IKONOGRAFIE 4. pásu maleb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem: Petr Šimík Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště • 1. část: Obrácené štíty • 2. část: Přilba sv. Václava • 3. část: Knížecí pláště • |
Otočené štíty,
šišák sv. Václava, knížecí pláště. Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem. 3. část |
|||||
LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato práce odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů dle katalogu J. Šmerdy: Denáry české a moravské, Brno 1996. | Čísla v hranatých závorkách. | |||||
„Problematikou maleb ve Znojemské rotundě se během
posledních 170 let zabývalo mnoho vědců. Z našich to byl především Antonín Friedl
v publikaci Přemyslovci ve Znojmě (1966), která téměř vyčerpávajícím
způsobem řešila také ikonografii jak mariánského cyklu, tak především cyklu
přemyslovského. Druhou významnou prací byla kniha Jiřího Mašína Románská
nástěnná malba v Čechách a na Moravě (1954), v níž se Mašín, mimo jiné,
zabývá rovněž řešením ikonografie znojemských maleb. Ani Friedlovi, ani Mašínovi
se však nepodařilo identifikovat jednotlivé postavy přemyslovského cyklu, mimo
Přemysla Oráče a krále Vratislava II., i když především Friedl se již téměř
dotýkal jejich vysvětlení.“ Takto Jaroslav Zástěra uvádí II. kapitolu své publikace „Původ péřové koruny – postavy panovníků na českých a moravských denárech“ (1986). Zde na základě podrobného studia maleb vypočítává jména devatenácti pražských přemyslovských panovníků ve 4. pásu zobrazených: |
Úvod. J. Zástěra: Původ péřové koruny, Znojmo 1986, kap. II.: Analýza čtvrtého pásu a určení knížat, s. 3-4. |
|||||
|
|
Pláště knížat. J. Zástěra: Původ péřové koruny, kap. II.: Analýza čtvrtého pásu a určení knížat. Znojmo 1986, s. 4. D. Třeštík: Objevy ve Znojmě. Praha 1987, s. 550; Praha 2000, s. 70. |
|||||||||
D. Třeštík se zde opírá o domněnky autorů z
jejich starších prací: J. Mašín 1954, A. Friedl 1966, A. Merhautová-Livorová 1983,
A. Merhautová–D. Třeštík 1983, A. Merhautová–D. Třeštík 1985, B. Krzemieńska
1985. Ti ve svých publikacích stereotypně a nekriticky přebírají názor vyslovený v roce 1862 Mořicem Trappem, kdy naše vědomosti o Velké Moravě
byly jen velmi mlhavé a kusé: „Pravděpodobné je také, že ostatních devět
postav bez pláště představují moravská údělná knížata z rodu Přemyslova“. Asi vůbec poprvé se o moravských údělných knížatech zmiňuje již v roce 1822 znojemský rodák justiciár Pittner. Hovoří o tom A. Friedl (1966, s. 21): „Ostatní postavy (Pittner) určil pak jako české panovníky pohanské a křesťanské, včetně moravských knížat údělných, z nichž posledním byl Konrád II.“ Od shora uvedeného tvrzení D. Třeštíka, skrývajícího se za tzv. „obecně přijímaný názor“, se zcela distancuje P. Černý ve svém příspěvku (na konferenci Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník Znojmo 1997) – Zobrazení přemyslovské genealogie v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace (s. 91): „Jiným zarážejícím stereotypem dosavadního bádání o znojemské panovnické genealogii je ryze spekulativní, apodiktické a ničím zatím blíže nedoložené tvrzení o totožnosti postav oděných do svrchního pláště s českými, resp. pražskými Přemyslovci a postav bez pláště s moravskými údělníky této dynastie. Otázka identifikace Přemyslovců se tak jeví jako zvláště naléhavé desideratum u postavy sv. Václava, jehož přítomnost ve znojemské genealogii byla sice předpokládána (A. Merhautová: Ikonografie Znojemského Přemyslovského cyklu. In: Umění XXXI, 1983, s. 18-25), nicméně kde doposud není jasné, ve které z řady postav je nutno vidět tohoto nejvýznamnějšího Přemyslovce, uctívaného jako světec a zemský patron už dávno před vznikem znojemských maleb (ostatně při dnešním stavu zachování nemá žádná postava genealogie nimbus jako běžný atribut svatosti).“ desideratus = vytoužený |
