NÁPIS

NÁPIS VYRYTÝ V OMÍTCE
pod konsekračním křížem
na západní stěně lodi rotundy (proti apsidě)

[ Faksimile nápisu • Překlad komise • B. Krzemieńska 1985 • J. Zástěra 1986 •
D. Třeštík 1987 • A. Merhautová-A. Martan 1988 • J. Zástěra 1990 • L. Jan 1997 •
A. Vidmanová 1997 • L. Konečný 1997 • V. Tatíček 1998 • M. Wihoda 1999 •
A. Merhautová 2000 • P. Šimík 2000 ]

Vztah našich předků k rotundě nebyl rozhodně následování hodný. Majiteli pivovaru posloužila nejprve jako chlév, aby v ní po roce 1830 zřídil tančírnu s pivnicí. Původní vchod a románská okna nechal zazdít a proboural nový široký vchod v jižní stěně apsidy. Současně dal prorazit dvě velká okna v lodi, z nichž hlavně jižní nepříznivě zasáhlo do statiky stavby. Ještě v roce 1879 byla v prostorách rotundy dočasně zřízena košíkářská dílna.
Teprve v devadesátých letech 19. století podnikli představitelé města účinné kroky k záchraně památky. Po dokončení stavební úpravy rotundy v roce 1888 byl doporučen k provedení restaurátorských prací Th. Melicher (1891). Ten se soustředil především na doplnění trojbarevného pozadí obrazů a zdůraznění kontur. Malby jasně vystoupily do popředí, ztratily však svůj původní půvab. Výsledek práce v roce 1893 ukázal, že převládl požadavek, aby malby byly celkově doplněny a restaurovány podle mínění městské rady.

Jak se naši předkové chovali k rotundě?

„Jejich nešetrné a necitlivé očištění, souvislé obtažení kresby v konturách a přemalba celých ploch však podstatně pozměnila původní charakter maleb a po výtvarné stránce znehodnotila jejich vysokou uměleckou hodnotu. Přemalba dochovala pouze ikonografii a kompozici, ale znemožnila slohový rozbor a spolehlivé zařazení výzdoby ve smyslu umělecko-historického vývoje.“

Tak odsoudil Melicherovu přemalbu A. Matějček: Nástěnné malby Znojemské rotundy sv. Kateřiny. (PA XXVII, 1915, s. 90-97, 201-208).

V roce 1938, po obsazení pohraničí, se podařilo zpravidla jen suchou cestou vídeňskému restaurátorovi Walliserovi odstranit přemalby z druhého pásu s mariánským cyklem a částečně ze scény Přemyslova povolání ve třetím pásu, práci však záhy přerušil, neboť zde údajně nalezl pověst o povolání Přemysla od pluhu na knížecí stolec (lískový strom se zavěšenými lýkovými střevíci a mošnou) – tedy nepochybně českou přemyslovskou pověst.

Zásadní restaurátorský zásah, kterým měly být odstraněny všechny dodatečné přemalby a znehodnocující úpravy výzdoby, byl svěřen F. Fišerovi, který přemalby snímal většinou rozpouštěním, odmýváním a jemným dočišťováním suchou cestou. Konsekrační kříž

Původní podoba obrazů vystoupila podstatně zřetelněji a objevily se navíc do té doby neznámé detaily spolu s nápisem (obr. 1) vyrytým do omítky (pod konsekračním křížem – obr. vlevo) v přízemním pásu s malovanou drapérií na západní stěně lodi (proti apsidě), sdělujícím do té doby neznámé původní zasvěcení rotundy Nanebevzetí P. Marie, jméno Konráda, druhého fundátora a autora přestavby, a letopočet 1134, který datuje (novou) přestavbu rotundy a rozšíření patrocinia o sv. Kateřinu.

Restaurátor František Fišer objevil nápis vyrytý do omítky v prvním pásu s malovanou drapérií 13. října 1949 (poslední den restauračních prací) po odstranění lešení, pod pěti vápennými nátěry.

A nyní již samotný nápis:

Obr. 1. Faximile rytého nápisu.

Obr. 1.
Faksimile nápisu rytého do omítky pod konsekračním křížem v lodi rotundy podle kresby restaurátora Františka Fišera.

Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě, 1966, obr. 29, s. 105.

Doplněné znění nápisu dle mínění komise znalců:
Doslovný český překlad:

In reg(no) d(omi)ni n(ost)ri jh(es)u X(risti)
V království Pána našeho Ježíše Krista
Anno do(min)ice ab incarnati(onis) ei(us)d(em) Mill(esim)o
Roku Páně od narození téhož tisícího
CXXXIIII p(er)act(is) pict(uris) reg(um) aux(it)
stého třicátého čtvrtého provedenými malbami králů zvelebil
cella(m) b(e)a(t)e v(irginis) Ma(r)i(a)e et S. Cathar(i)
svatyni blahoslavené panny Marie a sv. Kateři
[n]e dux Conrad(us) s(e)c(un)d(us) f[un]dator
ny kníže Konrád druhý zakladatel
[et nov]am [f](ec)it cons(truc)tio(nem) eius
a udělal její novou (pře)stavbu

Komisí schválený text a překlad nápisu
(18. prosince 1951):
(x) – předpokládané vynechání písmen,
[x] – zcela nebo částečně nečitelná písmena.
Komisi znalců ustanovenou při Státním památkovém úřadě v Brně tvořili profesoři Kristen, Šebánek, Ryba a Ludvíkovský.

A. Friedl (1953, s. 14): „Nápis sděluje, po invokaci kříže, že roku 1134 kníže Konrád jako druhý zakladatel vyzdobil (rozhojnil) obrazy králů kapli Panny Marie a sv. Kateřiny, při čemž ji přestavěl.“ Dále říká: „Ozdobiti, což v latině znamená zároveň rozhojniti, nebo rozšířiti bylo možno něco, co již dříve existovalo. Nebylo možno použíti pro vyjádření téže představy tohoto synonyma pro stavbu, která by byla teprve založena a právě dostavěna.“

A. Friedl přehodnotil čtení nápisu schválené komisí.

Použitá literatura:
Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů.
Brno 1995, s. 27 a d. S laskavým svolením autora volně zpracoval Petr Šimík.
Antonín Friedl: Nový pohled na hradní rotundu ve Znojmě a její přemyslovskou genealogii. ZPP XI-XII, 1952, s. 222-225.
Antonín Friedl: Královská kaple sv. Kateřiny ve Znojmě. Průvodce.
Praha 1953, s. 14.
Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Praha 1966, s. 105.

Poznámka: Ozdobiti (ve významu rozhojniti) nebo rozšířiti dalšími obrazy („pict“) samozřejmě nebylo možné nejen novou stavbu, jak správně uvádí A. Friedl, ale stavbu vůbec, tzn. i starší. Autor nápisu proto mohl mít na mysli pouze obrazy, které bylo možné rozhojniti nebo rozšířiti, a ty zde tedy musely být již z dřívější doby. Protože omítka, která nese malby je jednotná na stěnách i v kopuli, musela být rotunda zaklenutá, omítnutá a vymalovaná již delší dobu před rokem 1134, kdy byly malby jen doplněny (rozhojněny, resp. rozšířeny) (pozn. aut.).

Dalšími obrazy bylo možné rozhojniti či rozšířiti zase jen obrazy a ne stavbu.

Na rozdíl od výše uvedené komisí znalců schválené napis_or.jpg (2978 bytes)

oficiální verze ocitované z publikace B. Klímy (1995) a všeobecně přijímaného výkladu čtení nápisu, je naprosto zřejmé, že ve třetím řádku je přesnější místo „aux“ číst „anx“, jak lze ostatně naprosto přesně rozeznat při pozorném čtení (viz přiložená fotografie vpravo) a porovnáním s jinými písmeny „u“ a „n“ v textu (viz faksimile nápisu výše). Podobně ve čtvrtém řádku je asi přesnější místo „et“ číst „ed“. Na základě fotografie originálu nápisu se lze domnívat, že 1. řádek nebyl ve skutečnosti ukončen zkratkou „ux“ (viz faksimile), ale že pokračoval ještě nejméně jedním slovem dál, nasvědčuje tomu jakási rýha, patrně zbytky nějakého písmena (snad „e“), a ve srovnání s dalšími řádky textu i jeho podstatně kratší délka.
Také A. Vidmanová (1997, s. 52) předpokládá, že „prává část 1. řádku byla zamazána“. Mohlo k tomu dojít při zazdívání dodatečně prolomeného okna vpravo vedle nápisu položením nové omítky.

Zjevné chyby ve čtení rytého nápisu.

Fotografie rytého nápisu – detail posledního slova ve třetím řádku: „anx“.

B. Krzemieńska (1985, s. 19) ve své hypotéze uvádí, že Friedlovo čtení nápisu, ač v souladu se závěry komise znalců, není paleograficky zdaleka jisté čtení, „pravdě je zřejmě bližší čtení, které navrhla A. Vidmanová“ (1974) ve třetím a čtvrtém řádku:

... pact(a) piet(ate) reg(um) (s)anx(it)
... zasvětil pro zbožnou paměť na krále, za jejich smlouvy,
cella(m) b(e)a(t)e v(irginis) Ma(r)i(a)e ...
svatyni blahoslavené panny Marie ...

