PODZEMÍ Znojemské rotundy		PODZEMÍ Znojemské rotundy.
[ Zpět PODZEMÍ | podzemí HRADU ]
Obr. 1. Schematický plánek podzemí.		Obr. 1. Podzemní chodby jižně a jihovýchodně od rotundy.
Na jiný podzemní systém chodeb se narazilo při vlastním archeologickém výzkumu v areálu bývalého předhradí. Po odebrání svrchní vrstvy navážek o mocnosti 40-60 cm se zde záhy zachytily zbytky kamenných zdí. Nejvýraznější z nich ohraničovala prostor velké budovy. Po dalším odebrání hrubých navážek a suti se podařilo obnažit původní dlažbu jejích suterénních místností, složenou ze čtyř druhů pálených hliněných dlaždic. Na ni v severovýchodním rohu budovy navazovaly dva stupně, ústící do zavalené chodby. Její zprvu mírně do skloněného skalnatého podloží zasekaná počva se při zachování přibližně horizontální roviny postupně zahlubovala. V blízkosti budovy se stěny chodby zachovaly do úrovně odkrytého terénu, tj. do výše 130-150 cm a nad podložní skálou je tvořila přibližně 80 cm vysoká cihlová zeď. Po čtyřech metrech však boční, ve skále tesané stěny postupně nabyly výšky dvou metrů. Pečlivým vybráním zásypu v délce 7 m se uvolnil zbytek chodby. Její šířka dosahovala 90 cm a ve výšce dvou metrů nabíhaly stěny do klenebního oblouku, v této vstupní části ještě vybudovaného z cihel. Několik z nich, nebo jejich maltových otisků se dochovalo v řadě za sebou na horním okraji stěn. Chodba musela dosahovat výšky 230 cm. Ve svém půdorysu nebyla naprosto rovná, ale doznávala mírného esovitého prohnutí (obr. 2).		Podzemní prostory předhradí.
Obr. 2. Vstup do podzemí.		Obr. 2. Vstupní část chodby do podzemí ze suterénu palácové budovy.
Její vstupní, volně přístupná část vykazovala velmi pečlivou úpravu. Hladce přitesané kamenné stěny stejně jako svrchní cihlová část chodby nesly zbytky vyhlazené vápenné omítky, které se zachovaly v různě velkých plochách. Podlaha doznávala nepatrného sklonu směrem ke vchodu a potom ke svému východnímu okraji. Zde byl podél celé délky stěny vysekán 8 cm hluboký a až 15 cm široký žlábek. Toto nápadné zahloubení lze vysvětlit jako rýhu pro odvod svrchní, do chodby prosáklé vody. Ústilo pod vstupními schody do malého kanálku o světlosti 25 × 25 cm, vytvořeného z cihel. Kanálek procházel pod dlažbou palácové budovy kolmo k hradbě. Dochoval se však pouze v délce čtyř metrů a dále byl zničen novodobým zásahem.
K zajímavému zjištění se dospělo při sledování západní stěny chodby, v místech doteku se suterénní místností kamenné budovy. Závěr chodby zde tvořil zaoblené nároží a menší boční rozšíření obezděné cihlami, které obloukem navazovalo na 80 cm vysokou a 40 cm širokou šachtu, vybudovanou z kamenů a zaklenutou cihlami (obr. 3). Podobně jako malý kanál procházela také šachta pod podlahou suterénních místností budovy kolmým směrem k hradbě a také i ona se zachovala pouze v délce čtyř metrů. Na její pokračování se však podařilo znovu narazit pod neporušenou dlažbou budovy, jen 2,2 m od vnitřního líce hradebního tělesa. Lze se domnívat, že původně procházela hradbou s vyústěním na její vnější straně. Význam větší šachtice spojené s chodbou pomohla objasnit nízká cihlová zídka, která těsně před jejím ústím pod dlažbou budovy přepažila do výše 15 cm rovinu mírně nakloněné podlahy. Zídka musela zabraňovat vnikání jak pevných součástek, tak hlavně vody do jejího prostoru. O tom svědčí zachycený mělký žlábek, spádovaný k protilehlému, výše popsanému malému kanálku. Cihlami klenutá šachta měla patrně funkci větracího kanálu chodby, který sloužil do doby zániku budovy i vstupní části chodby a procházel hradební zdí. Poté bylo jeho ústí v hradbě zazděno. Oporu pro tento výklad lze nalézt také v obrazových pramenech. Na nejstarší dochovalé kresbě Znojma z r. 1523 je právě v těchto místech, poměrně hluboko pod linií vrcholu hradebního tělesa s budovou, naznačeno několik tmavých otvorů, zřejmě ústí odpadních šachtic a kanálů.		Šachta pod podlahou suterenních místností kamenné budovy.
