ÚVODEM

ROTUNDA
Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny
ve Znojmě – úvod

Úvod.

Archeologický průzkum (1987-1990) skončil. Po několika letech je tak znovu otevřena Znojemská rotunda, která především v posledním desetiletí vstoupila hluboko do povědomí naší veřejnosti. Tento historický stavební klenot, který obsahem svých unikátních nástěnných maleb, znázorňujících panovnickou dynastii vládnoucí na území našich národů, svým významem daleko přesahuje naše hranice a stává se mimořádnou památkou v rámci celoevropské kulturní historie. A to jak pokud jde o její stáří a styl, tak i pokud jde o výjimečný obsah mistrovsky provedených nástěnných maleb.

Znojemská rotunda znovu otevřena.

Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě, zapsaná do seznamu národních kulturních památek již 30. března 1962, je dnes řazena na třetí místo v pořadí důležitosti památek na našem území, hned za Pražským hradem a Karlštejnem.

V seznamu národních kulturních památek na 3. místě.

Svůj zájem o nejstarší obrazovou galerii se zpodobením počátků naší státnosti projevili i někteří naši prezidenti. T. G. Masaryk ji navštívil v r. 1927, E. Beneš s chotí v r. 1947, A. Novotný v r. 1967. Naposledy ji shlédl prezident Václav Havel s chotí v r. 1992 (obr. 1 a 2). Odborný výklad a svoji hypotézu o ikonografii maleb tehdy přednesl PhDr. Jaroslav Zástěra.

Naši prezidenti navštívili rotundu.


Obr. 1. Návštěva prezidenta V. Havla.	Obr. 2. Výklad v rotundě.

Obr. 1.
Před rotundou zprava:
paní Olga Havlová, pan prezident Václav Havel, PhDr. Jaroslav Zástěra.

Obr. 2.
Pan prezident naslouchá výkladu dr. Jaroslava Zástěry v rotundě.

Rotunda stojí na předhradí znojemského hradu jako jediný svědek nejstarších dob města Znojma a snad i nejstarší stojící obrazová galerie panovníků na našem území. O její skutečné stáří se zatím vedou spory. Většina odborníků (J. Mašín, A. Friedl, A. Merhautová, B. Krzemieńska, D. Třeštík) se domnívá, že byla postavena v první polovině 11. století a veškeré malby provedeny najednou a současně až v roce 1134, kdy měla být teprve zaklenuta (1).
J. Zástěra (1986, 1990) na základě výkladu maleb předpokládá její vznik společně s malbami ve druhé polovině 9. století za krále Rostislava, v roce 1134 po zaklenutí doplněn jen 4. pás s vyobrazením pražských Přemyslovců a malby v kupoli (2).
L. Konečný (1997) klade stavbu rotundy do 2. poloviny 11. století a její kompletní výmalbu na začátek 90. let 11. století (3).
Nejnověji se ikonografií maleb, dobou jejich vzniku i stářím rotundy samotné zabýval P. Šimík (1999, 2000). Na základě výsledků archeologického průzkumu rotundy (B. Klíma 1989-1990), studia maleb, srovnání s jinými soudobými stavbami a po kritickém zhodnocení všech dosavadních hypotéz se domnívá, že starší rotunda asi ze závěru první třetiny 10. století, pobořená snad v polovině 10. století Maďary (podobně jako sousední velkomoravské hradiště sv. Hypolita), byla opravena, zaklenuta, nově omítnuta a celá vymalována (I. etapa výmalby) buď již za knížete Boleslava II. (snad v souvislosti s obnovením moravského biskupství 973-976), anebo nejpozději za kníže Břetislava v letech 1019-1034, kdy byl „správcem“ Moravy (což je nejpravděpodobnější). V letech 1035-1055 (II. etapa), po získání pražského stolce, opět Břetislav, a to s naprostou jistotou, dal malby doplnit (přemalba severní poloviny 4. pásu maleb) a konečně v roce 1134 (III. etapa) Soběslav I. výmalbu rotundy dokončil (přemalba jižní poloviny 4. pásu maleb) a uvedl do dnes známé podoby (4).
Chronologický přehled stávajících hypotéz zachycující vývoj názorů na tuto problematiku od roku 1820 po dnešek ve třech kapitolách viz 1. 1820-1945, 2. 1946-1990, 3. 1991-2000. Jmenovité určení postav na malbách dle hypotéz jednotlivých autorů viz Porovnání hypotéz. Systematické rozčlenění dosavadních hypotéz do skupin dle společných nebo podobných prvků viz Systematické utřídění hypotéz.

Stáří rotundy.

Hypotézy jednotlivých autorů.

Rotunda byla postavena:

1. před rokem 1035 jako plochostropá (nezaklenutá), klen- bou byla opatřena v roce 1134 a teprve tehdy celá opatřena malbami;

2. v roce 870 jako plochostropá (neza- klenutá), malby v 1. až 3. pásu, klenbou byla opatřena v roce 1134 a tehdy doplně- ny malby ve 4. pásu a v kupoli;

3. v druhé polovině 11. století, malby pořízeny roku 1091 (1092, nebo později);

4. v letech 921-935, opravena nejpozději v letech 1019-1034, v roce 1134 zhotovena kamenná lavice v lodi a nová podlaha. Mal- by vznikaly postupně ve třech etapách.

