ani_nova.gif (2304 bytes)IKONOGRAFIE
4. pásu maleb
Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem:
Petr Šimík

Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště

• 1. část: Obrácené štíty • 2. část: Přilba sv. Václava 3. část: Knížecí pláště



Čísla v hranatých závorkách
Konec strany
Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. 
Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem.

3. část


LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato práce odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů dle katalogu J. Šmerdy: Denáry české a moravské, Brno 1996.
ZPĚT na začátek strany
Začátek strany
Úvod
Konec strany
Čísla v hranatých závorkách.
„Problematikou maleb ve Znojemské rotundě se během posledních 170 let zabývalo mnoho vědců. Z našich to byl především Antonín Friedl v publikaci Přemyslovci ve Znojmě (1966), která téměř vyčerpávajícím způsobem řešila také ikonografii jak mariánského cyklu, tak především cyklu přemyslovského. Druhou významnou prací byla kniha Jiřího Mašína Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě (1954), v níž se Mašín, mimo jiné, zabývá rovněž řešením ikonografie znojemských maleb. Ani Friedlovi, ani Mašínovi se však nepodařilo identifikovat jednotlivé postavy přemyslovského cyklu, mimo Přemysla Oráče a krále Vratislava II., i když především Friedl se již téměř dotýkal jejich vysvětlení.“
Takto Jaroslav Zástěra uvádí II. kapitolu své publikace „Původ péřové koruny – postavy panovníků na českých a moravských denárech“ (1986). Zde na základě podrobného studia maleb vypočítává jména devatenácti pražských přemyslovských panovníků ve 4. pásu zobrazených:
ZPĚT na začátek strany
Čísla v hranatých závorkách
Knížecí pláště
Konec strany
Úvod.
J. Zástěra: Původ péřové koruny, Znojmo 1986, kap. II.: Analýza čtvrtého pásu a určení knížat, s. 3-4.
  1. Devět knížat bez pláště: Bořivoj [09], Spytihněv [10], Vratislav [11], Václav [12], sv. Václav [13], Boleslav I. [14], Boleslav II. [15], Boleslav III. [16], Oldřich [17].
  2. Deset knížat v plášti: Břetislav [18], Spytihněv II. [19], Vratislav II. [20], Konrád Brněnský [21], Břetislav II. [22], Bořivoj II. [23], Svatopluk Olomoucký [24], Vladislav [25], král Vratislav I. [26], Soběslav [27].

Knížecí pláště

Jaroslav Zástěra Dušan Třeštík
Plášť ... ve Znojemské rotundě byl atributem vlády na Moravě. Naopak knížata, která vládla jen ve středočeském knížectví pražském v 9. a 10. století počínaje Bořivojem, měla v malířském projevu autorů maleb nižší důstojenství bez pláště. To nesouhlasí s „obecně přijímaným názorem“, že knížata s pláštěm jsou knížaty pražskými a knížata bez pláště že jsou moravskými údělníky (Objevy ve Znojmě. Praha 1987, s. 550; Praha 2000, s. 70).
ZPĚT na začátek strany
Úvod
Reakce odborníků
Konec strany
Pláště knížat.
J. Zástěra: Původ péřové koruny, kap. II.: Analýza čtvrtého pásu a určení knížat. Znojmo 1986, s. 4.
D. Třeštík: Objevy ve Znojmě. Praha 1987, s. 550; Praha 2000, s. 70.
D. Třeštík se zde opírá o domněnky autorů z jejich starších prací: J. Mašín 1954, A. Friedl 1966, A. Merhautová-Livorová 1983, A. Merhautová–D. Třeštík 1983, A. Merhautová–D. Třeštík 1985, B. Krzemieńska 1985. Ti ve svých publikacích stereotypně a nekriticky přebírají názor vyslovený v roce 1862 Mořicem Trappem, kdy naše vědomosti o Velké Moravě byly jen velmi mlhavé a kusé: „Pravděpodobné je také, že ostatních devět postav bez pláště představují moravská údělná knížata z rodu Přemyslova“
Asi vůbec poprvé se o moravských údělných knížatech zmiňuje již v roce 1822 znojemský rodák justiciár Pittner. Hovoří o tom A. Friedl (1966, s. 21): 
„Ostatní postavy (Pittner) určil pak jako české panovníky pohanské a křesťanské, včetně moravských knížat údělných, z nichž posledním byl Konrád II.“

