později restaurovaného
stavu. |
|
J. Pittner 1822.
J. Pittner: Gemälde-Erklärung in den sogennanten Heidentempel zu
Znaim. In: Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegkunst 71, Wien
1822, 377 n. |
|
|
|
| Nejpřesnější a restaurovanému stavu nejbližší
byla popisná a obrazová dokumentace Trappova,
který Deesis v konše apsidy zachytil jen mlhavě (předpokládal zde postavy sv. Petra a
Pavla), andělská poprsí na vítězném oblouku považoval za proroky (zaznamenal
fragmenty jejich jmen v nápisových páskách) a z písmen dochovaných v obvodové
pásce vítězného oblouku vyčetl letopočet 1106, odpovídající
domnělému vzniku rotundy a maleb počátkem 12. věku. Tehdy vládnoucího znojemského
knížete Litolda a jeho manželku Idu proto ztotožnil s vyobrazenými donátory (bez
nimbu), k nimž se připojoval ve votivní scéně rod Přemyslovců. Z christologického
cyklu viděl v obrysech a částečně jen scény Zvěstování a Navštívení oddělené
věžicí a poněkud lépe Narození (bez postavy sv. Josefa), neboť plochy dalších
výjevů byly tehdy zabíleny. Přemyslovo povolání zachytil shodně s pozdějším
restaurátorským podáním Melichera, aniž by spolehlivě identifikoval předmět v
rukou poslední postavy této scény. Osm následujících knížat však zredukoval jen
na sedm – zjevně v důsledku tehdejší neviditelnosti setřelé 4., 5. a 6. postavy,
které byly rekonstruovány až Melicherem. U první z těchto knížecích postav (kterou
považoval za sv. Václava) znázornil jakousi pokrývku hlavy, kterou popisuje jako
špatně viditelný druh vévodské koruny. Oba pásy dynastického cyklu
zachytil s obloučkovou arkaturou (horní však bez kvádrování), s
odpovídajícími pásy pozadí i mezipásy. U oblaku s Božíma rukama nad vítězným
obloukem zaměnil žehnající gesto za ukazovací. Kupoli s dekorovaným prstencem ve
vrcholu (avšak bez holubice sv. Ducha) zachytil téměř shodně s pozdější
prezentací. V mezipásu na patě kupole si povšiml dvou zeleně malovaných
značek. Z postav horního dynastického pásu neviděl téměř vůbec 6. figuru
v plášti, 7. figuru zachytil jen částečně. Postřehl zde rozdílné
vyobrazení figur. Předpokládal, že v pláštích byli zobrazeni dole pohanští,
nahoře čeští panovníci s králem Vratislavem II., bez pláště pak 9 moravských
údělných knížat (přilbu považoval za mitru Spytihněva II.). Posledním v plášti
měl být Břetislav II. |
|
M. Trapp 1861-63.
M. Trapp: Die Wandgemälde in der Capelle (Heidentempel) der
Markgrafenburg zu Znaim, 1861-63 (rkp. s obrazovými přílohami ve znojemském
muzeu).
Nutno upozornit na poměrně velmi přesnou, dnes však nezvěstnou dokumentaci maleb,
provedenou malířem Výškem (srov. A. D. Výšek: Výtvarné umění. In: Kritická
příloha k Nár. listům 1, 1864, 276 n.). |
|
|
|
| První, komplexní Melicherovo
restaurování maleb (1891-93), doložené jen věcně neúplnými, zčásti
publikovanými akty vídeňské Centrální památkové komise, korespondencí a
následnou fotodokumentací, blíže ozřejmila až Houdkova a posléze Vrbkova
konfrontace se staršími, zejm. Trappovými popisy a kresbami (které patrně Melicher
neměl k dispozici, tak jako nedochovaná vyobrazení maleb od Mollera, Charlemonta a Výška)
a mladší restaurátorské práce. Při snímání Melicherových zásahů vyšlo najevo,
že přemalby provedl v 90 procentním rozsahu. Jejich výtvarně jednotící obnovení
však znemožnilo kritickému historiku umění slohové hodnocení. Melicher výrazně
překreslil a zčásti doplnil kontury a linie při plošné, krycí rekonstrukci
barevnosti včetně pozadí, čímž výrazně akcentoval lineární účinek
maleb. To vedlo ke ztrátě původní, živější barevnosti a k výrazové ztrnulosti
figur. Detailně nebylo objasněno, do jaké míry přerostly jeho zásahy v
samovolnou kreaci. Nicméně lze dnes spolehlivěji diferencovat jeho vlastní,
nepůvodní doplňky (nepochybně to lze říci o dnes již neviditelném spodním
dekoračním pásu apsidy) od doplňků zjištěného originálu. Neprávem se mu
vytýkala svévolná inspirace rakouským Pürggem ve scénách Narození Páně,
Zvěstování pastýřům, motivech andělských poprsí a mezipásů. Melicher
nejvíce doplňoval značně setřelé a pouze fragmentálně dochované malby
v apsidě – nejen v konše, ale především arkády s postavami apoštolů, z
nichž čtyři rekonstruoval na základě nepatrných fragmentů malby, ač rozpoznaných
některými staršími pozorovateli. Pod arkádami (za oltářem) prý objevil niku se zlomky
latinského nápisu (ATURUS) po obvodu záklenku. Na vítězném oblouku restauroval
původní andělská poprsí, dokumentovaná již Trappem (jména proroků zde nezjistil)