Obr. 3. Šachta.		Obr. 3. Východ z chodby do suterénu palácové budovy. Po stranách ústí dvou kanálků, vpravo začátek šachty.
Rozhodně nelze souhlasit s vysvětlením funkce velké šachtice jako součásti systému teplovzdušného vytápění, o němž v tomto případě společně s J. Zástěrou uvažovali někteří občané. Vždyť topení nemohlo ústit do chodby, která musela být naopak dobře odvětrávána. Navíc je zmíněný výklad nereálný i proto, že nebere v úvahu zjištění šachtice ještě v samém týlu hradby.
Samotná trasa chodby (obr. 4) měla v délce prvních patnácti metrů nejen zborcenou klenbu z cihel a byla zcela zavalena, ale navíc nesla i značné porušení novodobým zásahem z konce druhé poloviny minulého století (19.-pozn. aut.). Vázalo se na výstavbu pivovarské požahovny. Před vlastní dílnou musel být vystavěn komín, jehož mohutný základ chodbu zcela přehradil. V blízkosti tohoto porušení však v původním vzhledu chodby došlo k výrazné změně. Její prostor se náhle rozšířil na 180 cm a podlaha se o jeden stupeň snížila. V místě náhlého schodovitého rozšíření byl v obou bočních skalnatých stěnách zjištěn nápadný, pravidelný žlábek, který navozoval myšlenku zasekané zárubně těžších vrat. Širší chodba zde tedy opět nabyla charakter sklepa. Po pouhých třech metrech byla přezděna mohutnou kamennou zdí a omítnutá z obou stran.
Obr. 4. Řezy a půdorys podzemních prostor.		Obr. 4. Rekonstrukční plánek chodby s podzemními prostorami v dosahu rotundy.
V další etapě výzkumu se přistoupilo k prošetřování chodby za tímto zazděním. V kompaktní, neporušené skále byl již její prostor zcela volný. V západní stěně se záhy narazilo na druhotný vstup zazděný cihlovou zdí a z vnější strany zasypaný sutí a navážkou. Po jeho uvolnění bylo očištěno i schodiště o 5 schodech a jeho boční cihlové zídky (obr. 5).		Druhotný vchod do podzemí.
Obr. 5. Vstup.		Obr. 5. Druhotný vstup do podzemí rotundy.
Cihlami byla rovněž vyložena větší část pochůzné plochy chodby. Ta se záhy dělila do dvou větví. Hlavní zachovávala severojižní směr a její stěny i strop byly podstatně hruběji opracovány, než prostory pod hradem. Po vylámaných kusech horniny zůstaly hluboké nerovnosti a to především v žilách aplitu. Hladší opracování vykazovaly jen spodní části bočních stěn. Po čtyřech metrech chodbu znovu přepažovala cihlová stěna, v níž ještě zůstaly zbytky prohnilých dřevěných zárubní (obr.6).
Obr. 6. Severojižní chodba.		Obr. 6. Cihlová stěna se zárubní v blízkosti druhotného vstupu do podzemí – pohled od jihu.
Další čtyřmetrový úsek končil opět zděnou, tentokráte však plnou příčkou. Po jejím částečném odbourání se za ní objevil hlinitý zásyp. V podobě vysokého kužele sahal do vrcholu klenby, která zde až do výšky 4 m vytvářela prostorný komín. Náročné vyklizovací práce, při nichž se vyvezlo více než 40 m3 nasypané zeminy, pomohly postupně otevřít velkou prostoru (již bez cihlové dlažby). Ta zde původně představovala místo rozvětvení podzemních chodeb. V přímém směru chodba pokračovala dál, ale byla znovu uzavřena cihlovou stěnou. V horní polovině se toto čelní zazdění rozebralo a úzkou nízkou štolou, pravidelně podpíranou výdřevou, se prošetřilo několik následujících metrů. Záhy se opět stanulo před další cihlovou zdí. Strop štoly byl značně porušený, propadený a v hlinitém zásypu se objevovaly kusy betonu a cihel. Prozrazovaly, že se již nacházíme v těsné blízkosti zdi a podlahy provozu pivovaru – vymývárny sudů, která při stavbě chodbu porušila a vedla tak k jejímu téměř úplnému zanesení svrchním hlinitým materiálem s hrubými navážkami.
