na Vaše dotazy
2000 |
 |
 |
 |
Mgr. Pavel Hasenkopf, Praha.
| ODPOVĚDI na Vaše dotazy 2000 |
|
2. 1. 2000 Mgr. Pavel Hasenkopf, Praha. |
1. Vymazání jmen v nápisových páskách
| DOTAZ: Vážený pane Šimíku, právě jsem si zběžně přečetl Vaši hypotézu a jedna věc mi tam nesedí: „Proč by v roce 1134 někdo vymazával pásky s titulaturou velkomoravských a ještě dřívějších panovníků, a dokonce by šel tak daleko, že by je vymazal i u vlastních Přemyslovců? Co by tím získal? Proč, pokud by Přemyslovci byli potomci Mojmírovců, by měli tento fakt tajit? Naopak, takovým původem mohli jen získat.“ |
||||||
| Pavel Hasenkopf | ||||||
| ODPOVĚĎ:
Moje hypotéza vychází z faktu, že Rostislavovo jméno bylo příliš úzce spojeno s Byzancí, s povoláním byzantské misie Konstantina a Metoděje a s prosazováním slovanské liturgie. Břetislav za svého „správcovství“ Moravy v letech 1019-1034 (I. etapa výmalby) ještě vědomě navazoval na tradice Velké Moravy, což mimo jiné přesvědčivě dokazují malby 3. pásu v rotundě s vyobrazeným Rostislavem a oběma věrozvěsty i motivy z velkomoravských gombíků použité v apsidě a v kupoli lodi. Morava tehdy ještě nespadala do říšské zájmové sféry a Znojmo ještě nebylo pohraničním městem. Ale po církevním schizmatu (1054), nejpozději po nástupu Břetislava II. na pražský stolec (1092), se Rostislavovo jméno stalo definitivně „tabu“, podobně jako jméno T. G. Masaryka po roce 1948. Důkazem může být Kosmova kronika (1. část snad již kol. r. 1110). Kosmas vymýšlí Čechům nové – paralelní dějiny, uměle vytváří nový rodokmen „Přemyslovců“, přivádí na svět osm mýtických pohanských knížat od Přemysla po Hostivíta. O nějaké kontinuitě s Velkomoravskou říší nenajdete u něj ani zmínku. Krále Rostislava vůbec „nezná“. Až krále Svatopluka, do jehož rukou byla určena papežova listina „Industriae tuae“, kterou ve své kronice nazývá „Privilegium církve moravské“. Ale již Kristián ve své legendě o sv. Václavu (992-994) ví vše o tom, co Svatopluk provedl svému „ujci“ králi Rostislavovi, jeho jméno však nevyslovuje. Pochopitelně, jeho legenda měla za Boleslava II. sloužit v Římě jako podklad k získání Vojtěchova arcibiskupství pro Prahu, dokládá pouze přenesení křesťanství z Moravy do Čech, s poukazem na Metodějovo moravské arcibiskupství. Proto již Kristián musí nahradit „nebezpečné“ velkomoravské předky „Přemyslovců“ bájným Přemyslem, „velmi prozíravým a rozvážným mužem, kterýž se jen vzděláváním polí zabýval“, z moravského Bořivoje udělat potomka z rodu Přemyslova a dát jej na Moravě u „svého“ krále Svatopluka pokřtít nejvyšším biskupem Metodějem, zatímco všichni jeho předchůdci měli ještě setrvávat v hlubokém pohanství. I když Kristián se ještě zmiňuje o zásluhách Konstantina a Metoděje na šíření křesťanství (pečlivě ovšem zatajuje jejich byzantský původ), Kosmas již jen konstatuje, že biskup Metoděj údajně až v roce 894 (kdy byl devět let po smrti) pokřtil Bořivoje, který v té době také již několik let nežil (†888). Přitom k tomu muselo dojít ještě za života krále Rostislava nejpozději v letech 869-870 (měl-li být přítomen i Metoděj, Metodějův životopisec však o křtu nic neví), ale pravděpodobně daleko dřív (před rokem 853), protože Rostislav neměl ani nejmenší důvod nenechat svého syna pokřtít hned v raném věku, jak se slušelo a jak bylo v knížecím rodu a mezi velmoži obvyklé. Jiná již byla situace ve středních Čechách v případě Bořivojova syna Spytihněva. Je také možné, že v legendách bylo pokřtění Ludmily, ke kterému asi došlo po jejím příchodu na Moravu (871), záměrně spojeno (nebo zaměněno) se křtem Bořivojovým. Ten, podle Kosmy (a D. Třeštíka), byl prý synem pohana Hostivíta, bylo tedy nutné vysvětlit, jak se na Levém Hradci najednou objevili křesťanský kníže s knězem Kaichem, zakládající zde rotundu. Musel jej dát (znovu) pokřtít. A proč ne přímo arcibiskupem (Kristián), resp. biskupem (Kosmas) Metodějem u krále Svatopluka? Proti nim Řím neměl námitek. Víme, že Kosmas zapřel Metodějův arcibiskupský titul. Také nám zatajil samotnou existenci slovanského kláštera v Sázavě, neboť pro latinsky vzdělaného kněze byl ten konvent spíše dílem Satana než Boha. K jeho založení došlo v roce 1032, ještě za vlády Oldřichovy, což dobře koresponduje se souběžným