ZNOJEMSKÁ ROTUNDA v historických souvislostech
Starobylé město Znojmo, od 11. století jedno ze tří nejdůležitějších správních a hospodářských středisek Moravy, zdobí bohatá historie i významné uměleckohistorické památky. Největšímu zájmu se vždy těšila malá hradní kaple – rotunda sv. Kateřiny – původně zasvěcená Nanebevzetí P. Marie, která stojí na okraji vysoké skalní ostrožny v areálu starého přemyslovského hradu. Patří k našim nejvýznamnějším románským památkám.		Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě – na 3. místě v seznamu národních kulturních památek.
Je to proporcionálně velmi vyvážená centrální stavba s válcovitou lodí o průměru 6,79 metrů, k níž se pouhou hranou připojuje podkovovitá, 3,5 metru široká apsida. Kopulí zaklenutá loď je 10,11 metrů vysoká a apsida, sklenutá konchou, dosahuje ve středu triumfálního oblouku výšky 5,9 metrů. Na ose kněžiště je zdivo apsidy prolomeno jedním okénkem s jednoduchou špaletou. Podobná tři další okénka se otevírají v západní, jihojihozápadní a v jihojihovýchodní části stěny válcovité lodi. Na netypické, severní straně lodi byl umístěn původní obdélníkovitý vchod v půlkruhovitě sklenutém portálu s tympanonem.		Rozměry rotundy.
		Obr. 1. Půdorys a řez rotundou.
Zdivo z nepravidelně přitesávaných kvádříků, uložených v řádcích na kvalitní vápennou maltu, dosahuje síly 1,1 metru a je zevně neomítnuté. Materiálově se velmi podobá zdivu rotundy knížecího hradu ve Starém Plzenci (obr. 2).		Friedl 1966, 20.
Obr. 2. Rotunda ve Starém Plzenci.		Obr. 2. Rotunda sv. Petra (asi 3. čtvrtina 10. století) ve Starém Plzenci (původně hrad Plzeň).
Zajímavé byly dosud funkčně nevysvětlené čtvercovité otvory, pravidelně umístěné nad sebou v několika rovinách. Procházejí celou hmotou zdiva a zaslepuje je pouze vrstva vnitřní omítky. Jsou dobře zachyceny již na starých kresbách rotundy. Lze se domnívat, že vznikly obezděním dřevěného hranolu pomocného zevního lešení. Ozdobným kamenným prvkem je hnědočervený pískovec na portálu, okně a římse. Jeho zlomky se objevovaly také pod podlahou rotundy.
Určitou diskusi již dříve vyvolala otázka střešní lucerny, jejíž přítomnost na původní stavbě zdůvodnil již K. Guth a kterou doložila též stavební šetření při opravě v roce 1966 (obr. 3). Potvrdilo se tak, že obrazové prameny 16. a 17. století (viz např. na straně ÚVODEM-obr. 3), které ji zpodobňují, jsou hodnověrné. Lze se proto o ně opírat také při řešení rekonstrukce tehdejší zástavby celého hradu a při výkladu archeologických pramenů.		K. Guth (1924-25, 141-142).
Obr. 3. Část základu lucerny.		Obr. 3. Část základu lucerny vzniklé zároveň s klenbou lodi. Průzkum klenby prováděl Ing. arch. V. Malač z KSPPOP Brno roku 1968. Snímek Alois Martan.
Vnitřní stěny rotundy jsou omítnuty a vyzdobeny nástěnými malbami. V nich spočívá hlavní význam a výjimečnost hradní kaple. Malby zobrazují hlavně figurální motivy, v nichž se zcela neobvykle a přitom nenásilně propojují křesťanské prvky s obrazy světských panovníků.		K malbám viz strana MALBY.
Dosahují mimořádně významné výrazové síly, umocněné i vyrytým nápisem v omítce, který se hlásí k roku 1134 a byl objeven při restaurátorském ošetření maleb F. Fišerem v roce 1949. Malby zcela oprávněně stojí od počátku odborného zájmu v popředí vědecké pozornosti a staly se vděčným předmětem podrobného studia řady badatelů.		O tomto nápisu najdete podrobnější informace na samostatné straně NÁPIS.
