Historicky velmi významné Znojemsko i s přilehlou oblastí krajinně pestrého Podyjí patří bezesporu k nejpozoruhodnějším a nejatraktivnějším regionům Moravy. Je to kraj, který příroda předurčila k tomu, aby byl osídlován již od nejstarších dob. Plošiny v okrajovém pásu Českomoravské vysočiny představují mnohdy těžko přístupné skalní ostrožny, které byly již pravěkým obyvatelstvem vyhledávány jako místa vhodná k budování opevněných osad, později hradišť i hradů. Ze západu chránily celou oblast hluboké lesy. Naopak jihovýchodním směrem se krajina otevírá do široké a úrodné nížiny Dyjskosvrateckého úvalu.
A právě v takovém prostředí vznikají na počátku dějinného vývoje dvě nejstarší společenská a hospodářská centra širší oblasti.
Osídlení se soustřeďovalo na výrazné skalní ostrožny. Na prvním a rozsáhlejším z nich, Hradišti sv. Hypolita – dávném Znojmu, vyrostlo významné centrum pravěkého, předvelkomoravského a velkomoravského období (8. – 10. století). Vybudováním raně středověkého románského kostela sv. Hypolita, snad s vazbou na rakouský St. Pölten, se hradišti dostalo názvu Pöltenberg. I když se po jeho vyvrácení v první polovině 10. století politické a mocenské středisko kraje přesunulo na sousední menší ostrožnu, starý Znojem nezanikl a život zde pokračoval. Jeho další vývoj je pak od roku 1240 spojen s proboštstvím Křížovníků s červenou hvězdou.

Havlík 1956, 31;
Friedl 1966, 18, pozn. 16.