A pokračuje: „Vidmanová správně upozornila na to, že by bylo zbytečné, aby nápis zaznamenával to, co každý návštěvník rotundy nemohl sám nevidět, tj. obrazy »králů«. (Nápis neupozorňuje na obraz krále, ale na iniciátora domalby a přestavby rotundy Konráda a tedy i na to, že obraz krále byl d o p l n ě n – pozn. aut.). Pokud jde o ona »pacta«, domnívala se, že mohlo jít o úmluvy o věrnosti mezi Konrádem a Soběslavem (A) nebo o nějaké smlouvy mezi Soběslavem a uherským králem Belou (B), švagrem Marie. Tato druhá možnost by se lépe hodila k tvrzení nápisu, že šlo o »smlouvy králů«, ale i tak by tu šlo jen o jednoho krále. (Nápis „netvrdí“, že šlo o „smlouvy králů“, ale o dohodnutý obraz krále – „pact pict reg“ – pozn. aut.). Ale to není nutné, už J. Ludvíkovský (1952) poukázal na to, že tu je slovo »rex« užito v širším významu, »vladař«, »panovník«. Rozhodně pravděpodobnější je prvá možnost (A), už proto, že se k ní výborně hodí vyzdobení rotundy právě posloupností českých a moravských panovníků. To prozrazuje, že tyto dohody musely dávat Konrádovi naději či právo na český trůn, malby to jasně manifestují. Vezmeme-li v úvahu politické okolnosti, jak se roku 1134 vytvořily, dospějeme nutně ke shora naznačené domněnce o konkrétním obsahu oněch »pacta« mezi Konrádem a Soběslavem I.“. (Soběslav I. přitom podle autorky v rotundě vyobrazen není, protože v roce 1134 žijící knížata zde prý chybí. Konrád II. byl ale v roce 1134 také naživu a nechybí?! – pozn. aut.).
B. Krzemieńska se ovšem rovněž hluboce mýlí, pokud oněmi „moravskými panovníky“ míní moravská údělná knížata – viz např. Systematické utřídění hypotéz nebo Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. Protože v rotundě ve skutečnosti žádný z moravských údělníků vyobrazen není, ani Konrád II. Znojemský jako donátor, malby „jasně manifestují“ něco zcela jiného, než se sama naivně domnívá – viz např. Plášť moravských králů nebo Rekapitulace. Z Friedlova rozboru 3. řádku nápisu jasně a jednoznačně vyplývá, že v roce 1134 byly obrazy v rotundě pouze doplňovány. Z použité rozdílné technologie maleb zase vyplývá, že doplněn mohl být pouze 4. pás maleb, resp. jen ta jeho část (tj. jižní polovina), kde je i obraz krále, o němž se nápis také zmiňuje. Postava donátora je však součástí staršího 3. pásu maleb, který byl namalován již dříve (v I. etapě před rokem 1034). Konráda II. Znojemského proto nelze s touto postavou ztotožňovat ani omylem – dělí je nejméně 100 let.

B. Krzemieńska 1985. Doporučuje čtení textu a překlad nápisu podle A. Vidmanové (1974).

(x) – předpokládané vynechání písmen,
[x] – zcela nebo částečně nečitelná písmena.

A. Vidmanová: Zur rätselhaften Inschrift in Znaim. In: Études de civilisation médievale (XIe-XIIe) siécles, Poitiers 1974, s. 731-738.

J. Ludvíkovský (1952, s. 221). In: A. Friedl: Nový pohled na Znojemskou rotundu a její genealogickou řadu přemyslovských podobizen. ZPP 11-12, Praha 1952, s. 206-225.

Ludvíkovského domněnka je ovšem v zásadním rozporu se zněním Soběslavovy listiny z roku 1130.

Poněkud zvrácená logika B. Krzemieńské.

Je jistě chvályhodné, že A. Vidmanová (1974) ve třetím řádku také místo chybného čtení komise „aux“ vidí správnější „anx“, neuvěřitelné je ale ono „s“, které „objevila“ před slovem „anx“, které v nápisu ve skutečnosti není! Zřejmě je to běžná praxe v podobných latinských nápisech, totiž aby se při zkracování textu vynechávalo první písmeno ve slově!? Analogii, která by ji k něčemu podobnému mohla opravňovat, zřejmě zapomněla uvést. Byly by takové nápisy ještě vůbec srozumitelné?
Podobně nepochopitelné je místo zcela jasného „pict“ číst „piet“ jen proto, že to lépe vyhovuje jejímu okamžitému nápadu, jak celý nápis interpretovat. Závěr je jasný: autor nápisu středověkou latinu neovládal, kdežto A. Vidmanová ano.
Nápis je nutné vysvětlit v jeho původním originálním znění a ne si jej zcela svévolně přizpůsobovat k obrazu svému, jen proto, aby lépe odpovídal dosud převládajícímu názoru, že malby vznikly současně a najednou až v roce 1134. Tento převládající názor nemusí být totiž správný (a skutečně správný není, což i sám nápis dokazuje nade vší pochybnost, jak uvidíme dále – pozn. aut.).

Vršení chyb ve čtení rytého nápisu pokračuje – „sanx“.

Poznámka: Jak upozornil Zdeněk Kudělka (1986, s. 41, pozn. 56), „nápis se v souvislosti s obnovou kaple roku 1134 zmiňuje výslovně jen o malbách panovníků (peractis picturis regum)“. Z. Kudělka: Znojmo, kaple Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny. In: Z. Kudělka (řešitel úkolu)-A. Kalinová-L. Konečný-B. Samek: Výzkum románské architektury na Moravě IV, SPFFBU, F 28-29, 1984-1985, Brno 1986, s. 29-41.

K již existujícím malbám byly v roce 1134 pouze připojeny postavy zbývajících devíti panovníků.

J. Zástěra (1986, s. 5) polemizuje s Friedlovým překladem: „Přeložený nápis sděluje po invokaci křížem, že roku 1134 kníže Konrád – jako druhý zakladatel – ozdobil obrazy králů kapli P. Marie a sv. Kateřiny, přičemž ji znovu přestavěl. Friedl nesprávně pochopil význam slova »auxit«, kterému dal význam »ozdobil«. Správný překlad tohoto místa, jak se domníváme, zní:
»roku 1134 kníže Konrád jako druhý zakladatel rozmnožil nebo rozhojnil obrazy králů.«
To znamená, že zde obrazy králů již byly a že Konrádem II. byly při přestavbě rozmnoženy o další.“
J. Zástěra (1986, s. 10) v dalším textu pak ještě upřesňuje:
„V případě, čte-li se v nápise ve slovesu auxit místo písmena »u« – »n«, jak je z originálu nápisu spíše patrno, pak zkratka »anx« znamená »anexuit« – připojil, což ještě lépe vystihuje smysl nápisu“ (následuje odkaz: Antonín Friedl, Přemyslovci ve Znojmě, Praha 1966, obrazová část, 110a).

Jiný překlad (1986).

Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny, 1986, s. 5, 10.

Čtení nápisu, navrhované A. Friedlem i J. Zástěrou, odmítl D. Třeštík (1987): „Podle běžně přijímaného Friedlova čtení se zde praví, že roku 1134 Konrád II. ...“

… pict(uris) reg(um) aux(uit)
… obrazy (7. pád) králů ozdobil
cella(m) b(e)a(t)e v(irginis) Ma(r)i(a)e …
svatyni bl. p. Marie …

„Zástěra přejímá (bez citování) alternativu, kterou nadhodil Friedl, auxit ve významu »rozhojnil, rozmnožil« aby dokázal, že roku 1134 byly malby pouze rozmnoženy o nové obrazy ve 4. pásu. To je ale nemožné, protože věta nedává smysl. Auxit se totiž vztahuje k cellam a museli bychom tedy překládat: »rozhojnil obrazy králů (4. pád), svatyni bl. p. Marie«. Čárka je zde nezbytná stejně jako v případě, že bychom, jak o několik stránek dále chce Zástěra, četli anexuit – připojil. I v tom případě by vznikl nesmysl. Slovo auxit nebo anexuit v nápisu však zřejmě vůbec není, mnohem lepší čtení navrhuje A. Vidmanová, totiž sanxit. Věta by pak zněla:“

... pact(a) piet(ate) reg(um) (s)anx(it)
... zasvětil pro zbožnou paměť na krále, za jejich smlouvy,
cella(m) b(e)a(t)e v(irginis) Ma(r)i(a)e ...
svatyni blahoslavené panny Marie ...

(Řádek ale není celý, chybí min. ještě: „... ed S Cathar ...“. Zde je ovšem čárka také nezbytná, že pane doktore? Dokonce i tečka za „S“, ale ani ta v nápisu není – pozn. aut.). D. Třeštík zde sice pláče dobře, ale na nesprávném hrobě. Ony chybějící nezbytné čárky může vyčítat autorovi textu, který žádnou interpunkci v nápisu „trestuhodně“ nepoužil (viz faksimile nápisu nahoře), ale nikoliv J. Zástěrovi.
D. Třeštík pokračuje: „Nápis nemluví o žádných obrazech, ale o smlouvách, které uzavřeli roku 1134 Soběslav I. a Konrád II., a které se týkaly nejpravděpodobněji Konrádova nástupnictví na pražském trůně. Proto, aby zdůraznil svá práva na pražský trůn, zaručená smlouvou se Soběslavem, dal Konrád pořídit výzdobu rotundy.“
Čárka je zde nezbytná, ale jen v případě Zástěrova čtení, proto to má být nesmysl. Naproti tomu je-li čárka nezbytná i v případě Třeštíkem prosazovaného znění, pak se jedná o „mnohem lepší čtení“. To je přece „logické“. Kromě toho, pokud je něco nesmysl, tak je to „sanxit“. Vidíme, že D. Třeštík je ochoten podepsat se pod cokoliv, co zpochybňuje názor J. Zástěry. Uvidíme dále, co si o „smlouvách“ a „na paměť“ myslí jiní.

Názor D. Třeštíka (1987).

Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě, s. 554. In: ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 548-576.

Nápis prý mluví o jakýchsi pomyslných smlouvách, jež nikdy nikdo ani koutkem oka nespatřil, které uzavřela v rotundě nezobrazená knížata.

A. Merhautová-A. Martan (1988, s. 305): „Po vyjádření určitých pochybností k nápisu (Vidmanová 1974, s. 731 a d.) se dnešní historická věda přiklání k jeho pravosti i původu v uvedeném roce (Bistřický, in: Merhautová-Třeštík 1983, s. 330, pozn. 308). V poslední době však přinesla A. Merhautová nové informace, které upřesňují dosavadní závěry“:

Nové informace (1988).