PhDr. Ing. Pavel Černý, FF UP Olomouc. | |||||||||
Poznámka: Nimbus jako symbol Václavovy svatosti v rotundě ovšem nechybí z důvodu, že by se nezachoval. Sv. Václav jej v rotundě nikdy neměl. Nimbus nenajdeme ani na většině mincí, na nichž je sv. Václav vyobrazen, dokonce ani na iluminacích rukopisů: Gumpoldova legenda (před rokem 1006), Kodex vyšehradský (1085) – viz obr. vlevo, De civitate Dei (po roce 1136) – viz obr. výše. Zřejmě ani v rukopisu Flores Bernardi (mezi roky 1148-1167) vyobrazení světci sv. Vít, sv. Vojtěch a sv. Václav nimbus původně neměli, byl jim doplněn až dodatečně. Dokazuje to použití odlišné barvy, přetažené linie a především nejistý a roztřesený tah pera, kterým se nimby liší od provedení ostatních čistých linií, vedených jistou a zkušenou rukou – viz obr. vpravo. V rotundě chybějící nimbus proto nemůže být důvodem pro odmítnutí identifikace postavy v přilbě jako sv. Václava. Nimbus v rotundě nahrazuje přilba jako jeho nezaměnitelný atribut. Sv. Václav je tak od ostatních knížat dostatečně odlišen. | Nimbus sv. Václava. | |||||||||
Vidíme, že odborníci D. Třeštíkovi situaci vůbec neulehčují. Musí se teď rozhodnout. Je sv. Václav v rotundě nebo není? Jestliže tam je, musí to být panovník v přilbě, ovšem ten je namalován v řadě knížat bez pláště – podle D. Třeštíka (resp. „obecně přijímaného názoru“) moravských údělníků. Je-li mezi nimi sv. Václav, v tom případě to ovšem moravští údělníci být nemohou, musí to být pražští Přemyslovci. Pak ale neplatí „obecně přijímaný názor“. A jestliže to údělníci jsou, potom v rotundě nemůže být sv. Václav, ale ten by tam podle jiných (A. Merhautová) být měl. Ostatně Oldřichovi Brněnskému atribut přilby v každém případě přidělit nemůžeme. Praporec (či korouhev) by pak nemohl být symbolem držení léna, čímž by se naši vědci dostali do rozporu s historickou skutečností potvrzenou mnoha prameny i jejich vlastní konstatací (B. Krzemieńska 1999, s. 293, 325-327). | ||||||||||
T. Krejčík (1986,
s. 373): „Nejčastěji byli ovšem moravští údělníci
zobrazováni na svých ražbách stojící, oděni v krátký šat, přes něj může
a častěji není přehozen plášť, sepnutý na rameni sponou. (Totéž ale můžeme říci i o obrazech sv. Václava na českých
i moravských denárech – pozn. aut.). V ruce může držet kníže
kopí, meč, praporec nebo kříž a druhou se opírá o štít. Tento způsob
zobrazování vládce byl v evropském středověkém umění dosti přesně vyhražen
oné skupině světských feudálů, do níž patřili jak moravští, tak čeští
Přemyslovci. Na našich denárech se nedá podle užití pláště, starobylého symbolu urozeného a vznešeného muže, vysledovat rozdíl mezi moravským údělníkem a českým vévodou, ...“. |
PhDr. Tomáš Krejčík. | |||||||||
Názor D. Třeštíka (resp. jeho „obecně přijímaný
nesmysl“) nesdílí rovněž L. Konečný ve svém příspěvku (na
semináři Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník Znojmo
1997) – Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy (s. 66 d.): „Ani
novější koncepce výkladu (Merhautová, Krzemieńska) dostatečně neobjasnily řadu
ikonograficky závažných otázek, jako např. proč jsou
donátoři zobrazeni v pláštích, šlo-li o moravská (znojemská) přemyslovská
knížata, jejichž nárok na pražský trůn nebyl realizován, ...“ a
dále „Také dosavadní snahy o genealogickou identifikaci knížecích figur v
plášti a zejména oněch bez pláště (domněle
moravských Přemyslovců), s nevyhnutelností nepravděpodobného
dvojího vyobrazení některých, plně neuspokojí v