počínáním jeho syna Břetislava na Moravě i potom později jako pražského knížete (1035-1055) (II. etapa výmalby). Ovšem po Břetislavově smrti jeho nejstarší syn Spytihněv II. (1055-1061) vyhání mnichy ze sázavského kláštera. Za Vratislava II. (1061-1092) se slovanští mniši sice znovu vrací, ale jen dočasně. Vratislav II. se ještě pokusil získat od papeže schválení církevních obřadů ve slovanském jazyce, neuspěl však. Řehoř VII. slovanskou bohoslužbu nejen nepovolil, ale přísně zakázal (1080). Byl zastáncem jednoty církve, tj. i jednotné liturgie a jazyka. A již Vratislavův syn Břetislav II. (1092-1100) mnichy znovu a definitivně (1096) ze Sázavy vyhání. Současně likviduje vše pohanské = také vše, co by mohlo připomínat slovanskou liturgii a působení Konstantina a Metoděje. Vše se pak již přizpůsobuje nové politické koncepci a orientaci „Přemyslovců“ – prozápadní a latinské. Potom snad již může být zřejmé, proč v letech 1131-1134, kdy byly provedeny poslední úpravy v rotundě (III. etapa výmalby), nebylo pro „Přemyslovce“, ale zejména pro latinskou církev žádoucí, aby byli spojováni se svými velkomoravskými předky. Nevyhovoval především Rostislav jako otec Bořivoje. A z nějakých důvodů to není žádoucí ani dnes! Pramení to z obavy, že by se pak musely přepisovat dějiny a učebnice? Ale k tomu stejně nevyhnutelně jednou dojít musí. Jde jen o to, jak dlouho to budeme odkládat. Současná česká historická „věda“ (?) ovšem dává zatím přednost Kosmovým mýtům. Přímým dokladem toho je slavný výrok: „Bořivojův otec, (snad Hostivít)“ neméně slavného českého historika PhDr. Dušana Třeštíka, CSc. (Historický ústav AV ČR, Centrum medievistických studií, Centrum pro teoretická studia, člen Vědecké rady AV ČR) (viz D. Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián, s. 8. In: Dějiny a současnost 21, 6/1999, s. 6-10), kterým už jen modifikoval svoji předchozí zmínku o Přemyslovcích „z generace Bořivojova otce (Hostivíta?)“ (D. Třeštík: Počátky Přemyslovců, vstup Čechů do dějin 530-935, NLN, Praha 1997, s. 333). Nyní si již můžeme na otázku položenou na začátku odpovědět. Proč musela zmizet jména velkomoravských panovníků, je jasné. Z politických důvodů. Proč ale nakonec musela zmizet i jména „Přemyslovců“, která nikdy nebyla a ani dnes nejsou žádným státním tajemstvím? Představme si, že by např. nad panovníkem bez pláště v přilbě [13] ve 4. pásu bylo ponecháno jméno „sv. Václav“. Potom by dnes nemohl být považován ani za moravského údělníka, ani za následníka. Tato hypotéza by pak nemusela vůbec vzniknout, vše by bylo jasné – všech 19 pražských „Přemyslovců“ (přesněji 17, protože dva jsou zdvojeni) je ve 4. pásu. Kdo je ale pod nimi, v pásu třetím? Kosmovy smyšlené pohany od Přemysla po Hostivíta by zde samozřejmě věřící, a vůbec každý soudný návštěvník kaple, nehledal („pohan v kapli?!“ – to je jako „vlk v gramofónu“) a přítomnost velkomoravských panovníků v moravské rotundě by tak byla naprosto zjevná (viz Náramky knížat). Někdo musel nejspíš v letech 1131-1134 při domalbě rotundy vymazat Rostislavovu knihu a všechna jména, která zde snad za Vratislava II. byla ještě obnovena. Někdo, kdo chtěl za každou cenu, aby pravda o skutečném původu „Přemyslovců“ nebyla tak okatě zřejmá a pokud možno již nikdy nevyšla najevo. Někdo, kdo z toho mohl mít prospěch! Přiznejme si otevřeně, Moravané to jistě nebyli... Když uvážíme, že rotunda patřila od roku 1131 olomouckému biskupovi Jindřichu Zdíkovi, označovaného za Soběslavovu pravou ruku na Moravě, pak se zdá, že to mimo jiné bylo namířeno i proti moravským údělníkům a jejich případným ambicím na získání pražského knížecího stolce. Ty se naplnily až znojemskému Konrádu Otovi po více než padesáti letech (1189-1191). |
||||||
| Petr Šimík | ||||||
| Poznámka: Příslušníci pražského vládnoucího rodu se „Přemyslovci“ sami nikdy nenazývali. Tak je pojmenovala až romantizující historiografie v 19. století (J. Žemlička 2000, s. 268). Literatura: |
||||||
Odpověď na další DOTAZ. Klikněte SEM.  |
|
ZPĚT na stranu DOTAZY |
||||
| ODPOVĚDI [ 1. Vymazání jmen | 2. Průměrná doba vlády | 3. Obrácené štíty | 4. Zdvojení postav | 5. Přemalba ruky s Písmem ] | ||||||
Copyright © 1998-2002 Petr Šimík
Grafické zpracování: Studio COMET Brno