(305) Později „roku 1951 však Fr. Fišer změnil názor tak, že nápis nebyl vyryt do omítky, ale do barevné, na původní omítku nanesené, vrstvy a že nebyl současný s malbami.“
„Roku 1987 A. Martan ... o rytém nápisu zjistil: na původní, avšak již poškozenou malovanou drapérii byl nanesen slabý vápenný nátěr a teprve poté – neznámo kdy – tu byl vyryt nápis. ... Podle toho, že malovaná drapérie byla již poškozena, když na ni byl nanášen vápenný nátěr, do něhož byl posléze vyryt nápis, vyplývá značný časový odstup mezi původními malbami a nápisem. Nápis byl však asi vyryt v době, kdy rotunda sloužila ještě jako kostel a nikoliv profánním účelům.“
„Jeví se obsah později vyrytého nápisu věrohodným?“

A. Merhautová-A. Martan: Byly či nebyly malby Znojemské rotundy jednotným dílem?, Umění 36, 1988, s. 303-306.

„Komise odborníků to připouštěla s poukazem, že obsah nápisu snad navazoval na text nedochované písemné zprávy. Ať už se nápis opíral o jakýkoliv pravděpodobně písemný záznam, jeví se jeho obsah podle našeho názoru (Merhautová-Martan, pozn. aut.) přijatelným proto, že malby se svým výtvarným pojetím, ikonografií a obsahem do období Konráda II. Znojemského hlásí, s největší pravděpodobností k roku 1134. Překážkou by nebylo ani v nápisu uvedené a již o sv. Kateřinu rozšířené patrocinium, jak se to někdy předpokládalo. Sv. Kateřině byl v 9. století zasvěcen sinajský klášter, z něhož se hlavně během první křížové výpravy šířil její kult do Itálie a zvlášť do Benátek. I ve Francii začala být sv. Kateřina uctívána již v 11. století, tehdy získal její ostatky benediktinský klášter La Trinité-au-Mont.* Sv. Kateřina byla často zobrazována od 12. století, její obrazy se však vyskytovaly i dříve.** Je možné, že na přání Konrádovy ženy Marie, která byla srbského původu a proto snad i ctitelkou uvedené světice, bylo patrocinium znojemské rotundy rozšířeno o sv. Kateřinu. Přesto však nemusela být tato světice v rotundě zpodobena. V malbách nebývaly vždy zastoupeny postavy všech světců, jimž byla stavba věnována, mimoto v našem případě by figura sv. Kateřiny (306) nezapadala vhodně do celkové obsahové náplně maleb.“

Patrocinium Znojemské rotundy bylo rozšířeno o sv. Kateřinu. Ovšem její figura by „nezapa- dala vhodně“ do celkové obsahové náplně maleb.

Malby s vyobrazením krále Rostislava a Kon- stantina s Metodějem se nemohou „hlásit“ k roku 1134. Osmdesát let po církevním schiz- matu a 37 let po vyhná- ní sázavských mnichů je to zcela nesmyslné tvrzení.

„Nejsme povoláni k rozhodování, zda je správnější Friedlovo čtení pasáže rytého nápisu »obrazy králů ozdobil svatyni bl. p. Marie« než čtení A. Vidmanové »zasvětil na zbožnou paměť na krále, na jejich smlouvy, svatyni bl. p. Marie«. Upozorňujeme však, že nápisy dosud na uměleckých dílech dochované vždy zdůrazňovaly – ať v souvislosti s objednavatelem nebo s umělcem – samotné dílo a někdy i jeho námět a nikoliv na jakou paměť dílo vzniklo. Kdyby nápis zdůrazňoval »na paměť«, postrádali bychom postavu českého knížete Soběslava I. (viz B. Krzemieńska 1985 - pozn. aut.), bez níž by »na paměť« nebylo srozumitelné.“

Odmítnutí názoru D. Třeštíka (a součas- ně také B. Krzemieńské a A. Vidmanové): „Nápisy vždy zdůrazňo- valy samotné dílo a někdy i jeho námět a nikoliv na jakou paměť dílo vzniklo“. (Merhautová-Martan 1988, s. 306).

* L. Réau: Iconographie de l'art chrétien, III/I, A-F, Paris 1958, s. 262 ad.

** Lexikon der christlichen Ikonographie 7. Rom-Freiburg-Basel-Wien 1974, s. 289 ad.

J. Zástěra (1990, s. 146): „Zatím všeobecně přijímaný výklad, daný komisí znalců, říká, jak jsme již shora uvedli, že Konrád II. ...“

… pict(uris) reg(um) aux(uit)
… obrazy králů ozdobil
cella(m) b(e)a(t)e v(irginis) Ma(r)i(a)e …
svatyni bl. p. Marie …

Dále J. Zástěra pro D. Třeštíka znovu trpělivě opakuje:
„... sloveso »auxit« je třeba přeložit výrazem »rozmnožil« a ne výrazem »ozdobil«, jak určila komise znalců a jak toto znění přijal i A. Friedl.“
A znovu vysvětluje: „... sloveso »auxit« se nevztahuje k »cellam«, jak se chybně domnívala komise i D. Třeštík, ale k »picturas«, protože ve skutečném originále je pouze »cella«. Tedy platilo by přeložení:“

… obrazy králů rozmnožil
ve svatyni bl. p. Marie ...

„a tím i uvedený výklad, že některé obrazy byly namalovány někdy dříve – předtím.“ Dále J. Zástěra poukazuje na chybnou stylizaci A. Vidmanové, kterou uvádí B. Krzemieńska (1985) i D. Třeštík (1987) – s použitím „sanxit“ – i když zde místo chybného „u“ vidí najednou již zase správně „n“, ale ze zkráceného „anx“ nelze udělat „(s)anx(it)“, ale pouze „an(e)x(uit)“, což odpovídá výrazu „připojil“:

... pact(as) pict(uras) reg(um) an(e)x(uit)
... smluvené (ujednané, slíbené) obrazy králů připojil
cella b(e)a(t)e v(irginis) Ma(r)i(a)e ...
ve svatyni blahoslavené Panny Marie ...

„Jak je patrno, tato formulace ještě zřetelněji posiluje domněnku, že zde obrazy králů již byly dávno předtím a připojen mohl být pouze horní pás ...“
Otázkou ovšem nadále zůstává, zda již v roce 1134 mohla mít rotunda zasvěcení sv. Kateřině.

Vyjádření J. Zástěry (1990) ke kritice D. Třeštíka (1987).

J. Zástěra znovu D. Třeštíkovi vysvětluje, že při čtení „auxit“ Konrád nerozmnožoval kapli, ale obrazy.

A podobně při čtení „anexuit“ nepřipojoval kapli, ale rovněž obrazy a sice k těm stávajícím, které tam již byly.

Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, 1990, s. 144-147.

H. Rokyta (1953, s. 16-18): (16) Románská rotunda na královském hradě ve Znojmě je jedním z nejhodnotnějších národních památníků. Teprve od roku 1239 se prokazatelně nazývá výlučně kaplí sv. Kateřiny. Toto datum je zároveň první spolehlivou zmínkou o pevně stanoveném kateřinském kultu v českých zemích. O tom se dovídáme z listiny krále Václava I. z téhož roku. Mezi svědky na listině podepsanými jsou uvedeni i kaplan Přemysl u sv. Kateřiny a kvardián znojemských menších bratří Heřman. Zmínku o kapli pak opět nacházíme v listině krále Václava II., z roku 1287, jakožto o královské kapli na znojemském hradě. Byla tehdy již filiálním kostelem chrámu sv. Michala.
Víme dnes i z objeveného nápisu v kapli, jehož věrohodnost prokázal Antonín Friedl po epigrafickém výzkumu, že toto zasvěcení rotundy sv. Kateřině nemohlo být původním (17) titulem královské kaple – nýbrž dodatečně rozšířeným titulem, tzv. kompatronát.
Kult sv. Kateřiny vnikl do českých zemí za vlády Přemyslovců. To znamená, že kateřinský patronát byl připojen k staršímu, nesporně mariánskému. Mariánský patronát je typický pro velkofarní kostely a pro hradní královské kaple; tím se vysvětluje mariánský cyklus maleb znojemské rotundy. Výběr titulu, tj. zasvěcení chrámů, jak nově založených, tak přestavěných, případně jen rozšířených, byl velmi závažnou otázkou za feudálního řádu. Každá z velkých vln intensivně prožitých kultů středověkých odráží se bezprostředně v proměnách chrámových patrocinií. První kateřinské kostely vznikly v českých zemích za Přemysla Otakara II. přičiněním rytířských a žebravých řádů, které přivážely do země ostatky svatých. První zpráva o existenci ostatků sv. Kateřiny v Čechách je obsažena v listu Přemysla Otakara II. egyptskému sultánovi, od něhož si král vyprošuje prst nebo jiný úd těla této světice. Ale již od první třetiny 12. století byla patrně řada starších chrámových titulů rozšířena o titul sv. Kateřiny. Po stránce liturgické jde o kompatronát, protože původní zasvěcení nelze potlačit. Od nového zasvěcení se vžilo pojmenování rotundy ve Znojmě jménem sv. Kateřiny.
Život a mučednická smrt této východní světice na začátku 4. století za vlády císaře Galeria Valeria Maximiniána Dajy daly brzy podnět k literárnímu zpracování legendy. Arabské a později řecké verse legendy způsobily rozšíření jejího kultu v Evropě za dob (18) křižáckých výprav. Středověký kult navazuje na domácí kulty některých tzv. bílých mythologických ženských postav lidových bájí jako barborek, matiček, lucek, víl a bílé paní Perchty, jejichž obřadné oslavy, zbytky nesporného matriarchátu, byly hluboce zakořeněny v lidových zvycích. Původní legendární světice z královského rodu je asi hlavní příčinou, proč její kult byl s oblibou lokalisován při královských kaplích (Tetín, Bezděz).
Patrocinium mučedníků je závislé na existenci ostatků. Otvor v mense rotundy svědčí o pozdějším uložení ostatků. Liturgická oslava jejího svátku, projev stanoveného kultu, je obsažena v novém římském misálu z 13. století. V téže době proniká liturgický kalendář pomocí žebravých řádů do zaalpských zemí a stává se závazným řádem latinského ritu. Je zde však další okolnost, která nás opravňuje s určitou spolehlivostí stanovit dobu vzniku výlučného kateřinského patronátu u rotundy ve Znojmě. První zmínka je z roku 1239, v němž byl dostavěn kostel znojemských minoritů. Nelze sice s jistotou říci, že menší bratři zavedli kateřinský kult ve Znojmě, avšak přece jen mnoho mluví pro tuto domněnku.
Kult, který je tak úzce spjat s královskou kaplí na hradě ve Znojmě, vrcholí po stránce výtvarné za Karla IV. na hradě Karlštejně, po stránce slovesné ve veršované české legendě o sv. Kateřině, která je dokumentem vysoké úrovně českého jazyka, svědčící podle slov pokrokového německého slavisty R. Trautmanna (Lipsko) o tehdy nejvzdálenějším (nebo spíš nejvzdělanějším? – pozn. aut.) západoslovanském národě.