Obr. 3. Znojmo – hradní ostrožna v polovině 17. století (M. Merian).

Obr. 3. Zleva:
hrad, rotunda (zde ještě s lucernou), před ní u hradeb palácová budova s věžičkou, věž v místě odbočky hradeb do Jámy, Loupežnická věž, kostel kláštera minoritů, kaple sv. Václava, kostel sv. Mikuláše.

[ Zpět HISTORIE ]

Je právě dobře, že odborné spory o stáří znojemské rotundy sv. Kateřiny obrátily pozornost na její stav a upozornily na možnost, že by i tato výjimečná stavba mohla následovat osud Loupežnické věže, neboť i ona by mohla být zničena právě prostřednictvím pivovaru, který ji doslova obkličuje. Nutně na ni musí mít nepříznivý vliv neustálé otřesy působené nákladními auty a chemické výpary z umývárny sudů.

Loupežnická věž – stála na předhradí poblíž vstupu na hradní ostrožnu (zřítila se roku 1892).

[ LOUPEŽNICKÁ VĚŽ ]

Vzniká tak ohrožení stavby samotné, ale především mimořádné malířské výzdoby. Hrozí konkrétní nebezpečí, že by tato nenahraditelná památka, která překonala těžká období válek, vedených na tomto území během celého jednoho tisíciletí, mohla zmizet právě tak, jako již výše zmíněná věž.

Je stejně neuvěřitelné, co všechno musela vydržet právě malířská výzdoba, když uvážíme, že stavba v 19. století sloužila nejprve jako vepřinec, dále jako tančírna s výčepem, později jako košíkářská dílna a konečně jako skladiště kůží.

Co musela rotunda vydržet.

A to až do doby, než ji odkoupilo koncem století město Znojmo. To nechalo rotundu opravit a malby restaurovat v letech 1891-1893 vídeňským restaurátorem Theofilem Melicherem.

Theofil Melicher (1891-1893).

Stavba pak byla znovu opravena v letech 1947-1949, kdy byly i malby znovu restaurovány pražským restaurátorem Františkem Fišerem.

František Fišer (1947-1949).

Další dlouhodobou restauraci maleb prováděly restaurátorské týmy vedené ak. malíři J. Altem, P. Lorkem a A. Martanem o dvacet let později.
Při této příležitosti pak bohužel, rozhodnutím orgánů památkové péče, byla střecha rotundy pokryta, místo přírodními materiály, měděnými deskami a maltová podlaha nahrazena leštěnými žulovými dlaždicemi, které podlahu neprodyšně uzavřely. Mikroklima a přirozené větrání rotundy bylo porušeno se zhoubným účinkem jak na stavbu samotnou, tak především na stav maleb. To vše bylo ještě umocněno provozem již zmíněného pivovaru v těsném sousedství rotundy.

J. Alt, P. Lorek, A. Martan (1969-1979, 1987-1988).

Odborné kruhy, které se pak pro již zmíněné spory o stáří rotundy začaly těmito problémy zabývat, rozhodly troubit na poplach. Zásluhu na tom měli především pracovníci VÚZORTu při ministerstvu kultury v osobách náměstka ústavu Ing. Vladimíra Sýkory a Ing. Antonína Krejčího, dále profesor MU v Brně Zdeněk Kudělka, pracovnice památkové péče v Brně dr. Ing. arch. Dagmar Antošová, restaurátor ak. mal. František Sysel z Kroměříže a řada jiných.

Boj o záchranu.

V souvislosti s ukončením archeologického průzkumu uvnitř rotundy (1989-1990) zorganizoval v letech 1991-1992 ředitel Jihomoravského muzea ve Znojmě dr. Jiří Šuleř nahrazení krytu střechy přírodními materiály (šindelem) a provedení nové podlahy speciálně pálenou režnou keramickou dlažbou.

Bohuslav Klíma (1989-1990).

A tak byla rotunda za přítomnosti významných osobností předána opět do rukou široké veřejnosti a návštěvníkům nejen od nás, ale i z celé Evropy, aby toto dílo mohli zase všichni – jako historickou jedinečnost – obdivovat.

Obr. 4. Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě.

Obr. 4. Znojemská rotunda Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny – v celé své kráse.

Další informace o znojemské rotundě (jak a kdy je rotunda přístupná) a jiných památkách města Znojma najdete na stránkách města Znojma a Jihomoravského muzea ve Znojmě: viz tlačítko WWW.

Použitá literatura:
Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda – národní památka.
Příležitostný tisk, 1992.
Volně zpracoval a doplnil Petr Šimík.

ROTUNDY abecedně [ seznam | mapka ]

ROTUNDY chronologicky [ 9. století | 10. století | 11. století | 12. století | 13. století ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno