Dne 17. června 1994 se uskutečnila prohlídka podzemních chodeb pod rotundou sv. Kateřiny a pod historickým jádrem Znojma, později pak i pod Znojemským hradem. Prohlídky se zúčastnili pánové PhDr. Jaroslav Zástěra, Ing. Mirko Kadeřávek, Ing. Jaroslav Pazour a Ing. Zdeněk Paděra. Účelem těchto prohlídek byla snaha o posouzení porušenosti skalního masivu pod rotundou a snaha o časové určení, kdy byly tyto podzemní chodby raženy a jakým způsobem.

1. Chodby pod rotundou sv. Kateřiny a pod hradem jsou starší, než úseky chodeb pod městem. Důkazem je letopočet 1426, vytesaný do stěny chodby pod městem a zbytky po žárové metodě, používané v českých dolech při ručním ražení důlních chodeb a v některých dobývkách až od konce 13. století. V chodbách pod rotundou i pod hradem nebyly indicie po použití žárové metody nalezeny. Tyto chodby byly raženy ručním způsobem za použití želízka a mlátku. Znatelné stopy po tomto způsobu ražení jsou dosud patrné na bocích chodeb (obr. 1).

2. Všechny tři systémy chodeb byly vytvořeny hornickým způsobem, avšak příčné profily těchto chodeb a způsob jejich směrného vedení neodpovídají ani těm nejstarším hornickým zásadám, dodržovaným při ražení a vedení důlních chodeb.
3. Lze tedy předpokládat, že jak chodby pod rotundou a pod hradem, tak i chodby pod městem byly raženy podle požadavků objednavatele těchto prací, který měl pravděpodobně dostatečné zkušenosti s velikostí příčných profilů chodeb, jejich průřezovým tvarem i samonosností chodbových stropů v nevelkých hloubkách.
   Dalším předpokladem je určitá znalost geometrie a možnost alespoň primitivního měření úhlů, aby ražení chodeb odpovídalo nám dosud neznámému systému, který lze oprávněně předpokládat.
4. Je pravděpodobné, že v pozdější době, asi ve 14. až 17. století byl systém chodeb „Znojemského podzemí“ rozšiřován a snad i zdokonalován podle nových požadavků, avšak v návaznosti na původní profil chodeb s tím rozdílem, že stropní část chodeb byla již vyklenuta podle hornických zkušeností. Bohužel, doposud nejsou k dispozici údaje a dokumentace o původním stavu těchto chodeb před rekonstrukcí.

5. V případě chodeb pod rotundou je zajímavé, že jejich stropní části jsou jen velmi mírně vyklenuty (obr. 2). Tento příčný profil chodeb s výše popsaným tvarem je ve středoevropském hornictví neobvyklý. Je pravděpodobné, že znalosti tehdejšího zadavatele vycházely ze zkušeností, uplatňovaných při ražení podobných chodeb v prostředí silně lavičnatých hornin sedimentárního původu, případně metamorfovaných a zbřidličnatěných hornin. Právě tato, na první pohled nevýznamná okolnost, nasvědčuje tomu, že zadavatel těchto systémů podzemních chodeb pocházel pravděpodobně z jižní Evropy, snad z dnešní Itálie nebo Balkánu, kde mohl tyto potřebné zkušenosti získat již v době, kdy hornictví v našich zemích bylo teprve na počátcích svého vývoje.
   Některé úseky chodeb pravděpodobně sloužily pro skládky materiálu z výkopů při stavebních pracech výstavby pivovaru již v 18. století, nebo při jeho stavebních úpravách v 19. století, což dokazuje násyp drobnějších i balvanovitých kusů hornin v chodbách (obr. 2). Je pravděpodobné, že jak při výstavbě pivovaru, tak i při jeho pozdějších stavebních úpravách, byly některé úseky pod rotundou i pod Loupežnickou věží známy. Pracovníkům pivovaru byl však přístup do těchto chodeb později přísně zakázán a chodby pak byly zazděny.

Shrneme-li doposud známá historická fakta ohledně Znojemského hradu a rotundy, můžeme si učinit představu o nutnosti dalšího výzkumu a jeho orientaci.

Je nesporné, že hrad byl vystavěn již v době římského osídlení v období 2. až 4. století. Nesporným důkazem byla Loupežnická věž, která byla průkazně postavena římskými legiemi a to i navzdory současné absenci někdejších archeologických nálezů a studií.
Pokud se jedná o podzemní chodby, tak v původním stavu zůstaly chodby pod rotundou a část východní větve chodeb pod hradem. Průkazně existovaly také chodby, které byly stavebně využity při výstavbě a pozdějších rekonstrukcích pivovaru. Prozatím není prokázáno chodbové spojení mezi hradem, Loupežnickou věží a snad i minoritským klášterem, případně klášterem u sv. Michala na jedné straně a mezi hradem a rotundou na straně druhé. Nelze vyloučit ani propojení chodeb pod rotundou s chodbami vedoucími k minoritskému či michalskému klášteru a tím i k Loupežnické věži.
Tato propojení hrad – Loupežnická věž a hrad – rotunda jsou zcela logická a strategicky opodstatněná. Pokud budeme takto posuzovat i možnost podzemní komunikace s minoritským nebo michalským klášterem, pak je nutno uvážit, že toto propojení podzemními chodbami bude podstatně mladší a to směrem ke sv. Michalu nejdříve z konce 9. století a k minoritskému klášteru asi až ve 13. století. Tyto předpokládané chodby by navazovaly na původní systém chodeb, vyražených až po úroveň Loupežnické věže.

Na základě získaných vlastních poznatků a informací z materiálů, které mi byly poskytnuty, doporučuji následující:

1. Prostudovat stavební plány pivovaru, případně jeho rekonstrukce a zjistit rozsah podzemních chodeb, které byly pro účely pivovaru využity.
2. Získat informace a obrazovou dokumentaci stavu podzemních chodeb pod hradem i pod městem před provedením jejich rekonstrukcí a úprav. Tuto dokumentaci použít jako srovnávacího materiálu pro chodby pod rotundou.
3. Provést sérii zhruba osmi svislých krátkých vrtů na jádro pro ověření průběhu předpokládaných podzemních chodeb nebo prostor. Místa vrtů určit podle doporučení geofyziků, kteří se zúčastnili předchozích průzkumných prací a kteří tyto objekty indikovali.
4. V případě positivního výsledku nového vrtného průzkumu provést hornický výzkum a průzkum celého komplexu chodeb a prostor pod rotundou, případně také pod hradem, a pokusit se zjistit případné podzemní propojení obou systémů chodeb.