V rotundě „za Přemyslem a jeho nástupci na českém trůně musíme vidět především Nebeský Jeruzalém s Kristem, apoštoly a světci“. Dokonce zde prý pohan „Přemysl Oráč zastupuje Krista“ (s. 69).

Kritický ROZBOR autorovy hypotézy o ikonografii znojemských maleb, kterou navázal na názory své konzultantky a dovedl je ad absurdum. Jen trochu oprášil svoji starší práci: 
Jan Bažant: Budování minulosti: Znojemská rotunda a renesance 12. století. In: Listy filologické 118, 1995, s. 20-37.
Již zde se tato jeho „úhlavní myšlenka“ objevila, aby vzápětí s ní byl vysloven velmi   o p a t r n ý   nesouhlas (viz P. Černý 1997), který J. Bažant jako pyšný Moáb samozřejmě bohorovně ignoroval.
Autor nám svými naprosto geniálními myšlenkami znovu připomněl dobu „obecného rudého blbství“, která pro některé, jak vidno, zdaleka ještě neskončila. K čemu a proč vlastně si takového génia vydržujeme? Kdo jej v jeho rozletu podporuje?
Tato publikace vyšla jako 1. svazek ediční řady Clavis Monvmentorvm Regni Bohemiae pro Ústav pro klasická studia AV ČR (ředitel PhDr. Jiří Beneš) za finanční podpory Fondu AV ČR pro vydávání vědecké literatury v nakladatelství KLP – Koniasch Latin Press, odpovědní redaktoři KLP Tamara a Jiří K. Kroupovi, nejspíš v rámci akce „Akademie věd sobě“.

V křesťanské kapli prý pohan zastupuje Krista. 

Tuto urážku všech křesťanů a další trapné omyly (?) tohoto vědce, pracovníka pražského Ústavu pro klasická studia Akademie věd ČR, najdete v jeho publikaci, kterou jsme podrobili kritickému rozboru. Klikněte SEM.

Nad textem první verze této práce s autorem diskutovali prof. Pavel Spunar a dr. Anežka Merhautová.

(Dobou „obecného rudého blbství“ bylo nazváno období totality v komponovaném pořadu České televize [2] o době nesvobody).

Nejdříve se od autora dozvíme, že znojemské malby jsou katalogem českých knížat (Bořivojem počínaje, Vladislavem I. konče) a údělných knížat moravských „a předeslána mu je scéna líčící vznik knížecí vlády v Čechách, povolání Přemysla Oráče od pluhu“. 
Potom již následují čtyři základní okruhy Třeštíkových námitek proti Zástěrově hypotéze:
• malíř prý chtěl, podle J. Zástěry, obrácením štítu naznačit, že jde o druhé zobrazení knížete, který byl už jednou v katalogu zastoupen, 
„to je však do očí bijící omyl“ (s. 70);
• plášť prý označoval knížete vládnoucího na Moravě, ale podle obecně přijímaného názoru „knížata s pláštěm jsou knížaty pražskými a knížata bez pláště jsou moravskými údělníky“ (s. 70); 
• obrácené štíty? „Stačí si příslušné štíty prohlédnout, aby bylo jasné, že vůbec nejsou obráceny“ (s. 71);
• přilba „nikdy předtím (před Myslbekem) nebyla Václavovým atributem ... rozpoznání sv. Václava podle přilby se ukázalo být naivním omylem“ (s. 71).

Následuje obsáhlá POLEMIKA s názory tohoto slovutného pražského salónního historika (mj. člena Vědecké rady pražské Akademie věd), jimiž se snaží zpochybnit Zástěrův výklad 4. pásu maleb. Zejména předpokládaná přítomnost velkomoravských a předvelkomoravských panovníků v plášti ve 3. pásu maleb je mu velmi „proti srsti“. Poprvé byl Třeštíkův článek „Objevy ve Znojmě“ publikován již v roce 1987 v ČsČH XXXV-4 – viz „Rozporuplný Dušan Třeštík“. V odborných kruzích tak vyvolal jakousi „atmosféru strachu“ (ostatně cíl každého teroristy), aby si již nikdo netroufl zpochybnit přítomnost pohana Přemysla na znojemských malbách nebo nadále spojovat přilbu se sv. Václavem. 
Také se už o to, kromě „notoricky neposlušného“ J. Zástěry (1990), nikdo více ani náznakem nepokusil. Snad jen, ovšem velmi nesměle a bez jediného slůvka komentáře, aby nepopudil, M. Wihoda (1997, s. 45), když v příloze 6 svého článku představil dvě pečeti Konráda Oty s vyobrazením sv. Václava v přilbě. Kdo chce publikovat v odborném tisku, kdo chce být slyšet na odborných seminářích a konferencích, kdo chce uplatnit své příspěvky ve sbornících výstav, kdo chce odborně a vědecky růst, kdo chce získat grant, zahraniční stáž, přednášet na univerzitě, stát se členem Akademie věd, ten nemá zapotřebí, aby se Třeštíkem nechal podobně vláčet odborným tiskem. 
Vedle odborníků stojících stranou se pak samozřejmě najdou i vždy ke všemu ochotní „přitakávači D. Třeštíka“, mezi nimiž vysoko vyniká, ba přímo nade všemi září jako „slunce jasné“ další odborník-specialista na výklad znojemských maleb z řad historiků J. Žemlička (1997), který k již započatému dílu velmi iniciativně přičinil další úžasné perly, hodné vytesání do kamene. Však to proto také někam dotáhl.