Od shora uvedeného tvrzení D. Třeštíka, skrývajícího se za tzv. „obecně přijímaný názor“, se zcela distancuje P. Černý ve svém příspěvku (na konferenci Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník Znojmo 1997) – Zobrazení přemyslovské genealogie v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace (s. 91): „Jiným zarážejícím stereotypem dosavadního bádání o znojemské panovnické genealogii je ryze spekulativní, apodiktické a ničím zatím blíže nedoložené tvrzení o totožnosti postav oděných do svrchního pláště s českými, resp. pražskými Přemyslovci a postav bez pláště s moravskými údělníky této dynastie. Otázka identifikace Přemyslovců se tak jeví jako zvláště naléhavé desideratum u postavy sv. Václava, jehož přítomnost ve znojemské genealogii byla sice předpokládána (A. Merhautová: Ikonografie Znojemského Přemyslovského cyklu. In: Umění XXXI, 1983, s. 18-25), nicméně kde doposud není jasné, ve které z řady postav je nutno vidět tohoto nejvýznamnějšího Přemyslovce, uctívaného jako světec a zemský patron už dávno před vznikem znojemských maleb (ostatně při dnešním stavu zachování nemá žádná postava genealogie nimbus jako běžný atribut svatosti).“
desideratus = vytoužený
ZPĚT na začátek strany
Pláště knížat
Žádní „údělníci“ v rotundě nejsou
Konec strany
PhDr. Ing. Pavel Černý, FF UP Olomouc.
h_svvacl.jpg (3951 bytes)flobernd.jpg (4974 bytes)Poznámka: Nimbus jako symbol Václavovy svatosti v rotundě ovšem nechybí z důvodu, že by se nezachoval. Sv. Václav jej v rotundě nikdy neměl. Nimbus nenajdeme ani na většině mincí, na nichž je sv. Václav vyobrazen, dokonce ani na iluminacích rukopisů: Gumpoldova legenda (před rokem 1006), Kodex vyšehradský (1085) – viz obr. vlevo, De civitate Dei (po roce 1136) – viz obr. výše. Zřejmě ani v rukopisu Flores Bernardi (mezi roky 1148-1167) vyobrazení světci sv. Vít, sv. Vojtěch a sv. Václav nimbus původně neměli, byl jim doplněn až dodatečně. Dokazuje to použití odlišné barvy, přetažené linie a především nejistý a roztřesený tah pera, kterým se nimby liší od provedení ostatních čistých linií, vedených jistou a zkušenou rukou – viz obr. vpravo. V rotundě chybějící nimbus proto nemůže být důvodem pro odmítnutí identifikace postavy v přilbě jako sv. Václava. Nimbus v rotundě nahrazuje přilba jako jeho nezaměnitelný atribut. Sv. Václav je tak od ostatních knížat dostatečně odlišen. Nimbus sv. Václava.
Vidíme, že odborníci D. Třeštíkovi situaci vůbec neulehčují. Musí se teď rozhodnout. Je sv. Václav v rotundě nebo není? Jestliže tam je, musí to být panovník v přilbě, ovšem ten je namalován v řadě knížat bez pláště – podle D. Třeštíka (resp. „obecně přijímaného názoru“) moravských údělníků. Je-li mezi nimi sv. Václav, v tom případě to ovšem moravští údělníci být nemohou, musí to být pražští Přemyslovci. Pak ale neplatí „obecně přijímaný názor“. A jestliže to údělníci jsou, potom v rotundě nemůže být sv. Václav, ale ten by tam podle jiných (A. Merhautová) být měl. Ostatně Oldřichovi Brněnskému atribut přilby v každém případě přidělit nemůžeme. Praporec (či korouhev) by pak nemohl být symbolem držení léna, čímž by se naši vědci dostali do rozporu s historickou skutečností potvrzenou mnoha prameny i jejich vlastní konstatací (B. Krzemieńska 1999, s. 293, 325-327).