se zbytky písmen v obvodové pásce a správně obnovil žehnající gesto Boží ruky z
oblaku. Malby v kupoli doplňoval, jak se zdá, minimálně, na rozdíl od okenních
špalet lodi. Jeho restaurování přineslo doplňující nálezy christologického cyklu
(ke zbytkům Zvěstování, Navštívení a Narození přibyla postava sv. Josefa a
dříve neznámé scény Zvěstování pastýřům, Klanění tří králů, motivy
věžic mezi scénami i náznaková prezentace obou závěrečných scén cyklu). Míra
Melicherova doplňování nebyla dokumentována. Pozdější zjišťování originálu
však potvrdilo, že se vážnějších přehmatů po ikonografické stránce
nedopustil. Ze zbytků původní malby doplnil celý spodní pás malovaného
závěsu v lodi. Ve spodním pásu dynastického cyklu částečně doplnil
postavu druhého knížete (porušenou rozšířením okna) a značně volně rekonstruoval
tři knížecí postavy (včetně oděvu a dalších prvků) na severní straně,
které Trapp vůbec nezaznamenal, přičemž mu byly předlohou figury jiných
panovníků. Trappem naznačenou pokrývku hlavy u první z těchto knížecích figur
však nevyjádřil. V horním dynastickém pásu doplnil snad kvádrování
obloučkové arkády a částečně jen dvě poškozené postavy v pláštích
na jižní straně, které Trapp znázornil v obrysech. |
|
T. Melicher 1892.
K problematice nejstaršího restaurování znojemských maleb srov. též V.
Nejedlý: Příspěvek k poznání dějin restaurátorských prací na Moravě ve 2. pol.
19. stol. In: Památky a příroda 10, 1985, 385. |
|
|
|
| Důkladný ikonografický rozbor restaurovaných maleb s
precizováním ikonograficky závažných prvků provedl V.
Houdek (1899, 1900), který také, jako později A.
Vrbka, zhodnotil Melicherovy zásahy a nová zjištění v konfrontaci se
staršími, zejména Trappovými poznatky. I když Deesis v konše vyložil jako P. Marii
se sv. Josefem, správně označil christologický pás za výjevy z dětství Kristova a
klasifikoval andělská poprsí na vítězném oblouku. Povšiml si detailu oděvů,
stejného pláště donátorů a při analýze jednotlivých postav v zásadě správně
rozpoznal význam okrouhlého předmětu se stuhami v rukou poslední postavy scény
Přemyslova povolání jako knížecí distinkce – čelenky. Plášť
považoval za znak knížecího úřadu, figury bez pláště za nižší feudály,
popřípadě moravské Přemyslovce v historické řadě, avšak s kritickým poukazem na
předpoklad dvojího zobrazení některých v takovém případě, a na problematiku
zobrazení knížat v posloupnosti. Povšiml si byzantinizujícího rázu maleb v kupoli a
datoval malby do 12. věku. |
|
V. Houdek 1899, 1900.
V. Houdek: Hradní kaple znojemská. In: ČVMSO 15, 1898,
77 n.; 16, 1899, 1 n. Týž: Der „Heidentempel“ in Znaim, Znaim 1900.
A. Vrbka 1931.
A. Vrbka: Pamětní spis o „pohanské“ kapli ve Znojmě
(rkp. v archivu Pam. úřadu v Brně a St. okr. archivu ve Znojmě). Týž: Der
Heidentempel von 1859 und Heute. In: Südmährerland 1931, 28. 4., 4. 9. |
|
|
|
| A. Matějček
(1915) na základě kritického shrnutí dostupných poznatků označil sice dosavadní
výklady za neuspokojivé, avšak příliš podcenil Trappovu dokumentaci a odsoudil
Melicherovy zásahy jako natolik znehodnocující, že se vzdal možnosti
ikonografické identifikace. Pochybnost o historičnosti světského tématu jej přivedla
k závěru, že jde o volný přepis přemyslovské legendy, v němž není žádná
postava ikonograficky určitelná. Kresebný charakter maleb s omezením barevnosti jen na
lokální kolorit považoval za projev až pozdněrománského lineárního stylu z
počátku 13. století, obsahově vycházející z rytířských ideálů této doby. |
|
A. Matějček 1915.
A. Matějček: Nástěnné malby znoj. rotundy sv. Kateřiny.
In: PA XXVII, 1915, 90 n., 201 n. Týž: In: Uměl. pokl. Čech sv. II, Praha 1915 (ed. Z.
Wirth-J. Štenc), 60 n.; srov. S. Sochor: Hradní kaple sv. Kateřiny ve Znojmě.
Tamtéž, 1 n. |
|
|
|
| Restaurátorský zásah Walliserův
(1938 po obsazení pohraničí) se týkal jen christologického cyklu a částečně
scény Přemyslova povolání (dokumentace neznáma). Když se přesvědčil, že pod
Melicherovými přemalbami je nepochybně zobrazena česká přemyslovská pověst
(lískový strom se zavěšenými střevíci a mošnou), práce zanechal a odjel. IKONOGRAFIE pokračuje 2. částí:
Novodobé zásahy a hodnocení maleb 1946-1990 |
|
F.
Walliser 1938. |
Chronologický přehled
hypotéz od roku 1820
1. část (1820-1945) • 2. část
(1946-1990) • 3. část (1991-dnes) |
|
|
|
|
|
Hypotéza [ J. Zástěry | L.
Konečného ]
Hypotéza [ P. Šimíka • 1 • 2a • 2b
• 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10a • 10b
• 10c • 11 • 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické
utřídění hypotéz ] |
|
|
| IKONOGRAFIE MALEB [ Zapůjčená ruka | Biskupské mitry | Odznak hodnosti Vladislava I.? | Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště
knížat | Boleslav I. – kníže a
bratrovrah? | Původ mandlového tvaru štítů
| Denáry moravských údělníků |
Kniha | Inspirační zdroje autorů maleb | Náramky knížat | Malby a stavba
rotundy 1 a 2 ] |
|
|
|
|
|
IKONOGRAFIE
