Renesanční palácová
BUDOVA

na gotických základech
Sídlištní a hradní areál
Konec strany
[ Zpět PODZEMÍ ]
Rotunda sv. Kateřiny nevyrostla na předhradí Znojemského hradu izolovaně od ostatní nejstarší zástavby a bez přímých vazeb na okolí. Proto ve snaze o získání co nejúplnějšího obrazu prostředí a především hmotných pramenů, které by dobře doložily období nejstaršího slovanského vývoje, bylo třeba v jejím dosahu přistoupit také k prošetření pozůstatků sídlištního a hradního areálu ostrožny. K tomuto účelu se hodila jediná dostupná a jen relativně málo poškozená plocha na vyhlídkovém prostranství za hradbou jižně od rotundy (obr. 1). Ležela v dosahu kostela na původně značně skloněném terénu, který byl po staletí postupně vyrovnáván navážkami, ukládanými za těleso hradby. V těch nejstarších dobách byla místem okrajovým. Většího významu se jí dostalo teprve až v pozdním středověku a novověku.
ZPĚT na začátek strany
ZPĚT na začátek strany
Obr. 1. Plocha výzkumu
Konec strany
Znojemská rotunda – součást sídlištního a hradního areálu.
 Obr. 1. Plocha výzkumu jižně od rotundy:
 a
-skalnatý skelet, b-část pravěkého hlinitého valu, c-štěrky cesty,
 d-kameny, e-dlaždice a cihly.
ZPĚT na začátek strany
Sídlištní a hradní areál
Použití těžkých stavebních strojů
Konec strany
Obr. 1. Plocha výzkumu jižně od rotundy.
LEGENDA:
1. Týl pravěkého valu.
2. Svrchní kamenné zdi.
3. Hradba.
4. Palácová budova a podzemní chodba.
5. Středověká cesta.
6. Malé objekty.
7. Hranice skryté plochy.
8. Pivovar.
9. Cihlová pec.
10. Lehký objekt u hradby.
Před zahájením i v průběhu vlastních terenních prací se chovala naděje na zachycení alespoň útržků původních vrstev a spolu s nimi i výmluvných archeologických památek. Na rozdíl od velkého optimismu řady zastánců teorie zdejšího velkomoravského osídlení panoval na složitou situaci mezi vědci spíše střízlivý pohled. Výzkum byl zahájen sondážemi na podzim roku 1987 a v následujících letech se pak přistoupilo k otevření značně velké plochy (přes 600 m2)(obr. 1).
Stalo se tak až poté, co se prostor ještě rozšířil o asanovanou budovu starých pivovarských garáží. Těžké stroje odebraly betonovou podlahu a části základového zdiva spolu s vrstvou navážek o mocnosti až 90 cm (obr. 2). Tak se společně se stavební sutí odstranila i nejvíce porušovaná svrchní vrstva. Záhy se ukázalo, že celá jedna třetina původně vymezené skrývky je tak dalece porušená, že je pro archeologický výzkum zcela nevhodná.
ZPĚT na začátek strany
Obr. 1. Plocha výzkumu
Obr. 2. Bagr ve službách archeologů
Konec strany
Odstranění svrchní vrstvy těžkými stroji.
 Obr. 2. Nejhrubší práce pomáhá archeologům zmáhat bagr.
ZPĚT na začátek strany
Použití těžkých stavebních strojů
Severovýchodní část výzkumu
Konec strany
Obr. 2. Těžké stavební stroje ve službách archeologů.
Byla to zvláště severovýchodní část plochy, na níž vystupovalo samotné skalnaté podloží, odsekané ve druhé polovině minulého století při vybudování tzv. „Glassalonu“, pak na stejném půdorysu pivovarské požahovny a konečně i budovy garáží. Její betonové základy byly záměrně pokládány tak, aby dobře zajišťovaly stabilitu dlouhé budovy. Obvodové zdi i vnitřní příčky se z týchž důvodů opíraly přímo o upravenou podložní skálu. Ta musela být pro získání potřebné roviny proti svahu směrem k rotundě na celé polovině půdorysu budovy dokonce odsekána. Úprava skály nastupovala od poloviny plochy severním směrem, kde náhle končila 120 cm vysokým, cihlami vyzděným stupněm. Rovinu stupně pokrývala kameninová dlažba, která vytvářela podlahu požahovny – dílenského prostoru pro opravy dřevěných sudů, jenž byl plně využíván ještě i po roce 1945. Zpevnělý stupeň současně zabezpečoval překrytí stropu podzemní chodby. V blízkosti rotundy dosahovalo maximální zahloubení odtěžené skály více než tři metry výšky. Pro archeology celý tento areál tak pozbyl své hodnoty. Umožnil však objev a sledování zavalené podzemní chodby.