žádné předložené variantě, ...“. Opravdu velmi kulantně řečeno. Viz také Denáry moravských údělníků. Další důkazy uvádí i hypotéza P. Šimíka a definitivně je tento Třeštíkův „obecně přijímaný nesmysl“ vyvrácen na straně Pohan v církevní stavbě?! |
PhDr. Lubomír
Konečný, Muzeum města Brna. |
|||||||||
Máme-li za prokázané, že se šišákem na hlavě mohl
znojemský malíř zobrazit pouze knížete Václava, resp. sv. Václava, a tento pražský
kníže je namalován v řadě devíti panovníků bez pláště,
pak nezbývá než „dosud obecně přijímaný názor“, že knížata
s pláštěm jsou knížaty pražskými a knížata bez pláště moravskými údělníky,
jako evidentně chybný rezolutně odmítnout a výklad symboliky pláště V rotundě ani žádní údělníci být nemohou, protože všech 27 knížat má jako odznak panovníka-suveréna kopí s praporcem. O praporci z písemných pramenů (např. Kosmas III, kap. 8 a 15; A. Friedl 1966, s. 62; J. Žemlička 1997, s. 126; B. Krzemieńska 1999, s. 293, 326, 327) víme, že jej panovník, a ne nějaký moravský údělník (nebo dokonce následník), přebíral od římského krále či císaře v léno poté, co byl zvolen sněmem Čechů (a Moravanů). Zřejmě proto také na většině moravských denárů těchto údělníků, kde jsou vyobrazeni s kopím, nalézáme kopí bez praporce (J. Šmerda 1996, č. 330, 341, 344, 345, 364, 387, 388, 428a, 431, 433a, 433b, 448a, 448b) – viz také „Denáry moravských údělníků“. |
Žádní „údělníci“ ve Znojemské rotundě
namalováni nejsou!
A už vůbec ne jacísi „následníci“. |
|||||||||
T. Krejčík (1986, s. 374): „Korouhev jako symbol suverenity mohla být propůjčována jako symbol léna. Na moravských denárech doprovází korouhev panovníka poměrně zřídka, častěji je zde zachycena jako atribut sv. Václava.“ | PhDr. Tomáš Krejčík. | |||||||||
Znamená to tedy, že ve 4. pásu maleb nemohou být
zobrazeni moravští údělníci, ale jen a pouze 19 pražských Přemyslovců,
ať již v plášti nebo bez, od Bořivoje [09] po Soběslava [27], jak to správně
předpokládá hypotéza J. Zástěry, a mezi nimi také sv.
Václav [13] v přilbě a s obráceným štítem. Na otázku: „Proč je
prvních devět postav ve 4. pásu zobrazeno bez pláště, když ten je
jedním ze základních knížecích atributů?“ najdete odpověď
na straně „Plášť moravských králů“. Celou polemiku s názory D. Třeštíka (Objevy ve Znojmě) lze uzavřít citací z publikace A. Friedla „Přemyslovci ve Znojmě“: |
Proč je prvních devět postav ve 4. pásu zobrazeno bez pláště? | |||||||||
Korouhev
je znakem suverenity. Korouhví bylo možno vládnout, ale
korouhev bylo možno také propůjčovat. Římský císař nebo král
na podkladě těchto představ odevzdáním korouhve propůjčil římské léno svému leníku.
Český kníže u příležitosti svého nastolení vždy odjíždí do říše
na sněm nebo do města, kam byl zvlášť pozván, nebo kde německý císař
nebo král ve funkci římského panovníka právě pobýval. A zde
obvykle „podáním korouhve a jiných odznaků“ přijal Čechy v léno. Korouhev, jak tuto insignii nazývají kronikáři, je tedy podle jejich svědectví znakem suverenity nad svěřeným lénem. Je odznakem čestným, nikoli nahodilým. I malíř při používání tohoto ikonografického detailu, vyjádřeného praporcem, byl vázán společenskou diferenciací. Nemohl přisoudit takovou distinkci postavě, jíž ve skutečnosti nepatřila, i když tu šlo o typisaci určitého druhu. Jestliže tedy znojemský malíř ve své genealogické řadě každou figuru vybavil kopím a praporcem, učinil tak proto, že fiktivně tu portrétoval české panovníky jako suverény, i když byli zároveň leníky římských císařů (A. Friedl 1966, s. 62). |
Závěr. Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Praha 1966, s. 62. |
|||||||||
Proto nelze přijmout náznak obhajoby údajných
moravských údělníků v rotundě prý vyobrazených bez plášťů, ale
zato s korouhví, o kterou se pokouší J. Žemlička (1997, s.