Vedle stále se opakujících úvah o významu maleb a jejich ikonografickém výkladu se řada předních historiků umění dotkla též funkce rotundy. Uvažovali o ní jako o kapli na hřbitově sociálně nižších vrstev obyvatelstva (Guth 1934, 817-818), kultovém kostele bez speciálního určení (Cibulka 1931), ale nejpravděpodobnější výklad, k němuž se přiklání nejvíce odborníků a který podtrhl V. Richter (1936, 246), podal V. Birnbaum. Rotundu považoval za knížecí kapli sídelního hradu s dodatečnou funkcí velkofarního chrámu (Birnbaum 1926-27).		K ikonografii maleb viz strana IKONOGRAFIE.
Skalní ostrožna Znojemského hradu (obr. 4) leží na samém okraji zvlněného území Českomoravské vysočiny, z něhož se otevírá široký pohled do úrodné nížiny Dyjskosvrateckého úvalu. Vybíhá do nápadného jazykového tvaru s osou ve směru SV – JZ. Z jižní a jihozápadní strany ohraničují návrší příkré srázy spadající k řece Dyji. Západním a severozápadním směrem se zase strmě sklánějí do hlubokého údolí Gránického potoka. Na jihovýchodě navazuje ostré úbočí výrazné kotliny, tzv. Jámy, která ostrožnu odděluje od návrší s kostelem sv. Mikuláše. Pouze na východní straně přechází výšina úzkým hřbetem v plošinu, na níž krystalizovalo původní podhradí, základ pozdějšího středověkého jádra města Znojma.		Hradní ostrožna.
Obr. 4. Znojemská hradní ostrožna ve středověku.		Obr. 4. Legenda: 1. Velkomoravské hradiště sv. Hypolita. 2. Vnitřní hrad. 3. Rotunda. 4. Loupežnická věž. 5. Klášter minoritů s kostelem Nanebevzetí P. Marie. 6. Kostel sv. Petra a Pavla. 7. Kostel sv. Mikuláše. 8. Kaple sv. Václava.
Podle dosavadních znalostí se původní opevněné mocenské centrum ve Znojmě skládalo, stejně jako ostatně i jiná sídla té doby, z vlastního hradu a předhradí. Zachovávalo typ tradičních hradišť, obehnaných pásem mohutné dřevohlinité hradby s kamennou lícní stěnou. Vnitřní hrad s knížecím dvorcem se rozprostíral na samém jihozápadním cípu návrší. Od prostornějšího předhradí ho původně odděloval hluboký příkop. Předhradí, postupující dále severovýchodním směrem, se zvolna zužovalo v přirozenou šíji, na svém konci rovněž proťatou dnes již zasypaným příkopem. Pouze z této severovýchodní strany byl možný přístup do celého opevněného areálu.
Samotný terén obou částí hradu byl značně zvlněný a pouze předhradí vytvářelo ve své severovýchodní polovině určitou rovinu. Tu na západě ukončoval podkovovitě vystupující hřbet, za jehož obloukem se již svah ostře skláněl. Původní stav a podobu tohoto místa pomáhá velmi dobře objasnit schematický plánek M. Trappa z roku 1862 (obr. 5). Na nejvyšším místě hřbetu byla postavena rotunda. Její rovné předpolí, jen s mírným sklonem k jihu, se otevíralo východním směrem. Sem se také mohlo, tak jak dovolují předpokládat výsledky dosavadního bádání, koncentrovat hlavní osídlení již v pravěkém období a potom především soustavné a husté osídlení od doby vybudování břetislavského hradu v první polovině 11. století.
Obr. 5. Plán hradní ostrožny z roku 1862 dle M. Trappa.		Obr. 5. Legenda: a) zahrada, b) vojenská nemocnice, c) dvůr, d) hradební příkop, e) most, f) pivovar, g) obytná budova, h) zahrada, i) dřevařský dvůr, k) rotunda, l) Loupežnická věž, m) budova, n) město Znojmo, o) skály.
V průběhu dalšího vývoje docházelo právě zde ke značným stavebním úpravám. Dodnes stojící stavby, pokrývající téměř celou plochu předhradí, archeologický výzkum neumožňují. Hlavně vybudování pivovarských sklepů a vymývárny sudů ve druhé polovině minulého století představovalo citelný a výrazný zásah do prostředí v těsné blízkosti rotundy. Současně znamenalo definitivní zničení důležitých památek, osvětlujících samotné počátky Znojemského hradu.
Použitá literatura: Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů. Brno 1995, s. 17 a d. Volně zpracoval Petr Šimík.
ROTUNDY abecedně [ seznam | mapka ]
ROTUNDY chronologicky [ 9. století | 10. století | 11. století | 12. století | 13. století ]

Copyright © 1998-2002 Petr Šimík

Grafické zpracování: Studio COMET Brno