Objevy ve Znojmě – recenze Zástěrovy hypotézy z roku 1986.

Nepodařený paklíč Dušana Třeštíka. Svoje „čtyři námitky pražské“ nemá o co opřít! Ani „obecně přijímaný názor“ ještě není žádný důkaz, zvláště když víme, kdo jej obecně přijímá. Je to stále jen dokola mlácení prázdné slámy.

A tak tyto čtyři Třeštíkovy námitky pěkně jednu za druhou poměrně snadno vyvrátíme. 
Klikněte SEM.

Z vědců se dosud nikdo neodvážil zpochybnit onen nehorázný nesmysl s pohanem Přemyslem na malbách v křesťanské kapli, stojící navíc na Moravě. To přece o něčem svědčí!

Všechny „vědecké“ hypotézy hovoří pouze o Přemyslovi. To, že byl pohan, kterého Kosmas (stejně jako jeho mytické následovníky) přirovnal k dobytku, z nějakého „neznámého“ důvodu zamlčují. Snad v domnění, že se tím jeho přítomnost na malbách v křesťanské kapli najednou stane obecně přijatelná.
Kosmu už ale nepředělají.

„Jestliže se tedy naše počty moravských údělníků shodují s počty znojemského navrhovatele přemyslovského programu, znamená to nejspíše, že jsme postihli právě ty zásady, kterými se znojemský autor posloupnosti Přemyslovců řídil sám. U postav bez pláště se přece nemohl řídit jinými zásadami než u postav v pláštích“.

Znojemský údělník Konrád II. neměl svého panovníka Soběslava I. rád, protože jej 6 let věznil (1128-1134). Proto asi na oplátku Soběslava na malbách údajně vynechal. Sám se však nechal vyobrazit v plášti pražských Přemyslovců jako donátor a budoucí pražský kníže, což prý mělo být zajištěno údajnou hypotetickou smlouvou o nástupnictví právě se Soběslavem I., i když k jejímu naplnění nikdy nedošlo. Smlouvu „na paměť“, se kterou B. Krzemieńska operuje, však nikdy nikdo neviděl. Tu si vymyslela A. Vidmanová při zjevně chybné interpretaci rytého nápisu. Rotunda pak měla být za přítomnosti Soběslava I. olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem v roce 1134 znovu posvěcena i s namalovaným pohanem Přemyslem. Jindřich Zdík by musel být šílený, kdyby něco takového udělal.
Vyvrácení HYPOTÉZY založené na „matematickém důkazu“ – na počtu moravských údělníků (11) a počtu postav bez pláště (9), ale zato s kopím a praporcem – symbolem držení léna. Přitom podle Kosmy byli údělníci pouze jakýmisi správci svěřeného území (i když dědičnými), ale fakticky byli vždy „pod mocí knížete českého“ (Kosmas III, 34).

Vyobrazeni jsou prý jen nežijící panovníci! S jedinou výjimkou. Žijící znojemský údělník Konrád II. vyobrazený je a dokonce v plášti praž- ských Přemyslovců, i když pražského stolce nikdy nedosáhl. Ale vycházejí počty!

Jenže A. Merhautová trvá na tom, že tím posledním vyobrazeným Přemyslovcem musí být tehdy žijící Soběslav I. (v tom ji podpořil i L. Konečný 1997).
Počty pak už zase nevycházejí!

Klikněte SEM.

Autor námětu a motivů maleb – „programátor“ – „musel znát i Kosmovu kroniku, protože jiný pramen by sotva vedl k takovému pojetí scény Povolání Přemysla Oráče, která zachycuje i detaily, uvedené právě v kronice“ (s. 63).

„Podle již dříve uvedených důvodů jsme nadále přesvědčení, že zpodobené přemyslovské postavy jsou pojímány jako členové Boží obce či Nebeského Jeruzaléma“ (s. 64).

„Základním obsahovým motivem znojemských maleb nebylo ani Přemyslovo nastolení, ani nějaké pohanské mýty, nýbrž myšlenky plně křesťanské, již proto, že malby zdobily interiér kostela“ (s. 66).

„Ve znojemských malbách nelze hledat pohanské, magické prvky. To nebylo přípustné v kostele knížecího hradu a v době funkce olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka“ (pozn. 281 na s. 124). Zatímco v jiném kostele a za jiného biskupa to přípustné bylo?!

Po přečtení těchto ukázek nevyhnutelně dospějeme k zjištění, že jejich autor musí trpět vážnou duševní chorobou, neboť si evidentně protiřečí. Jenže je vyplodila PhDr. Anežka Merhautová, DrSc., dlouholetá pracovnice Ústavu dějin umění pražské Akademie věd. Několik zásadních kritických PŘIPOMÍNEK k autorčiným fantaziím. 
O tom, zda je vůbec možné, aby byl pohan glorifikován na malbách v rotundě Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny ve Znojmě, se dočtete na stránce „Pohan v církevní stavbě?!“. Jaký učený nesmysl autorka vlastně vyplodila zjistíte i v části 2c hypotézy P. Šimíka.