T. Krejčík (1986, s. 373): „Nejčastěji byli ovšem moravští údělníci zobrazováni na svých ražbách stojící, oděni v krátký šat, přes něj může a častěji není přehozen plášť, sepnutý na rameni sponou. (Totéž ale můžeme říci i o obrazech sv. Václava na českých i moravských denárech – pozn. aut.). V ruce může držet kníže kopí, meč, praporec nebo kříž a druhou se opírá o štít. Tento způsob zobrazování vládce byl v evropském středověkém umění dosti přesně vyhražen oné skupině světských feudálů, do níž patřili jak moravští, tak čeští Přemyslovci.
Na našich denárech se nedá podle užití pláště, starobylého symbolu urozeného a vznešeného muže, vysledovat rozdíl mezi moravským údělníkem a českým vévodou, ...“.
PhDr. Tomáš Krejčík.
Názor D. Třeštíka (resp. jeho „obecně přijímaný nesmysl“) nesdílí rovněž L. Konečný ve svém příspěvku (na semináři Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání,  Sborník Znojmo 1997) – Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy (s. 66 d.): „Ani novější koncepce výkladu (Merhautová, Krzemieńska) dostatečně neobjasnily řadu ikonograficky závažných otázek, jako např. proč jsou donátoři zobrazeni v pláštích, šlo-li o moravská (znojemská) přemyslovská knížata, jejichž nárok na pražský trůn nebyl realizován, ...“ a dále „Také dosavadní snahy o genealogickou identifikaci knížecích figur v plášti a zejména oněch bez pláště (domněle moravských Přemyslovců), s nevyhnutelností nepravděpodobného dvojího vyobrazení některých, plně neuspokojí v žádné předložené variantě, ...“.
Opravdu velmi kulantně řečeno. Viz také Denáry moravských údělníků. Další důkazy uvádí i hypotéza P. Šimíka a definitivně je tento Třeštíkův „obecně přijímaný nesmysl“ vyvrácen na straně Pohan v církevní stavbě?!
PhDr. Lubomír Konečný,
Muzeum města Brna.
Máme-li za prokázané, že se šišákem na hlavě mohl znojemský malíř zobrazit pouze knížete Václava, resp. sv. Václava, a tento pražský kníže je namalován v řadě devíti panovníků bez pláště, pak nezbývá než „dosud obecně přijímaný názor“, že knížata s pláštěm jsou knížaty pražskými a knížata bez pláště moravskými údělníky, jako evidentně chybný rezolutně odmítnout a výklad symboliky pláště   z m ě n i t !
V rotundě ani žádní údělníci být nemohou, protože všech 27 knížat má jako odznak panovníka-suveréna kopí s praporcem. O praporci z písemných pramenů (např. Kosmas III, kap. 8 a 15; A. Friedl 1966, s. 62; J. Žemlička 1997, s. 126; B. Krzemieńska 1999, s. 293, 326, 327) víme, že jej panovník, a ne nějaký moravský údělník (nebo dokonce následník), přebíral od římského krále či císaře v léno poté, co byl zvolen sněmem Čechů (a Moravanů). Zřejmě proto také na většině moravských denárů těchto údělníků, kde jsou vyobrazeni s kopím, nalézáme kopí bez praporce (J. Šmerda 1996, č. 330, 341, 344, 345, 364, 387, 388, 428a, 431, 433a, 433b, 448a, 448b) – viz také „Denáry moravských údělníků“.
ZPĚT na začátek strany
Reakce odborníků
Závěr
Konec strany
Žádní „údělníci“ ve Znojemské rotundě namalováni nejsou!