Hugo Rokyta: Legenda o svaté Kateřině v lidové víře, dizertační práce, FF UK Praha, červen 1951. In: Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě, 1966, s. 68-69, pozn. 75 na s. 93.

Hugo Rokyta: Dvojí patrocinium románské rotundy ve Znojmě. In: Královská kaple sv. Kateřiny ve Znojmě, Průvodce, Praha 1953, s. 16-18. Úplný text (včetně vyznačení stran) reprodukován vlevo.

S jinou verzí čtení 5. řádku nápisu přišel Libor Jan na konferenci ve Znojmě (23.-25. 9. 1996):
„Se zánikem velkofarní organizace nejspíše v době Jindřicha Zdíka zůstává kostelu sv. Hypolita zachováno čestné přední místo i farní funkce, v okolí však již postupně přibývají nové kostely, které získávají právo vykonávat některé úkony související s farní správou. Jedním z nich je také sv. Michal před znojemským hradem, k němuž byla jako filiální připojena kaple sv. Kateřiny. V jejím okolí nedoložil nedávný archeologický výzkum hřbitov, důležitý atribut původních velkofarních a později i farních kostelů. Bude tak třeba se smířit se skutečností, že rotunda byla na znojemském hradě vystavěna jako soukromá, knížecí kaple, čemuž také plně odpovídá její obrazová výzdoba, neboť zde jde o výjimečnou prezentaci ideověpolitického programu, nikoli jakousi obdobu bible chudých ve smyslu obrazové historie pro farníky.“
Budování znojemského hradu spojuje až s knížetem Litoldem (1092-1112).
„Vrcholem stavební aktivity bylo vybudování »ukázkové« domácí kaple sv. Kateřiny v areálu hradu, hradiska, nikoli předhradí, která porušila ono starší osídlení z 11. století. V této souvislosti bude třeba přehodnotit výklad známého nápisu a především jeho pasáže:“

… dux Conrad(us) s(e)c(un)d(us) f[un]dator
... kníže Konrád druhý zakladatel

„ve smyslu »vévoda Konrád druhý, zakladatel«. Vždyť právě výklad »secundus fundator« byl založen na chybné premise vycházející z kunsthistorických úvah o dvou fázích stavby – uvažovalo se tedy o Konrádu II. ve smyslu druhého zakladatele (a naopak)“.

Libor Jan (1997).

Libor Jan: Několik poznámek k nejstarší církevní organizaci na Znojemsku, s. 48-49. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání. Sborník vědecké konference, Znojmo 1997, s. 46-50.

To je úvaha zcela „mimo mísu“. Autor zřejmě nabyl dojmu, že lze vytrhnout jeden řádek z celého nápisu a jeho alternativním výkladem dovozovat správnost svých úvah. Bez ohledu na čtení: „Konrád, druhý zakladatel“ nebo „Konrád druhý, zakladatel“ i bez ohledu na to, zda byl či nebyl Konrád někdy s přídomkem „druhý“ v listinných pramenech uveden, je zde jiný nesporný fakt. A to je původní patrocinium Nanebevzetí P. Marie. Byla-li rotunda původně P. Marii zasvěcena, musela zde také původně stát. Musela mít tedy nějakého původního – prvního zakladatele. Kromě toho, jak je hned v následujícím 6. řádku nejspíš uvedeno a kam již autor nedohlédl, (Konrád) „provedl její novou přestavbu“. Minimálně dvě stavební fáze jsou tak snad zcela jasně doloženy, další důkazy (Z. Kudělka 1986, s. 41; B. Klíma 1995, s. 100; VDZKČ I., 1999, s. 562, 565) jsou již nadbytečné.

Úvaha zcela „mimo mísu“.

Srovnej např.: „ordo missae“. Viz:
Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě, 1966, s. 68-69.

Kdyby nápis hovořil o Konrádu „druhém“, autor nápisu, který si jinak počínal velmi úsporně, by jeho označení „fundator“ vynechal, protože to z textu 6. řádku automaticky vyplývá. Slovo „fundator“ má v nápisu smysl a význam pouze ve spojení s pořadovým číslem „druhý“.
L. Jan by snad mohl mít pravdu, ale jen v tom případě, kdyby uvažoval o tom, že tentýž Konrád, který roku 1134 provedl novou přestavbu rotundy, ji již někdy dříve sám založil. To ovšem opět předpokládá dvě fáze stavby a tuto variantu přece autor právě napadá a pokouší se ji pomocí nápisu vyvrátit.

Poznámka: Boleslav II. je v souvislosti s přestavbou baziliky sv. Jiří na Pražském hradě také označován jako její druhý zakladatel – „secundus fundator“
(M. Bravermanová: Hrob Boleslava II., s. 247. In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000, Praha 2000, s. 247-266).

Boleslav II. byl také „secundus fundator“.

Autor článku sám žádný „lepší“ výklad celého nápisu nemá, ale navrhuje, aby jej „ti ostatní“ přehodnotili. Protože on „objevil Ameriku“, musí druzí začít pěkně „kmitat“.
Absenci hřbitova v bezprostředním okolí rotundy (pokud vezmeme v úvahu současnou úroveň terénu a pomineme nález ojedinělých drobných zlomků lidských kostí, části záušnice a malého korálku v apsidě – B. Klíma 1995, 86, 97n) lze snad zdůvodnit tím, že takový blázen, který by zakládal hřbitov na skále, se v minulosti nenašel (terén v okolí rotundy byl postupně snižován odstřelem skály). Pokud se pohřbívalo ve větší vzdálenosti od rotundy směrem severním, severovýchodním nebo východním, byl případný hřbitov zlikvidován při rozšiřování pivovaru ještě před rokem 1882. Tomu by odpovídala zmínka o velkém počtu kostí nacházených při výkopových pracích. Pokud se pohřbívalo i směrem západním, zde určitá šance nadále trvá, protože podél dnešního hradního příkopu archeologický průzkum proveden dosud nebyl. Bylo by tak možno navázat na výzkum, který B. Klíma prováděl v letech 1988-1990 jižně od rotundy.

Libor Jan „objevil Ameriku“.

L. Konečný (1993, s. 204) se v souvislosti se snižováním terénu okolo tzv. Loupežnické věže, která se později zřítila (25. 7. 1892), zmiňuje také o Znojemské rotundě: „Lze předpokládat, že ke snížení terénu došlo i v okolí blízké rotundy, jak je patrné nejen ze situování jejího původního vstupu, ale i z dodatečného podezdění vnějšího soklu v 19. století, po vyobrazení M. Trappa. S odstraněním terénu kolem rotundy zmizelo i bývalé pohřebiště, které připomínají jen ojedinělé nálezy esovitých záušnic“.
Současně nelze odmítat ani možnost ukládání význačných pohřbů ve skalním bloku přímo pod rotundou, i když dosavadní výzkum zatím znovuobjevil podzemní prostory pouze JV od rotundy. Ale i zde značně předimenzované chodby v centrální části by umožňovaly snadnou manipulaci s případnými rakvemi nebožtíků (SPELEO 1998, obr. 4a, 5b). Viz také strana MALBY A STAVBA ROTUNDY 2 – Podzemní prostory pod rotundou.

Lubomír J. Konečný: Znojmo, bývalá tzv. loupežnická věž, s. 204. In: Kol. aut.: Výzkum románské architektury na Moravě VI, SPFFBU F 34-36, 1990-1992, s. 195-204.

A. Vidmanová na konferenci ve Znojmě (23.-25. 9. 1996) navrhla číst celý nápis zcela jinak, než bylo dosud obvyklé. Hned v úvodu svého příspěvku říká, že se tímto nápisem zabývá už 40 let.
Ve 3. řádku již před lety (1974) navrhovala číst „pacta pietate regum sanxit“, nyní se vrací ke čtení komise „auxit“ (jako dubnové počasí; šance, že jednou „objeví“ i čtení nápisu navrhované J. Zástěrou, se zvětšuje; ale možná to má zakázané – pozn. aut.). Ve 4. řádku cella či cella(m) se prý nemůže vztahovat na Znojemskou rotundu (s. 51):
„Toto slovo, pokud jde o církevní stavby, znamená vždy výhradně mnišskou celu v našem dnešním smyslu, poustevnu nebo malý klášter či opatství, zvláště filiální, nikdy kapli. Cella s. Catharine se nazývá v r. 1287 klášter olomoucký, cella s. Marie r. 1241 klášter v Brně. ... Pro hradní, zvláště zeměpanskou kapli, o níž ve Znojmě jde, byl vyhrazen název capella. Toho také výslovně užívá listina z r. 1287, která registruje králův dar pro kapli sv. Kateřiny ve Znojmě; zároveň se však z této listiny s překvapením dovídáme, že kaple je podřízena znojemskému původně předměstskému kostelu sv. Michala.“

Anežka Vidmanová: Poznámky k datačnímu nápisu v kapli sv. Kateřiny ve Znojmě, s. 50n. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání. Sborník vědecké konference, Znojmo 1997, s. 50-58.