Proč se autorka úzkostlivě vyhýbá Přemyslovu označení POHAN?

Odkud autorka zjistila, že námětem oráčské scény v rotundě může být právě jen Povolání Přemysla Oráče podle Kosmy?

Pohan Přemysl jako člen Boží obce či Nebeského Jeruzaléma a jako reprezentant křesťanských myšlenek, protože zdobil interiér kostela.
Jak se vám takový nesmysl líbí?

Klikněte SEM.

Spisek výše uvedeného autorského trojlístku byl vyhodnocen jako CZECH ŠMEJD roku 2000 české historické vědy.

„Pod názvem »Přemyslovci« se rozumí příbuzenství lidí, kteří odvozovali svůj původ od bájného Přemysla Oráče. Nejpozději od poloviny 9. století patřili k aristokratické elitě Čech a posléze se zmocnili vlády nad celou zemí. Mluvou středověkých kronikářů šlo o prastarý rod českých knížat a králů, jemuž teprve romantizující historiografie (podobně jako Piastovcům) dala jméno Přemyslovci“ (s. 268).

Svoje tvrzení však autor vzápětí popírá (s. 272) – viz první věta následujícího odstavce. Nebyli to tedy sami Přemyslovci, kdo „odvozoval svůj původ od bájného Přemysla Oráče“, ale „byl jim odvozen“. Nejdříve Kristiánem jen tak halabala, potom důkladněji Kosmou a nyní našimi historiky, jak dokumentuje sám autor. Kdo z údajných Přemyslovců patřil v polovině 9. století k oné aristokratické elitě Čech? Byl to Křesomysl, Neklan nebo snad Hostivít? ... Ale ty si vymyslil až Kosmas nejméně 260 let poté! Jak se až do té doby „Přemyslovcům“ asi „odvozovalo“? A od koho vlastně? Měli to holt těžký. ... A kolik měli do té doby „králů“? Kosmas osobně zažil a zaznamenal toliko jednoho. Velkomoravské krále, na rozdíl od Břetislava, do svého výčtu, jak víme, přece nezahrnul. Předkové onoho „příbuzenství lidí“, jimž J. Žemlička (také) odvodil původ od bájného Přemysla Oráče, patřili ovšem od poloviny 9. století výhradně k aristokratické elitě Velké Moravy – viz král-oráč Rostislav (846-870) a jeho syn Bořivoj, první křesťanský kníže Čechů moravského původu.

„Ještě v 11. století vykrystalizovala v kruzích pražského kapitulního kléru, zájmově spojeného s hlavními liniemi Přemyslovců, přemyslovská pověst. Ve finální podobě ji počátkem 12. století zachytil kronikář Kosmas. Kromě jiného dávala odpověď na otázku, proč potomci Přemysla Oráče jako prapředka rodu, Bořivoje jako prvního křesťanského knížete a svatého Václava jako zemského patrona mají nejen morální nárok, ale doslova povinnost vládnout lidu »Čechů«“. 
„ J a k   s e   z d á , došlo k propracování této ideové konstrukce za Břetislava I., možná z jeho osobního podnětu“ (s. 272-273).

Pan docent nám dočista usnul a zase se mu o Přemyslovi něco pěkného „zdá“. Ale snad by se už konečně mohl probudit. Jak se vlastně k Břetislavovi dopracoval? No přece na základě svého staršího nápadu, že i „moravská údělná knížata odvozovala svoji moc od praotce Přemysla Oráče“! – viz J. Žemlička 1997. A moravské úděly přece vznikly na sklonku Břetislavovy vlády. Proto v tom „logicky“ musí mít prsty právě Břetislav. A to není zdaleka vše, J. Žemlička vymyslil ještě další „důkazy“!
Jasná ODPOVĚĎ autorovi.

Další Žemličkova mystifikace, zase jsme jej nachytali na hruškách. 
Ale jinak je to opravdu skvělý demagog. Přesto však by si měl svoje texty po sobě alespoň jednou přečíst než je svěří do tisku. Když už „vědec“ začne jednou lhát, musí pak lhát důsledně a hlavně stále stejně! Lhát se totiž musí umět. Jinak si toho lidi všimnou. Na to by si měl pan docent dát příště větší pozor, i před svými studenty.

„Lhář musí mít dobrou paměť“ (Quintilianus).

Zavinil to skutečně Břetislav I. osobně? Nikoliv, to je křivé nařčení. Břetislav nechal vymalovat ve Znojemské rotundě zcela jiný – křesťanský námět, a to z historie Moravy a moravské církve: 
„Příchod byzantských věrozvěstů Konstanti- na a Metoděje na Moravu na pozvání krále-oráče Rostislava“.
Za svého působení na Moravě navázal na slavnou velkomoravskou tradici.

Klikněte SEM.

Petr Šimík