A už vůbec ne jacísi „následníci“.

T. Krejčík (1986, s. 374): „Korouhev jako symbol suverenity mohla být propůjčována jako symbol léna. Na moravských denárech doprovází korouhev panovníka poměrně zřídka, častěji je zde zachycena jako atribut sv. Václava.“ PhDr. Tomáš Krejčík.
Znamená to tedy, že ve 4. pásu maleb nemohou být zobrazeni moravští údělníci, ale jen a pouze 19 pražských Přemyslovců, ať již v plášti nebo bez, od Bořivoje [09] po Soběslava [27], jak to správně předpokládá hypotéza J. Zástěry, a mezi nimi také sv. Václav [13] v přilbě a s obráceným štítem. Na otázku: „Proč je prvních devět postav ve 4. pásu zobrazeno bez pláště, když ten je jedním ze základních knížecích atributů?“ najdete odpověď na straně „Plášť moravských králů“.
Celou polemiku s názory D. Třeštíka (Objevy ve Znojmě) lze uzavřít citací z publikace A. Friedla „Přemyslovci ve Znojmě“:
Proč je prvních devět postav ve 4. pásu zobrazeno bez pláště?
Korouhev je znakem suverenity. Korouhví bylo možno vládnout, ale korouhev bylo možno také propůjčovat. Římský císař nebo král na podkladě těchto představ odevzdáním korouhve propůjčil římské léno svému leníku. Český kníže u příležitosti svého nastolení vždy odjíždí do říše na sněm nebo do města, kam byl zvlášť pozván, nebo kde německý císař nebo král ve funkci římského panovníka právě pobýval. A zde obvykle „podáním korouhve a jiných odznaků“ přijal Čechy v léno.
Korouhev, jak tuto insignii nazývají kronikáři, je tedy podle jejich svědectví znakem suverenity nad svěřeným lénem. Je odznakem čestným, nikoli nahodilým. I malíř při používání tohoto ikonografického detailu, vyjádřeného praporcem, byl vázán společenskou diferenciací. Nemohl přisoudit takovou distinkci postavě, jíž ve skutečnosti nepatřila, i když tu šlo o typisaci určitého druhu. Jestliže tedy znojemský malíř ve své genealogické řadě každou figuru vybavil kopím a praporcem, učinil tak proto, že fiktivně tu portrétoval české panovníky jako suverény, i když byli zároveň leníky římských císařů (A. Friedl 1966, s. 62).
ZPĚT na začátek strany
Žádní „údělníci“ v rotundě nejsou
Udělení léna římským králem (císařem)
Konec strany
Závěr.
Antonín Friedl
: Přemyslovci ve Znojmě. Praha 1966, s. 62.
Proto nelze přijmout náznak obhajoby údajných moravských údělníků v rotundě prý vyobrazených bez plášťů, ale zato s korouhví, o kterou se pokouší J. Žemlička (1997, s. 349): „S ohledem na dědičnost údělů tu odpadala volba, ale každý z moravských knížat měl projít nastolením. Není známo, jak taková intronizace vypadala. Její součástí asi bývala věrnostní přísaha českému knížeti“
Vzhledem k tomu, že pražský kníže mohl kdykoliv komukoliv z údělníků jeho úděl odejmout, což se běžně stávalo, protože úděl měli jen propůjčený (Kosmas II, 14), nemůžeme hovořit o nějaké jejich suverenitě. Postavení a moc pražského knížete a moravského údělníka byly nesrovnatelné, proto by jim malíř nikdy nemohl přiznat stejný odznak suverenity. Jestliže je přesto všech 27 knížat v rotundě vyobrazeno s korouhví, musí se jednat o suverénní panovníky včetně těch bez pláště, kteří proto údělníky být nemohou (a už vůbec ne nějakými vládními čekateli, následníky či veškerým žijícím potomstvem Přemyslova rodu). Jak je doloženo na straně „Plášť moravských králů“, jedná se o první pražské Přemyslovce od Bořivoje [09] po Oldřicha [17].
Josef Žemlička: Čechy v době knížecí, 1997, s. 349.

Údělníci s korouhví NE!

Podle P. Kroupy (1997, s. 13) se Morava poprvé stala římským lénem až v září roku 1182 na říšském sněmu v Řezně. Římský císař Fridrich Barbarossa zde udělil Bedřichovi lénem Čechy a Konrádu Otovi I. Moravu jako samostatné říšské markrabství. Tento stav trval až do roku 1186, kdy se Konrád Ota s Bedřichem na jednání ve Starém Kníně usmířili. Konrádovi bylo přislíbeno nástupnické právo a na oplátku se vzdal nezávislosti a přijal markrabství od Bedřicha lénem. Toto usmíření lze chápat jako důsledek krvavé bitvy u Loděnice na Znojemsku koncem roku 1185, kde přes těžké ztráty na obou stranách Češi nad Moravany údajně zvítězili.
M. Wihoda (2003, s. 12n) však uvádí, že „o údajném povýšení Moravy na říšské markrabství neví nikdo ze středověkých kronikářů“. Již 1. července 1179, tedy dva roky před údajným povýšením Moravy na markrabství, se objevuje mezi svědky Barbarossova privilegia jakýsi Přemysl, markrabě z Moravy. V Bedřichových listinách z této doby se objevil obrat »kníže v Čechách a na Moravě«, neboť Václav, který doposud spravoval Olomoucko, po krvavé bitvě na Bojišti v lednu 1179 odešel do vyhnanství spolu se svým bratrem Soběslavem II. Uvolněný díl Moravy Bedřich podřídil nevlastnímu bratrovi Přemyslovi. „Nová a z říšských zvyklostí vycházející hodnost asi symbolizovala podřízenost českému knížeti, a protože Znojemsko a Brněnsko spolehlivě kontroloval Konrád Ota, lze tento úřad spojit jedině s Olomouckem“.
Petr Kroupa: Premonstráti v Louce – dějiny kláštera, s. 13. In: Premonstrátský klášter v Louce. Dějiny – umělecká výzdoba – ikonologie. Znojmo 1997, s. 13-51.

 

Martin Wihoda: Markrabství jako téma věčného návratu, s. 12. In: DaS 3/2003, XXV, s. 12-16.