ZPĚT na začátek strany
Bagr ve službách archeologů
Západní část plochy výzkumu
Konec strany
Severovýchodní část plochy výzkumu.
Západní areál výzkumu měl zcela odlišný charakter. Pod mocnými vrstvami hlinitých navážek a sutí se zde po nejstarším vývoji osídlení hradní ostrožny dochovaly jen skromné stopy. Velkou část plochy překrývaly základy a podlaha prostorné kamenocihelné budovy palácového charakteru (obr. 1). K objasnění jejího původu, doby vzniku a trvání byly pod její dlažbu vyhloubeny tři sondy, z nichž pouze severní dosáhla v hloubce 120 až 290 cm na skloněné skalnaté podloží. Vytěžené památky však zcela postačovaly k zodpovězení základních otázek o významu stavby.
ZPĚT na začátek strany
Severovýchodní část plochy výzkumu
Nálezy keramiky – STRATIGRAFIE
Konec strany
Západní část plochy výzkumu.
Soubor keramických zlomků ze všech tří sond a z jejich jednotlivých horizontů, které jsou v základě totožné se stratigrafickým členěním vysledovaným na centrálním bloku, byl dosti pestrý. Nejspodnější hlinitá vrstva nad skalnatým podložím obsahovala fragmenty mladohradištních a pozdněhradištních nádob. V jejich materiálu se objevovala tuha i šupinková slída. Zastoupení měly šikmé, kuželovitě seříznuté okraje, ale i okraje vzhůru vytažené a svislé. Druhou, mladší skupinu tvořily střepy s častější příměsí slídy. Pocházely z nádob se zesílenými a podžlabenými okraji. Tento keramický materiál bylo možno srovnávat s nálezy z vrstev B 10 a B 8 (viz Stratigrafie B. Klíma 1998-90 – obr. 1).
ZPĚT na začátek strany
Západní část plochy výzkumu
Přesunutí materiálu od rotundy
Konec strany
Stratigrafie.
STRATIGRAFIE [ J. Palliardi 1882 | B. Klíma 1998-90 ]
V severní části palácové budovy byla dlaždicemi podlahy zjištěna jen slabá hlinitá vrstva dosedající na šedavě okrovou skalnatou drť. Odtud získaná souprava nálezů měla nápadně jednotný charakter a náležela výlučně mladohradištní keramice. Její přítomnost v této poloze lze vysvětlit jen tím, že před položením dlažby došlo ke konečnému vyrovnání terénu. K tomuto účelu posloužily zeminy získané v dosahu staveniště na svahu pod rotundou. Tam se při jejich odebrání narazilo až na mladohradištní vrstvu a spolu s hlínou se pod ukládané dlaždice přesunul i poměrně starobylý materiál.
ZPĚT na začátek strany
Nálezy keramiky – STRATIGRAFIE
Stavba prostorné zděné budovy
Konec strany
Přesunutí staršího materiálu od rotundy.
Nálezová situace pod podlahou budovy dovoluje konstatovat, že výrazný horizont představovala vrstva B 7 – skalní drť, vážící se k nové, ve 13. století budované hradbě. Suť zde v mocné vrstvě nivelovala terén a musela sem být nahrnuta již záhy ve 14. století, neboť překryla původní vrstvu se staršími památkami předchozího věku. Na ni dosedal tmavý hlinitý horizont s nálezy z vyspělého 14. století. A právě v tomto období zde došlo k výstavbě prostorné zděné budovy, dělené kamennou zdí i cihlovou příčkou a uvnitř omítnutou vápennou maltou. Popelovitý horizont se střepy 15. století prozradil, že stavba byla v té době z valné části zničená požárem. Ihned však došlo k její nové výstavbě. Silné obvodové stěny stavěné z kamenů byly na vnitřní straně místy doplňované a dozdívané cihlami. Jak půdorysné řešení a stavební zbytky, tak i dodatečné úpravy spolu s archeologickými doklady prozrazují, že budova prošla ještě další přestavbou.