„Konsekrační kříže, v prvním řádku nápisu a uprostřed pod posledním řádkem, předpokládají, že vysvěcení vykonal biskup. Tím byl v roce 1134 biskup Jindřich Zdík, snad syn pražského kanovníka Kosmy. ... Jindřich Zdík byl olomouckým biskupem od 3. října 1126 do 25. června 1150. ... Byl exponentem pražského knížete a jeho oporou proti moci moravských údělných knížat. Proto mu kníže Soběslav II. (správně má být Soběslav I. – pozn. aut.) věnoval 6 hradských kostelů i s jejich majetkem, z nichž Zdík r. 1131 učinil střediska nově zřízených arcijáhenství*. Sídlem jednoho z těchto arcijáhenství bylo Znojmo, a bylo tedy vyňato z pravomoci českého knížete i knížat moravských a podřízeno výhradně biskupu olomouckému. To se cítilo r. 1134 ještě jako novum, které zasluhuje připomenutí“ (to je jistě možné, nápis však nevznikl roku 1134, ale později, jak sama A. Vidmanová dále uvádí, kdy to již „novum“ zcela určitě nebylo; a bylo-li znojemské arcijáhenství „vyňato z pravomoci českého knížete i knížat moravských“, nemohl Konrád II. s rotundou nic podnikat – pozn. aut.).
V této souvislosti autorka odmítá číst v 1. řádku za slovy „In regno“ nebo „In regione domini nostri“ zkratky „i hi ux“ jako „Iesu Cristi“, protože „zde nemohlo být jméno Ježíše Krista, jehož královstvím je přece celý svět“ a nahrazuje je zcela nemožným „Henrici episcopi Olomucensis“.
Dále předpokládá, že konec 1. řádku (je kratší než ostatní) byl později zamazán (s. 52) (což je docela dobře možné – pozn. aut.).

Svěcení vykonal biskup.

* J. Kadlec: Přehled českých církevních dějin I, Praha 1991, s. 118.

Nápis by potom, podle A. Vidmanové, také mohl znít (s. 54):

In regione domini nostri Henrici episcopi Olomucensis
Anno dominice ab incarnatione domini Millesimo
CXXXIIII pacta pietate regum auxit
cellam beate virginis Marie ede S. Cathari
ne dux Conradus secundus fundator
novam fecit constitucionem.

„Není a nikdy nebylo pochyby o tom, že nápis nemohl být napsán v roce, do něhož se hlásí. I kdyby zachovaná písmena nepatřila svými tvary až do mladší doby, a to nejdříve do druhé poloviny 13. století, vylučuje to minuskulní písmo. Všechny oficiální nápisy – a za takový se vzhledem k umístění znojemský nápis vydává – byly v antice, ve středověku, v humanismu a většinou i v době nové výhradně majuskulní.“
„Také by se ještě nemohlo psát o sv. Kateřině, pronikal-li k nám její kult zásluhou žebravých mnichů až od začátku 13. století.“
Zřejmě v souvislosti s výše uvedenými pochybnostmi: „cella – capella“ autorka svůj příspěvek uzavírá úvahou (s. 56): „Nepopletl náhodou autor nápisu královskou kapli na znojemském hradě a premonstrátský klášter v nedaleké Louce, jehož kostel byl zasvěcen P. Marii, takže by právem mohl být označen jako cella beate virginis Marie?“

A. Vidmanová

Nápis podle A. Vidmanové (1997).

Nápis se za „oficiální“ skutečně jen vydává, „oficiální“ však být nemohl. Byl připojen k malbám až mnohem později, snad v první polovině 13. století, kdy se již minuskule běžně užívala – viz Cursus Sanctae Mariae.

„Nápis musel poplést ten, kdo ho psal“ a ne ten, kdo se ho po něko- lika stoletích marně snaží interpretovat.
Jistě, malby přece také popletl ten, kdo je maloval – omylem zde namaloval pohana!?

L. Konečný (1997, s. 67): „Tradiční výklad rytého nápisu s letopočtem 1134 na základě Friedlova čtení, obsahově neodpovídající obdobným dokladům a důvodně zpochybněný (?) již A. Vidmanovou, lze reinterpretovat jinými variantami jeho čtení: Invokace ve 2. řádku (Anno dominice ab incarnatione eiusdem) je interpolací, jak nasvědčuje již samotný charakter vyrytí jejího textu před letopočet. Za ním je možné ve 3. řádku číst např.:“

… per acta pietatis regis, …
… per acta pietate regis auxilio, …
… post actum incarnationis regis anno Christi, …
… per acta pietate regnante annos decem.

(Jen pro připomenutí si uveďme originální znění 3. řádku:
„pact pict reg anx“, nikoliv „p act piet reg an X“,
jak si text zcela svévolně přizpůsobil L. Konečný,
aby vyhověl jeho interpretaci a datování maleb – pozn. aut.).

„Ve čtvrtém řádku pak navrhuji číst »ed« jako zkrácené »edicta(m)« (nikoliv jako spojku »et«), což zásadně mění smysl celého nápisu. V šestém řádku předpokládám (vzhledem ke zmiňovanému knížeti, nikoliv biskupovi) spíše »constitutionem« než »consecrationem«, na 7. řádku (před znamením kříže) byl snad zmizelý konec nápisu.“

L. Konečný (1997).

L. Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy, II., s. 67-68. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání. Sborník vědecké konference, Znojmo 1997, s. 59-78.

K tomu L. Konečný podává krátké vysvětlení (1997, s. 68): „Jsou-li navržené konjektury přijatelné, nápis zaznamenal, že roku 1134 došlo při obnově svatyně P. Marie jejím druhým zakladatelem – knížetem Konrádem (popřípadě v desátém roce jeho vlády) k jejímu zasvěcení sv. Kateřině. Šlo by tedy o rekonsekrační záznam, textově vymezený symboly kříže, jak bývalo u tohoto druhu nápisů běžné. Protože je nápis vyryt bezprostředně pod konsekračním křížem, domalovaným do iluzivního pásu přízemního závěsu v lodi (naproti apsidě), je zřejmé, že časově ani obsahově nesouvisel s původní výmalbou, nýbrž nejspíše s oním konsekračním křížem. K němu mohl být připojen i v časovém odstupu, jak by nasvědčoval pozdější charakter některých písmen (např. při nálezu oltářní autentiky).“
A pokračuje: „Obsahově by se nápis takového znění řadil do kategorie pamětních nápisů a zápisů (především konsekračních, někdy též s údaji o vzniku, popřípadě pořizovateli díla, často jen s letopočtem), jaké známe ze 12. věku nejen z oltářních autentik, ale i ze stěn kostelů. Uváděna v nich byla zpravidla jména světících biskupů a příslušných světských panovníků s rokem jejich vlády. Navrhovaná reinterpretace obsahu nápisu by nebyla v rozporu se známými historickými prameny. Znojemskou rotundu známe totiž z písemných dokladů výlučně jen jako kapli sv. Kateřiny, a nikoliv současně též P. Marie. »Královské« patrocinium sv. Kateřiny by v domácím knížecím prostředí již roku 1134 nepřekvapovalo, uvážíme-li jeho tehdejší šíření ve Francii a Německu, kde je doloženo u císařské kaple špýrského dómu již za Jindřicha IV., který údajně získal relikvie světice z Konstantinopole.“

Zdůvodnění
L. Konečného.

Rok 1134 ovšem neodpovídá desátému roku vlády Konráda II. Znojemského.

V. Tatíček (1998, s. 67) se rovněž zabýval zněním rytého nápisu. Zejména se pozastavuje nad komisí zřejmě záměrně zkresleným čtením některých zkratek a navrhuje vlastní variantu:
1. řádek:
… i hi ux … – čteno: Ih(es)u X(risti)
– má být: i(tem) H(el)i(che) ux(oris)
zkratku „ux“ nelze rozdělit na „u“ a „x“ jen proto, že se to někomu
lépe hodí do jeho výkladu, a podobně nelze ani spojovat jednotlivé
zkratky „i“, „hi“ a „u“ (vytržené ze zkratky „ux“) do jednoho slova;
Helicha von Wittelsbach, manželka Konráda Oty, který byl v letech
1189-91 pražským knížetem – tzn. pánem celého království
2. řádek:
… Millo … – čteno: Mill(esim)o
– má být: mitto – (posílám, vydávám, přenechávám)
3. řádek:
… pact … – čteno: p(er) act(is)
– má být: pact(um) – (… smlouvou …)
… anx … – čteno: aux(it)
– má být: anx(io) – (… úzkostlivě, pečlivě …)
4. a 5. řádek:
… Maie eS S Cathar - ?e … – čteno: Ma(r)ie et S. Cathar(i) - [n]e
– má být: Ma(r)ie ed(ita) S. Cathar(ine) - [ant]e
rozdělení jména sv. Kateřiny do dvou řádků odporuje zjištěné
závislosti: 1 zkratka = 1 slovo (do 4. řádku by se vešlo celé), nikde
v nápisu k rozdělení nedochází a pisatel by k tomu neměl ani důvod.
Tolik V. Tatíček ve svém vyjádření k dosavadnímu čtení nápisu.

Po tomto slibném začátku V. Tatíček vykombinoval postupně pět vlastních variant čtení nápisu. Uvedu zde tu poslední, pátou:
Což (ne)předávám, vstoupiv v panství našeho pána a manželky Helichy, 23. září 1191 kapli zvěčnělé vdovy Marie, léta páně od jejího proměnění 1091 vymalovanou smlouvou jedenácti vladařů, svaté Kateřině, které dříve kníže Konrád, druhý zakladatel, chystal jiný záměr?
Takový výsledek ale při nejlepší vůli komentovat nedokážu.
Dalším rozkrytím textu dochází V. Tatíček k závěru, že nápis vznikl 23. září 1191, tzn. 14 dní po smrti Konráda Oty (zemřel 9. 9. 1191 v Neapoli na mor). Tato zpráva se ale do Znojma dostala s měsíčním zpožděním, proto je Helicha, jeho choť, v nápisu označena uxor (manželka) a nikoliv jako již vidua (vdova). Autorem nápisu má být nepochybně milevský opat Jarloch, autor pokračování Kosmovy Kroniky české.

V. Tatíček (1998).

Václav Tatíček: Historie záhadného nápisu ve znojemské kapli sv. Kateřiny, Praha 1998, s. 67.

M. Wihoda uvedl svůj článek příznačně: „Vtipná hypotéza, skrývá-li v sobě klíč k nekonvenční interpretaci někdejších příběhů, je beze sporu vítanou a tedy i legitimní součástí historické metody“. Celý „vtip“ je údajně v tom, že „malby ve znojemské rotundě vznikly v jediné fázi“ (s. 439, pozn. 6), protože i samotná rotunda možná vznikla (v jediné fázi) až za panování Litoldova syna a nástupce Konráda (s. 443 a pozn. 24). To by mělo dokazovat zjištění, že na blízkém Hradišti sv. Hypolita se nacházel sakrální objekt z první poloviny 11. století (s. 440 a pozn. 9) a proto „přehledná a zdánlivě i perspektivní spekulace“, že by kníže Břetislav I. v místech dnešního hradu ve stejné době zbudoval nové správní centrum a nechal zde vystavět rotundu s plochým stropem a připustil tak existenci dvou na sobě nezávislých provinciálních středisek, „bohužel neobstojí“ (s. 440). Pro doložení své domněnky se znovu odvolává na možné čtení 5. řádku rytého nápisu ve smyslu: „Conradus secundus, fundator“, protože se zde prý může odrážet dobová praxe (kterou ničím nedoložil), která znala a běžně užívala číselnou posloupnost českých panovníků (viz výše L. Jan 1997). Tento názor byl již výše vyvrácen. Kromě toho, kdyby M. Wihoda četl pozorněji prameny, na něž se ve svém článku odvolává (pozn. 9 na s. 440), zjistil by, že je tam doslova uvedeno: „Teprve archeologický výzkum r. 1997 a 1998 naznačenou hypotézu o velkomoravském stáří rotundy (sv. Hypolita – pozn. aut.) přesvědčivě doložil“ (B. Klíma 1999, s. 31). Oba sakrální objekty, na Hradišti a na hradě, tedy nevznikaly současně a tak ona „přehledná a zdánlivě i perspektivní spekulace“ zůstává nadále perspektivní, ovšem s malou opravou: „Břetislav nestavěl na znojemské hradní ostrožně nezaklenutou plochostropou rotundu s jeden metr silnými zdmi (viz M. Vlček 1997, s. 162), nýbrž tu stávající poškozenou nechal opravit, zaklenout, omítnout a vymalovat“. To je již dnes na základě archeologického průzkumu v rotundě v letech 1989-1990 (B. Klíma 1995) i rozboru maleb a rytého nápisu jisté (viz např. Malby a stavba rotundy, Doba vniku maleb 1, 2, 3, 4 nebo Systematické utřídění hypotéz). Rovněž další ničím nepodloženou „vtipnou“ domněnku M. Wihody, že nejen stavba, ale i „malby ve znojemské rotundě vznikly v jediné fázi“ (1999, s. 439, pozn. 6), lze dnes považovat za překonanou a lze se jen podivovat, že autor uvěřil i naivnímu důkazu (A. Merhautová-A. Martan 1988, s. 302), „že se malovalo (v roce 1134) od kupole směrem k podlaze“, ale i to může být signifikantní (pozn. aut.).

Stanovisko Martina Wihody (1999).

M. Wihoda: Conradus secundus fundator aneb úvahy nad významem jedné čárky, s. 436n. In: Časopis Matice moravské 118, Brno 1999-II., s. 436-443.

A. Merhautová-A. Martan: Byly či nebyly malby Znojemské rotundy jednotným dílem?, Umění 36, 1988, s. 297-308.

Milan Vlček: Znojemská rotunda z pohledu stavebního inženýra, s. 162. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník vědecké konference, ed. P. Ciprian, Znojmo 1997, s. 161-165.

A. Merhautová zde reaguje na návrhy, které ke čtení nápisu padly na vědecké konferenci ve Znojmě (1996), a položila si základní otázku: „Přináší dodatečně vyrytý nápis, přes různorodé čtení a tím se měnící jeho obsah, informaci vztahující se ke stavbě a výzdobě rotundy?“
Nepochybně ano. Odmítá názor A. Vidmanové, že si autor nápisu popletl rotundu s klášterem premonstrátů v Louce s kostelem založeným roku 1190 Konrádem Otou a jeho matkou Marií ke cti Boží a blažené Marie vždy Panny a sv. Václava, neboť odborníci se zatím alespoň v něčem shodují:
• letopočet 1134, • kníže Konrád, • svatyně P. Marie a sv. Kateřiny,
• nápis byl vyryt v hradní rotundě (sotva se proto může vztahovat k jinému kostelu).
Zároveň s L. Konečným soudí, že: „rytý nápis byl koncipován nikoliv podle autentiky, ale písemného pramene jiného druhu, nejspíše kronikářského – historického rázu, nyní neznámého. V podobných pramenech se totiž obvykle zaznamenává, např. kdo a proč dal opravit věž, pořídit malovaná okna atd.“. Dále už pak následují jen spekulace obsažené již v její hypotéze (1983) – Konráda jako donátora ztotožňuje s figurou s kostelem v rukou: „Vybraná slova a letopočet z rytého nápisu spolu se zobrazeným donátorským párem, který podle letopočtu nutně představuje Konráda II. Znojemského a jeho manželku Marii naznačují, že tato dvojice, ale hlavně sám Konrád, byla iniciátorem úprav a výmalby rotundy, k níž se přikročilo nejspíše až po svatbě páru“. Tzn., že údajně až Konrád v roce 1134 by měl plochostropou rotundu postavenou před rokem 1035 Břetislavem nechat zaklenout, přistavět lucernu a kamennou lavici, celou znovu omítnout a také celou vymalovat. A to vše včetně apsidy. Proto jej také nazývá (2000, s. 66): „donátor maleb“, i když drží v rukou model kostela, tedy stavby. Samotný donátor stavby se jí někam vytratil.

Stanovisko Anežky Merhautové (2000).

A. Merhautová: Znojemská rotunda a její nástěnné malby, s. 61-63.
In: B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Praha 2000, s. 51-66.

Jak A. Merhautová přišla na to, že ve 3. pásu vyobrazeným donátorem musí být právě Konrád II. Znojemský, kterého nápis označuje jako druhého donátora? A kde je potom vyobrazen první donátor?

Dalo se to vůbec stihnout? Svatba byla v červnu 1134 v Uhrách (?) (Z. Měřínský 1999), po několikadenních oslavách a návratu do Znojma se přikročilo k odstranění střechy a ke stavbě opěrné konstrukce pro zaklenutí rotundy, pro kterou se v podlaze bezprostředně vedle rozšířeného základu rotundy vysekaly otvory. Původní podlaha se musela samozřejmě odstranit až na skalní podloží. To máme červenec. Dřív začít nemohl, protože byl předtím ve vězení. Dovezl se materiál na klenbu a vystavěla se kupole. Až malta v klenbě kupole dostatečně zatuhla, konstrukce se odstranila a současně se pracovalo na zastřešení rotundy. Připouští se, že současně se zaklenutím vznikla patrně i lucerna. Postavilo se nové lešení. Položily se nové omítky. Až zaschly a vyzrály, nanesl se na ně vápenný nátěr. Do něj byl rozvržen námět maleb. Rozměřily se jednotlivé pásy, nahozeny byly kontury postav. Ve 2. a 3. pásu k tomu malíř použil okrovou barvu. Ta pak ale došla a ve 4. pásu a v kupoli musel pokračovat rudkou. Ne. Pardon. Malovalo se prý shora dolů. Takže naopak, nejprve maloval pouze rudkou, ale než došel ke 3. pásu obstaral si okrovou barvu a 3. a 2. pás již předkresloval okrem. Protože velmi spěchal, rozměřil jednotlivé pásy nestejně široké. První český král Vratislav I. i aktuálně vládnoucí kníže Soběslav I. tak vyšli o 35 cm menší, než údajný donátor Konrád II. – pouhý moravský údělník! (Což je ovšem v naprostém rozporu s hieratickou perspektivou, kterou malíř uplatnil v oráčské scéně). Protože ještě nic netušil o Třeštíkově „obecně přijímaném názoru“, namaloval Konráda, ač jen údělníka, v plášti pražských Přemyslovců, přestože pražského stolce nikdy nedosáhl. Ne dosti na tom, do knížecích plášťů pražských Přemyslovců oblékl i Libušino poselstvo, tvořené nevědomými a neučenými sedláky (!), třebaže v té době žádný hrad Praha neexistoval (Libušina věštba o jeho založení se přece odehrála až dlouho poté, co se poselstvo s Přemyslem ze Stadic již vrátilo). Provedly se drobné opravy obrysů některých figur, koní a býčího spřežení. Pak už jen stačilo tyto kontury vyplnit barvou a znovu je obtáhnout.
S hrůzou si ale v poslední chvíli uvědomil, že královská figura ve 4. pásu musí být na čestném místě proti apsidě (to ten spěch). Protože některé obrazy už byly rozpracované (zřejmě i kníže s přilbou) a nešlo proto jednoduše posunout všech 19 postav o 6 míst doprava, musel postavu krále vytrhnout bez náhrady z posloupnosti panovníků (1983, s. 20*), následujících 5 figur posunout o jedno místo vlevo a na takto uprázdněnou pozici proti apsidě namalovat krále. Situace byla zachráněna. Král byl umístěn mezi své dva syny, po pravici měl staršího Vladislava a po levici mladšího Soběslava. Jedinou vadou na kráse bylo, že vedle Spytihněva II. byl hned Konrád I. Brněnský. Provedenými přesuny postav byl ale malíř natolik zmaten, že úplně zapomněl kdo je vlastně kdo a nízké biskupské mitry omylem namaloval Břetislavovi I. a Spytihněvovi II. Inu ale co. Třeba si toho nikdo nevšimne. A protože jsme v křesťanské kapli a je zde vyobrazeno 27 křesťanských knížat, je třeba jim předřadit pohanský mýtus s ústřední postavou pohanského Přemysla-Oráče a umístit jej přímo proti vstupním dveřím (nad obraz „Narození Ježíše Krista“ ve 2. pásu), aby to první, na co padne oko zbožnému návštěvníkovi kaple, byl pohan.

Dalo se to vůbec stihnout?
Aneb Jak asi probíhala přestavba rotundy a její výmalba podle hypotézy A. Merhautové.

Zdeněk Měřínský: Několik poznámek k výzkumům Znojemské rotundy a hradu, s. 459 a pozn. 22. In: Časopis Matice moravské CXVIII, 1999, s. 453-463.

A. Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu, Umění 31, 1983, s. 20.

A. Merhautová: Znojemská rotunda a její nástěnné malby, s. 56, 64.
In: B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Praha 2000, s. 51-66.

V této nejnovější publikaci se již A. Merhautová otázce královské postavy vytržené bez náhrady z posloupnosti knížat úzkostlivě vyhýbá, ač na ni bylo na konferenci ve Znojmě rovněž poukazováno (L. Konečný 1997, s. 67), nebo snad právě proto?.

To totiž vůbec nebylo na závadu, protože podle A. Merhautové (2000, s. 66) „obsahovým motivem znojemských maleb nebylo ani Přemyslovo nastolení, ani nějaké pohanské mýty, nýbrž myšlenky plně křesťanské, již proto, že zdobily interiér kostela“ – v rámci oblíbeného schématu Civitas Dei, bohemizovaného právě postavami 27 pražských a moravských přemyslovských knížat, měla být nastíněna historie českého státu a jeho aktuální situace. Pro tyto „myšlenky plně křesťanské“ byla vyhrazena bezmála celá polovina 3. pásu maleb právě pohanské „Přemyslovské scéně“!

Ač to zní neuvěřitelně, je tento „vědecký názor“ skutečně prezentován ještě v roce 2000, to není překlep. Přesto byl ve stejném roce dalece překonán J. Bažantem.

Poznámka: To je představa stejně tak absurdní, jako kdyby nám A. Merhautová chtěla namluvit, že spolu s D. Třeštíkem pravidelně nosili v čele prvomájového průvodu Kristův obraz.

Zbývalo domalovat obličeje, praporce a vzory na štítech, pěti různým postavám ve 3. pásu namalovat stejný vzor na ozdobném lemu pláště, aby měli návštěvníci rotundy o čem přemýšlet a čím si lámat hlavu a naši vědci co ignorovat. Namalovat také zelené a modré pásy pozadí, doplnit šupinovou duhu a arkaturu na rozhraní pásů, doplnit nápisy v lodi a také v apsidě, kde současně pracovala na malbách jiná parta. Pak odstranit lešení a dílo bylo hotovo. Pardon, zapomněli jsme na podlahu. Tak ještě celou rotundu vyčistit, vyrovnat násypem dno, po obvodu hlavní lodi vystavět kamennou lavici a udělat litou maltovou podlahu. Po jejím zatvrdnutí rotundu znovu vysvětit a zasvětit sv. Kateřině. A to všechno ještě v roce 1134 dokud bylo venku ještě trošku teplo. V zimě se malovat nedá. Znovu se ptám: „Dalo se to vůbec stihnout?“

* A. Merhautová-Livorová (1983, s. 20): „Eventuální námitku, že Vratislavova postava není ve sledu umístěna na příslušném místě, lze vyvrátit (?) poukazem na jeho výjimečnou královskou hodnost, která si vynutila posunutí postavy na nejdůstojnější místo proti apsidě, patrně aby vynikla polarita moci světské a duchovní.“ (Lze to sice napsat, ale námitku tím vyvrátit NELZE! – pozn. aut.)

Proč by autor návrhu posunoval jen postavu krále a ne všechny, aby zůstaly »ve sledu«?

Vraťme se ještě k A. Vidmanové (1997) a jejímu návrhu na čtení nápisu. Nepochybně má pravdu v tom, že zkratky: „i hi ux“ v 1. řádku jako zkrácené jméno Ježíše Krista číst nelze. Ale ani jako olomouckého biskupa! Jméno „Jindřich“ (Henricus) (resp. Heinric, jak je uvedeno na Zdíkově biskupské pečeti) bychom v 1. řádku nápisu snad ještě našli: „hi“, ale z dvojice písmen „ux“ na konci prvního řádku „biskupa olomouckého“ (episcopus Olomucensis) udělat nelze snad ani teoreticky.
Autorka zde vytváří složitou konstrukci zcela zbytečně, protože »cella« v nápisu je zřejmě stejně tak zkratka, jako všechny ostatní, a znamená »c(ap)ella«, tedy kaple a nikoliv klášter. Nedivím se potom, že se s nápisem trápí již 40 let. Kromě toho, jak uvádí A. Merhautová (2000, s. 62), „nelze pomýšlet na premonstrátský kostel v Louce, protože ten roku 1190 založil Konrád Ota spolu se svou matkou Marií ke cti Boží a blažené Marie vždy Panny a sv. Václava“. A nikoliv sv. Kateřiny. Nápis nám patrně nepřipomíná změnu majitele k roku 1134, jak se domnívá A. Vidmanová (k ní došlo roku 1131), ale především rozšíření či změnu zasvěcení rotundy (viz L. Konečný 1997, s. 67) a podíl Konráda II. Znojemského na domalbě a stavební úpravě rotundy.

Zbytečně složitá konstrukce A. Vidmanové.

Anežka Vidmanová: Poznámky k datačnímu nápisu v kapli sv. Kateřiny ve Znojmě, s. 51n. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání. Sborník vědecké konference, Znojmo 1997, s. 50-58.

Původní patrocinium „Nanebevzetí P. Marie“ později asi přešlo na kostel minoritského kláštera (založen snad již v roce 1221) na předhradí znojemského hradu, protože od roku 1239 se již o rotundě mluví výhradně jen jako o kapli sv. Kateřiny (H. Rokyta 1953, L. E. Havlík 1998*). Z této doby by rytý nápis v rotundě asi také mohl pocházet, pokud ale přijmeme Tatíčkovu verzi znění 1. řádku s kněžnou Helichou, která jeho vznik řadí do doby, kdy se Konrád Ota – pán celé Moravy (in regione domini nostri ...) – stal současně také pražským knížetem, tzn. pánem celého království (in regno domini nostri ...), dostáváme se do rozmezí let 1189-1191.** Nápis současně připomíná, že již dříve – v roce 1134 – došlo k domalbě rotundy a její nové přestavbě (kamenná lavice v lodi a nová podlaha; lucerna byla zřejmě postavena současně s klenbou lodi již za Břetislava I.) za vlády údělného knížete Konráda II. Znojemského – druhého „fundátora“ nové (pře)stavby (i když víme, že nejpozději od roku 1131 rotunda byla již Zdíkova).

Kdy rytý nápis, resp. jeho psaná předloha, vznikl?

* Lubomír E. Havlík: Dějiny královského města Znojma a znojemského kraje. Brno 1998, s. 25, 54.

** Poznámka: Znojemský údělník Konrád Ota, syn Konráda II. Znojemského, získal za služby prokázané Soběslavu II. roku 1176 také Brněnsko. Olomoucký úděl získal podobně od Bedřicha (syna krále Vladislava) roku 1181. Stal se tak pánem celé Moravy, po smrti Bedřichově (†1189) na dva roky i pánem celého království. S Helichou z Wittelsbachu se oženil někdy před rokem 1176, zemřela po roce 1214.
J. Žemlička (1997, s. 402): „Kníže jako instituce se ctil jako pán (dominus)“.

Josef Žemlička: Čechy v době knížecí, Praha 1997, s. 402.

Dodržíme originál rytého nápisu a nebudeme libovolně měnit jednotlivá písmena. Na základě poznatků J. Zástěry (1990), A. Vidmanové (1997), L. Konečného (1997), V. Tatíčka (1998), A. Merhautové (2000) a s přihlédnutím ke skutečnosti, že na malbách 4. pásu vidíme jen jednu královskou figuru s korunou a žezlem, by pak možné správné čtení nápisu mohlo vypadat takto:

In reg(no) d(omi)ni n(ost)ri jh(es)u X(risti) [???]
V království Pána našeho Ježíše Krista (?chybějící text?)

resp. lépe (dle upravené Tatíčkovy verze znění 1. řádku – viz výše),
protože královstvím Ježíše Krista je celý svět (jak říká A. Vidmanová), resp. protože jeho království je nadčasové – „není z tohoto světa“ (J 18, 36) – panuje našim duším, nemůže být tudíž jmenován v 1. řádku, ostatně ani zkratky „i hi ux“ nelze jako jeho jméno číst:

In reg(ione) ... (nebo také ...)
In reg(no) d(omi)ni n(ost)ri i(tem) H(el)i(che) ux(oris) [eius]
V území ... (nebo také ...)
V království pána našeho (Konráda Oty) jakož i Helichy manželky jeho
Anno do(min)ice ab incarnati(onis) ei(us)d(em) Mill(esim)o
Roku Páně od narození téhož tisícího
CXXXIIII …
stého třicátého čtvrtého …
… pact(am) pict(uram) reg(is) an(ne)x(uit)
… smluvený (určený, ujednaný, dohodnutý, slíbený) obraz krále připojil
resp. … pact(as) pict(uras) reg(um) …
… smluvené obrazy panovníků …
c(ap)ella b(e)a(t)e v(irginis) Ma(r)i(a)e ed(icta/m) S. Cathar(ine)
kapli bl. P. Marie zasvětil sv. Kateřině
[ips]e dux Conrad(us) s(e)c(un)d(us) f[un]dator
sám kníže Konrád druhý zakladatel
[et nov]am [f](ec)it cons(titu)tio(nem) eius …
a provedl její novou přestavbu …

Možné správné čtení rytého nápisu podle
P. Šimíka (2000).

Autor nápisu vztahujícího se k událostem roku 1134 chtěl datoval jeho vznik obdobím vlády Konráda Oty a přitom se elegantně vyhnout dvojímu vročení i opakování Konrádova jména.
Myslím, že se mu obé podařilo bezezbytku, aniž by to bylo na úkor srozumitelnosti nápisu.
Kněžna Helicha zřejmě usilovala o vyzdvihnutí zásluh otce jejího manžela o Znojemskou rotundu.