Udělení léna světským knížatům (vpravo).
ZPĚT na začátek strany
Závěr
Omluva
Konec strany
Udělení léna.
Římský král (císař) uděluje léna biskupovi, abatyši (vlevo) a svět- ským knížatům (vpravo). Podle vyobrazení z Hei- delberského rukopisu, tzv. Sachsenspiegelu, z první čtvrtiny 14. století.
Josef Žemlička
Století posledních Přemyslovců
, 1998, s. 42.
Na základě všech předložených citací, argumentů a věcných důkazů se domnívám, že je třeba rehabilitovat hypotézu J. Zástěry, zejména tu její část, která se zabývá ikonografií 4. pásu maleb a to v plném rozsahu, i co se týká vyobrazení velkomoravských a předvelkomoravských panovníků ve 3. pásu maleb (zde však s jistými výhradami ke jmenovitému určení některých postav a zásadní výhradou k datování vzniku maleb). Omluvit se mu za neopodstatněné výpady uveřejňované dosud v tisku nebo v publikacích některých našich odborníků či badatelů (např. J. Žemlička: Čechy v době knížecí, Praha 1997, s. 226 a pozn. 18 na s. 487, T. Borovský: Nebývá zvykem, ČMM 118/1999-2, Brno, s. 433, či M. Wihoda: Conradus secundus fundator aneb úvahy nad významem jedné čárky, ČMM 118/1999-2, Brno, s. 439, pozn. 7, B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Praha 2000, nebo A. Novotný: Přemyslovský rodokmen ve Znojmě, Znojmo 2000, www.znojmuz.cz). Pokud tak tito pisatelé sami neučiní (a to sotva můžeme očekávat), cítím morální povinnost to udělat, ne za ně, ale místo nich. Nechť je celý tento článek za takovou omluvu pokládán.
Pane doktore Zástěro, promiňte, prosím, neboť oni nevědí, co činí.
ZPĚT na začátek strany
Udělení léna římským králem (císařem)
Pane doktore Zástěro, promiňte, prosím, neboť oni nevědí, co činí.

• 1. část: Obrácené štíty • 2. část: Přilba sv. Václava • 3. část: Knížecí pláště


[ Plášť moravských králů | Zapůjčená ruka | Biskupské mitry | Odznak hodnosti Vladislava I.? | Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat | Boleslav I. – kníže a bratrovrah? | Původ mandlového tvaru štítů | Denáry moravských údělníků | Kniha | Inspirační zdroje autorů maleb | Náramky knížat | Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]
Hypotézy [ J. Zástěra | L. Konečný ]
[ P. Šimík 1a 1b 2a 2b 3 4 5 6 7 8 9 10 10a 10b 10c 10d 11 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ]
S použitím diskusního příspěvku PhDr. J. Zástěry, předneseného na semináři Malby ve Znojemské rotundě 18. února 1999 na PdF MU Brno, publikace Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny, Znojmo 1986, Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990 a článku Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě, ČsČH, XXXV-4, s. 548-576, Praha 1987, volně zpracoval a doplnil Petr Šimík.
Použitá literatura: Mořic Trapp: Nástěnné malby kaple (pohanského chrámu) markrabského hradu ve Znojmě, Brno 1862, Otakar Votoček: Přemyslovská rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě, in: Zprávy Památkové péče, ročník IX, Praha 1949, Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě, Praha 1966, Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu, Praha 1996, s. 142-143, Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, Praha 1997, s. 128, Pavel Černý: Zobrazení přemyslovské genealogie v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace
, Sborník, Znojmo 1997, s. 91, Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy, Sborník, Znojmo 1997, s. 66, Tomáš Krejčík: Ikonografie moravských denárů, in: Denárová měna na Moravě, Sborník prací z III. numismatického symposia 1979, Brno 1986, s. 369-378, Josef Žemlička: Čechy v době knížecí, Praha 1997, s. 84-87, 125, 226, 349, 382-383, 487 pozn. 18, Jan Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996, Josef Ehm: Josef Václav Myslbek, Praha 1954, s. 53, Zora Dvořáková: Josef Václav Myslbek, Praha 1979, s. 213, Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha 1983, s. 34, 96 a 146, Pavel Spunar: Kultura českého středověku, Praha 1987, s. 130-131, obr. 58, Anežka Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu, in: Umění XXXI, Praha 1983, Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Ostrava 1985, Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Praha 2000.

Copyright © 1998-2002 Petr Šimík

Grafické zpracování: Studio COMET Brno

ZPĚT na úvodní stranu