349): „S ohledem na dědičnost údělů tu odpadala volba, ale každý
z moravských knížat měl projít nastolením. Není známo, jak
taková intronizace vypadala. Její součástí asi bývala věrnostní
přísaha českému knížeti“. Vzhledem k tomu, že pražský kníže mohl kdykoliv komukoliv z údělníků jeho úděl odejmout, což se běžně stávalo, protože úděl měli jen propůjčený (Kosmas II, 14), nemůžeme hovořit o nějaké jejich suverenitě. Postavení a moc pražského knížete a moravského údělníka byly nesrovnatelné, proto by jim malíř nikdy nemohl přiznat stejný odznak suverenity. Jestliže je přesto všech 27 knížat v rotundě vyobrazeno s korouhví, musí se jednat o suverénní panovníky včetně těch bez pláště, kteří proto údělníky být nemohou (a už vůbec ne nějakými vládními čekateli, následníky či veškerým žijícím potomstvem Přemyslova rodu). Jak je doloženo na straně „Plášť moravských králů“, jedná se o první pražské Přemyslovce od Bořivoje [09] po Oldřicha [17]. |
Josef
Žemlička: Čechy v době knížecí, 1997, s. 349.
Údělníci s korouhví NE! |
|||||||||
Podle P. Kroupy (1997, s. 13) se Morava poprvé stala římským lénem až v
září roku 1182 na říšském sněmu v Řezně. Římský císař
Fridrich Barbarossa zde udělil Bedřichovi lénem Čechy a Konrádu Otovi
I. Moravu jako samostatné říšské markrabství. Tento stav trval až
do roku 1186, kdy se Konrád Ota s Bedřichem na jednání ve Starém Kníně
usmířili. Konrádovi bylo přislíbeno nástupnické právo a na oplátku
se vzdal nezávislosti a přijal markrabství od Bedřicha lénem. Toto
usmíření lze chápat jako důsledek krvavé bitvy u Loděnice na
Znojemsku koncem roku 1185, kde přes těžké ztráty na obou stranách
Češi nad Moravany údajně zvítězili. M. Wihoda (2003, s. 12n) však uvádí, že „o údajném povýšení Moravy na říšské markrabství neví nikdo ze středověkých kronikářů“. Již 1. července 1179, tedy dva roky před údajným povýšením Moravy na markrabství, se objevuje mezi svědky Barbarossova privilegia jakýsi Přemysl, markrabě z Moravy. V Bedřichových listinách z této doby se objevil obrat »kníže v Čechách a na Moravě«, neboť Václav, který doposud spravoval Olomoucko, po krvavé bitvě na Bojišti v lednu 1179 odešel do vyhnanství spolu se svým bratrem Soběslavem II. Uvolněný díl Moravy Bedřich podřídil nevlastnímu bratrovi Přemyslovi. „Nová a z říšských zvyklostí vycházející hodnost asi symbolizovala podřízenost českému knížeti, a protože Znojemsko a Brněnsko spolehlivě kontroloval Konrád Ota, lze tento úřad spojit jedině s Olomouckem“. |
Petr
Kroupa: Premonstráti v Louce – dějiny kláštera, s. 13. In: Premonstrátský
klášter v Louce. Dějiny – umělecká výzdoba
– ikonologie. Znojmo 1997, s. 13-51.