„Připojeny“ musely být včetně krále i postavy dalších osmi knížat (posledních devět postav v plášti), to vyplývá z logiky maleb, ale to podstatné a zaznamenáníhodné i po letech bylo právě zobrazení prvního českého krále Vratislava I. Z toho, že v nápisu král není jmenován, ani v roce 1134 aktuálně vládnoucí pražský kníže (Soběslav I.), ani světící biskup (Jindřich Zdík), kdežto znojemský údělný kníže ano, lze usoudit, že autorem nápisu (resp. textu, o nějž se opíral) mohl být někdo, kdo ve starém sporu údělných knížat s panovníkem (a s biskupem Jindřichem Zdíkem) o vlastnictví hradských kostelů stranil moravským údělníkům. Mohli bychom dokonce vyslovit i názor, že Konrádovo jméno nápis uvádí právě proto, že jeho vyobrazení v malbách chybí. O tom, že vzájemné vztahy mezi biskupem Zdíkem a údělníkem Konrádem nebyly zdaleka ideální, nás prameny dostatečně informují (VDZKČ I., 1999, s. 533n.). Z toho, že se text zmiňuje o nové přestavbě či o obnově, lze usoudit, že knížete Konráda (a protože nápis připomíná rok 1134, tedy nepochybně Konráda II. Znojemského) máme chápat jako „druhého zakladatele“ (5. řádek), přestože víme, že kostel byl v té době již Zdíkův! Půjde nejspíš o falzum, které mělo zpochybnit biskupovo vlastnictví kostela. Rytý nápis vznikl asi podle kronikářského záznamu pořízeného někdy po roce 1181, kdy se Konrád Ota, syn Konráda II. Znojemského, stal pánem Moravy, resp. v letech 1189-1191, kdy již byl pánem celého království.

Kdo to psal?
Co vyplývá ze znění rytého nápisu?

Z toho, že se nápis nejdříve zmiňuje o domalbě (3. řádek) a až poté o přestavbě (6. řádek), bychom mohli usoudit, že přestavba byla takového charakteru, že mohla být provedena až po doplnění maleb. Stavba kamenné lavice a zhotovení nové podlahy v roce 1134, případně oprava střechy, by takové představě plně odpovídaly, v žádném případě se však nemohlo jednat o zaklenutí rotundy.
Připusťme však, že mohlo být bráno v úvahu i pořadí důležitosti jednotlivých úkonů.
Konrádova „fundace“ je v nápisu připomenuta snad proto, že s rotundou přecházely do Zdíkova vlastnictví i další majetky, určené pro „obživu“ kaple.

Stačí umět číst!
Stačí se jen držet textu, aby bylo jasné, že rotunda již dávno před rokem 1134 zaklenutá, omítnutá a vymalovaná byla!

V předchozím textu potom z „připojeného obrazu“ (3. řádek) vyplývají alespoň dvě etapy výmalby a z „nové přestavby“ (6. řádek) pak nejméně tři etapy výstavby rotundy – musela být již jednou, někdy dříve, stavebně upravována (zaklenutí a nové omítnutí) a vědělo se o tom (viz také Malby a stavba rotundy).

Nejméně dvě etapy výmalby, tři etapy výstavby.

O minimálně dvou stavebních fázích se dnes již snad nepochybuje – viz „druhý zakladatel“ (s výjimkou Z. Měřínského, J. Dvořáka, L. Jana a M. Wihody). Dokládá to archeologický výzkum v rotundě (B. Klíma 1995, s. 100) i dřívější zjištění Z. Kudělky (1986, s. 41). Dokládá to také původní patrocinium Nanebevzetí P. Marie. Jestliže v roce 1134 bylo původní zasvěcení kaple změněno nebo rozšířeno o sv. Kateřinu (Hugo Rokyta, L. Konečný), je jasné, že to původní – starší zasvěcení musela mít původní – starší kaple postavená již někdy dříve.

Závěr.
Co říká „prostá logika“.

Je ovšem také pravda, že pod dvěma stavebními fázemi si mnozí odborníci představují stavbu plochostropé rotundy, opatřené klenbou teprve někdy později. To jsou úvahy naprosto ničím nepodložené. Kupole byla od počátku nezbytnou součástí projektu každé stavby rotundy. Vyžadoval si to program výmalby. Tomu byl tento typ staveb plně podřízen, kvůli němu byl vymyšlen, kvůli němu vznikl.
Nikoliv naopak.

Každá rotunda byla kompletně vymalována ještě před svým posvěcením. Malby byly jejich neodmyslitelnou součástí.

O minimálně dvou etapách výmalby však nikdo nechce nic slyšet (zejména pražští historikové ne). Přitom ale jakoukoliv logiku postrádá tvrzení některých hypotéz o tom, že malby vznikly najednou a současně. Proč by v roce 1134 při změně či rozšíření původního patrocinia o sv. Kateřinu někdo v rotundě nově maloval mariánský cyklus (ke všemu jen jeho úvodní část), který měl vztah pouze k původnímu zasvěcení a k původní staré stavbě, a nenamaloval by nic ve vztahu k novému zasvěcení sv. Kateřině? Buď bychom museli zpochybnit správnost údajů, které rytý nápis uvádí, anebo zde (ve 2. pásu a v jižní polovině 4. pásu) byl mariánský cyklus namalován již dříve, stejně jako celý 3. pás a deset knížat v severní polovině 4. pásu, a potom skutečně sv. Kateřinu nebylo již kam na stěny rotundy „smysluplně“ umístit,* když ve 4. pásu, v jeho jižní polovině, bylo nutno ještě doplnit postavy devíti chybějících panovníků od Spytihněva II. až po Soběslava I. včetně postavy krále Vratislava I. Potom zkratku „anx“ opravdu můžeme vysvětlit jen jako „připojil“. A připojeno mohlo být jen těchto zbývajících devět knížat v plášti ve 4. pásu včetně „slíbeného (smluveného, dohodnutého) obrazu krále“ k obrazům, které již v rotundě byly, jak při správném čtení z nápisu vyplývá.

Poznámka: Z toho, že se nápis zmiňuje pouze o připojeném obrazu krále (resp. panovníků) a nikoliv již sv. Václava (v přilbě) – tohoto nejvýznamnějšího Přemyslovce a věčného panovníka přemyslovského státu, jak je patrno ze soudobých denárů, lze usoudit, že postava tohoto světce v malbách již byla z předchozí (II.) etapy výmalby. V nápisu se také nemluví o Libuši či jejím poselstvu, o oráčské scéně, o mariánském cyklu nebo o symbolu Ducha svatého v kopuli lodi ani o vyobrazení Krista-Pantokratora a dvanácti apoštolů v apsidě. Chybí jakákoliv zmínka o pohanu Přemyslovi, údajném mytickém prapředkovi „všech“ vyobrazených knížat. Proč asi? Přitom měl být součástí tehdejší „překvapivě moderní a přitom ve starých tradicích zakotvené české státní ideologie, která v té době také nemá v Evropě rovnocenné analogie“ (D. Třeštík 2000, s. 70). Srovnej také Z. Kudělka 1986.

* A. Merhautová-A. Martan (1988, s. 305): „V malbách nebývaly vždy zastoupeny postavy všech světců, jimž byla stavba věnována, mimoto v našem případě by figura sv. Kateřiny nezapadala vhodně do celkové obsahové náplně maleb“
..., které zde již byly z dřívější, starší etapy výmalby rotundy. Kdyby zde údajně žádné starší malby nebyly, neměla by figura sv. Kateřiny kam vhodně či nevhodně zapadat.
Je také pravděpodobné, že v poslední III. etapě výmalby (1134) ve 4. pásu, kde původně pokračoval mariánský cyklus ze 2. pásu (zpoloviny již přemalovaný prvními pražskými Přemyslovci od Bořivoje po Břetislava I. při II. etapě výmalby 1035-1055), byl přemalován i obraz Nanebevzetí P. Marie související s původním zasvěcením rotundy, umístěný nejspíš proti apsidě. Na tomto místě byl „připojen slíbený obraz krále“ a jeho nejmladšího syna Soběslava I a před ně doplněno ještě zbývajících sedm Přemyslovců od Spytihněva II. po Vladislava I.

To je zřejmý rozpor. Kdyby zde údajně žádné starší malby před rokem 1134 nebyly, neměla by sv. Kateřina kam vhodně či nevhodně zapadat.

Obraz Nanebevzetí P. Marie nahradily postavy prvního českého krále Vratislava I. a jeho syna Soběslava I.
Současně bylo původní zasvěcení rotundy Nanebevzetí P. Marie nahrazeno, resp. rozšířeno o „královské“ patrocinium sv. Kateřiny. Že v roce 1134 padla volba právě na tuto východní světici, nepochybně souvisí s již dříve uskutečněnou Zdíkovou cestou do Svaté země (1123, resp. 1130).

Konrád II. Znojemský ani jeho žena Marie neměli na dění kolem rotundy žádný vliv.

Teprve v době, kdy bylo rozhodnuto o přemalovaní závěrečné části mariánského cyklu v jižní polovině 4. pásu dosud chybějícími postavami pražských Přemyslovců, bylo také rozhodnuto o změně či rozšíření zasvěcení rotundy.
Jedním z rozhodujících faktorů pro volbu nového zasvěcení bylo pravděpodobně i vyobrazení donátorky v dlouhém bílém svatebním rouchu s kalichem v rukou jako „Nevěsty Beránkovy“ (Zj 19, 6-8). Souvislost s legendou o sv. Kateřině je zjevná.

Poznámka: Nejnověji se čtením rytého nápisu zabýval J. Klobušický na odborné konferenci „Znojemská rotunda“ konané 25.-26. června 2003 ve Znojmě. Informaci pro vás připravujeme.

Jan Klobušický:
Kult sv. Kateřiny Alexandrijské a jeho šíření. In: Sborník konference Znojemská rotunda 2003, Znojmo 2004, v tisku.

[ zpět HISTORIE ]

Chronologický přehled hypotéz od roku 1820
1. část (1820-1945) • 2. část (1946-1990) • 3. část (1991-2000)

Hypotézy [ L. Konečný ]
[ J. Zástěra ] [ Původ mandlového tvaru štítů | Inspirační zdroje autorů maleb | Biskupské mitry | Zapůjčená ruka | Rotunda vstoupila do třetího tisíciletí ]

Volně zpracoval Petr Šimík,
znění rytého nápisu konzultováno s PhDr. Antonínem Hartmannem, CSc.

Grafické zpracování: Studio COMET Brno