ZPĚT na začátek strany
Přesunutí materiálu od rotundy
Obr. 3. Půdorysy budovy
Konec strany
Stavba prostorné zděné budovy ve 14. století.
 Obr. 3a. Půdorys podzemí.
 Obr. 3b. Půdorys vstupního podlaží.
ZPĚT na začátek strany
Stavba prostorné zděné budovy
Obr. 4. Pohledy na budovu
Konec strany
Obr. 3.
Pokus o rekonstrukci palácové budovy
(půdorys podzemí a vstupního podlaží).
 Obr. 4a. Pohled severní.
 Obr. 4b. Pohled západní.
ZPĚT na začátek strany
Obr. 3. Půdorysy budovy
Čtvercové a šestiboké dlaždice
Konec strany
Obr. 4.
Pokus o rekonstrukci palácové budovy
(pohled severní a západní).
Podlahu suterénních místností, která překrývala vrstvy s nejmladším materiálem poč. 14. století, tvořily dlaždice čtyř typů. Západní a nejprostornější místnost s chodbovým vyústěním podél severní stěny objektu a v severozápadním rohu se zbytky kruhovitého schodiště, pokrývaly velké cihelné dlaždice čtvercovitého tvaru o rozměrech 33×33 cm a výšce 5,5 cm. Prostor pod kruhovým schodištěm kryly šestiboké dlaždice o délce strany 11 cm a severní chodbu zase prosté cihly. U severního vstupu do střední místnosti leželo pouze několik malých dlaždic čtvercovitého tvaru o hraně 19 cm, ale jinak celou plochu místnosti a současně také plochu podlahy sousední prostory pokrývaly opět šestiboké hladké dlaždice o průměru 22 cm (obr. 5).
Budova s čelní stěnou vystavěnou v tělese hradby byla patrová a navíc zajímavá tím, že na její severovýchodní suterénní místnost navazoval vstup do podzemní chodby.
ZPĚT na začátek strany
Obr. 4. Pohledy na budovu
Obr. 5. Dlažba v suterénu
Konec strany
Čtvercové a šestiboké dlaždice.
 Obr. 5. Dlažba suterénní místnosti.
ZPĚT na začátek strany
Čtvercové a šestiboké dlaždice
Obrazové prameny
Konec strany
Obr. 5.
Ukázka dlažby suterénní části palácové budovy se vstupem do podzemí (vlevo).
Přesné zaměření všech stavebních zbytků v původním uložení, ale i část zborcených klenebních pasů spolu s dalšími informacemi o charakteru zdiva a dlažby, se stalo základem pro architektonickou rekonstrukci této budovy, kterou provedla tvůrčí skupina ing. arch. V. Čuhela (obr. 3 a obr. 4). Architektonická rekonstrukce.
Vedle nejdůležitějšího archeologického materiálu pomohly ujasnit představy o vzhledu a charakteru stavby též dostupné obrazové prameny. Ty měly i význam chronologický, neboť doložily přibližnou dobu její existence a zániku. Nejstarší rytina Znojma s hradem, datovaná rokem 1523, ji vyobrazuje jako velkou a nápadnou patrovou budovu, jejíž čelní stěna vyrůstala přímo z tělesa hradby (obr. 6).
ZPĚT na začátek strany
Obr. 5. Dlažba v suterénu
Plán hradu z poč. 18. století
Konec strany
Obrazové prameny.
 Obr. 6. Rytina Znojma s hradem z poloviny 17. století.
Obr. 6.
Rytina Znojma s hradem, polovina 17. století (M. Merian).
Na mladších rytinách z prvé poloviny 18. století je však již prostor v jižním sousedství rotundy bez zástavby. Nedávno objevený plán hradu z počátku 18. století však v obrysové linii ještě zachytil toto stavení (Kudělka a kol. 1993, 197, IV). Zdá se, že autor v ne příliš dokonalé kresbě vynesl již pouze její trosky. Lze tedy předpokládat, že stavba zanikla ve druhé polovině 17. století, jak tomu konečně napovídají i archeologické památky ze suťového horizontu.
ZPĚT na začátek strany
Obrazové prameny
[ Zpět PODZEMÍ ]

Použitá literatura:
B. Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů.
Brno 1995, s. 101 a d.
Volně zpracoval Petr Šimík.


Copyright © 1998-2002 Petr Šimík

Grafické zpracování: Studio COMET Brno

ZPĚT na úvodní stranu