Martin Wihoda: Markrabství jako téma věčného návratu, s. 12. In: DaS 3/2003, XXV, s. 12-16. |
|||||||||
|
Udělení
léna. Římský král (císař) uděluje léna biskupovi, abatyši (vlevo) a svět- ským knížatům (vpravo). Podle vyobrazení z Hei- delberského rukopisu, tzv. Sachsenspiegelu, z první čtvrtiny 14. století. Josef Žemlička: Století posledních Přemyslovců, 1998, s. 42. |
|||||||||
Na základě všech předložených citací, argumentů a
věcných důkazů se domnívám, že je třeba rehabilitovat
hypotézu J. Zástěry, zejména tu její část, která se zabývá
ikonografií 4. pásu
maleb a to v plném rozsahu, i co se týká vyobrazení velkomoravských a
předvelkomoravských panovníků ve 3. pásu maleb (zde však s jistými
výhradami ke jmenovitému určení některých postav a zásadní výhradou
k datování vzniku maleb). Omluvit se mu za neopodstatněné výpady uveřejňované
dosud v tisku nebo v publikacích některých našich odborníků či
badatelů (např. J.
Žemlička: Čechy v době knížecí, Praha 1997, s. 226 a pozn. 18
na s. 487,
T. Borovský: Nebývá zvykem, ČMM 118/1999-2, Brno, s. 433, či M.
Wihoda:
Conradus secundus fundator aneb úvahy nad významem jedné čárky, ČMM
118/1999-2, Brno, s. 439, pozn. 7, B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve
Znojemské rotundě,
Praha 2000, nebo A. Novotný: Přemyslovský
rodokmen ve Znojmě, Znojmo 2000, www.znojmuz.cz). Pokud tak tito pisatelé sami neučiní (a to sotva můžeme očekávat), cítím morální povinnost to udělat, ne za ně, ale
místo nich. Nechť je celý tento článek za takovou omluvu pokládán. Pane doktore Zástěro, promiňte, prosím, neboť oni nevědí, co činí. |
Pane doktore Zástěro, promiňte, prosím, neboť oni nevědí, co činí. | |||||||||
• 1. část: Obrácené štíty • 2. část: Přilba sv. Václava • 3. část: Knížecí pláště • |
||||||||||
[ Plášť moravských králů | Zapůjčená ruka | Biskupské mitry | Odznak hodnosti Vladislava I.? | Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat | Boleslav I. – kníže a bratrovrah? | Původ mandlového tvaru štítů | Denáry moravských údělníků | Kniha | Inspirační zdroje autorů maleb | Náramky knížat | Malby a stavba rotundy 1 a 2 ] | ||||||||||
Hypotézy [ J. Zástěra | L.
Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ] |
S použitím diskusního příspěvku PhDr. J. Zástěry, předneseného na
semináři Malby ve Znojemské rotundě 18. února 1999 na PdF MU Brno, publikace
Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny, Znojmo 1986, Jaroslav
Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990 a článku Dušan Třeštík:
Objevy ve Znojmě, ČsČH, XXXV-4, s. 548-576, Praha 1987, volně zpracoval a doplnil
Petr Šimík. Použitá literatura: Mořic Trapp: Nástěnné malby kaple (pohanského chrámu) markrabského hradu ve Znojmě, Brno 1862, Otakar Votoček: Přemyslovská rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě, in: Zprávy Památkové péče, ročník IX, Praha 1949, Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě, Praha 1966, Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu, Praha 1996, s. 142-143, Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, Praha 1997, s. 128, Pavel Černý: Zobrazení přemyslovské genealogie v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace, Sborník, Znojmo 1997, s. 91, Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy, Sborník, Znojmo 1997, s. 66, Tomáš Krejčík: Ikonografie moravských denárů, in: Denárová měna na Moravě, Sborník prací z III. numismatického symposia 1979, Brno 1986, s. 369-378, Josef Žemlička: Čechy v době knížecí, Praha 1997, s. 84-87, 125, 226, 349, 382-383, 487 pozn. 18, Jan Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996, Josef Ehm: Josef Václav Myslbek, Praha 1954, s. 53, Zora Dvořáková: Josef Václav Myslbek, Praha 1979, s. 213, Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha 1983, s. 34, 96 a 146, Pavel Spunar: Kultura českého středověku, Praha 1987, s. 130-131, obr. 58, Anežka Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu, in: Umění XXXI, Praha 1983, Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Ostrava 1985, Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Praha 2000. |
Copyright © 1998-2002 Petr Šimík
Grafické zpracování: Studio COMET Brno