Odbočku vedoucí směrem pod rotundu také přepažovala mocná kamenná zeď o síle 180 cm. Za ní se narazilo pouze na pevnou, neporušenou skálu. Naopak východní stěnu hlavní chodby tvořilo na této křižovatce podzemních cest velké plošné vyzdění z kamenů a také zde byl proražen strop. Přes 4 m vysoký komín uzavírala cihlová klenba. Touto cestou se do podzemí nasypal mohutný kužel hlíny a suti. Po přesném zaměření popsaného místa podzemní prostory se zjistilo, že se nalézá v těsné blízkosti okrajové zdi pivovarského provozu, který zde byl budován v závěru minulého století. Získané předměty tuto skutečnost jednoznačně potvrdily a také suťová kamenná složka zásypu dokládala odstřelování skály. V roce 1987 se u rotundy zachytila situace svrchní části zahrnutého kráteru, nyní se mohla rozměrná porucha prohlédnout i ze strany vnitřní. K opětovnému otevření celého místa došlo z iniciativy Klubu přátel znojemské rotundy v r. 1994. Jižní stěnu asi 1,5 m2 velkého kráteru opravdu porušila zeď požahovny, ale severní a východní část byla upravena osekáním. Cihlové klenební vyzdění propadeného stropu chodby neslo hmotu vertikální větrací šachtice. Ta původně sahala až na povrch dnešního terénu, byla budovaná z cihel a přiváděla do podzemí čerstvý vzduch.		Odbočka chodby pod rotundu a větrací komín.
Přibližně v polovině své výšky přijímala od východu ústí nízké horizontální štoly, která se postupně rozšířila, ale záhy ji ukončila cihlová zeď vymývárny sudů. Ústí druhé větve chodby, odbočující hned v dosahu druhotného vstupu východním směrem (obr. 4, B-A-C), uzavřela cihlová příčka s dveřním otvorem. V přímé linii však chodba neměla dlouhého pokračování. Její profil se postupně zmenšoval a po 7 m končil malým a nízkým výklenkem. Před ním se však otevřela prostorná severní odbočka, po dvou metrech opět přepažená mohutnou kamennou zdí proloženou cihlami. Charakter chodby zde byl jiný. Stěny i strop vykazovaly pečlivější, hladší opracování. Podlahu jen částečně kryly cihly, na nichž se zachovala vrstva uhelného prachu. V ní se objevily zbytky železného nářadí a dřeva. Nálezy dokládaly způsob využití těchto prostor před jejich definitivním opuštěním někdy koncem první poloviny 20. století. Sloužily k uložení paliva (uhlí, dřeva) i smoly pro potřeby pivovarské požahovny. Rovněž posledně zmiňované přezdění a další pokračování chodby se stalo předmětem postupného zmáhání. Tentokráte byly opět obě na sebe navazující rozšířené dutiny, zachovávající rovnoběžný směr s hlavní chodbou, zcela zaplněny hrubým kamenným štětem a hlínou se sutí. Ve stropě prvního rozšíření se ve skále objevil zanesený větší otvor.		Nízká horizontální štola ústící do větrací šachtice.
Vzdálenější rozšíření evidentně navazovalo na kamenné přezdění v místě křižovatky cest. Jeho protilehlý směr, vedoucí východně do prostoru pivovaru, i když měl v několika sledovaných metrech neporušený strop, byl téměř zcela vyplněn kamennou sutí. V těchto místech patrně chodba dále pokračovala. I v ostatních částech podzemního labyrintu lze předpokládat další dutiny.		Konec strany.
[ Zpět PODZEMÍ | podzemí HRADU ]
Použitá literatura: Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů. Brno 1995 s. 207 a d. Volně zpracoval Petr Šimík.

Copyright © 1998-2002 Petr Šimík

Grafické zpracování: Studio COMET Brno